(Přijato Bohumilem Mayerhoferem v Terstu 13. prosince 1870.)
Zakrátko budete světiti svátek narození aneb svátek na" památku toho, kdy jsem na vaší zemi pro vás a pro celý svět duchů započal klásti poslední kámen budovy světa a tak jsem její hmotné i duchovní trvání na věky zajistil; neboť před Mým sestoupením na tuto zemi zůstávala ve světě duchů vždy ještě velká, nepřekročitelná propast, která zabraňovala jakémukoli dalšímu přikročení a přiblížení ke Mně.
Už při stvoření prvního člověka země bylo toto Mé přiblížení zřejmé, neboť už tehdy bylo rozhodnuto, že právě vy, obyvatelé této malé planety, máte být určeni k těm největším posláním.
Tehdy a též napotom, kdykoli jsem Se objevil na zemi, byl Můj příchod vždy jen podmíněný; neboť chtěli-li se lidé ke Mně přiblížit, aby se stali Mými dětmi, museli se sami co nejvíce přičinit; a také ostatním živoucím bytostem všech zemí a sluncí byla cesta ke Mně ne-li odříznuta, tedy velmi ztížena. Už za dob Adamových přišel jsem na zemi, učil a vedl jsem lidi ; leč po pádu prvního zůstala jim a jejich potomkům vždy mezera; mohli se sice ke Mně přiblížit, výše se povznést, ale k tomu, k čemu jsem chtěl Své někdejší děti vychovat, k tomu se povznést nemohly; mohli se státi všichni velkými duchy, ale nikdy ne »M ý m i d ě t m i.« - Když pak se přiblížil čas, ve kterém tu byl už také národ, jenž měl jednu víru a jedno náboženství, které co nejvíce odpovídalo Mé nauce, určené pro všechny duchy a všechny světy, Tehdy byl také učiněn s Mé strany krok poslední a n e j v ě t š í. Já, Tvůrce všeho světa, snížil jsem Se, jak dalece to duchu, ba co více, Mému duchu bylo možno, abych dal příklad všem duchům, a vedle toho jim také ukázal hranici. jak daleko též oni musejí jíti, chtějí-li se státi Mými dětmi.
Já Jsem Se snížil, přioděl se oděvem pozemského člověka a začínaje Dítětem, prodělal jsem celý pozemský život, se všemi jeho osudy, a Svou smrtí jsem korunoval Své vlastní dílo pokory a znázornění vlastní mravní pravdy, neboť jsem zvolal ke všem duchům v celém tvůrčím prostoru:
»Kdo se chce státi Mým dítětem, musí se umět tak pokořit, jako jsem to učinil Já Sám, musí sebe sama tak zapřít a své vášně a žádosti musí dovést tak ovládnout, jako jsem to nyní Já, jako příklad, všem ukázal!«
Toto poslední období celkové stavby Své tvorby započal jsem tedy Já Sám Svým viditelným zrozením a dokončil anebo uzavřel je Svým vzkříšením a návratem do Své říše.
Prvou část anebo počátek budete opět co nejdříve světiti. a to pod jménem »V á n o c e« (»Weihnachten«). Ano, tato noc byla netoliko pro vás na této malé zemi, nýbrž i pro všechny duchy, až k největšímu serafovi a cherubovi, nocí posvátnou; neboť oni všichni upírali zraky k této temné zemi, očekávajíce události, které se tam odehrají; neboť to, co přijde, jasně nepředvídali, věděli jen, že Já, jejich Pán a Tvůrce, tam vykonám největší akt Své lásky a milosti, abych jim odklidil s cesty poslední překážky, aby Se Mně mohli vždy víc a více přiblížit; neboť až potud zůstávali totiž tím, k čemu jsem je byl prvotně stvořil.
(Zde nebudiž počítán ponenáhlý postup nejspodnějších vázaných přírodních duchů, kteří trváním a zanikáním svých tělesných schrán pokračovali v p o c h o d u vývoje ponenáhlu kupředu.)
Mým vrozením do lidského tvaru byla ukázána cesta pokroku všem duchům ostatním, neboť jen právě tímto vrozením a poutí lidskou drahou života na z e m i bylo a jest všem umožněno, aby jako děti přišli ke Mně blíže. Ve všech ostatních poměrech jsem Já vůči duchům jen jejich, ač předobrým. »velkým duchem«; ale jinak nic.
Nevyslovitelná úcta udržovala všechny daleko ode Mě, a to právě ty, kteří Mně stáli nejblíže a mohli »tváří v tvář« Mou všemohoucnost zříti; právě oni, více nežli všichni ostatní, chápali velkou propast, která je dělila ode Mě. Cherubíni a serafíni byli sice shromážděni kolem Mého trůnu, plnili němě a úctyplně Mé rozkazy; všude bylo to největší uctívání; ale nebylo I á s k y, nebylo důvěry, nýbrž jen úžas nad Mou moudrostí a mocí, naproti jejich zdrcující bezmocnosti a jejich podvázané vůli.
Tu tedy nadešel poslední krok; Já jsem nechtěl býti despotou, nechtěl jsem bezpodmínečnou poslušnost, chtěl jsem, aby Moji tvorové jasně a bez ostychu zřeli svému původci do tváře, nechtěl jsem ministry a němé sluhy anebo slepé vykonavatele Svých přání a zákonů; chtěl jsem jako v ě č n ě milující Otec jen děti! Děti, které by se bez překážející jim bázně a ostychu odvažovaly vrhnout na Má ňadra, aby milujíce Mě učily se pohlížet Mně do očí a aby přede Mnou, jako nekonečnou Bytostí, neměly ostychu, nýbrž aby pro Mě, j a k o O t c e, měly jen lásku!
Abych jim ukázal cestu, jak t o h o I z e d o s á h n o u t i, ukázal, jsem jim na malou, temnou Zemi a řekl:
»Moji milí tvorové! Abych v á s v y k o u p i I od nátlaku,.který vám ukládá Má nekonečná tvůrčí moc, pohleďte, tamto na onom nepatrném zrnku prachu; jenž obíhá malé slunce, tam vám c h c i dát i Já, Největší v tvorbě, příklad p o k o ř e n í; chci Se zrodit mezi oněmi malými tvory malé země, chci tam snášet veškeré nedostatky nedospělého dítěte, jak jsem je tam zavedl; chci ve věku chlapeckém a jinošském zapřít veškeru Svou moc, prodělat pro vás nepatrnou, pro Mne však dlouhou dobu pokoření; chci tam jako zralý Muž zvěstovat Svou nauku pro veškeré tvory této malé Země, jakož i pro veškeré světy, a dokonce slyšte a žasněte, chci Se právě k vůli této nauce jedním národem této země p o t u p n ě dát u s m r t i t i a to vše proto, abyste viděli, a pochopili, že každý, kdo se chce státi skutečně Mým dítětem, musí rovněž tuto školu prodělat.
neděle 21. prosince 2008
sobota 20. prosince 2008
VELKÝ ADVENT – VYSVĚTLENÍ ZJEVENÍ JANOVA.
Přijato skrze Gottfrieda Mayerhofera 18.července 1875
Toto Zjevení Janovo anebo, řekl bych, toto vyobrazení mravů doby nastavší na vaší Zemi po Mém přechodu do říše duchovní až do nynějška do Mého návratu, toto Zjevení bylo již mnohými domněle učenými vysvětlováno, bádáno a rozebíráno a přece dosud ještě nikdo nenalezl onen pravý klíč, kterým by knihy tohoto svatého slova otevřel a správně posoudil události a údobí, které po odchodu do Mého domova musela přijíti, dokud byl člověk, jako svobodná bytost vlastním pánem svého jednání.
Nyní, kdy stojíme téměř na sklonku tohoto celého proroctví a většina je již splněna, vysvětlím krok za krokem toto zjevení, abyste dovedli sami posouditi, jak daleko se oddálili od vlastního smyslu všichni ti, kteří chtěli jen literou zjistiti to, co může být vysvětleno jen podobenstvími.
Dokud člověk význam aneb duchovní smysl slov, to čemu se říká podobenství nechápe, dotud jest marné chtíti Má slova v nejvniternějším smyslu pochopiti. I ona velká spousta (nových slov), která jste od této chvíle obdrželi, svědčí o něčem podobném, neboť jak jste sami doznali, čím častěji je čtete, tím duchovnější a jasnější, často (naproti dřívějšku) i různější se stává jejich obsah.
Musíte jen vycházeti ze zásady, že Já jako nejvyšší duch, mohu jen duchovně mysleti a mluviti a že potom duchovní myšlenky a ideje odívám do slov pro vás podle stavu vzdělání lidského ducha pochopitelných, že však při těchto slovech, jak vy chápete a čtete dávno ještě není jejich poslední význam vyčerpán.
Tak jsem dal kdysi sepsati Janovi tyto dějiny, přizpůsobiv Své ideje jeho schopnosti vnímání (také základní pravidlo čistšího spiritismu záleží v tom, že sdělující duch odívá své ideje a myšlenky do forem, které nachází v mediu.Vyd,orig.) neboť kdybych byl s ním mluvil jinak, nebyl by Mě rozuměl, byl by Má slova špatně vykládal anebo by se byl ani neodvážil je napsati, z bázně, aby se nestal obětí klamu.
Proto v tomto zjevení naleznete jen symbolické obrazy, jako „Hněv Boží“ „Soužení“a mnoho ještě více, jak se toho v oné době častěji u proroků používalo, ale což se nemělo bráti doslova, protože Já Bůh lásky, nemohu praktikovati ani hněv, ani nenávist, ani pomstu, což uvažujete-li o tom přesně, není možné již proto, že Já jako Bůh bych mohl vše, co by Mně nebylo vhod, anebo co by bylo proti Mým plánům, ihned přivésti náhlým zničením anebo mravním nátlakem do náležitého řádu.
Měl bych se snad rozohňovati proti věcem, které jsem Sám tak a ne jinak stvořil, měl bych snad vyslovovati kletbu nad svými tvory, kteří ježto jsem je postavil jako svobodné, museli chybiti a padnouti, aby poznali velké božské vlastnosti a jejich hodnotu a to právě opakem?
Jak by jste mohli oceniti světlo, kdybyste ničeho nevěděli o stínu a nebo temnotě, jak byste pochopili blahodárnou sílu, kdybyste neznali chladu, jak byste mohli pochopiti vznešenou ctnost, mravnost, mravní pocity, kdyby neexistovaly jejich protivy, jak byste mohli pochopiti ideu duchovního pokroku, kdybyste neznali cesty dolů.
Hleďte z toho všeho vyplývá, že ve všech spisech Starého i Nového Zákona jest obsaženo ledasco, co není míněno tak, jak to ukazuje litera, nýbrž co je sice chápání oné doby přiměřené, avšak co obsahuje na věky velký zárodek duchovna, v čemž počínaje u vás nyní žijících lidí, naleznou vaši potomci, pak duchové všech stupňů v nejvyšším záhrobí ano i duchové andělští vždy něco vyššího podle toho, jak vysoko stojí a čím větší je jejich vlastní duchovní vzdělání a poznání.
Takto třeba bráti všechna Má slova, takto byla a proto vždy budou bohatým nalezištěm duchovních pokladů, které nikdy konce míti nebudou, protože Já nekonečný (Bůh), Duch mohl jsem jen nekonečno mysliti a mluviti a Svými sluhy dáti napsati.
Nyní máte jakž takž slabé ponětí o tom, co může a musí v každém z Mých slov býti a tak tedy pokročíme dále a začneme s prvními kapitolami Zjevení.
Více na www.Lorber.cz
Toto Zjevení Janovo anebo, řekl bych, toto vyobrazení mravů doby nastavší na vaší Zemi po Mém přechodu do říše duchovní až do nynějška do Mého návratu, toto Zjevení bylo již mnohými domněle učenými vysvětlováno, bádáno a rozebíráno a přece dosud ještě nikdo nenalezl onen pravý klíč, kterým by knihy tohoto svatého slova otevřel a správně posoudil události a údobí, které po odchodu do Mého domova musela přijíti, dokud byl člověk, jako svobodná bytost vlastním pánem svého jednání.
Nyní, kdy stojíme téměř na sklonku tohoto celého proroctví a většina je již splněna, vysvětlím krok za krokem toto zjevení, abyste dovedli sami posouditi, jak daleko se oddálili od vlastního smyslu všichni ti, kteří chtěli jen literou zjistiti to, co může být vysvětleno jen podobenstvími.
Dokud člověk význam aneb duchovní smysl slov, to čemu se říká podobenství nechápe, dotud jest marné chtíti Má slova v nejvniternějším smyslu pochopiti. I ona velká spousta (nových slov), která jste od této chvíle obdrželi, svědčí o něčem podobném, neboť jak jste sami doznali, čím častěji je čtete, tím duchovnější a jasnější, často (naproti dřívějšku) i různější se stává jejich obsah.
Musíte jen vycházeti ze zásady, že Já jako nejvyšší duch, mohu jen duchovně mysleti a mluviti a že potom duchovní myšlenky a ideje odívám do slov pro vás podle stavu vzdělání lidského ducha pochopitelných, že však při těchto slovech, jak vy chápete a čtete dávno ještě není jejich poslední význam vyčerpán.
Tak jsem dal kdysi sepsati Janovi tyto dějiny, přizpůsobiv Své ideje jeho schopnosti vnímání (také základní pravidlo čistšího spiritismu záleží v tom, že sdělující duch odívá své ideje a myšlenky do forem, které nachází v mediu.Vyd,orig.) neboť kdybych byl s ním mluvil jinak, nebyl by Mě rozuměl, byl by Má slova špatně vykládal anebo by se byl ani neodvážil je napsati, z bázně, aby se nestal obětí klamu.
Proto v tomto zjevení naleznete jen symbolické obrazy, jako „Hněv Boží“ „Soužení“a mnoho ještě více, jak se toho v oné době častěji u proroků používalo, ale což se nemělo bráti doslova, protože Já Bůh lásky, nemohu praktikovati ani hněv, ani nenávist, ani pomstu, což uvažujete-li o tom přesně, není možné již proto, že Já jako Bůh bych mohl vše, co by Mně nebylo vhod, anebo co by bylo proti Mým plánům, ihned přivésti náhlým zničením anebo mravním nátlakem do náležitého řádu.
Měl bych se snad rozohňovati proti věcem, které jsem Sám tak a ne jinak stvořil, měl bych snad vyslovovati kletbu nad svými tvory, kteří ježto jsem je postavil jako svobodné, museli chybiti a padnouti, aby poznali velké božské vlastnosti a jejich hodnotu a to právě opakem?
Jak by jste mohli oceniti světlo, kdybyste ničeho nevěděli o stínu a nebo temnotě, jak byste pochopili blahodárnou sílu, kdybyste neznali chladu, jak byste mohli pochopiti vznešenou ctnost, mravnost, mravní pocity, kdyby neexistovaly jejich protivy, jak byste mohli pochopiti ideu duchovního pokroku, kdybyste neznali cesty dolů.
