Nemoci všeho druhu Bůh nesesílá úmyslně, nýbrž je pouze připouští jako léčivý prostředek pro duše, aby se odtáhly od světa. VEJ sv. 6, 55.
Bůh sice stvořil svět a na jeho všemohoucnosti závisí všechno bytí, ale jemu záleží především na pravém vnitřním životním vývoji a na co možná největší samostatnosti a vlastní síle každého člověka. A to může Bůh způsobit pouze tím, že se co nejvíce odloučí od světa a jen lehce vdechuje svého Ducha do lidského srdce. VEJ sv. 6, 204.
Ten, kdo Mne hledá v Mém díle a v Mých znameních, má velmi těžkou a namáhavou práci a snadno pod tímto těžkým břemenem ochabne; kdo však hledá v lásce, nalezne Mne v sobě brzy a snadno jako sílu veškerého života. VEJ sv. 8, 214.
Neslibujte nikdy nikomu, co později nemůžete nebo z určitých důvodů nechcete splnit; nebot' vpravdě: nic nepřijme člověk s takovou hořkostí a tísní jako slib, který později mlčky nebyl dodržen. Kdyby nebyl dostal žádný slib, nebyl by se na něj spolehl a byl by podnikl něco jiného, čímž by si byl zajistil pomoc. VEJ sv. 5,137.
Eliášovi usilovali lidé o život a on musel uprchnout do vzdálené země. Skryt v jeskyni, modlil sek Bohu, aby se mu jen jedenkráte ukázal, potom že radostně v horské jeskyni zemře. A tu zaslechl hlas, který pravil: „Postav se tedy do vchodu jeskyně, nebot' půjdu kolem!" Prorok šel ke vchodu do jeskyně a čekal, až Bůh půjde okolo. A hle, zatímco prorok čekal, přišla mocná bouře a táhla tak divoce kolem jeskyně, že rozvířila celá skaliska jako plevy. Tu mínil
prorok: „To tedy byl Bůh! V mocné bouři jest Bůh, a tak se lidem dává poznat!" Ale tu k němu promluvil hlas: „Mýlíš se! V bouři Bůh nebyl. Jen čekej, Bůh půjde kolem! " A prorok čekal. A hle, brzy po bouři táhl kolem mocný ohňový sloup, převeliký oheň, a prorok pravil: „V ohni tedy se nám lidem zjevuješ, Bože!" A opět pravil hlas: „Nikoliv, ani v ohni nekráčel Bůh kolem tvé jeskyně. Ale čekej! Teprve nyní bude Bůh kráčet kolem." A prorok čekal a třásl se strachem. A tu proletěl kolem jeskyně lehký vánek, a v tomto lehkém vánku byl Bůh. A tu promluvil hlas, opět: „Ten, kdo chce spatřit Boha nechť ho hledá v lásce, pokoře, vlídnosti, trpělivosti a slitování; kdo Ho hledá jinde, jinými prostředky a na jiných cestách, ten Boha nikdy nenalezne!" A slyšte, co onen hlas pravil velkému prorokovi, to vám pravím i já! Budete-li Boha hledat na této cestě, naleznete ho. VEJ sv. 7, 100.
Nikde neexistuje zvlášť' stvořené nebe ani zvlášť stvořené peklo, nýbrž to všechno pochází z lidského srdce; a tak si každý člověk připravuje ve vlastním srdci, podle toho, zda činí dobro nebo zlo, bud' nebe nebo peklo, a podle toho, jak věří, chce a jedná, bude též žít dle své víry, z níž byla živena jeho vůle a stala se pak činem. VEJ sv. 2, 8, 7.
Nedívejte se svýma tělesnýma očima ani vzhůru ani dolů, chcete-li poznat pravou tvář a podstatu nebe, jež jest říše Boží, nýbrž zaměřte oči své mysli do vlastního vědomí životní lásky. Tam nebe spatříte, a to všude, ať' budete na kterémkoli místě Mého stvoření, ať' na této zemi nebo na jiné. Nebot' tvář nebe se zformuje ze základu vašeho života, podle toho, jaký bude dle Mého slova a vašich dobrých činů.-Teprve skrze takové vlastní nebe dospějete pak také do Mého věčného a nekonečného nebe. VEJ sv. 8,18.
Více na www.Lorber.cz
pondělí 26. května 2008
čtvrtek 22. května 2008
Nauka o reinkarnaci. Učení o převtělování duše v řadě lidských životů.
Origenes byl zastánce nauky o znovuvtělování duše stejně jako Tertulián, Rufinus, Klement z Alexnadrie, Nemsius, Synesius, Hilarius a Řehoř z Nyssy. Ten napsal: „Pro duši je přirozenou potřebou, aby se několikerým životním průběhem čistila.“ Ruffinus ve svém dopise Anastasiovi ujišťuje, že víra v opakování životního běhu patří k společnému jmění církevních Otců a zasvěcenců, jež se předávalo jako stará tradice. Církevní učitel Augustin se táže: „Nežil jsem už v nějakém jiném těle, než jsem byl v těle své matky?“
Církevní Otec Jeroným napsal ve svém dopise Demetriovi, že nauka o reinkarnaci byla mezi prvními křesťany tajně sdělována vybraným.
Podle Osthagenova zjištění byla nauka o reinkarnaci v povědomí vůdců prvotních křesťanských obcí samozřejmostí. To se změnilo kolem roku 540. Na koncilu v Cařihradu, svolaném císařem Justiniánem, byla tato nauka z jeho podnětu v roce 538 odsouzena.37 Tento křesťanský císař zcela ovládl církev a dal vsadit papeže do vězení. V roce 543 dal papež Vigilius – pravděpodobně pod nátlakem – potvrdit císařem vyhlášené odsouzení Origena, který tuto nauku zastával. Justinián z politických důvodů ustoupil tlaku mocných mnišských řádů, poněvadž mohl ještě potřebovat jejich přízeň.39 Navzdory těmto opatřením, v nichž pravda nehrála žádnou významnou roli, byla nauka o převtělování až do středověku známá.
Že ještě i ve 20 století byla nauka o převtělování v nejvyšších kruzích katolické církve nejen známá, ale bylo na ni pohlíženo jako na přijatelnou, vyplývá z vyjádření belgického kardinála primase Merciera v jeho díle Psychologie. Jako premisu pro svůj názor kardinál předpokládá, že duše si uchovává vědomí své osobnosti a že existuje koncový člen znovuvtělování a pak prohlašuje toto: „Pokud jde o tuto výjimku, nevidíme, že by rozum sám o sobě tuto nauku měl za nemožnou či s jistotou ji považoval za nesprávnou.“
Zřetelněji nemůže kardinál římskokatolické církve v tomto případě svůj souhlas s uvedenou naukou vyjádřit. Kromě toho se mohl domnívat, že širokým masám věřících, které se drží toho, co církev hlásá jako schválenou pravdu, se jeho kniha sotva dostane do rukou.
Když Ježíš řekl: „U mého Otce je mnoho příbytků“, nemohli posluchači tušit, co ta slova mají znamenat. Nové zjevení nám v tomto směru poskytuje hluboký pohled, jak už to dokazují předchozí citáty. Bůh však má ještě další možnosti, jak dosáhnout pomalého zrání duší, a patří k nim i opětné vtělování duše do jiného těla k opakované zkoušce a k dalšímu vzdělávání duše. „Nikdo přece nechce tvrdit“, říká se v Novém zjevení, „že je možné v tomto krátkém pozemském životě dosáhnout dokonalosti, která ho už docela přiblíží k Bohu“
(VEJ XI. 26). Je při tom potřeba myslet především na divoké a polodivoké národy, které tisíce let před Kristem a po něm chodily po tomto světě. Ale to, co bylo řečeno, platí také pro všechny lidi vůbec. Znovuvtělení neprobíhá podle NOz vždy na této zemi, naopak, většina reinkarnací se odehrává na jiných nebeských tělesech, která jsou rovněž obydlená, i když se výslovně říká, že tam panují poměry, při nichž by pozemský člověk už po pár minutách přišel o život. Doslovně se říká: „Lidé na jiných světech tedy musí stavu existovat pouze v podmínkách, na které jsou odkázáni“ (VEJ VI. 192, 8). Zjištění, že na jiných planetách jsou zcela jiné poměry než na zemi, není podle toho žádným argumentem pro jejich neobyvatelnost.
Nové zjevení také informuje o tom, že nauka o reinkarnaci u asijských národů je zcela zkažená. Podle učení tamních kněží se může lidská duše znovu vtělit i do těla zvířete. To je podle NOz vyloučeno. Na rozdíl od zvířat a také od pralidí a předlidí má v duši božskou jiskru a jeho duše se proto nemůže znovuzrodit s tělem zvířete. NOz odkazuje na to, že starověké národy, mimo jiné i Řekové a Indové, věřily ve znovuvtělování. „Avšak“, uvádí se dále, „tato všem praotcům země dobře známá pravda byla postupem času vlivem původní hamižnosti učitelů lidu a pozdější ctižádosti a panovačnosti kněží docela převrácena, neboť pravý druh putování duši jim nepřinášel žádné oběti a poplatky a tak připustili, že lidská duše trpí návratem do těla zvířat a od tohoto utrpení jim mohli pomoci jen kněží“ (VEJ X 22, 8). (Vidíme tu analogii k nauce o odpustcích katolické církve ve středověku, která za doby Luthera byla nezanedbatelným zdrojem příjmů.)
„Tímto způsobem vzniklo mnohobožství, veškeré pohanství a docela zvrácená víra ve stěhování duší a v tisíce a tisíce hrozných hloupostí. Pokud Bůh vždy posílal takto zaslepenému lidu pravé učitele, pořídili jen málo, neboť v lidské duši na této zemi musí být zachována svobodná vůle, bez které by se stal člověk zvířetem, a tak je třeba mít s lidstvem trpělivost a ponechat jeho větší část přijít k většímu světlu v jiných světech. Běda však všem falešným učitelům, kněžím a prorokům, kteří starou a čistou nauku sice znají, ale z chtivosti a touhy po moci ji lidem tvrdohlavě zamlčují. Jednou neujdou soudu mého hněvu!“ (VEJ X. 23, 9-10).