Hleďte z toho všeho vyplývá, že ve všech spisech Starého i Nového Zákona jest obsaženo ledasco, co není míněno tak, jak to ukazuje litera, nýbrž co je sice chápání oné doby přiměřené, avšak co obsahuje na věky velký zárodek duchovna, v čemž počínaje u vás nyní žijících lidí, naleznou vaši potomci, pak duchové všech stupňů v nejvyšším záhrobí ano i duchové andělští vždy něco vyššího podle toho, jak vysoko stojí a čím větší je jejich vlastní duchovní vzdělání a poznání.
Takto třeba bráti všechna Má slova, takto byla a proto vždy budou bohatým nalezištěm duchovních pokladů, které nikdy konce míti nebudou, protože Já nekonečný (Bůh), Duch mohl jsem jen nekonečno mysliti a mluviti a Svými sluhy dáti napsati.
Nyní máte jakž takž slabé ponětí o tom, co může a musí v každém z Mých slov býti a tak tedy pokročíme dále a začneme s prvními kapitolami Zjevení.
Více na www.Lorber.cz
neděle 14. prosince 2008
POZNAT BOHA TAK DOKONALE, dokončení.
(Živ. 1, 23, 30) : Vaše léta života, oběh vaší země kolem slunce, celá oběžná doba vaší sluneční soustavy kolem svého ústředního bodu, vše toto je ještě méně, než jedna vteřina na velkých hodinách času, kde Má vesmírná tvorba má zaznamenáno své trvání nebo své bytí.
(Živ. 1,23, 31) : Váš údiv a obdivování Mé tvorby pochází z toho, že při jejím pozorování přikládáte příliš malé měřítko, abyste posuzovali nebo měřili tvorbu Boha, nekonečné bytosti.
(Živ. 1, 23, 32) : Jsou sluneční soustavy a celé slupkové globy kde světelný paprsek potřebuje miliony let, aby tam dospěl. Co víte o těchto světech, jak velké musí být, že se vám stávají viditelnými jen jako nejmenší hvězdy ! Kde je vaše počtářské umění, jež tuto vzdálenost chápe v číslech – počtech nebo může vyslovit, kde se vaše představivost odvažuje myslet nebo si vymalovávat velikost takových světů !
(Živ.1, 23, 33) : A přesto, Mé děti, ani tyto světy nejsou ještě posledními mezníky Mé tvorby. Daleko za těmito vzdálenými světy stojí ještě světové soustavy, jejichž paprsek ještě zdaleka k vám nepronikl a možná snad už vaše země a slunce nebudou trvat, než světelný paprsek odtamtud proletí místo, kde kdysi kroužila vaše sluneční soustava.
(Živ. 1, 23, 34) : Povzneste se a pojměte tuto velikost, i když jen hmotného světa. Zahloubejte se do pojmu Všemoci, jež toto tvořila, a to s málo prostředky – s přitažlivostí a odpudivostí = dostředivostí a odstředivostí, světlem a teplem. Chápejte tohoto Pána a Tvůrce, v Jehož oku se vaše slunce se všemi svými planetami a kometami objevuje jen jako bod ! Ten, kdyby nebyl, čím skutečně je, Otcem Svým dětem, by byl už dávno musel dat propadnout ve zkázu takové pokolení jako je vaše po všem tom, co jsem pro ně učinil, se chová tak odbojně a odpadle vůči Němu. Chápejte tuto lásku, která, jak On kdysi řekl, „dává vycházet slunci na dobré i zlé“ a jež vzdor všem poblouzením a popíráním všeho Božího zahrnuje přesto lidi v každé vteřině miliony milostmi !
(Živ. 1, 23, 35) : Chápejte tohoto Boha, jenž k vám – slabým tvorům kdysi z nebe v lidské podobě sestoupil, zanechal vám nauky lásky, snášenlivost, trpělivosti, odpouštění. Zahloubávejte se do myšlenky jeho velikosti, Jeho Moci, Jeho nekonečné tvorby a při tom ale i odměřujte, co chce říci, znamenat, že On, tento nekonečný Tvůrce a Pán nám nedává pociťovat nic z těchto vás utlačujících vlastností, nýbrž je jen vaším Otcem, vaším milujícím Vůdcem chce být a nyní dokonce už delší dobu Se s vámi přímo stýká, pokouší se vás k Sobě táhnout, vysvětluje a odhaluje vám všechna tajemství Svého Já, Své tvorby a jen proto, abyste se učili milovat Ho a že máte snáze nalézat svou duchovní cestu, jež je naznačena všem, kteří od Něho a Jím byli stvořeni.
(Živ. 1, 23, 36) : O tomto všem uvažujte a když chcete v tichých hodinách své srdce k Němu pozvedat, tu dbejte, aby to bylo důstojné Jeho i vás, neboť jen tak můžete očekávat, že vyslyší vaše přání. Neboť „On je Duch a kdo Ho chce vzývat, kořit se Mu, musí Ho ctít v Duchu a pravdě !“
(Živ. 1, 23, 37) : Před víc, než tisíci léty jsem toto vyslovil a ještě to nechápete, ztrácíte se ve světských starostech, prosíte Mě o věci, nic neříkající a zcela při tom zapomínáte, že jste potomky od Mne a kdysi účastníky duchovních blažeností, že máte jiné konečné účely, vyšší poslání, než právě v tomto pozemském životě se věšet, vázat na prchavé věci a v nich hledat svou celou spásu !
(Živ. 1, 23, 38) : Z toho jsou ta zklamání, ty nesplněné naděje, neboť jste nikdy nerozuměli Mně ani Mému světu, nikdy jste nepochopili, že mám s vámi jiné úmysly, jež často musí vaším přáním odporovat, poněvadž často berete vedlejší věci jako hlavní !
(Živ. 1, 23, 39) : Vzdor všem slovům, jež jsem vám až dosud dával udělovat, ještě neznáte, nevíte, co znamená „žít duchovně“, co je „vesmírný život“.
(Živ.1,23,40): Tento všeobecný život, základní zákon celé tvorby, neznáte ve kterém každé „proč“ nachází své rozluštění !
(Živ 1,23,41) : Kdybyste mohli zcela prohlédat tyto velké zákony, mnohem snáze byste chápali, že žádná bytost se od těchto zákonů nemůže odtahovat, jim unikat a že každé jejich přestupování nese za sebou nutné potrestání které musí následovat.
(Živ. 1, 23, 42) : Pokud nebudete schopni – zabývat se velkými, hlubokými ideami, představami, budete zůstávat, vězet na hroudě této malé Země, máte k přehlížení jen malý okruh vidění a ten nepřesahuje váš domácí život.
(Živ. 1,23, 43) : Proto jsou tu Má slova, Má napomínání, Má vysvětlování, proto Má mnohonásobná odhalování, jak jen malým lze dosáhnout velkého, že Mě máte následovat, abyste se také ve svém pozemském životě stávali malými, abyste pak k duchovně velkým rostli, pozvedali se a vynášeli k oné výši lidského pojmu, kde se jasně a klidně, ale i zřetelně učíte poznávat průběh vzdělávání hmotného světa ve vesmírných zákonech, jak i tyto zákony duchovní a nekonečné pro hmotný začátek nacházejí teprve v duchovním dokonání, dokončení své vyvrcholení, kde kráčejí, vpřed od stupně ke stupni, vás ke mně přibližují, tu teprve budete postupně poznávat, čím jsem jako Tvůrce !
(Živ.1, 23, 44) : Tak se pak podmiňuje láska ze sebe jako přirozený následek úcty a vážnosti, když jsme se naučili poznávat Mistra z Jeho děl, tu teprve lze správně chápat, jaké vlastnosti musí Ho zdobit a proč při takové moci ještě převládá tak mnoho dobroty a lásky !
(Živ.1, 23, 45) : Tak vezměte toto slovo zase z Mé ruky, je to Otcova ruka, jež by vás chtěla přitáhnout nahoru ke Mně. Neopovrhujte jí, neboť jinak bude škoda jen na vaší straně! Amen !
(Žalmy, hymny 1, 7, 6) : Nestačilo – stvořit duchy s ohromnými silami a vlastnostmi. Museli také vědět, k čemu a proč jsem jim dal tuto dokonalost, aby, jen moudře jí užívajíce, Mně, Svého Tvůrce uctívali. Mně zcela rozuměli a měli se učit zcela chápat Mou tvorbu. Aby se velká duchovní říše zřizovala čistě božsky, celku i jednotlivému se dávala jejich pravá cena a učilo se spatřovat i ve hmotě zpevnělé duchovno, jež rovněž jako sami duchové – jen na delší cestě musí prodělávat pochod zduchovňování, aby téměř jako část mého duchovního Já se jednou zduchovnělé ke mně zase vrátilo : To byl účel Mého sestoupení na tuto zemi, tomuto účelu sloužila celá životní dráha tak, jak ji až do konce znáte !
(Živ. 1, 13, 50) : Je tedy Praduch nebo nejvyšší Mocnost proto, poněvadž je tvořícím, působícím pravidlem, poněvadž je nepomíjejícím životem, také láskou, nebo jinými slovy řečeno :
(Živ. 1, 13, 51) : Nejvyšší Mocnost – Bůh – je láska !
(Živ. 1,13,52) : Kde je láska, tu není možné rušení, boření, nenávist.
(Živ. 1,23, 31) : Váš údiv a obdivování Mé tvorby pochází z toho, že při jejím pozorování přikládáte příliš malé měřítko, abyste posuzovali nebo měřili tvorbu Boha, nekonečné bytosti.
(Živ. 1, 23, 32) : Jsou sluneční soustavy a celé slupkové globy kde světelný paprsek potřebuje miliony let, aby tam dospěl. Co víte o těchto světech, jak velké musí být, že se vám stávají viditelnými jen jako nejmenší hvězdy ! Kde je vaše počtářské umění, jež tuto vzdálenost chápe v číslech – počtech nebo může vyslovit, kde se vaše představivost odvažuje myslet nebo si vymalovávat velikost takových světů !
(Živ.1, 23, 33) : A přesto, Mé děti, ani tyto světy nejsou ještě posledními mezníky Mé tvorby. Daleko za těmito vzdálenými světy stojí ještě světové soustavy, jejichž paprsek ještě zdaleka k vám nepronikl a možná snad už vaše země a slunce nebudou trvat, než světelný paprsek odtamtud proletí místo, kde kdysi kroužila vaše sluneční soustava.
(Živ. 1, 23, 34) : Povzneste se a pojměte tuto velikost, i když jen hmotného světa. Zahloubejte se do pojmu Všemoci, jež toto tvořila, a to s málo prostředky – s přitažlivostí a odpudivostí = dostředivostí a odstředivostí, světlem a teplem. Chápejte tohoto Pána a Tvůrce, v Jehož oku se vaše slunce se všemi svými planetami a kometami objevuje jen jako bod ! Ten, kdyby nebyl, čím skutečně je, Otcem Svým dětem, by byl už dávno musel dat propadnout ve zkázu takové pokolení jako je vaše po všem tom, co jsem pro ně učinil, se chová tak odbojně a odpadle vůči Němu. Chápejte tuto lásku, která, jak On kdysi řekl, „dává vycházet slunci na dobré i zlé“ a jež vzdor všem poblouzením a popíráním všeho Božího zahrnuje přesto lidi v každé vteřině miliony milostmi !
(Živ. 1, 23, 35) : Chápejte tohoto Boha, jenž k vám – slabým tvorům kdysi z nebe v lidské podobě sestoupil, zanechal vám nauky lásky, snášenlivost, trpělivosti, odpouštění. Zahloubávejte se do myšlenky jeho velikosti, Jeho Moci, Jeho nekonečné tvorby a při tom ale i odměřujte, co chce říci, znamenat, že On, tento nekonečný Tvůrce a Pán nám nedává pociťovat nic z těchto vás utlačujících vlastností, nýbrž je jen vaším Otcem, vaším milujícím Vůdcem chce být a nyní dokonce už delší dobu Se s vámi přímo stýká, pokouší se vás k Sobě táhnout, vysvětluje a odhaluje vám všechna tajemství Svého Já, Své tvorby a jen proto, abyste se učili milovat Ho a že máte snáze nalézat svou duchovní cestu, jež je naznačena všem, kteří od Něho a Jím byli stvořeni.
(Živ. 1, 23, 36) : O tomto všem uvažujte a když chcete v tichých hodinách své srdce k Němu pozvedat, tu dbejte, aby to bylo důstojné Jeho i vás, neboť jen tak můžete očekávat, že vyslyší vaše přání. Neboť „On je Duch a kdo Ho chce vzývat, kořit se Mu, musí Ho ctít v Duchu a pravdě !“
(Živ. 1, 23, 37) : Před víc, než tisíci léty jsem toto vyslovil a ještě to nechápete, ztrácíte se ve světských starostech, prosíte Mě o věci, nic neříkající a zcela při tom zapomínáte, že jste potomky od Mne a kdysi účastníky duchovních blažeností, že máte jiné konečné účely, vyšší poslání, než právě v tomto pozemském životě se věšet, vázat na prchavé věci a v nich hledat svou celou spásu !
(Živ. 1, 23, 38) : Z toho jsou ta zklamání, ty nesplněné naděje, neboť jste nikdy nerozuměli Mně ani Mému světu, nikdy jste nepochopili, že mám s vámi jiné úmysly, jež často musí vaším přáním odporovat, poněvadž často berete vedlejší věci jako hlavní !
(Živ. 1, 23, 39) : Vzdor všem slovům, jež jsem vám až dosud dával udělovat, ještě neznáte, nevíte, co znamená „žít duchovně“, co je „vesmírný život“.
(Živ.1,23,40): Tento všeobecný život, základní zákon celé tvorby, neznáte ve kterém každé „proč“ nachází své rozluštění !
(Živ 1,23,41) : Kdybyste mohli zcela prohlédat tyto velké zákony, mnohem snáze byste chápali, že žádná bytost se od těchto zákonů nemůže odtahovat, jim unikat a že každé jejich přestupování nese za sebou nutné potrestání které musí následovat.
(Živ. 1, 23, 42) : Pokud nebudete schopni – zabývat se velkými, hlubokými ideami, představami, budete zůstávat, vězet na hroudě této malé Země, máte k přehlížení jen malý okruh vidění a ten nepřesahuje váš domácí život.
(Živ. 1,23, 43) : Proto jsou tu Má slova, Má napomínání, Má vysvětlování, proto Má mnohonásobná odhalování, jak jen malým lze dosáhnout velkého, že Mě máte následovat, abyste se také ve svém pozemském životě stávali malými, abyste pak k duchovně velkým rostli, pozvedali se a vynášeli k oné výši lidského pojmu, kde se jasně a klidně, ale i zřetelně učíte poznávat průběh vzdělávání hmotného světa ve vesmírných zákonech, jak i tyto zákony duchovní a nekonečné pro hmotný začátek nacházejí teprve v duchovním dokonání, dokončení své vyvrcholení, kde kráčejí, vpřed od stupně ke stupni, vás ke mně přibližují, tu teprve budete postupně poznávat, čím jsem jako Tvůrce !
(Živ.1, 23, 44) : Tak se pak podmiňuje láska ze sebe jako přirozený následek úcty a vážnosti, když jsme se naučili poznávat Mistra z Jeho děl, tu teprve lze správně chápat, jaké vlastnosti musí Ho zdobit a proč při takové moci ještě převládá tak mnoho dobroty a lásky !