Ježíš dal svým učedníkům ještě celou řadu informací o převtělování. Následuje několik citátů z Nového zjevení: „Kdo z vás je schopen něco pochopit, ať ví, že na tuto zemi sestoupily duše také z jiných světů a také děti hada. Jednou už zemřeli a mnozí již několikrát, přijali však ke svému zdokonalení opět tělo.
Slyšeli jste již často o putování duší. Vzdálený Východ v ně ještě pevně věří dodnes. Ale tato jejich víra je velmi znečistěná připuštěním, že lidské duše se vracejí do těla zvířat. Ani zdaleka tomu tak není. Že lidská duše na svou úroveň postupně dostává shromažďováním prvků z minerální, rostlinné a živočišné říše, to už jsem vám z větší části ukázal, a také jak se to ve stanoveném řádu děje. Avšak zpátky neputuje žádná ještě nedokonalá lidská duše, leda do duchovní střední říše vnějších jevů k jejímu pokoření a k poskytnutí možnosti zlepšení. Pokud se toho dosáhlo v určitém stupni, který nelze pro nedostatek vyšších schopností překročit, pak může taková duše přejít z čistě tvůrčího potěšení na nějaké jiné nebeské těleso, to znamená do jeho duchovna, ale také, pokud si to přeje, může znovu vstoupit do lidského těla na této zemi. Touto cestou si může osvojit vyšší schopnosti a díky jim dosáhnout dokonce Božího dětství.
Tak putují i z jiných světů duše do lidského těla na této zemi, aby si v něm osvojily nesčetné množství duchovních vlastností, které jsou potřebné k dosažení Božího dětství.
Poněvadž tedy tato země je školou, proto také s ní jednám s takovou trpělivostí, ohleduplností a shovívavostí. Kdo z vás to může pochopit, ať to přijme, ale ponechá si to pro sebe, protože nemá být dáno všem, aby pochopili tajemství Božího království. Najdete-li však někoho, který je dítětem pravého Ducha, tomu postupně můžete všechna tajemství zjevit, avšak také jen pro něho samého. Neboť si přeji, aby správný člověk si to podle mé nauky získal svou vlastní pílí“ (VEJ VI, 61 2-6). (Pravil Ježíš ke svým učedníkům:)
„Za jak veliké neštěstí se považuje na tomto světě, je-li tu někdo usmrcen, ale za mnoho tisíckrát horší se na onom světě považuje, je-li nějaká tam jiř jsoucí duše, přinucen zase se někdy, vrátit do svého smrtícího páchnoucího a těžkopádného těla!“ (VEJ IV. 243,7)
„I kdyby duše pracovala na svém zdokonalení sebedéle, zůstává jí její vlastní pra-Já a jako takové se bude navěky nezměnitelně poznávat, a v tom je přece více útěchy, než když by se celá rozpadla a přešla a přešla do jiného jedince...“ (VEJ IV. 136, 6).
Ježíš říká jednomu Řekovi: „Hleď, to už je dvacáté nebeské těleso, na kterém žiješ v těle“ (VEJ I. 213, 1). „Ale jak jsi téměř nekonečnou dobu (předtím) existoval jako čistý duch (před pádem Lucifera, pozn. spis.) v plném bytí a jasném sebeuvědomění, kdy jsi žil v nekonečném prostoru s nesčetnými jinými duchy a v plné síle blaze užíval svobodného života“ (VEJ I. 213, 1).
„Nyní jsem (tím že jsem se stal člověkem, pozn. spis.) otevřel dveře k (věčnému) životu nejen pro ty, kdo teď žijí na zemi, nýbrž i pro všechny, kteří už dávno nejsou. A mnoha dávným hříšníkům bude dáno projít někde znova krátkou zkouškou těla“ (VEJ VI 65, 2).
„V současnosti (za času Ježíše) žijí na této zemi lidé již po sedmé, a vede se jim sedmkrát lépe. Budou však muset projít ještě lehkým tělesným přesunem několik nebeských těles, než budou přijati do čistě duchovní oblasti, kterou vy nazýváte ‘rájem’. Do pravého, vnitřního nebe odtud vede ještě mnoho stupňů. „ (Hi II. s. 446).
„Z toho všeho si nyní můžete dostatečně jasně vyvodit, jak Bůh může na svých cestách, které smrtelník nikdy neprobádá, přivést k pravému životu a světlu i duši, která by se vám zdála hodná zavržení“ (VEJ V. 232, 13).
„Ale nyní jsem to také ukázal jen vám (apoštolům, pozn. spis.), protože máte potřebnou schopnost to pochopit. Ostatním lidem to nemusíte předávat, nýbrž jen aby věřili v mé jméno a zachovávali Boží přikázání, protože ta jsou pravými přikázáními lásky“ (VEJ V 233, 3).
Z knihy Prorok Jakub Lorber oznamuje příchod katastrof a pravé křesťanství. Více na www.Lorber.cz
Církevní Otec Jeroným napsal ve svém dopise Demetriovi, že nauka o reinkarnaci byla mezi prvními křesťany tajně sdělována vybraným.