(Živ.1, 23, 45) : Tak vezměte toto slovo zase z Mé ruky, je to Otcova ruka, jež by vás chtěla přitáhnout nahoru ke Mně. Neopovrhujte jí, neboť jinak bude škoda jen na vaší straně! Amen !
(Žalmy, hymny 1, 7, 6) : Nestačilo – stvořit duchy s ohromnými silami a vlastnostmi. Museli také vědět, k čemu a proč jsem jim dal tuto dokonalost, aby, jen moudře jí užívajíce, Mně, Svého Tvůrce uctívali. Mně zcela rozuměli a měli se učit zcela chápat Mou tvorbu. Aby se velká duchovní říše zřizovala čistě božsky, celku i jednotlivému se dávala jejich pravá cena a učilo se spatřovat i ve hmotě zpevnělé duchovno, jež rovněž jako sami duchové – jen na delší cestě musí prodělávat pochod zduchovňování, aby téměř jako část mého duchovního Já se jednou zduchovnělé ke mně zase vrátilo : To byl účel Mého sestoupení na tuto zemi, tomuto účelu sloužila celá životní dráha tak, jak ji až do konce znáte !
(Živ. 1, 13, 50) : Je tedy Praduch nebo nejvyšší Mocnost proto, poněvadž je tvořícím, působícím pravidlem, poněvadž je nepomíjejícím životem, také láskou, nebo jinými slovy řečeno :
(Živ. 1, 13, 51) : Nejvyšší Mocnost – Bůh – je láska !
(Živ. 1,13,52) : Kde je láska, tu není možné rušení, boření, nenávist.
pátek 21. listopadu 2008
POZNAT BOHA TAK DOKONALE, část 2.
Viz. Bůh je nejčistší a věčný Duch ! Tento věčný Duch je nejčistší Láska a tím věčný život Sám. Láska však je oheň a v sobě planoucím světlem a vše to je Pravda.
VEJ 8, 176, 7 : „V Bohu jako věčném prazákladu všeho jsoucna je tedy i nejdokonalejší Sebevědomí, nejvyšší Inteligence, Moudrost a Moc a kdyby tomu tak nebylo, nebylo by bývalo také nikdy nic stvořeno, neboť, co je v sobě nic, nemůže se také věčně nikdy v něco utvořit“.
VEJ 8, 176, 8 : „V Bohu je tedy také ona nejvyšší Inteligence a nejsvětlejší Sebevědomí věčně pohotově a časně přítomné. A kdyby tak nebylo, kdo by byl mohl dát andělům a lidem život s inteligencí a sebevědomím ? Či může dát někdo někomu také tehdy něco, nemá-li to sám ? Může němá a hrubá síla dát nějaký dokonalý život ?!
Energie je silový podnět, který vychází od Tvůrce. Trvá, skládá se z myšlenkových vln Všemocného, chcete-li to tak nazývat. Všechna energie přichází od Boha, ze Srdce tvorby, z ústředního Ducha, jádra veškeré síly.
Silové soustředění v tomto jádru je tak mohutné, mocné, že všecky definice, příměry selhávají. Silové jádro se samo napájí, živí, je nevyčerpatelné, věčné.
Pro poznávání Mistra se musí napřed chápat velikost Jeho děl zcela jasně jejich „proč“, z jakých ušlechtilých nebo velkých pohnutek je vytvořil, pak teprve začíná obdivování – mít duchovní výsledek, pak se teprve chápe, co znamená – být mistrem jako On a Jeho žákem !
Dítě musí svého otce zcela chápat, učit se ho poznávat, ve svém nejniternějším musí být přesvědčeno o velikosti, mírnosti a lásce otce a jen pak bude rádo plnit jeho zákony, neboť pak pro ně přestanou být „zákony“, dítě pak bude vše plnit, činit z lásky. Láska však nic nezakazuje, nýbrž vše povoluje a právě proto musí dítě zcela přesně vědět, co znamená – být dítětem, aby nežádalo nic proti lásce !
NE ZVĚDAVOST, ale VĚDYCHTIVOST po DUCHOVNÍCH VĚCECH vás má oživovat, oduševňovat, neboť, čím víc víte, tím víc světla je ve vašem nitru. A čím temnější je z vnějšku, tím víc každý potřebuje vlastní duchovní lampu. !
(Živ. 1, 23, 29) : Písmo tedy říká : „U Mne se tisíc let rovná jednomu dnu“. Ale Já vám říkám : „U Mne jsou miliony let jen jedním okamžikem“, neboť nesčetné hmotné světy krouží ve veliké tvorbě, kde miliony prošlých let nejsou ke spočtení, než se ve světy utvořily, než své planety a komety stvořily a než se tak dalece zdokonalily, aby se staly obydlími pro cítící bytosti.
VEJ 8, 176, 7 : „V Bohu jako věčném prazákladu všeho jsoucna je tedy i nejdokonalejší Sebevědomí, nejvyšší Inteligence, Moudrost a Moc a kdyby tomu tak nebylo, nebylo by bývalo také nikdy nic stvořeno, neboť, co je v sobě nic, nemůže se také věčně nikdy v něco utvořit“.
VEJ 8, 176, 8 : „V Bohu je tedy také ona nejvyšší Inteligence a nejsvětlejší Sebevědomí věčně pohotově a časně přítomné. A kdyby tak nebylo, kdo by byl mohl dát andělům a lidem život s inteligencí a sebevědomím ? Či může dát někdo někomu také tehdy něco, nemá-li to sám ? Může němá a hrubá síla dát nějaký dokonalý život ?!
Energie je silový podnět, který vychází od Tvůrce. Trvá, skládá se z myšlenkových vln Všemocného, chcete-li to tak nazývat. Všechna energie přichází od Boha, ze Srdce tvorby, z ústředního Ducha, jádra veškeré síly.
Silové soustředění v tomto jádru je tak mohutné, mocné, že všecky definice, příměry selhávají. Silové jádro se samo napájí, živí, je nevyčerpatelné, věčné.
Pro poznávání Mistra se musí napřed chápat velikost Jeho děl zcela jasně jejich „proč“, z jakých ušlechtilých nebo velkých pohnutek je vytvořil, pak teprve začíná obdivování – mít duchovní výsledek, pak se teprve chápe, co znamená – být mistrem jako On a Jeho žákem !
Dítě musí svého otce zcela chápat, učit se ho poznávat, ve svém nejniternějším musí být přesvědčeno o velikosti, mírnosti a lásce otce a jen pak bude rádo plnit jeho zákony, neboť pak pro ně přestanou být „zákony“, dítě pak bude vše plnit, činit z lásky. Láska však nic nezakazuje, nýbrž vše povoluje a právě proto musí dítě zcela přesně vědět, co znamená – být dítětem, aby nežádalo nic proti lásce !
NE ZVĚDAVOST, ale VĚDYCHTIVOST po DUCHOVNÍCH VĚCECH vás má oživovat, oduševňovat, neboť, čím víc víte, tím víc světla je ve vašem nitru. A čím temnější je z vnějšku, tím víc každý potřebuje vlastní duchovní lampu. !
(Živ. 1, 23, 29) : Písmo tedy říká : „U Mne se tisíc let rovná jednomu dnu“. Ale Já vám říkám : „U Mne jsou miliony let jen jedním okamžikem“, neboť nesčetné hmotné světy krouží ve veliké tvorbě, kde miliony prošlých let nejsou ke spočtení, než se ve světy utvořily, než své planety a komety stvořily a než se tak dalece zdokonalily, aby se staly obydlími pro cítící bytosti.
Úryvky ze spisu "Listy Otce", přijato od Johana Szatmari.
Buďte moudří a nedívejte se stále na pozemské věci a zisk, ale na budoucí nebeský život a na to, co můžete svými skutky získat nebo ztratit. Žijíc mezi dvěma světy, stále měřte a zvažujte, či je to, co chcete udělat, příznivé pro současnost nebo vaši budoucnost. Od toho závisí budoucí život vaší duše. Jak na své životní cestě někdo rozsévá dobré semeno, ono mu vyklíčí a jeho duše se bude z našetřeného dobra živit podobně jako v pozemském životě.
Peklo není je místo nebo prostranství, ale duševní stav. Koho duše je šťastná, ten je všude v nebi, neboť ho udělala šťastnou jeho láska. Co je láska? Bůh! Zkrátka stvoření může být šťastné jen skrze Boha.
Království nebeské je ve vás: „Přijď království Tvé, jako v nebi, tak i na zemi.“ Tedy i tu na zemi má nebeské království ten, kdo si ho v sobě vzkřísil.
V Božím království se nacházejí lidé, kterých duše se distancuje od zvyklostí tohoto světa. Zkrátka už i mohou vejít do nebe a mohou si ho získat. Kdyby se nebe dalo získat jen po smrti, nebyl by sem učil svoje věřící, aby se modlili takto: „ Přijď království Tvé, jako v nebi, tak i na zemi.“ Tedy kdo si tu získal království, má ho i v Nebi. Nachází se v něm, patří do něho i když je ještě, co se týče těla, na zemi, přece je v nebi, neboť kde bydlí Otec, tam je i nebe a Boží království. Je jim totiž lidská duše, to znamená blažený stav!
Na www.Lorber.cz.
Peklo není je místo nebo prostranství, ale duševní stav. Koho duše je šťastná, ten je všude v nebi, neboť ho udělala šťastnou jeho láska. Co je láska? Bůh! Zkrátka stvoření může být šťastné jen skrze Boha.
Království nebeské je ve vás: „Přijď království Tvé, jako v nebi, tak i na zemi.“ Tedy i tu na zemi má nebeské království ten, kdo si ho v sobě vzkřísil.
V Božím království se nacházejí lidé, kterých duše se distancuje od zvyklostí tohoto světa. Zkrátka už i mohou vejít do nebe a mohou si ho získat. Kdyby se nebe dalo získat jen po smrti, nebyl by sem učil svoje věřící, aby se modlili takto: „ Přijď království Tvé, jako v nebi, tak i na zemi.“ Tedy kdo si tu získal království, má ho i v Nebi. Nachází se v něm, patří do něho i když je ještě, co se týče těla, na zemi, přece je v nebi, neboť kde bydlí Otec, tam je i nebe a Boží království. Je jim totiž lidská duše, to znamená blažený stav!
Na www.Lorber.cz.
neděle 16. listopadu 2008
POZNAT BOHA TAK DOKONALE, část 1.
Přinášíme Vám první část výtahu ze spisů Vnitřního Slova. Jak milovat toho, jehož naše oči nevidí? Či nechcou vidět?
POZNAT BOHA TAK DOKONALE, jak to je jen možné, je to PRVNÍ, nejdůležitější pro člověka.
VEJ 6, 228,19: „Kdo Boha správně nepoznává, nemůže nikdy v Boha dokonale věřit, ještě méně Ho nade všecko milovat a tím také nemůže mít nikdy úplně podíl na Duchu Božím. Neboť z nesprávného poznání Boha přicházejí časem následkem svobodné vůle lidí mezi lidstvo všeliké omyly, jež pak bují jako tisícihlavá hydra dále, dělají z lidí modloslužebníky a zatarasují jim bránu k pravému věčnému životu, takže potom jako duše v záhrobí těžko kdy budou moci do něho vejít. Neboť, co může zde vyřídit duše za den ke svému zdokonalení života, nedokáže na onom světě často ani za několik tisíc pozemských let. Mí staří učedníci mají o Bohu sice již mnohé rozsáhlé poznatky, ale vy, novější učedníci jste v nich ještě vesměs slabí a proto vás chci v nich posílit.“
Otec, Já jako Syn a Svatý Duch jsme neoddělitelně jedno a totéž od věčnosti.
VEJ 6, 230, 3 : „Otec ve Mně je věčná láska a jako taková Prazáklad a vlastní Prapodstata všech věcí, jež naplňuje celou nekonečnost.
VEJ 6, 230, 4 : „Já jako Syn jsem světlo a Moudrost, jež vychází z ohně věčné lásky. Toto mocné Světlo je věčné nejdokonalejší sebevědomí a nejjasnější Sebepoznání Boha a věčné slovo v Bohu, Jímž bylo učiněno vše, co tu je..
VEJ 230, 5 : Aby však mohlo být to vše učiněno, k tomu patří ještě nejmocnější vůle Boha a to je právě Svatý Duch v Bohu, Jímž díla a bytosti dostávají své úplné jsoucno. Svatý Duch je ono velké vyslovené SLOVO : „Staň se !“ – a je tu, na čem se usnesla Láska a Moudrost v Bohu.“
VEJ 6, 230, 6 : „A hleďte, to vše je tu nyní ve Mně : Láska, Moudrost a všechna moc. A je tedy jen jeden Bůh a Tím jsem Já a vzal jsem na Sebe tělo jen proto, abych se mohl ve vaší osobnosti, jak tomu nyní právě je, důkladněji zjevit vám, lidem této země, jež jsem stvořil úplně podle Svého obrazu z Prapodstaty Své Lásky.“
VEJ 6, 230, 7 : „Že však i vy, podobně jako Já Sám máte v sobě tuto Mně zcela podobnou Trojnost, se vám hned zcela jasně ukáže.
POZNAT BOHA TAK DOKONALE, jak to je jen možné, je to PRVNÍ, nejdůležitější pro člověka.
VEJ 6, 228,19: „Kdo Boha správně nepoznává, nemůže nikdy v Boha dokonale věřit, ještě méně Ho nade všecko milovat a tím také nemůže mít nikdy úplně podíl na Duchu Božím. Neboť z nesprávného poznání Boha přicházejí časem následkem svobodné vůle lidí mezi lidstvo všeliké omyly, jež pak bují jako tisícihlavá hydra dále, dělají z lidí modloslužebníky a zatarasují jim bránu k pravému věčnému životu, takže potom jako duše v záhrobí těžko kdy budou moci do něho vejít. Neboť, co může zde vyřídit duše za den ke svému zdokonalení života, nedokáže na onom světě často ani za několik tisíc pozemských let. Mí staří učedníci mají o Bohu sice již mnohé rozsáhlé poznatky, ale vy, novější učedníci jste v nich ještě vesměs slabí a proto vás chci v nich posílit.“
Otec, Já jako Syn a Svatý Duch jsme neoddělitelně jedno a totéž od věčnosti.
VEJ 6, 230, 3 : „Otec ve Mně je věčná láska a jako taková Prazáklad a vlastní Prapodstata všech věcí, jež naplňuje celou nekonečnost.
VEJ 6, 230, 4 : „Já jako Syn jsem světlo a Moudrost, jež vychází z ohně věčné lásky. Toto mocné Světlo je věčné nejdokonalejší sebevědomí a nejjasnější Sebepoznání Boha a věčné slovo v Bohu, Jímž bylo učiněno vše, co tu je..
VEJ 230, 5 : Aby však mohlo být to vše učiněno, k tomu patří ještě nejmocnější vůle Boha a to je právě Svatý Duch v Bohu, Jímž díla a bytosti dostávají své úplné jsoucno. Svatý Duch je ono velké vyslovené SLOVO : „Staň se !“ – a je tu, na čem se usnesla Láska a Moudrost v Bohu.“
VEJ 6, 230, 6 : „A hleďte, to vše je tu nyní ve Mně : Láska, Moudrost a všechna moc. A je tedy jen jeden Bůh a Tím jsem Já a vzal jsem na Sebe tělo jen proto, abych se mohl ve vaší osobnosti, jak tomu nyní právě je, důkladněji zjevit vám, lidem této země, jež jsem stvořil úplně podle Svého obrazu z Prapodstaty Své Lásky.“
VEJ 6, 230, 7 : „Že však i vy, podobně jako Já Sám máte v sobě tuto Mně zcela podobnou Trojnost, se vám hned zcela jasně ukáže.
pátek 24. října 2008
Ze spisu Pád Lucifera : Walter Lutz.
Neboť má-li se stát duch do možno dokonalý jako Bůh, pak musí v sobě, pokud možno, mít i mnoho z toho, co má Bůh Sám v sobě v souladném poměru : vedle nejjasnějšího světla nejhlubší temnotu, vedle nejsvětější lásky a slitování schopnost k nejzazší sebelásce, která může vše na sebe přitáhnout. (VEJ 6. 165, 7 – 10, II.229, 3 – 7).
Ano právě sebeláska, která na sebe přitahuje a si osvojuje, co se jí líbí, musela být v založení tohoto velkého praducha, jehož Bůh tak nekonečně mnohým obmyslel, zvláště mocně zastoupena, neboť Bůh v žádné bytosti nenutí Své budující životní síly, nýbrž dává každé jen to, co bytost sama ze sebe hledá a si přivlastňuje. V určité správné míře je podle toho sebeláska, jak známo, v každém tvoru po ruce a tak dalece i řadově mírná síla. Jen se jedná, jak bylo dříve řečeno, o to, aby hranice mezi správnou a nesprávnou sebeláskou nebyla překračována a aby bytost neměla po „věcech světa“ větší touhy a žádosti, než co jí správná míra Božího řádu přiděluje
Více na www.Lorber.cz ... .
Ano právě sebeláska, která na sebe přitahuje a si osvojuje, co se jí líbí, musela být v založení tohoto velkého praducha, jehož Bůh tak nekonečně mnohým obmyslel, zvláště mocně zastoupena, neboť Bůh v žádné bytosti nenutí Své budující životní síly, nýbrž dává každé jen to, co bytost sama ze sebe hledá a si přivlastňuje. V určité správné míře je podle toho sebeláska, jak známo, v každém tvoru po ruce a tak dalece i řadově mírná síla. Jen se jedná, jak bylo dříve řečeno, o to, aby hranice mezi správnou a nesprávnou sebeláskou nebyla překračována a aby bytost neměla po „věcech světa“ větší touhy a žádosti, než co jí správná míra Božího řádu přiděluje
Více na www.Lorber.cz ... .
pondělí 13. října 2008
Úryvky ze spisu Nové Zjevení 1
Archanděl Rafael : „Duch Boha sídlí v nejvnitřnějším středu vaší duše, je ještě zcela oddělen od všeobecného Božího ducha, poněvadž vaší příliš nepatrnou láskou k Bohu má velmi málo potravy a nemůže se v duši rozšířit a proniknout ji – ne snad prostorově, ale v oblasti schopnosti vůle, která v něm je rovněž taková jako v Samém Bohu a je vložena do srdce duše jako nezničitelná jiskřička života. Ale – rozšířit se v oblasti vůle – znamená, že duše sama svou vůli úplně podřídí poznané vůli Boha a dá se jí dobrovolně ovládat. Dá – li se duše poznanou a přesně následova-nou vůlí Boha pronikat až do nejvnitřnějšího, tak tato vůle probouzí v duši nejvnitřnějšího (jako) odpočívajícího ducha z Boha. Ten se pak ihned spojuje se sobě podobným, celou duši proniklým všeobecným volním Duchem Boha a je pak s Ním jedno ve všem.“ Ev. 7 kap. 150, 14 – 16.
Archanděl Rafael : „Moci plného ducha = plamen lásky z Božího srdce, podle kterého se stáváte pravými božími dětmi, dostanete vy, lidé této země teprve nyní (od ztělesnění Boha v Ježíši) a podle toho máte před námi anděly přednost a nám je – následovat vaši cestu těla, abychom se stali dětmi Boha jako vy.“ Ev. 3, kap. 180, 4.
Dr. Walter Lutz : Nové Zjevení 1.
Více na www.Lorber.cz ... .
Archanděl Rafael : „Moci plného ducha = plamen lásky z Božího srdce, podle kterého se stáváte pravými božími dětmi, dostanete vy, lidé této země teprve nyní (od ztělesnění Boha v Ježíši) a podle toho máte před námi anděly přednost a nám je – následovat vaši cestu těla, abychom se stali dětmi Boha jako vy.“ Ev. 3, kap. 180, 4.
Dr. Walter Lutz : Nové Zjevení 1.
Více na www.Lorber.cz ... .
čtvrtek 4. září 2008
Část životopisu - Rosalie Nagyové
V první světové válce její manžel padl a Johana se již nikdy více nevdala. Velmi milovala Pána Boha a chtěla mu zasvětit život. Měla jednoho syna, který se jmenoval Imrich. V životě s ním měla velký kříž. Nepracoval, jen pil. Dvacet roků žila sama když její manžel padl v první světové válce. Měla velmi zvláštní sen když ji oslovil Pán Ježíš, že ona se proto narodila aby hlas se jí ozval z prsou a při tom jí úplně shořela kůže. A od té chvíle slyšela Boží hlas.
Ježíš jí povídal, že je povolaná, že je Eliáš, který přijde v posledních časech ale Otec to tak uznal aby přišel v ženském těle ale hlavně proto aby nebyla vystavena takovému pronásledování jako by byl muž a dále proto, že v celém univerzu jako jediná přijala ten úkol, že se jí narodí v těle syn který bude duší Jidáše. A tento Imrich byl právě ten Jidáš. A on jako nová bytost mohl znovu začít. A na to potřebovala obrovskou lásku aby mohl znovu začít. A tuto lásku dal Pán Ježíš této Johaně.
Více na www.Lorber.cz v sekci "SZATMARY Johana".
Ježíš jí povídal, že je povolaná, že je Eliáš, který přijde v posledních časech ale Otec to tak uznal aby přišel v ženském těle ale hlavně proto aby nebyla vystavena takovému pronásledování jako by byl muž a dále proto, že v celém univerzu jako jediná přijala ten úkol, že se jí narodí v těle syn který bude duší Jidáše. A tento Imrich byl právě ten Jidáš. A on jako nová bytost mohl znovu začít. A na to potřebovala obrovskou lásku aby mohl znovu začít. A tuto lásku dal Pán Ježíš této Johaně.
Více na www.Lorber.cz v sekci "SZATMARY Johana".
pátek 22. srpna 2008
Přidán nový spis : SZATMARY Johana, Listy Otce 2.
Ukázka ze spisu Listy Otce 2:
Hrozny obsahují části země mající v sobě lásku, neboť jeho sladká šťáva pochází z nebe, je potravou duše, ale jen v podobě sladkého moku. Nejsou v něm červi, když na něm pracují jen bytosti lásky pěstující rostlinu vlastní láskou. Kvašení obsahuje hnilobu, proto je už pro duši škodlivé, utlumuje ji, co způsobuje úpadek ducha, ne jeho růst.
Přílišné užívání vína vede k hmotařství. Lidi nadměrně pijící víno vždy přitahuje svět, neboť se ztratí jejich duševní síla a žijí jen pro přítomnost, dále nerozmýšlejí, nevidí.
Hrozny v kvašeném stavu zkracují tělesný i duševní život člověka, proto ho užívejte jen v sladkém stavu jako mošt nebo vůbec, aby se váš život neztrácel.
Pšenice je zemskou plodinou neškodnou duši, kdyby ji tělo požilo jakékoliv množství. Čerstvá a zdravá živí tělo i duši! Ne však žito, nebo kukuřice, které jsou potravinami dobytka a jen jeho prostřednictvím jsou v podobě mléka a masa vhodné pro lidský organismus, obsahují-ce už zjemnělé částečky těchto plodin.
Nic nejezte příliš jednostranně, aby se vaše duše nestala podobnou, a požívejte jen plodiny země, jak jsem to zanechal Mojžíšovi. Je to stále platné a duševní člověk by to měl dodržet!
Hrozny obsahují části země mající v sobě lásku, neboť jeho sladká šťáva pochází z nebe, je potravou duše, ale jen v podobě sladkého moku. Nejsou v něm červi, když na něm pracují jen bytosti lásky pěstující rostlinu vlastní láskou. Kvašení obsahuje hnilobu, proto je už pro duši škodlivé, utlumuje ji, co způsobuje úpadek ducha, ne jeho růst.
Přílišné užívání vína vede k hmotařství. Lidi nadměrně pijící víno vždy přitahuje svět, neboť se ztratí jejich duševní síla a žijí jen pro přítomnost, dále nerozmýšlejí, nevidí.
Hrozny v kvašeném stavu zkracují tělesný i duševní život člověka, proto ho užívejte jen v sladkém stavu jako mošt nebo vůbec, aby se váš život neztrácel.
Pšenice je zemskou plodinou neškodnou duši, kdyby ji tělo požilo jakékoliv množství. Čerstvá a zdravá živí tělo i duši! Ne však žito, nebo kukuřice, které jsou potravinami dobytka a jen jeho prostřednictvím jsou v podobě mléka a masa vhodné pro lidský organismus, obsahují-ce už zjemnělé částečky těchto plodin.
Nic nejezte příliš jednostranně, aby se vaše duše nestala podobnou, a požívejte jen plodiny země, jak jsem to zanechal Mojžíšovi. Je to stále platné a duševní člověk by to měl dodržet!
neděle 27. července 2008
Jak se bránit narůstajícímu zlu...
Vážený a milý bratře,
nedávno jsem se zamýšlela nad zly, jež jsou různého druhu a všecka, ať jsou jakákoli, trápí lidi. Činí se různá opatření, ale výsledek tu není, vše dál trvá.
Pán mi odpověděl, kde je příčina. Základem všeho života je láska. Jak ji však lidé pojímají? Většinou – žel jen tělesně – pro rozkoš, potěšení a jen málokdy pro pravou vážnost a ušlechtilý cíl, Bohem lidem jako vzácný dar darovaný. Nejcennější šťávy nejsou jim pro plození potomka, ale hlavně pro zachovávání, udržování síly, svěžesti, zdraví. Marnivým, chvilkovým potěšením lidé plýtvají, promrhávají to nejcennější, co slouží pravému životu, tím si nejvíc škodí, sobě ubližují, protože jednají PROTIZÁKONNĚ! V důsledku toho pak následují všeliká různá zla, ať jim říkáme jakkoli. To si, žel lidé neuvědomují a naříkají, hledají odstranění toho zlého všude jinde venku, jen ne u sebe samých a přece jen v každém z nás tkví to nežádané a není nikde jinde a taky jinak nezmizí, než zase nápravou nás samých – sebezapíráním v každém směru, cvičením se v účinné lásce k bližním, tak zlo zmizí.
A je důležité – začínat s nápravou hned při výchově dětí – učit je skromnosti, střídmosti, práci, píli, vzdělávání nejen rozumem, ale PŘEDE VŠÍM SRDCE – citu, lásky nejen k lidem, ale ke všemu životu v celé přírodě = ničemu neubližovat, všeho si vážit a tak se hlavně živit víc potravou rostlinnou, než živočišnou, převážně masitou, jak žel, nyní většinou děje, není se tedy co divit, že jsou už i děti, mládež hrubí, a to je vše následkem nemírného požívání masité, tučné potravy, (i libové maso obsahuje 20 – 30% tuku) Maso dráždí nejen žlázy, děti rychleji dospívají a pudí je to k vyžívání. To ať si rodiče dobře uvědomí a jsou dětem dobrým příkladem k ukázněnosti, střídmosti, skromnosti a pak bude zlo stále víc mizet a vše bude přicházet do pravého, správného řádu Božího, bude zavládat pravá láska, nebeským Otcem – Ježíšem Kristem, nám lidem do srdce vložená. Tam ji pokorou najdeme, spoutaného věčného Ducha uvolníme a k nejnádhernějšímu konečnému cíli – životu věčnému dospějeme.
To neříká Julie, ale Sám nebeský Otec Ježíš Kristus.
Jeho mír a pokoj i Jeho požehnání buď se všemi Vámi:
Upřímně všecky vespolek zdraví a vše nejlepší přeje z celého srdce Julie
Malá Skála 17. 8. 2008
nedávno jsem se zamýšlela nad zly, jež jsou různého druhu a všecka, ať jsou jakákoli, trápí lidi. Činí se různá opatření, ale výsledek tu není, vše dál trvá.
Pán mi odpověděl, kde je příčina. Základem všeho života je láska. Jak ji však lidé pojímají? Většinou – žel jen tělesně – pro rozkoš, potěšení a jen málokdy pro pravou vážnost a ušlechtilý cíl, Bohem lidem jako vzácný dar darovaný. Nejcennější šťávy nejsou jim pro plození potomka, ale hlavně pro zachovávání, udržování síly, svěžesti, zdraví. Marnivým, chvilkovým potěšením lidé plýtvají, promrhávají to nejcennější, co slouží pravému životu, tím si nejvíc škodí, sobě ubližují, protože jednají PROTIZÁKONNĚ! V důsledku toho pak následují všeliká různá zla, ať jim říkáme jakkoli. To si, žel lidé neuvědomují a naříkají, hledají odstranění toho zlého všude jinde venku, jen ne u sebe samých a přece jen v každém z nás tkví to nežádané a není nikde jinde a taky jinak nezmizí, než zase nápravou nás samých – sebezapíráním v každém směru, cvičením se v účinné lásce k bližním, tak zlo zmizí.
A je důležité – začínat s nápravou hned při výchově dětí – učit je skromnosti, střídmosti, práci, píli, vzdělávání nejen rozumem, ale PŘEDE VŠÍM SRDCE – citu, lásky nejen k lidem, ale ke všemu životu v celé přírodě = ničemu neubližovat, všeho si vážit a tak se hlavně živit víc potravou rostlinnou, než živočišnou, převážně masitou, jak žel, nyní většinou děje, není se tedy co divit, že jsou už i děti, mládež hrubí, a to je vše následkem nemírného požívání masité, tučné potravy, (i libové maso obsahuje 20 – 30% tuku) Maso dráždí nejen žlázy, děti rychleji dospívají a pudí je to k vyžívání. To ať si rodiče dobře uvědomí a jsou dětem dobrým příkladem k ukázněnosti, střídmosti, skromnosti a pak bude zlo stále víc mizet a vše bude přicházet do pravého, správného řádu Božího, bude zavládat pravá láska, nebeským Otcem – Ježíšem Kristem, nám lidem do srdce vložená. Tam ji pokorou najdeme, spoutaného věčného Ducha uvolníme a k nejnádhernějšímu konečnému cíli – životu věčnému dospějeme.
To neříká Julie, ale Sám nebeský Otec Ježíš Kristus.