Podle Osthagenova zjištění byla nauka o reinkarnaci v povědomí vůdců prvotních křesťanských obcí samozřejmostí. To se změnilo kolem roku 540. Na koncilu v Cařihradu, svolaném císařem Justiniánem, byla tato nauka z jeho podnětu v roce 538 odsouzena.37 Tento křesťanský císař zcela ovládl církev a dal vsadit papeže do vězení. V roce 543 dal papež Vigilius – pravděpodobně pod nátlakem – potvrdit císařem vyhlášené odsouzení Origena, který tuto nauku zastával. Justinián z politických důvodů ustoupil tlaku mocných mnišských řádů, poněvadž mohl ještě potřebovat jejich přízeň.39 Navzdory těmto opatřením, v nichž pravda nehrála žádnou významnou roli, byla nauka o převtělování až do středověku známá.
Že ještě i ve 20 století byla nauka o převtělování v nejvyšších kruzích katolické církve nejen známá, ale bylo na ni pohlíženo jako na přijatelnou, vyplývá z vyjádření belgického kardinála primase Merciera v jeho díle Psychologie. Jako premisu pro svůj názor kardinál předpokládá, že duše si uchovává vědomí své osobnosti a že existuje koncový člen znovuvtělování a pak prohlašuje toto: „Pokud jde o tuto výjimku, nevidíme, že by rozum sám o sobě tuto nauku měl za nemožnou či s jistotou ji považoval za nesprávnou.“
Zřetelněji nemůže kardinál římskokatolické církve v tomto případě svůj souhlas s uvedenou naukou vyjádřit. Kromě toho se mohl domnívat, že širokým masám věřících, které se drží toho, co církev hlásá jako schválenou pravdu, se jeho kniha sotva dostane do rukou.
Když Ježíš řekl: „U mého Otce je mnoho příbytků“, nemohli posluchači tušit, co ta slova mají znamenat. Nové zjevení nám v tomto směru poskytuje hluboký pohled, jak už to dokazují předchozí citáty. Bůh však má ještě další možnosti, jak dosáhnout pomalého zrání duší, a patří k nim i opětné vtělování duše do jiného těla k opakované zkoušce a k dalšímu vzdělávání duše. „Nikdo přece nechce tvrdit“, říká se v Novém zjevení, „že je možné v tomto krátkém pozemském životě dosáhnout dokonalosti, která ho už docela přiblíží k Bohu“
(VEJ XI. 26). Je při tom potřeba myslet především na divoké a polodivoké národy, které tisíce let před Kristem a po něm chodily po tomto světě. Ale to, co bylo řečeno, platí také pro všechny lidi vůbec. Znovuvtělení neprobíhá podle NOz vždy na této zemi, naopak, většina reinkarnací se odehrává na jiných nebeských tělesech, která jsou rovněž obydlená, i když se výslovně říká, že tam panují poměry, při nichž by pozemský člověk už po pár minutách přišel o život. Doslovně se říká: „Lidé na jiných světech tedy musí stavu existovat pouze v podmínkách, na které jsou odkázáni“ (VEJ VI. 192, 8). Zjištění, že na jiných planetách jsou zcela jiné poměry než na zemi, není podle toho žádným argumentem pro jejich neobyvatelnost.
Nové zjevení také informuje o tom, že nauka o reinkarnaci u asijských národů je zcela zkažená. Podle učení tamních kněží se může lidská duše znovu vtělit i do těla zvířete. To je podle NOz vyloučeno. Na rozdíl od zvířat a také od pralidí a předlidí má v duši božskou jiskru a jeho duše se proto nemůže znovuzrodit s tělem zvířete. NOz odkazuje na to, že starověké národy, mimo jiné i Řekové a Indové, věřily ve znovuvtělování. „Avšak“, uvádí se dále, „tato všem praotcům země dobře známá pravda byla postupem času vlivem původní hamižnosti učitelů lidu a pozdější ctižádosti a panovačnosti kněží docela převrácena, neboť pravý druh putování duši jim nepřinášel žádné oběti a poplatky a tak připustili, že lidská duše trpí návratem do těla zvířat a od tohoto utrpení jim mohli pomoci jen kněží“ (VEJ X 22, 8). (Vidíme tu analogii k nauce o odpustcích katolické církve ve středověku, která za doby Luthera byla nezanedbatelným zdrojem příjmů.)
„Tímto způsobem vzniklo mnohobožství, veškeré pohanství a docela zvrácená víra ve stěhování duší a v tisíce a tisíce hrozných hloupostí. Pokud Bůh vždy posílal takto zaslepenému lidu pravé učitele, pořídili jen málo, neboť v lidské duši na této zemi musí být zachována svobodná vůle, bez které by se stal člověk zvířetem, a tak je třeba mít s lidstvem trpělivost a ponechat jeho větší část přijít k většímu světlu v jiných světech. Běda však všem falešným učitelům, kněžím a prorokům, kteří starou a čistou nauku sice znají, ale z chtivosti a touhy po moci ji lidem tvrdohlavě zamlčují. Jednou neujdou soudu mého hněvu!“ (VEJ X. 23, 9-10).
Ježíš dal svým učedníkům ještě celou řadu informací o převtělování. Následuje několik citátů z Nového zjevení: „Kdo z vás je schopen něco pochopit, ať ví, že na tuto zemi sestoupily duše také z jiných světů a také děti hada. Jednou už zemřeli a mnozí již několikrát, přijali však ke svému zdokonalení opět tělo.
Slyšeli jste již často o putování duší. Vzdálený Východ v ně ještě pevně věří dodnes. Ale tato jejich víra je velmi znečistěná připuštěním, že lidské duše se vracejí do těla zvířat. Ani zdaleka tomu tak není. Že lidská duše na svou úroveň postupně dostává shromažďováním prvků z minerální, rostlinné a živočišné říše, to už jsem vám z větší části ukázal, a také jak se to ve stanoveném řádu děje. Avšak zpátky neputuje žádná ještě nedokonalá lidská duše, leda do duchovní střední říše vnějších jevů k jejímu pokoření a k poskytnutí možnosti zlepšení. Pokud se toho dosáhlo v určitém stupni, který nelze pro nedostatek vyšších schopností překročit, pak může taková duše přejít z čistě tvůrčího potěšení na nějaké jiné nebeské těleso, to znamená do jeho duchovna, ale také, pokud si to přeje, může znovu vstoupit do lidského těla na této zemi. Touto cestou si může osvojit vyšší schopnosti a díky jim dosáhnout dokonce Božího dětství.
Tak putují i z jiných světů duše do lidského těla na této zemi, aby si v něm osvojily nesčetné množství duchovních vlastností, které jsou potřebné k dosažení Božího dětství.
Poněvadž tedy tato země je školou, proto také s ní jednám s takovou trpělivostí, ohleduplností a shovívavostí. Kdo z vás to může pochopit, ať to přijme, ale ponechá si to pro sebe, protože nemá být dáno všem, aby pochopili tajemství Božího království. Najdete-li však někoho, který je dítětem pravého Ducha, tomu postupně můžete všechna tajemství zjevit, avšak také jen pro něho samého. Neboť si přeji, aby správný člověk si to podle mé nauky získal svou vlastní pílí“ (VEJ VI, 61 2-6). (Pravil Ježíš ke svým učedníkům:)
„Za jak veliké neštěstí se považuje na tomto světě, je-li tu někdo usmrcen, ale za mnoho tisíckrát horší se na onom světě považuje, je-li nějaká tam jiř jsoucí duše, přinucen zase se někdy, vrátit do svého smrtícího páchnoucího a těžkopádného těla!“ (VEJ IV. 243,7)
„I kdyby duše pracovala na svém zdokonalení sebedéle, zůstává jí její vlastní pra-Já a jako takové se bude navěky nezměnitelně poznávat, a v tom je přece více útěchy, než když by se celá rozpadla a přešla a přešla do jiného jedince...“ (VEJ IV. 136, 6).
Ježíš říká jednomu Řekovi: „Hleď, to už je dvacáté nebeské těleso, na kterém žiješ v těle“ (VEJ I. 213, 1). „Ale jak jsi téměř nekonečnou dobu (předtím) existoval jako čistý duch (před pádem Lucifera, pozn. spis.) v plném bytí a jasném sebeuvědomění, kdy jsi žil v nekonečném prostoru s nesčetnými jinými duchy a v plné síle blaze užíval svobodného života“ (VEJ I. 213, 1).
„Nyní jsem (tím že jsem se stal člověkem, pozn. spis.) otevřel dveře k (věčnému) životu nejen pro ty, kdo teď žijí na zemi, nýbrž i pro všechny, kteří už dávno nejsou. A mnoha dávným hříšníkům bude dáno projít někde znova krátkou zkouškou těla“ (VEJ VI 65, 2).
„V současnosti (za času Ježíše) žijí na této zemi lidé již po sedmé, a vede se jim sedmkrát lépe. Budou však muset projít ještě lehkým tělesným přesunem několik nebeských těles, než budou přijati do čistě duchovní oblasti, kterou vy nazýváte ‘rájem’. Do pravého, vnitřního nebe odtud vede ještě mnoho stupňů. „ (Hi II. s. 446).
„Z toho všeho si nyní můžete dostatečně jasně vyvodit, jak Bůh může na svých cestách, které smrtelník nikdy neprobádá, přivést k pravému životu a světlu i duši, která by se vám zdála hodná zavržení“ (VEJ V. 232, 13).
„Ale nyní jsem to také ukázal jen vám (apoštolům, pozn. spis.), protože máte potřebnou schopnost to pochopit. Ostatním lidem to nemusíte předávat, nýbrž jen aby věřili v mé jméno a zachovávali Boží přikázání, protože ta jsou pravými přikázáními lásky“ (VEJ V 233, 3).
Z knihy Prorok Jakub Lorber oznamuje příchod katastrof a pravé křesťanství. Více na www.Lorber.cz
pátek 9. května 2008
1. Na počátku bylo slovo a slovo bylo u Boha a Bůh byl to slovo.
1. Na počátku bylo slovo a slovo bylo u Boha a Bůh byl to slovo.
Tento verš měl už velmi mnoho mylně vysvětlovaných a různě pojímaných výkladů. Tohoto textu používali dokonce i popírači Boha, aby tím jistěji s jeho pomocí mohli i popírat Božství. Hlavní důvod pro neporozumění takovému textu spočívá v nedostatečném a nesprávném překladu z prajazyka do jazyků současné doby. Ale tak je to dobré. Neboť, kdyby duch takových textů nebyl skryt, tak by nejsvětější v něm bylo dávno znesvěceno a to by bylo největším zlem pro celou zemi. Tak se hlodalo jen na kůře a nemohlo se dospět k živé svatyni.