Jeho mír a pokoj i Jeho požehnání buď se všemi Vámi:
Upřímně všecky vespolek zdraví a vše nejlepší přeje z celého srdce Julie
Malá Skála 17. 8. 2008
pondělí 21. července 2008
Skutečnost přichází
Tak míjí den za dnem – Ježíš, hledaje med a kořeny k utišení Svého hladu, téměř nepozoruje, že má také ještě jiné potřeby, až opět přicházejí k němu Pius a Horeb a přivádí sebou jakéhosi zcela hluboko kleslého ducha.
„Pane!“ praví Pius. „Ve vědomí, že Ti prokáži službu, přivádím s Horebem tohoto zbloudilého a ztraceného bratra! Tvrdí, že tě zná! A směje se naší pošetilosti, protože se podle Tvých slov, snažíme: býti užiteční ostatním. Tento bratr tvrdí, že Ty jsi sice Oním Vytouženým – avšak že jsi prohrál, protože jsi nepřemohl Lucifera!“
Ježíš odpovídá: „Pie, pravím tobě, pošetilci tvrdí, že mají vždy pravdu! Avšak nezáleží na tom, co tvrdím Já, nýbrž co konám! Každé tvrzení jest jen mínění, nikoliv však ještě pravý Život!“ – „Můj vnitřní Život se vyznačuje – Mým jednáním! Ajest závislý – od mého věčného otce! Co On chce, činím Já! A budu také tak dále zachovávati!“
„Tvrdil jsem tedy správně!“ praví Pius. Avšak tento zde – chce se měřiti – s tebou! – každé poučení z mé strany zůstalo bez úspěchu!“
„Milý Pie!“ praví Ježíš. „Přenechej i toto Mně! Nechtěl jsi také ty se Mnou se měřiti? – a přece jsme se stali dobrými přáteli!“
„Ano, můj milý Ježíši! Odpovídá Pius. Avšak jsme v úzkosti o Tebe! – neboť nikoli v Tvé Síle a v Tvém vědění chce s tebou on zkoušeti: nýbrž v Tvé trpělivosti! – v Tvé Lásce! a v Tvé důvěře v Boha!“ -
„Bratře!“ pravá Ježíš mírně. „Dokud máš ještě starosti o Mne – dotud Mne neznáš! A tím povzbuzuješ Mé odpůrce! Mně při tom neškodíš! – ale za to tím více sobě! Neboť to, co jest ještě v tobě starostí, má a musí se státi jistotou. Kdo Já jsem – a co já – tobě jsem! Teprve tehdy bude v tobě položen pevný základ! Na této pevnosti staň a založ své životní Dílo; při čemž Já tě budu síliti a podporovati!“
Pius: Ó, Pane! Ty mne činíš věčným dlužníkem! Ó, odpusť mně, že jsem neučinil pro tebe více.“
Ježíš: „Jdi tedy a dohoň, co jsi zmeškal – a Bůh ti to odmění! Toho ubohého, satanem však zcela ovlivněného od sebe nevyhostíme. A tak můžete zcela klidně zůstati v Mé blízkosti – a zjeví se vám Duch = Lásky – a Trpělivosti!
Pius, Horeb odstoupí od onoho posměšně se smějícího – a diví se jeho drzosti, jak tajně Ježíše pozoruje.
Ježíš však poznává: „Tento jest Mi dán na zkoušku! A v jeho srdci se probouzí přesvědčení hladu a žízně a veškerého duševního utrpení duchovní temnoty, která na něho chce z venčí dolehnouti: Nové síly se v něm ozývají! Jemu na důkaz: Věčná Láska – staví Mne před nové úkoly! A radostně zvolá:
„Otče! Jsem připraven!“
Daleko vztahuje Své rámě; v duchu objímá všechny lidi a duchy – a modle se – žehná – Zemi s jejími obyvateli.
Nyní následuje pokušení, jak jest napsáno, Bohem povolanými muži! – A potom konečně splacená daň – Zemi!
Žádná moc Země – žádná moc temnoty se nemůže již odvážiti – měřiti se s Tím – jenž se stal Mistrem!“
Mistrem všeho života! Protože On překonal vše v Sobě, co se stavělo proti Životu z Boha“.
Nyní již pro Něho nebylo nepřítele! Protože On vše pozemské přemohl! A Jeho celé nitro bylo zasvěceno Životu Lásky! - všemi nebími pronikala jásání a plesání! Neboť „hvězda betlémská“ svítila všem! Všem bytostem zvěstujíc:
„Jen v tomto Světle – a Životě – může vám vzejíti Opravdový Pokoj!“
K o n e c
Ze spisu SKVOSTNÉ PŘÍBĚHY Z POZEMSKÉHO ŽIVOTA JEŽÍŠOVA, JEŽÍŠ MISTREM V LÁSCE.
Od SELTMAN Max, více na www.Lorber.cz
„Pane!“ praví Pius. „Ve vědomí, že Ti prokáži službu, přivádím s Horebem tohoto zbloudilého a ztraceného bratra! Tvrdí, že tě zná! A směje se naší pošetilosti, protože se podle Tvých slov, snažíme: býti užiteční ostatním. Tento bratr tvrdí, že Ty jsi sice Oním Vytouženým – avšak že jsi prohrál, protože jsi nepřemohl Lucifera!“
Ježíš odpovídá: „Pie, pravím tobě, pošetilci tvrdí, že mají vždy pravdu! Avšak nezáleží na tom, co tvrdím Já, nýbrž co konám! Každé tvrzení jest jen mínění, nikoliv však ještě pravý Život!“ – „Můj vnitřní Život se vyznačuje – Mým jednáním! Ajest závislý – od mého věčného otce! Co On chce, činím Já! A budu také tak dále zachovávati!“
„Tvrdil jsem tedy správně!“ praví Pius. Avšak tento zde – chce se měřiti – s tebou! – každé poučení z mé strany zůstalo bez úspěchu!“
„Milý Pie!“ praví Ježíš. „Přenechej i toto Mně! Nechtěl jsi také ty se Mnou se měřiti? – a přece jsme se stali dobrými přáteli!“
„Ano, můj milý Ježíši! Odpovídá Pius. Avšak jsme v úzkosti o Tebe! – neboť nikoli v Tvé Síle a v Tvém vědění chce s tebou on zkoušeti: nýbrž v Tvé trpělivosti! – v Tvé Lásce! a v Tvé důvěře v Boha!“ -
„Bratře!“ pravá Ježíš mírně. „Dokud máš ještě starosti o Mne – dotud Mne neznáš! A tím povzbuzuješ Mé odpůrce! Mně při tom neškodíš! – ale za to tím více sobě! Neboť to, co jest ještě v tobě starostí, má a musí se státi jistotou. Kdo Já jsem – a co já – tobě jsem! Teprve tehdy bude v tobě položen pevný základ! Na této pevnosti staň a založ své životní Dílo; při čemž Já tě budu síliti a podporovati!“
Pius: Ó, Pane! Ty mne činíš věčným dlužníkem! Ó, odpusť mně, že jsem neučinil pro tebe více.“
Ježíš: „Jdi tedy a dohoň, co jsi zmeškal – a Bůh ti to odmění! Toho ubohého, satanem však zcela ovlivněného od sebe nevyhostíme. A tak můžete zcela klidně zůstati v Mé blízkosti – a zjeví se vám Duch = Lásky – a Trpělivosti!
Pius, Horeb odstoupí od onoho posměšně se smějícího – a diví se jeho drzosti, jak tajně Ježíše pozoruje.
Ježíš však poznává: „Tento jest Mi dán na zkoušku! A v jeho srdci se probouzí přesvědčení hladu a žízně a veškerého duševního utrpení duchovní temnoty, která na něho chce z venčí dolehnouti: Nové síly se v něm ozývají! Jemu na důkaz: Věčná Láska – staví Mne před nové úkoly! A radostně zvolá:
„Otče! Jsem připraven!“
Daleko vztahuje Své rámě; v duchu objímá všechny lidi a duchy – a modle se – žehná – Zemi s jejími obyvateli.
Nyní následuje pokušení, jak jest napsáno, Bohem povolanými muži! – A potom konečně splacená daň – Zemi!
Žádná moc Země – žádná moc temnoty se nemůže již odvážiti – měřiti se s Tím – jenž se stal Mistrem!“
Mistrem všeho života! Protože On překonal vše v Sobě, co se stavělo proti Životu z Boha“.
Nyní již pro Něho nebylo nepřítele! Protože On vše pozemské přemohl! A Jeho celé nitro bylo zasvěceno Životu Lásky! - všemi nebími pronikala jásání a plesání! Neboť „hvězda betlémská“ svítila všem! Všem bytostem zvěstujíc:
„Jen v tomto Světle – a Životě – může vám vzejíti Opravdový Pokoj!“
K o n e c
Ze spisu SKVOSTNÉ PŘÍBĚHY Z POZEMSKÉHO ŽIVOTA JEŽÍŠOVA, JEŽÍŠ MISTREM V LÁSCE.
Od SELTMAN Max, více na www.Lorber.cz
pondělí 2. června 2008
MOC MODLITBY
Hle, když někdo denní prací unaven, nebo vylákán jasnou oblohou a zářícím světlem slunečním, vyhledává volnou přírodu, aby se předně na několik hodin vzdálil ruchu, neb do samoty se uchýlil. Když se tak lesem a nivami prochází, tu dává svým myšlenkám volný průchod z tepla slunečního neb příjemného stínu stromů se raduje, hlubokými doušky vdechuje jarní vzduch, při tom pozoruje v celku i jednotlivostech přírodu s obdivem před mnohou květinkou a krásnou vyhlídkou zastavuje, oddávaje se tiché mluvě neměnící se přírody, když pozorováním výtvorů přírody, sloužících k jejímu udržení, veden jest k její umělecké stavbě, k její kráse a tak dále, konečně ku Stvořiteli všeho toho, který neustále, ať lidé chápou nebo ne, denně je tisícerými milostmi zahrnuje, když potom uznale a v nadšení člověk zvolá: „Jak málo je třeba k tomu aby člověk šťasten byl! “ Tehdy se modlí ke Mně, tehdy se odvrací srdce jeho od světa a modlí se aniž si to uvědomuje, neboť poznává v přírodě duchovní vládu Stvořitele, svého Otce, poznává tím sama sebe co duchovní bytost, která, ačkoli jest na úrovni hmotné, má svůj původ a budoucnost někde jinde, kam už žádné světské starosti nevnikají, kde klid a věčná láska jest trvalým vědomím, všech tam žijících. Při takové procházce cítí se člověk blízek Boha, cítí jak ho všude a stále stejnou láskou objímá, pociťuje nicotu světa a chápe, že v rozjímání o jediné květince, v zahloubání se do její stavby jest ukryto tolik duchovního, tolik líbezného, kolik tam mohl vložiti jen Bůh, který všeobjímající láskou všechny své děti tvory a bytosti k sobě vine.
Buďte ujištěni, že takový člověk se modlí, ano modlí se vroucně ke Mně, učí se Mne milovati, jest se svým osudem spojen a vrací se do svého domova jako zcela vyměněný.
Tak bychom se měli modliti od rána do večera a vše co nás potká, co se přihodí, odvozovati z božského vědomí z duchovních účelů; potom už nikoho nepřekvapí události, jež by ho mohly k zoufalství přivézti, zarmoutiti na delší dobu, neboť poznává, že vše jest k dobrému i když to má zdání neštěstí.
MODLITBA PÁNĚ .
Milý Otče náš, Jenž jsi v nebích posvěť se vždy a věčně jméno Tvé!
Přijď k nám Tvé Království Života, Světla a Pravdy a zůstávej u
nás! Buď jedině svatá a nejspravedlivější vůle Tvá mezi námi lidmi
na této Zemi, tak jako ve Tvých nebích mezi Tvými dokonalými anděly!
Na této Zemi však dej nám chléb vezdejší! Odpusť nám naše hříchy
a slabosti, jakož i my budeme vždy odpouštět těm, kteří se prohřešili
proti nám! Nedej na nás přijít pokušením jimž bychom nemohli odolat
a osvoboď nás od všeho zla, do něhož se může člověk dostat následkem
příliš mocných pokušení tohoto světa a jeho zlého ducha, neboť Tvá jest,
ó Otče v nebi všechna moc, všechna síla, všechna energie, všechna
velebnost, nádhera a sláva a všechna nebe jsou jich plná od
Věčnosti do věčnosti. Staň se! =(Amen)
TO JSEM UČINIL PRO TEBE
CO UČINÍŠ TY PRO MNE ?
www.Lorber.cz
Buďte ujištěni, že takový člověk se modlí, ano modlí se vroucně ke Mně, učí se Mne milovati, jest se svým osudem spojen a vrací se do svého domova jako zcela vyměněný.
Tak bychom se měli modliti od rána do večera a vše co nás potká, co se přihodí, odvozovati z božského vědomí z duchovních účelů; potom už nikoho nepřekvapí události, jež by ho mohly k zoufalství přivézti, zarmoutiti na delší dobu, neboť poznává, že vše jest k dobrému i když to má zdání neštěstí.
MODLITBA PÁNĚ .
Milý Otče náš, Jenž jsi v nebích posvěť se vždy a věčně jméno Tvé!
Přijď k nám Tvé Království Života, Světla a Pravdy a zůstávej u
nás! Buď jedině svatá a nejspravedlivější vůle Tvá mezi námi lidmi
na této Zemi, tak jako ve Tvých nebích mezi Tvými dokonalými anděly!
Na této Zemi však dej nám chléb vezdejší! Odpusť nám naše hříchy
a slabosti, jakož i my budeme vždy odpouštět těm, kteří se prohřešili
proti nám! Nedej na nás přijít pokušením jimž bychom nemohli odolat
a osvoboď nás od všeho zla, do něhož se může člověk dostat následkem
příliš mocných pokušení tohoto světa a jeho zlého ducha, neboť Tvá jest,
ó Otče v nebi všechna moc, všechna síla, všechna energie, všechna
velebnost, nádhera a sláva a všechna nebe jsou jich plná od
Věčnosti do věčnosti. Staň se! =(Amen)
TO JSEM UČINIL PRO TEBE
CO UČINÍŠ TY PRO MNE ?
www.Lorber.cz
pondělí 26. května 2008
Ježíšova slova k rozjímání
Nemoci všeho druhu Bůh nesesílá úmyslně, nýbrž je pouze připouští jako léčivý prostředek pro duše, aby se odtáhly od světa. VEJ sv. 6, 55.
Bůh sice stvořil svět a na jeho všemohoucnosti závisí všechno bytí, ale jemu záleží především na pravém vnitřním životním vývoji a na co možná největší samostatnosti a vlastní síle každého člověka. A to může Bůh způsobit pouze tím, že se co nejvíce odloučí od světa a jen lehce vdechuje svého Ducha do lidského srdce. VEJ sv. 6, 204.
Ten, kdo Mne hledá v Mém díle a v Mých znameních, má velmi těžkou a namáhavou práci a snadno pod tímto těžkým břemenem ochabne; kdo však hledá v lásce, nalezne Mne v sobě brzy a snadno jako sílu veškerého života. VEJ sv. 8, 214.
Neslibujte nikdy nikomu, co později nemůžete nebo z určitých důvodů nechcete splnit; nebot' vpravdě: nic nepřijme člověk s takovou hořkostí a tísní jako slib, který později mlčky nebyl dodržen. Kdyby nebyl dostal žádný slib, nebyl by se na něj spolehl a byl by podnikl něco jiného, čímž by si byl zajistil pomoc. VEJ sv. 5,137.
Eliášovi usilovali lidé o život a on musel uprchnout do vzdálené země. Skryt v jeskyni, modlil sek Bohu, aby se mu jen jedenkráte ukázal, potom že radostně v horské jeskyni zemře. A tu zaslechl hlas, který pravil: „Postav se tedy do vchodu jeskyně, nebot' půjdu kolem!" Prorok šel ke vchodu do jeskyně a čekal, až Bůh půjde okolo. A hle, zatímco prorok čekal, přišla mocná bouře a táhla tak divoce kolem jeskyně, že rozvířila celá skaliska jako plevy. Tu mínil
prorok: „To tedy byl Bůh! V mocné bouři jest Bůh, a tak se lidem dává poznat!" Ale tu k němu promluvil hlas: „Mýlíš se! V bouři Bůh nebyl. Jen čekej, Bůh půjde kolem! " A prorok čekal. A hle, brzy po bouři táhl kolem mocný ohňový sloup, převeliký oheň, a prorok pravil: „V ohni tedy se nám lidem zjevuješ, Bože!" A opět pravil hlas: „Nikoliv, ani v ohni nekráčel Bůh kolem tvé jeskyně. Ale čekej! Teprve nyní bude Bůh kráčet kolem." A prorok čekal a třásl se strachem. A tu proletěl kolem jeskyně lehký vánek, a v tomto lehkém vánku byl Bůh. A tu promluvil hlas, opět: „Ten, kdo chce spatřit Boha nechť ho hledá v lásce, pokoře, vlídnosti, trpělivosti a slitování; kdo Ho hledá jinde, jinými prostředky a na jiných cestách, ten Boha nikdy nenalezne!" A slyšte, co onen hlas pravil velkému prorokovi, to vám pravím i já! Budete-li Boha hledat na této cestě, naleznete ho. VEJ sv. 7, 100.
Nikde neexistuje zvlášť' stvořené nebe ani zvlášť stvořené peklo, nýbrž to všechno pochází z lidského srdce; a tak si každý člověk připravuje ve vlastním srdci, podle toho, zda činí dobro nebo zlo, bud' nebe nebo peklo, a podle toho, jak věří, chce a jedná, bude též žít dle své víry, z níž byla živena jeho vůle a stala se pak činem. VEJ sv. 2, 8, 7.
Nedívejte se svýma tělesnýma očima ani vzhůru ani dolů, chcete-li poznat pravou tvář a podstatu nebe, jež jest říše Boží, nýbrž zaměřte oči své mysli do vlastního vědomí životní lásky. Tam nebe spatříte, a to všude, ať' budete na kterémkoli místě Mého stvoření, ať' na této zemi nebo na jiné. Nebot' tvář nebe se zformuje ze základu vašeho života, podle toho, jaký bude dle Mého slova a vašich dobrých činů.-Teprve skrze takové vlastní nebe dospějete pak také do Mého věčného a nekonečného nebe. VEJ sv. 8,18.
Více na www.Lorber.cz
Bůh sice stvořil svět a na jeho všemohoucnosti závisí všechno bytí, ale jemu záleží především na pravém vnitřním životním vývoji a na co možná největší samostatnosti a vlastní síle každého člověka. A to může Bůh způsobit pouze tím, že se co nejvíce odloučí od světa a jen lehce vdechuje svého Ducha do lidského srdce. VEJ sv. 6, 204.
Ten, kdo Mne hledá v Mém díle a v Mých znameních, má velmi těžkou a namáhavou práci a snadno pod tímto těžkým břemenem ochabne; kdo však hledá v lásce, nalezne Mne v sobě brzy a snadno jako sílu veškerého života. VEJ sv. 8, 214.
Neslibujte nikdy nikomu, co později nemůžete nebo z určitých důvodů nechcete splnit; nebot' vpravdě: nic nepřijme člověk s takovou hořkostí a tísní jako slib, který později mlčky nebyl dodržen. Kdyby nebyl dostal žádný slib, nebyl by se na něj spolehl a byl by podnikl něco jiného, čímž by si byl zajistil pomoc. VEJ sv. 5,137.
Eliášovi usilovali lidé o život a on musel uprchnout do vzdálené země. Skryt v jeskyni, modlil sek Bohu, aby se mu jen jedenkráte ukázal, potom že radostně v horské jeskyni zemře. A tu zaslechl hlas, který pravil: „Postav se tedy do vchodu jeskyně, nebot' půjdu kolem!" Prorok šel ke vchodu do jeskyně a čekal, až Bůh půjde okolo. A hle, zatímco prorok čekal, přišla mocná bouře a táhla tak divoce kolem jeskyně, že rozvířila celá skaliska jako plevy. Tu mínil
prorok: „To tedy byl Bůh! V mocné bouři jest Bůh, a tak se lidem dává poznat!" Ale tu k němu promluvil hlas: „Mýlíš se! V bouři Bůh nebyl. Jen čekej, Bůh půjde kolem! " A prorok čekal. A hle, brzy po bouři táhl kolem mocný ohňový sloup, převeliký oheň, a prorok pravil: „V ohni tedy se nám lidem zjevuješ, Bože!" A opět pravil hlas: „Nikoliv, ani v ohni nekráčel Bůh kolem tvé jeskyně. Ale čekej! Teprve nyní bude Bůh kráčet kolem." A prorok čekal a třásl se strachem. A tu proletěl kolem jeskyně lehký vánek, a v tomto lehkém vánku byl Bůh. A tu promluvil hlas, opět: „Ten, kdo chce spatřit Boha nechť ho hledá v lásce, pokoře, vlídnosti, trpělivosti a slitování; kdo Ho hledá jinde, jinými prostředky a na jiných cestách, ten Boha nikdy nenalezne!" A slyšte, co onen hlas pravil velkému prorokovi, to vám pravím i já! Budete-li Boha hledat na této cestě, naleznete ho. VEJ sv. 7, 100.
Nikde neexistuje zvlášť' stvořené nebe ani zvlášť stvořené peklo, nýbrž to všechno pochází z lidského srdce; a tak si každý člověk připravuje ve vlastním srdci, podle toho, zda činí dobro nebo zlo, bud' nebe nebo peklo, a podle toho, jak věří, chce a jedná, bude též žít dle své víry, z níž byla živena jeho vůle a stala se pak činem. VEJ sv. 2, 8, 7.
Nedívejte se svýma tělesnýma očima ani vzhůru ani dolů, chcete-li poznat pravou tvář a podstatu nebe, jež jest říše Boží, nýbrž zaměřte oči své mysli do vlastního vědomí životní lásky. Tam nebe spatříte, a to všude, ať' budete na kterémkoli místě Mého stvoření, ať' na této zemi nebo na jiné. Nebot' tvář nebe se zformuje ze základu vašeho života, podle toho, jaký bude dle Mého slova a vašich dobrých činů.-Teprve skrze takové vlastní nebe dospějete pak také do Mého věčného a nekonečného nebe. VEJ sv. 8,18.
Více na www.Lorber.cz
čtvrtek 22. května 2008
Nauka o reinkarnaci. Učení o převtělování duše v řadě lidských životů.
Origenes byl zastánce nauky o znovuvtělování duše stejně jako Tertulián, Rufinus, Klement z Alexnadrie, Nemsius, Synesius, Hilarius a Řehoř z Nyssy. Ten napsal: „Pro duši je přirozenou potřebou, aby se několikerým životním průběhem čistila.“ Ruffinus ve svém dopise Anastasiovi ujišťuje, že víra v opakování životního běhu patří k společnému jmění církevních Otců a zasvěcenců, jež se předávalo jako stará tradice. Církevní učitel Augustin se táže: „Nežil jsem už v nějakém jiném těle, než jsem byl v těle své matky?“
Církevní Otec Jeroným napsal ve svém dopise Demetriovi, že nauka o reinkarnaci byla mezi prvními křesťany tajně sdělována vybraným.
Podle Osthagenova zjištění byla nauka o reinkarnaci v povědomí vůdců prvotních křesťanských obcí samozřejmostí. To se změnilo kolem roku 540. Na koncilu v Cařihradu, svolaném císařem Justiniánem, byla tato nauka z jeho podnětu v roce 538 odsouzena.37 Tento křesťanský císař zcela ovládl církev a dal vsadit papeže do vězení. V roce 543 dal papež Vigilius – pravděpodobně pod nátlakem – potvrdit císařem vyhlášené odsouzení Origena, který tuto nauku zastával. Justinián z politických důvodů ustoupil tlaku mocných mnišských řádů, poněvadž mohl ještě potřebovat jejich přízeň.39 Navzdory těmto opatřením, v nichž pravda nehrála žádnou významnou roli, byla nauka o převtělování až do středověku známá.
Že ještě i ve 20 století byla nauka o převtělování v nejvyšších kruzích katolické církve nejen známá, ale bylo na ni pohlíženo jako na přijatelnou, vyplývá z vyjádření belgického kardinála primase Merciera v jeho díle Psychologie. Jako premisu pro svůj názor kardinál předpokládá, že duše si uchovává vědomí své osobnosti a že existuje koncový člen znovuvtělování a pak prohlašuje toto: „Pokud jde o tuto výjimku, nevidíme, že by rozum sám o sobě tuto nauku měl za nemožnou či s jistotou ji považoval za nesprávnou.“
Zřetelněji nemůže kardinál římskokatolické církve v tomto případě svůj souhlas s uvedenou naukou vyjádřit. Kromě toho se mohl domnívat, že širokým masám věřících, které se drží toho, co církev hlásá jako schválenou pravdu, se jeho kniha sotva dostane do rukou.
Když Ježíš řekl: „U mého Otce je mnoho příbytků“, nemohli posluchači tušit, co ta slova mají znamenat. Nové zjevení nám v tomto směru poskytuje hluboký pohled, jak už to dokazují předchozí citáty. Bůh však má ještě další možnosti, jak dosáhnout pomalého zrání duší, a patří k nim i opětné vtělování duše do jiného těla k opakované zkoušce a k dalšímu vzdělávání duše. „Nikdo přece nechce tvrdit“, říká se v Novém zjevení, „že je možné v tomto krátkém pozemském životě dosáhnout dokonalosti, která ho už docela přiblíží k Bohu“
(VEJ XI. 26). Je při tom potřeba myslet především na divoké a polodivoké národy, které tisíce let před Kristem a po něm chodily po tomto světě. Ale to, co bylo řečeno, platí také pro všechny lidi vůbec. Znovuvtělení neprobíhá podle NOz vždy na této zemi, naopak, většina reinkarnací se odehrává na jiných nebeských tělesech, která jsou rovněž obydlená, i když se výslovně říká, že tam panují poměry, při nichž by pozemský člověk už po pár minutách přišel o život. Doslovně se říká: „Lidé na jiných světech tedy musí stavu existovat pouze v podmínkách, na které jsou odkázáni“ (VEJ VI. 192, 8). Zjištění, že na jiných planetách jsou zcela jiné poměry než na zemi, není podle toho žádným argumentem pro jejich neobyvatelnost.
Nové zjevení také informuje o tom, že nauka o reinkarnaci u asijských národů je zcela zkažená. Podle učení tamních kněží se může lidská duše znovu vtělit i do těla zvířete. To je podle NOz vyloučeno. Na rozdíl od zvířat a také od pralidí a předlidí má v duši božskou jiskru a jeho duše se proto nemůže znovuzrodit s tělem zvířete. NOz odkazuje na to, že starověké národy, mimo jiné i Řekové a Indové, věřily ve znovuvtělování. „Avšak“, uvádí se dále, „tato všem praotcům země dobře známá pravda byla postupem času vlivem původní hamižnosti učitelů lidu a pozdější ctižádosti a panovačnosti kněží docela převrácena, neboť pravý druh putování duši jim nepřinášel žádné oběti a poplatky a tak připustili, že lidská duše trpí návratem do těla zvířat a od tohoto utrpení jim mohli pomoci jen kněží“ (VEJ X 22, 8). (Vidíme tu analogii k nauce o odpustcích katolické církve ve středověku, která za doby Luthera byla nezanedbatelným zdrojem příjmů.)
„Tímto způsobem vzniklo mnohobožství, veškeré pohanství a docela zvrácená víra ve stěhování duší a v tisíce a tisíce hrozných hloupostí. Pokud Bůh vždy posílal takto zaslepenému lidu pravé učitele, pořídili jen málo, neboť v lidské duši na této zemi musí být zachována svobodná vůle, bez které by se stal člověk zvířetem, a tak je třeba mít s lidstvem trpělivost a ponechat jeho větší část přijít k většímu světlu v jiných světech. Běda však všem falešným učitelům, kněžím a prorokům, kteří starou a čistou nauku sice znají, ale z chtivosti a touhy po moci ji lidem tvrdohlavě zamlčují. Jednou neujdou soudu mého hněvu!“ (VEJ X. 23, 9-10).
Ježíš dal svým učedníkům ještě celou řadu informací o převtělování. Následuje několik citátů z Nového zjevení: „Kdo z vás je schopen něco pochopit, ať ví, že na tuto zemi sestoupily duše také z jiných světů a také děti hada. Jednou už zemřeli a mnozí již několikrát, přijali však ke svému zdokonalení opět tělo.
Slyšeli jste již často o putování duší. Vzdálený Východ v ně ještě pevně věří dodnes. Ale tato jejich víra je velmi znečistěná připuštěním, že lidské duše se vracejí do těla zvířat. Ani zdaleka tomu tak není. Že lidská duše na svou úroveň postupně dostává shromažďováním prvků z minerální, rostlinné a živočišné říše, to už jsem vám z větší části ukázal, a také jak se to ve stanoveném řádu děje. Avšak zpátky neputuje žádná ještě nedokonalá lidská duše, leda do duchovní střední říše vnějších jevů k jejímu pokoření a k poskytnutí možnosti zlepšení. Pokud se toho dosáhlo v určitém stupni, který nelze pro nedostatek vyšších schopností překročit, pak může taková duše přejít z čistě tvůrčího potěšení na nějaké jiné nebeské těleso, to znamená do jeho duchovna, ale také, pokud si to přeje, může znovu vstoupit do lidského těla na této zemi. Touto cestou si může osvojit vyšší schopnosti a díky jim dosáhnout dokonce Božího dětství.
Tak putují i z jiných světů duše do lidského těla na této zemi, aby si v něm osvojily nesčetné množství duchovních vlastností, které jsou potřebné k dosažení Božího dětství.