Nyní je ale na čase ukazovat pravý vnitřní smysl takových textů všem, kteří jsou hodni toho se zúčastňovat. Ale nehodným to má přijít draze, neboť při takové příležitosti nedávám se sebou žertovat a nějaký obchod sjednávat, přijímat.
Po této nutné předběžné poznámce se nyní vysvětluje. Jen k tomu ještě připojuji a říkám: Zde je k porozumění jen vnitřní, duševně-duchovní smysl, ne ale nejvnitřnější, nejčistší nebeský. Ten je příliš svatý a může se pro svět neškodně udělovat jen těm, kteří jej svým chováním v životě podle slova evangelia hledají. Ale pouze vnitřní, duševně-duchovní smysl se dává snadno nalézat, mnohdy už správným, časově odpovídajícím překladem a to se má ukázat při vysvětlení prvního verše.
Nesprávný a vnitřní smysl zahalující je výraz „na počátku“, neboť tím by bylo možno popírat a v pochybnost uvádět věčnou jsoucnost Božství a to se už i dělo.
Ať ale zní správný překlad : V prazákladě nebo i v prapříčině (všeho bytí) bylo světlo (nebo velká svatá tvůrčí myšlenka, bytostná, podstatná představa). Toto světlo nebylo jen v Bohu, nýbrž i u Boha = světlo vystupovalo jako bytostně ohledatelé z Boha a tím nebylo jen v něm, ale i u něho a jistým způsobem obtékalo praboží Bytí, čímž se jeví už položený základ k někdejšímu ztělesnění Boha.
Kdo nebo co bylo toto světlo, tato velká myšlenka, tato nejsvětější představa všeho budoucího, bytostného, nejsvobodnějšího bytí ? Byl to jen Bůh Sám, ježto v Bohu, s Bohem a z Boha Se v Sobě Samém představoval jako věčně nejdokonalejší bytí. A tak může tento text znít také : V Bohu bylo světlo, protékalo a oblévalo Boha a Bůh Sám byl světlo.
Úryvek ze spisu "O vnitřním Slovu", kapitola ZJEVENÍ PRASLOVA, Janovo evangelium.
www.Lorber.cz
Tento verš měl už velmi mnoho mylně vysvětlovaných a různě pojímaných výkladů. Tohoto textu používali dokonce i popírači Boha, aby tím jistěji s jeho pomocí mohli i popírat Božství. Hlavní důvod pro neporozumění takovému textu spočívá v nedostatečném a nesprávném překladu z prajazyka do jazyků současné doby. Ale tak je to dobré. Neboť, kdyby duch takových textů nebyl skryt, tak by nejsvětější v něm bylo dávno znesvěceno a to by bylo největším zlem pro celou zemi. Tak se hlodalo jen na kůře a nemohlo se dospět k živé svatyni.
Nyní je ale na čase ukazovat pravý vnitřní smysl takových textů všem, kteří jsou hodni toho se zúčastňovat. Ale nehodným to má přijít draze, neboť při takové příležitosti nedávám se sebou žertovat a nějaký obchod sjednávat, přijímat.
Po této nutné předběžné poznámce se nyní vysvětluje. Jen k tomu ještě připojuji a říkám: Zde je k porozumění jen vnitřní, duševně-duchovní smysl, ne ale nejvnitřnější, nejčistší nebeský. Ten je příliš svatý a může se pro svět neškodně udělovat jen těm, kteří jej svým chováním v životě podle slova evangelia hledají. Ale pouze vnitřní, duševně-duchovní smysl se dává snadno nalézat, mnohdy už správným, časově odpovídajícím překladem a to se má ukázat při vysvětlení prvního verše.
Nesprávný a vnitřní smysl zahalující je výraz „na počátku“, neboť tím by bylo možno popírat a v pochybnost uvádět věčnou jsoucnost Božství a to se už i dělo.
Ať ale zní správný překlad : V prazákladě nebo i v prapříčině (všeho bytí) bylo světlo (nebo velká svatá tvůrčí myšlenka, bytostná, podstatná představa). Toto světlo nebylo jen v Bohu, nýbrž i u Boha = světlo vystupovalo jako bytostně ohledatelé z Boha a tím nebylo jen v něm, ale i u něho a jistým způsobem obtékalo praboží Bytí, čímž se jeví už položený základ k někdejšímu ztělesnění Boha.
Kdo nebo co bylo toto světlo, tato velká myšlenka, tato nejsvětější představa všeho budoucího, bytostného, nejsvobodnějšího bytí ? Byl to jen Bůh Sám, ježto v Bohu, s Bohem a z Boha Se v Sobě Samém představoval jako věčně nejdokonalejší bytí. A tak může tento text znít také : V Bohu bylo světlo, protékalo a oblévalo Boha a Bůh Sám byl světlo.
Úryvek ze spisu "O vnitřním Slovu", kapitola ZJEVENÍ PRASLOVA, Janovo evangelium.
www.Lorber.cz
úterý 6. května 2008
Výklad Janova Zjevení podle Nového Zjevení
Mnoho učenosti bylo vynaloženo, aby Zjevení Janovo a také některé texty Matoušova evangelia, které se vztahují na konec časů, byly rozluštěny. V Novém Zjevení jsou podávány k tomu bohatě objasňující vysvětlivky. „Nikdo nenašel správný klíč, který odmyká knihy svatého Slova." „pokud člověk výklad nebo duchovní smysl slov - což se nazývá porozumění - nevnímá, je zbytečné, chtít Má slova v nejvnitřnějším smyslu pochopit." (Wiederk. 99 v německém znění)
„Naleznete v tomto Zjevení Janově jen symbolické obrazy. Najdete „hněv Boží“,
„pohromy“ a ještě mnohé, co v oné době samo bývalo u proroků častěji užíváno, ale doslova nemělo být pochopeno. Já, Bůh Lásky, nemohu projevovat ani hněv, nenávist ani pomstu, co vůbec není možné, ačkoliv Já jako Bůh náhlým zničením nebo morálním nátlakem mohu všechno uvést do správného pořádku." (Wiederk 100 - německého znění)
Z toho vyplývá, že ve všech spisech Starého i Nového Zákona je mnohé obsaženo, co není tak míněno, jak naznačuje doslovné znění, ale přiměřeně pojetí oné doby přesto obsahuje provždy veliký zárodek duchovního (smyslu) (Wiederk. 100f. něm.vydání)
„Například zvuky pozounů odpovídají morálně-duchovním změnám, které se dějí v lidské mysli, jakmile dvoubřitý meč pochybnosti zasáhne a podezření nevěry rozkomíhá své důtky." (Wiederk, 109)
Stejně objasňuje Nové Zjevení také 24. kapitolu Matoušova evangelia o konci času, který církvemi byl mylně ztotožňován s koncem světa. „Nemůžete si nic bláznivějšího myslit, jako že snad na hvězdnatém nebi bude spatřen tak zvaný Krucifix." (Hi L str. 337, 2 - německého vydání) „Znamení „Božího Syna“ je stejně významné s nově v této „církvi" probuzenou láskou se všemi jejími nebeskými atributy, jako jsou milosrdenství, trpělivost, mírnost, pokora, oddanost, poslušnost a snášení všech obtíží kříže. Hleďte, toto živoucí znamení Syna člověka se objeví na nebi vnitřního, věčného života a nebude usmrcovat, ale nesmírně oživovat." „Pod „nebem“ jest rozumět celé pravdě víry z toho slova, které je „církev“ v její pravosti." (Hi I, S. 338,.8 u. 9)
Stejně jsou objasněna slova u Mt 24, 30: „Pak uzří všichni Syna člověka přicházeti s velkou mocí a nádherou". Pod tím je třeba rozumět „živoucí Slovo v srdci člověka nebo Mou věčnou Lásku v plnosti a ta je „velkou mocí a nádherou“. A to jsou ta „oblaka nebeská“, nekonečná Moudrost Sama v tomto živoucím Slově. Tak tedy to je krátký smysl tohoto textu Písma." (Hi L 5,.338, 11) „Stojíte ve velké době přechodu." (Wiederk. 71) „Bude vás osvětlovat, aby na dlouhé vlně tam a sem muselo nastoupit rozhodnutí, kde určitě bude, kdo je vítězem a kdo poraženým. Tato doba jde jí nyní vstříc." (Wiederk.115)
„Když všechny duchovní i materielní války ustaly, pak Mně budou všichni snadno rozumět a také ochotně plnit Mé příkazy, které začínají láskou k bližnímu a končí láskou k Bohu." (Wiederk. 115)
„Bude pak také jen jedna církev a jeden pastýř a jedno stádo." (Wiederk. 115) „Tato doba je ve Zjevení Janově pod názvem „Tisíciletá říše“ nebo „Nový Jerusalem." (Wiederek. 114)
Ze spisu "Prorok Jakub Lorber oznamuje příchod katastrof a pravé křesťanství" od
Kurt Eggenstein.
Více na www.Lorber.cz ... .