Poněvadž tedy tato země je školou, proto také s ní jednám s takovou trpělivostí, ohleduplností a shovívavostí. Kdo z vás to může pochopit, ať to přijme, ale ponechá si to pro sebe, protože nemá být dáno všem, aby pochopili tajemství Božího království. Najdete-li však někoho, který je dítětem pravého Ducha, tomu postupně můžete všechna tajemství zjevit, avšak také jen pro něho samého. Neboť si přeji, aby správný člověk si to podle mé nauky získal svou vlastní pílí“ (VEJ VI, 61 2-6). (Pravil Ježíš ke svým učedníkům:)
„Za jak veliké neštěstí se považuje na tomto světě, je-li tu někdo usmrcen, ale za mnoho tisíckrát horší se na onom světě považuje, je-li nějaká tam jiř jsoucí duše, přinucen zase se někdy, vrátit do svého smrtícího páchnoucího a těžkopádného těla!“ (VEJ IV. 243,7)
„I kdyby duše pracovala na svém zdokonalení sebedéle, zůstává jí její vlastní pra-Já a jako takové se bude navěky nezměnitelně poznávat, a v tom je přece více útěchy, než když by se celá rozpadla a přešla a přešla do jiného jedince...“ (VEJ IV. 136, 6).
Ježíš říká jednomu Řekovi: „Hleď, to už je dvacáté nebeské těleso, na kterém žiješ v těle“ (VEJ I. 213, 1). „Ale jak jsi téměř nekonečnou dobu (předtím) existoval jako čistý duch (před pádem Lucifera, pozn. spis.) v plném bytí a jasném sebeuvědomění, kdy jsi žil v nekonečném prostoru s nesčetnými jinými duchy a v plné síle blaze užíval svobodného života“ (VEJ I. 213, 1).
„Nyní jsem (tím že jsem se stal člověkem, pozn. spis.) otevřel dveře k (věčnému) životu nejen pro ty, kdo teď žijí na zemi, nýbrž i pro všechny, kteří už dávno nejsou. A mnoha dávným hříšníkům bude dáno projít někde znova krátkou zkouškou těla“ (VEJ VI 65, 2).
„V současnosti (za času Ježíše) žijí na této zemi lidé již po sedmé, a vede se jim sedmkrát lépe. Budou však muset projít ještě lehkým tělesným přesunem několik nebeských těles, než budou přijati do čistě duchovní oblasti, kterou vy nazýváte ‘rájem’. Do pravého, vnitřního nebe odtud vede ještě mnoho stupňů. „ (Hi II. s. 446).
„Z toho všeho si nyní můžete dostatečně jasně vyvodit, jak Bůh může na svých cestách, které smrtelník nikdy neprobádá, přivést k pravému životu a světlu i duši, která by se vám zdála hodná zavržení“ (VEJ V. 232, 13).
„Ale nyní jsem to také ukázal jen vám (apoštolům, pozn. spis.), protože máte potřebnou schopnost to pochopit. Ostatním lidem to nemusíte předávat, nýbrž jen aby věřili v mé jméno a zachovávali Boží přikázání, protože ta jsou pravými přikázáními lásky“ (VEJ V 233, 3).
Z knihy Prorok Jakub Lorber oznamuje příchod katastrof a pravé křesťanství. Více na www.Lorber.cz
Církevní Otec Jeroným napsal ve svém dopise Demetriovi, že nauka o reinkarnaci byla mezi prvními křesťany tajně sdělována vybraným.
Podle Osthagenova zjištění byla nauka o reinkarnaci v povědomí vůdců prvotních křesťanských obcí samozřejmostí. To se změnilo kolem roku 540. Na koncilu v Cařihradu, svolaném císařem Justiniánem, byla tato nauka z jeho podnětu v roce 538 odsouzena.37 Tento křesťanský císař zcela ovládl církev a dal vsadit papeže do vězení. V roce 543 dal papež Vigilius – pravděpodobně pod nátlakem – potvrdit císařem vyhlášené odsouzení Origena, který tuto nauku zastával. Justinián z politických důvodů ustoupil tlaku mocných mnišských řádů, poněvadž mohl ještě potřebovat jejich přízeň.39 Navzdory těmto opatřením, v nichž pravda nehrála žádnou významnou roli, byla nauka o převtělování až do středověku známá.
Že ještě i ve 20 století byla nauka o převtělování v nejvyšších kruzích katolické církve nejen známá, ale bylo na ni pohlíženo jako na přijatelnou, vyplývá z vyjádření belgického kardinála primase Merciera v jeho díle Psychologie. Jako premisu pro svůj názor kardinál předpokládá, že duše si uchovává vědomí své osobnosti a že existuje koncový člen znovuvtělování a pak prohlašuje toto: „Pokud jde o tuto výjimku, nevidíme, že by rozum sám o sobě tuto nauku měl za nemožnou či s jistotou ji považoval za nesprávnou.“
Zřetelněji nemůže kardinál římskokatolické církve v tomto případě svůj souhlas s uvedenou naukou vyjádřit. Kromě toho se mohl domnívat, že širokým masám věřících, které se drží toho, co církev hlásá jako schválenou pravdu, se jeho kniha sotva dostane do rukou.
Když Ježíš řekl: „U mého Otce je mnoho příbytků“, nemohli posluchači tušit, co ta slova mají znamenat. Nové zjevení nám v tomto směru poskytuje hluboký pohled, jak už to dokazují předchozí citáty. Bůh však má ještě další možnosti, jak dosáhnout pomalého zrání duší, a patří k nim i opětné vtělování duše do jiného těla k opakované zkoušce a k dalšímu vzdělávání duše. „Nikdo přece nechce tvrdit“, říká se v Novém zjevení, „že je možné v tomto krátkém pozemském životě dosáhnout dokonalosti, která ho už docela přiblíží k Bohu“
(VEJ XI. 26). Je při tom potřeba myslet především na divoké a polodivoké národy, které tisíce let před Kristem a po něm chodily po tomto světě. Ale to, co bylo řečeno, platí také pro všechny lidi vůbec. Znovuvtělení neprobíhá podle NOz vždy na této zemi, naopak, většina reinkarnací se odehrává na jiných nebeských tělesech, která jsou rovněž obydlená, i když se výslovně říká, že tam panují poměry, při nichž by pozemský člověk už po pár minutách přišel o život. Doslovně se říká: „Lidé na jiných světech tedy musí stavu existovat pouze v podmínkách, na které jsou odkázáni“ (VEJ VI. 192, 8). Zjištění, že na jiných planetách jsou zcela jiné poměry než na zemi, není podle toho žádným argumentem pro jejich neobyvatelnost.
Nové zjevení také informuje o tom, že nauka o reinkarnaci u asijských národů je zcela zkažená. Podle učení tamních kněží se může lidská duše znovu vtělit i do těla zvířete. To je podle NOz vyloučeno. Na rozdíl od zvířat a také od pralidí a předlidí má v duši božskou jiskru a jeho duše se proto nemůže znovuzrodit s tělem zvířete. NOz odkazuje na to, že starověké národy, mimo jiné i Řekové a Indové, věřily ve znovuvtělování. „Avšak“, uvádí se dále, „tato všem praotcům země dobře známá pravda byla postupem času vlivem původní hamižnosti učitelů lidu a pozdější ctižádosti a panovačnosti kněží docela převrácena, neboť pravý druh putování duši jim nepřinášel žádné oběti a poplatky a tak připustili, že lidská duše trpí návratem do těla zvířat a od tohoto utrpení jim mohli pomoci jen kněží“ (VEJ X 22, 8). (Vidíme tu analogii k nauce o odpustcích katolické církve ve středověku, která za doby Luthera byla nezanedbatelným zdrojem příjmů.)
„Tímto způsobem vzniklo mnohobožství, veškeré pohanství a docela zvrácená víra ve stěhování duší a v tisíce a tisíce hrozných hloupostí. Pokud Bůh vždy posílal takto zaslepenému lidu pravé učitele, pořídili jen málo, neboť v lidské duši na této zemi musí být zachována svobodná vůle, bez které by se stal člověk zvířetem, a tak je třeba mít s lidstvem trpělivost a ponechat jeho větší část přijít k většímu světlu v jiných světech. Běda však všem falešným učitelům, kněžím a prorokům, kteří starou a čistou nauku sice znají, ale z chtivosti a touhy po moci ji lidem tvrdohlavě zamlčují. Jednou neujdou soudu mého hněvu!“ (VEJ X. 23, 9-10).
Ježíš dal svým učedníkům ještě celou řadu informací o převtělování. Následuje několik citátů z Nového zjevení: „Kdo z vás je schopen něco pochopit, ať ví, že na tuto zemi sestoupily duše také z jiných světů a také děti hada. Jednou už zemřeli a mnozí již několikrát, přijali však ke svému zdokonalení opět tělo.
Slyšeli jste již často o putování duší. Vzdálený Východ v ně ještě pevně věří dodnes. Ale tato jejich víra je velmi znečistěná připuštěním, že lidské duše se vracejí do těla zvířat. Ani zdaleka tomu tak není. Že lidská duše na svou úroveň postupně dostává shromažďováním prvků z minerální, rostlinné a živočišné říše, to už jsem vám z větší části ukázal, a také jak se to ve stanoveném řádu děje. Avšak zpátky neputuje žádná ještě nedokonalá lidská duše, leda do duchovní střední říše vnějších jevů k jejímu pokoření a k poskytnutí možnosti zlepšení. Pokud se toho dosáhlo v určitém stupni, který nelze pro nedostatek vyšších schopností překročit, pak může taková duše přejít z čistě tvůrčího potěšení na nějaké jiné nebeské těleso, to znamená do jeho duchovna, ale také, pokud si to přeje, může znovu vstoupit do lidského těla na této zemi. Touto cestou si může osvojit vyšší schopnosti a díky jim dosáhnout dokonce Božího dětství.
Tak putují i z jiných světů duše do lidského těla na této zemi, aby si v něm osvojily nesčetné množství duchovních vlastností, které jsou potřebné k dosažení Božího dětství.
Poněvadž tedy tato země je školou, proto také s ní jednám s takovou trpělivostí, ohleduplností a shovívavostí. Kdo z vás to může pochopit, ať to přijme, ale ponechá si to pro sebe, protože nemá být dáno všem, aby pochopili tajemství Božího království. Najdete-li však někoho, který je dítětem pravého Ducha, tomu postupně můžete všechna tajemství zjevit, avšak také jen pro něho samého. Neboť si přeji, aby správný člověk si to podle mé nauky získal svou vlastní pílí“ (VEJ VI, 61 2-6). (Pravil Ježíš ke svým učedníkům:)
„Za jak veliké neštěstí se považuje na tomto světě, je-li tu někdo usmrcen, ale za mnoho tisíckrát horší se na onom světě považuje, je-li nějaká tam jiř jsoucí duše, přinucen zase se někdy, vrátit do svého smrtícího páchnoucího a těžkopádného těla!“ (VEJ IV. 243,7)
„I kdyby duše pracovala na svém zdokonalení sebedéle, zůstává jí její vlastní pra-Já a jako takové se bude navěky nezměnitelně poznávat, a v tom je přece více útěchy, než když by se celá rozpadla a přešla a přešla do jiného jedince...“ (VEJ IV. 136, 6).
Ježíš říká jednomu Řekovi: „Hleď, to už je dvacáté nebeské těleso, na kterém žiješ v těle“ (VEJ I. 213, 1). „Ale jak jsi téměř nekonečnou dobu (předtím) existoval jako čistý duch (před pádem Lucifera, pozn. spis.) v plném bytí a jasném sebeuvědomění, kdy jsi žil v nekonečném prostoru s nesčetnými jinými duchy a v plné síle blaze užíval svobodného života“ (VEJ I. 213, 1).
„Nyní jsem (tím že jsem se stal člověkem, pozn. spis.) otevřel dveře k (věčnému) životu nejen pro ty, kdo teď žijí na zemi, nýbrž i pro všechny, kteří už dávno nejsou. A mnoha dávným hříšníkům bude dáno projít někde znova krátkou zkouškou těla“ (VEJ VI 65, 2).
„V současnosti (za času Ježíše) žijí na této zemi lidé již po sedmé, a vede se jim sedmkrát lépe. Budou však muset projít ještě lehkým tělesným přesunem několik nebeských těles, než budou přijati do čistě duchovní oblasti, kterou vy nazýváte ‘rájem’. Do pravého, vnitřního nebe odtud vede ještě mnoho stupňů. „ (Hi II. s. 446).
„Z toho všeho si nyní můžete dostatečně jasně vyvodit, jak Bůh může na svých cestách, které smrtelník nikdy neprobádá, přivést k pravému životu a světlu i duši, která by se vám zdála hodná zavržení“ (VEJ V. 232, 13).
„Ale nyní jsem to také ukázal jen vám (apoštolům, pozn. spis.), protože máte potřebnou schopnost to pochopit. Ostatním lidem to nemusíte předávat, nýbrž jen aby věřili v mé jméno a zachovávali Boží přikázání, protože ta jsou pravými přikázáními lásky“ (VEJ V 233, 3).
Z knihy Prorok Jakub Lorber oznamuje příchod katastrof a pravé křesťanství. Více na www.Lorber.cz
pátek 9. května 2008
1. Na počátku bylo slovo a slovo bylo u Boha a Bůh byl to slovo.
1. Na počátku bylo slovo a slovo bylo u Boha a Bůh byl to slovo.
Tento verš měl už velmi mnoho mylně vysvětlovaných a různě pojímaných výkladů. Tohoto textu používali dokonce i popírači Boha, aby tím jistěji s jeho pomocí mohli i popírat Božství. Hlavní důvod pro neporozumění takovému textu spočívá v nedostatečném a nesprávném překladu z prajazyka do jazyků současné doby. Ale tak je to dobré. Neboť, kdyby duch takových textů nebyl skryt, tak by nejsvětější v něm bylo dávno znesvěceno a to by bylo největším zlem pro celou zemi. Tak se hlodalo jen na kůře a nemohlo se dospět k živé svatyni.
Nyní je ale na čase ukazovat pravý vnitřní smysl takových textů všem, kteří jsou hodni toho se zúčastňovat. Ale nehodným to má přijít draze, neboť při takové příležitosti nedávám se sebou žertovat a nějaký obchod sjednávat, přijímat.
Po této nutné předběžné poznámce se nyní vysvětluje. Jen k tomu ještě připojuji a říkám: Zde je k porozumění jen vnitřní, duševně-duchovní smysl, ne ale nejvnitřnější, nejčistší nebeský. Ten je příliš svatý a může se pro svět neškodně udělovat jen těm, kteří jej svým chováním v životě podle slova evangelia hledají. Ale pouze vnitřní, duševně-duchovní smysl se dává snadno nalézat, mnohdy už správným, časově odpovídajícím překladem a to se má ukázat při vysvětlení prvního verše.
Nesprávný a vnitřní smysl zahalující je výraz „na počátku“, neboť tím by bylo možno popírat a v pochybnost uvádět věčnou jsoucnost Božství a to se už i dělo.
Ať ale zní správný překlad : V prazákladě nebo i v prapříčině (všeho bytí) bylo světlo (nebo velká svatá tvůrčí myšlenka, bytostná, podstatná představa). Toto světlo nebylo jen v Bohu, nýbrž i u Boha = světlo vystupovalo jako bytostně ohledatelé z Boha a tím nebylo jen v něm, ale i u něho a jistým způsobem obtékalo praboží Bytí, čímž se jeví už položený základ k někdejšímu ztělesnění Boha.
Kdo nebo co bylo toto světlo, tato velká myšlenka, tato nejsvětější představa všeho budoucího, bytostného, nejsvobodnějšího bytí ? Byl to jen Bůh Sám, ježto v Bohu, s Bohem a z Boha Se v Sobě Samém představoval jako věčně nejdokonalejší bytí. A tak může tento text znít také : V Bohu bylo světlo, protékalo a oblévalo Boha a Bůh Sám byl světlo.
Úryvek ze spisu "O vnitřním Slovu", kapitola ZJEVENÍ PRASLOVA, Janovo evangelium.
www.Lorber.cz
Tento verš měl už velmi mnoho mylně vysvětlovaných a různě pojímaných výkladů. Tohoto textu používali dokonce i popírači Boha, aby tím jistěji s jeho pomocí mohli i popírat Božství. Hlavní důvod pro neporozumění takovému textu spočívá v nedostatečném a nesprávném překladu z prajazyka do jazyků současné doby. Ale tak je to dobré. Neboť, kdyby duch takových textů nebyl skryt, tak by nejsvětější v něm bylo dávno znesvěceno a to by bylo největším zlem pro celou zemi. Tak se hlodalo jen na kůře a nemohlo se dospět k živé svatyni.
Nyní je ale na čase ukazovat pravý vnitřní smysl takových textů všem, kteří jsou hodni toho se zúčastňovat. Ale nehodným to má přijít draze, neboť při takové příležitosti nedávám se sebou žertovat a nějaký obchod sjednávat, přijímat.
Po této nutné předběžné poznámce se nyní vysvětluje. Jen k tomu ještě připojuji a říkám: Zde je k porozumění jen vnitřní, duševně-duchovní smysl, ne ale nejvnitřnější, nejčistší nebeský. Ten je příliš svatý a může se pro svět neškodně udělovat jen těm, kteří jej svým chováním v životě podle slova evangelia hledají. Ale pouze vnitřní, duševně-duchovní smysl se dává snadno nalézat, mnohdy už správným, časově odpovídajícím překladem a to se má ukázat při vysvětlení prvního verše.
Nesprávný a vnitřní smysl zahalující je výraz „na počátku“, neboť tím by bylo možno popírat a v pochybnost uvádět věčnou jsoucnost Božství a to se už i dělo.
Ať ale zní správný překlad : V prazákladě nebo i v prapříčině (všeho bytí) bylo světlo (nebo velká svatá tvůrčí myšlenka, bytostná, podstatná představa). Toto světlo nebylo jen v Bohu, nýbrž i u Boha = světlo vystupovalo jako bytostně ohledatelé z Boha a tím nebylo jen v něm, ale i u něho a jistým způsobem obtékalo praboží Bytí, čímž se jeví už položený základ k někdejšímu ztělesnění Boha.
Kdo nebo co bylo toto světlo, tato velká myšlenka, tato nejsvětější představa všeho budoucího, bytostného, nejsvobodnějšího bytí ? Byl to jen Bůh Sám, ježto v Bohu, s Bohem a z Boha Se v Sobě Samém představoval jako věčně nejdokonalejší bytí. A tak může tento text znít také : V Bohu bylo světlo, protékalo a oblévalo Boha a Bůh Sám byl světlo.
Úryvek ze spisu "O vnitřním Slovu", kapitola ZJEVENÍ PRASLOVA, Janovo evangelium.
www.Lorber.cz
úterý 6. května 2008
Výklad Janova Zjevení podle Nového Zjevení
Mnoho učenosti bylo vynaloženo, aby Zjevení Janovo a také některé texty Matoušova evangelia, které se vztahují na konec časů, byly rozluštěny. V Novém Zjevení jsou podávány k tomu bohatě objasňující vysvětlivky. „Nikdo nenašel správný klíč, který odmyká knihy svatého Slova." „pokud člověk výklad nebo duchovní smysl slov - což se nazývá porozumění - nevnímá, je zbytečné, chtít Má slova v nejvnitřnějším smyslu pochopit." (Wiederk. 99 v německém znění)
„Naleznete v tomto Zjevení Janově jen symbolické obrazy. Najdete „hněv Boží“,
„pohromy“ a ještě mnohé, co v oné době samo bývalo u proroků častěji užíváno, ale doslova nemělo být pochopeno. Já, Bůh Lásky, nemohu projevovat ani hněv, nenávist ani pomstu, co vůbec není možné, ačkoliv Já jako Bůh náhlým zničením nebo morálním nátlakem mohu všechno uvést do správného pořádku." (Wiederk 100 - německého znění)
Z toho vyplývá, že ve všech spisech Starého i Nového Zákona je mnohé obsaženo, co není tak míněno, jak naznačuje doslovné znění, ale přiměřeně pojetí oné doby přesto obsahuje provždy veliký zárodek duchovního (smyslu) (Wiederk. 100f. něm.vydání)
„Například zvuky pozounů odpovídají morálně-duchovním změnám, které se dějí v lidské mysli, jakmile dvoubřitý meč pochybnosti zasáhne a podezření nevěry rozkomíhá své důtky." (Wiederk, 109)
Stejně objasňuje Nové Zjevení také 24. kapitolu Matoušova evangelia o konci času, který církvemi byl mylně ztotožňován s koncem světa. „Nemůžete si nic bláznivějšího myslit, jako že snad na hvězdnatém nebi bude spatřen tak zvaný Krucifix." (Hi L str. 337, 2 - německého vydání) „Znamení „Božího Syna“ je stejně významné s nově v této „církvi" probuzenou láskou se všemi jejími nebeskými atributy, jako jsou milosrdenství, trpělivost, mírnost, pokora, oddanost, poslušnost a snášení všech obtíží kříže. Hleďte, toto živoucí znamení Syna člověka se objeví na nebi vnitřního, věčného života a nebude usmrcovat, ale nesmírně oživovat." „Pod „nebem“ jest rozumět celé pravdě víry z toho slova, které je „církev“ v její pravosti." (Hi I, S. 338,.8 u. 9)
Stejně jsou objasněna slova u Mt 24, 30: „Pak uzří všichni Syna člověka přicházeti s velkou mocí a nádherou". Pod tím je třeba rozumět „živoucí Slovo v srdci člověka nebo Mou věčnou Lásku v plnosti a ta je „velkou mocí a nádherou“. A to jsou ta „oblaka nebeská“, nekonečná Moudrost Sama v tomto živoucím Slově. Tak tedy to je krátký smysl tohoto textu Písma." (Hi L 5,.338, 11) „Stojíte ve velké době přechodu." (Wiederk. 71) „Bude vás osvětlovat, aby na dlouhé vlně tam a sem muselo nastoupit rozhodnutí, kde určitě bude, kdo je vítězem a kdo poraženým. Tato doba jde jí nyní vstříc." (Wiederk.115)
„Když všechny duchovní i materielní války ustaly, pak Mně budou všichni snadno rozumět a také ochotně plnit Mé příkazy, které začínají láskou k bližnímu a končí láskou k Bohu." (Wiederk. 115)
„Bude pak také jen jedna církev a jeden pastýř a jedno stádo." (Wiederk. 115) „Tato doba je ve Zjevení Janově pod názvem „Tisíciletá říše“ nebo „Nový Jerusalem." (Wiederek. 114)
Ze spisu "Prorok Jakub Lorber oznamuje příchod katastrof a pravé křesťanství" od
Kurt Eggenstein.
Více na www.Lorber.cz ... .
„Naleznete v tomto Zjevení Janově jen symbolické obrazy. Najdete „hněv Boží“,
„pohromy“ a ještě mnohé, co v oné době samo bývalo u proroků častěji užíváno, ale doslova nemělo být pochopeno. Já, Bůh Lásky, nemohu projevovat ani hněv, nenávist ani pomstu, co vůbec není možné, ačkoliv Já jako Bůh náhlým zničením nebo morálním nátlakem mohu všechno uvést do správného pořádku." (Wiederk 100 - německého znění)
Z toho vyplývá, že ve všech spisech Starého i Nového Zákona je mnohé obsaženo, co není tak míněno, jak naznačuje doslovné znění, ale přiměřeně pojetí oné doby přesto obsahuje provždy veliký zárodek duchovního (smyslu) (Wiederk. 100f. něm.vydání)
„Například zvuky pozounů odpovídají morálně-duchovním změnám, které se dějí v lidské mysli, jakmile dvoubřitý meč pochybnosti zasáhne a podezření nevěry rozkomíhá své důtky." (Wiederk, 109)
Stejně objasňuje Nové Zjevení také 24. kapitolu Matoušova evangelia o konci času, který církvemi byl mylně ztotožňován s koncem světa. „Nemůžete si nic bláznivějšího myslit, jako že snad na hvězdnatém nebi bude spatřen tak zvaný Krucifix." (Hi L str. 337, 2 - německého vydání) „Znamení „Božího Syna“ je stejně významné s nově v této „církvi" probuzenou láskou se všemi jejími nebeskými atributy, jako jsou milosrdenství, trpělivost, mírnost, pokora, oddanost, poslušnost a snášení všech obtíží kříže. Hleďte, toto živoucí znamení Syna člověka se objeví na nebi vnitřního, věčného života a nebude usmrcovat, ale nesmírně oživovat." „Pod „nebem“ jest rozumět celé pravdě víry z toho slova, které je „církev“ v její pravosti." (Hi I, S. 338,.8 u. 9)
Stejně jsou objasněna slova u Mt 24, 30: „Pak uzří všichni Syna člověka přicházeti s velkou mocí a nádherou". Pod tím je třeba rozumět „živoucí Slovo v srdci člověka nebo Mou věčnou Lásku v plnosti a ta je „velkou mocí a nádherou“. A to jsou ta „oblaka nebeská“, nekonečná Moudrost Sama v tomto živoucím Slově. Tak tedy to je krátký smysl tohoto textu Písma." (Hi L 5,.338, 11) „Stojíte ve velké době přechodu." (Wiederk. 71) „Bude vás osvětlovat, aby na dlouhé vlně tam a sem muselo nastoupit rozhodnutí, kde určitě bude, kdo je vítězem a kdo poraženým. Tato doba jde jí nyní vstříc." (Wiederk.115)
„Když všechny duchovní i materielní války ustaly, pak Mně budou všichni snadno rozumět a také ochotně plnit Mé příkazy, které začínají láskou k bližnímu a končí láskou k Bohu." (Wiederk. 115)
„Bude pak také jen jedna církev a jeden pastýř a jedno stádo." (Wiederk. 115) „Tato doba je ve Zjevení Janově pod názvem „Tisíciletá říše“ nebo „Nový Jerusalem." (Wiederek. 114)
Ze spisu "Prorok Jakub Lorber oznamuje příchod katastrof a pravé křesťanství" od
Kurt Eggenstein.
Více na www.Lorber.cz ... .
pátek 2. května 2008
„Ztracený syn“. Původ člověka z padlých prvotních duchů
V Písmu svatém není žádný verš a žádná kapitola, jež by mohly obsahovat něco většího, než podobenství o ztraceném synu. Také nebude snadné uvést místo, které by bylo obtížnější k porozumění, jak toto“ (Hi I s. 306).
„Celý ten nekonečný a pro vás věčně neuchopitelný příběh o ztraceném synu vězí ve jménu ‘Lucifer’. Pomyslete, že téměř celé dnešní lidstvo není ničím jiným než údy tohoto ‘ztraceného syna’, a to jmenovitě ti lidé, kteří pocházejí z neblahé linie Adamovy. Tento ‘ztracený syn’ zneužil a promarnil veškerou patřičnou způsobilost, a to na dobu, která je podle vašich pojmů nekonečná“ (Hi I. s. 307).
„Ztraceným synem’ se rozumí však také každý jednotlivý člověk“ (Hi I. s. 315).
Konečně se pod tím rozumí i celý vesmír s miliardami galaxií, majícími každá kolem 50 až 100 miliard sluncí. Podle údajů Nového zjevení představuje vesmír při pohledu „zvenku“ „celou lidskou postavu“ a „tak jak je ji nikdo kromě Mne ve skutečnosti nemůže spatřit“ Hi I s. 312).
„Božství uchopilo Luciferovu bytost ve všech částech, vzalo veškerou specifickou podstatu, vytvořilo z ní nebeská tělesa v celé nekonečnosti, obklopilo ducha této nekonečné duše bytí mocnými pouty a svázalo ho do hloubky hmoty“ (EM, s. 159).
„Tento kosmický člověk, kterého tu vidíte, není nic víc a nic méně než ‘ztracený syn’, který je v každém jednotlivém znovuzrozeném člověku opět nalezen.“ „Ale nesmíte si myslet, že tento padlý Lucifer se jako celek znovu navrátí. Kdyby to bylo skutečně možné, nebylo by došlo k žádnému hmotnému stvoření. Avšak v každém jednotlivém člověku, který žije podle mého slova, a bude prostřednictvím slova a vykoupení znovuzrozen, bude tento ztracený znovu nalezen (tzn. jeho podstatná část) a vrátí se do velkého otcovského domu“
(Hi I s. 314).
Více na Lorber.cz - spis "Prorok Jakub Lorber oznamuje příchod katastrof a pravé křesťanství" od Kurt Eggenstein.
„Celý ten nekonečný a pro vás věčně neuchopitelný příběh o ztraceném synu vězí ve jménu ‘Lucifer’. Pomyslete, že téměř celé dnešní lidstvo není ničím jiným než údy tohoto ‘ztraceného syna’, a to jmenovitě ti lidé, kteří pocházejí z neblahé linie Adamovy. Tento ‘ztracený syn’ zneužil a promarnil veškerou patřičnou způsobilost, a to na dobu, která je podle vašich pojmů nekonečná“ (Hi I. s. 307).
„Ztraceným synem’ se rozumí však také každý jednotlivý člověk“ (Hi I. s. 315).
Konečně se pod tím rozumí i celý vesmír s miliardami galaxií, majícími každá kolem 50 až 100 miliard sluncí. Podle údajů Nového zjevení představuje vesmír při pohledu „zvenku“ „celou lidskou postavu“ a „tak jak je ji nikdo kromě Mne ve skutečnosti nemůže spatřit“ Hi I s. 312).
„Božství uchopilo Luciferovu bytost ve všech částech, vzalo veškerou specifickou podstatu, vytvořilo z ní nebeská tělesa v celé nekonečnosti, obklopilo ducha této nekonečné duše bytí mocnými pouty a svázalo ho do hloubky hmoty“ (EM, s. 159).
„Tento kosmický člověk, kterého tu vidíte, není nic víc a nic méně než ‘ztracený syn’, který je v každém jednotlivém znovuzrozeném člověku opět nalezen.“ „Ale nesmíte si myslet, že tento padlý Lucifer se jako celek znovu navrátí. Kdyby to bylo skutečně možné, nebylo by došlo k žádnému hmotnému stvoření. Avšak v každém jednotlivém člověku, který žije podle mého slova, a bude prostřednictvím slova a vykoupení znovuzrozen, bude tento ztracený znovu nalezen (tzn. jeho podstatná část) a vrátí se do velkého otcovského domu“
(Hi I s. 314).
Více na Lorber.cz - spis "Prorok Jakub Lorber oznamuje příchod katastrof a pravé křesťanství" od Kurt Eggenstein.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)