„Naleznete v tomto Zjevení Janově jen symbolické obrazy. Najdete „hněv Boží“,
„pohromy“ a ještě mnohé, co v oné době samo bývalo u proroků častěji užíváno, ale doslova nemělo být pochopeno. Já, Bůh Lásky, nemohu projevovat ani hněv, nenávist ani pomstu, co vůbec není možné, ačkoliv Já jako Bůh náhlým zničením nebo morálním nátlakem mohu všechno uvést do správného pořádku." (Wiederk 100 - německého znění)
Z toho vyplývá, že ve všech spisech Starého i Nového Zákona je mnohé obsaženo, co není tak míněno, jak naznačuje doslovné znění, ale přiměřeně pojetí oné doby přesto obsahuje provždy veliký zárodek duchovního (smyslu) (Wiederk. 100f. něm.vydání)
„Například zvuky pozounů odpovídají morálně-duchovním změnám, které se dějí v lidské mysli, jakmile dvoubřitý meč pochybnosti zasáhne a podezření nevěry rozkomíhá své důtky." (Wiederk, 109)
Stejně objasňuje Nové Zjevení také 24. kapitolu Matoušova evangelia o konci času, který církvemi byl mylně ztotožňován s koncem světa. „Nemůžete si nic bláznivějšího myslit, jako že snad na hvězdnatém nebi bude spatřen tak zvaný Krucifix." (Hi L str. 337, 2 - německého vydání) „Znamení „Božího Syna“ je stejně významné s nově v této „církvi" probuzenou láskou se všemi jejími nebeskými atributy, jako jsou milosrdenství, trpělivost, mírnost, pokora, oddanost, poslušnost a snášení všech obtíží kříže. Hleďte, toto živoucí znamení Syna člověka se objeví na nebi vnitřního, věčného života a nebude usmrcovat, ale nesmírně oživovat." „Pod „nebem“ jest rozumět celé pravdě víry z toho slova, které je „církev“ v její pravosti." (Hi I, S. 338,.8 u. 9)
Stejně jsou objasněna slova u Mt 24, 30: „Pak uzří všichni Syna člověka přicházeti s velkou mocí a nádherou". Pod tím je třeba rozumět „živoucí Slovo v srdci člověka nebo Mou věčnou Lásku v plnosti a ta je „velkou mocí a nádherou“. A to jsou ta „oblaka nebeská“, nekonečná Moudrost Sama v tomto živoucím Slově. Tak tedy to je krátký smysl tohoto textu Písma." (Hi L 5,.338, 11) „Stojíte ve velké době přechodu." (Wiederk. 71) „Bude vás osvětlovat, aby na dlouhé vlně tam a sem muselo nastoupit rozhodnutí, kde určitě bude, kdo je vítězem a kdo poraženým. Tato doba jde jí nyní vstříc." (Wiederk.115)
„Když všechny duchovní i materielní války ustaly, pak Mně budou všichni snadno rozumět a také ochotně plnit Mé příkazy, které začínají láskou k bližnímu a končí láskou k Bohu." (Wiederk. 115)
„Bude pak také jen jedna církev a jeden pastýř a jedno stádo." (Wiederk. 115) „Tato doba je ve Zjevení Janově pod názvem „Tisíciletá říše“ nebo „Nový Jerusalem." (Wiederek. 114)
Ze spisu "Prorok Jakub Lorber oznamuje příchod katastrof a pravé křesťanství" od
Kurt Eggenstein.
Více na www.Lorber.cz ... .
pátek 2. května 2008
„Ztracený syn“. Původ člověka z padlých prvotních duchů
V Písmu svatém není žádný verš a žádná kapitola, jež by mohly obsahovat něco většího, než podobenství o ztraceném synu. Také nebude snadné uvést místo, které by bylo obtížnější k porozumění, jak toto“ (Hi I s. 306).
„Celý ten nekonečný a pro vás věčně neuchopitelný příběh o ztraceném synu vězí ve jménu ‘Lucifer’. Pomyslete, že téměř celé dnešní lidstvo není ničím jiným než údy tohoto ‘ztraceného syna’, a to jmenovitě ti lidé, kteří pocházejí z neblahé linie Adamovy. Tento ‘ztracený syn’ zneužil a promarnil veškerou patřičnou způsobilost, a to na dobu, která je podle vašich pojmů nekonečná“ (Hi I. s. 307).
„Ztraceným synem’ se rozumí však také každý jednotlivý člověk“ (Hi I. s. 315).
Konečně se pod tím rozumí i celý vesmír s miliardami galaxií, majícími každá kolem 50 až 100 miliard sluncí. Podle údajů Nového zjevení představuje vesmír při pohledu „zvenku“ „celou lidskou postavu“ a „tak jak je ji nikdo kromě Mne ve skutečnosti nemůže spatřit“ Hi I s. 312).
„Božství uchopilo Luciferovu bytost ve všech částech, vzalo veškerou specifickou podstatu, vytvořilo z ní nebeská tělesa v celé nekonečnosti, obklopilo ducha této nekonečné duše bytí mocnými pouty a svázalo ho do hloubky hmoty“ (EM, s. 159).
„Tento kosmický člověk, kterého tu vidíte, není nic víc a nic méně než ‘ztracený syn’, který je v každém jednotlivém znovuzrozeném člověku opět nalezen.“ „Ale nesmíte si myslet, že tento padlý Lucifer se jako celek znovu navrátí. Kdyby to bylo skutečně možné, nebylo by došlo k žádnému hmotnému stvoření. Avšak v každém jednotlivém člověku, který žije podle mého slova, a bude prostřednictvím slova a vykoupení znovuzrozen, bude tento ztracený znovu nalezen (tzn. jeho podstatná část) a vrátí se do velkého otcovského domu“
(Hi I s. 314).
Více na Lorber.cz - spis "Prorok Jakub Lorber oznamuje příchod katastrof a pravé křesťanství" od Kurt Eggenstein.
„Celý ten nekonečný a pro vás věčně neuchopitelný příběh o ztraceném synu vězí ve jménu ‘Lucifer’. Pomyslete, že téměř celé dnešní lidstvo není ničím jiným než údy tohoto ‘ztraceného syna’, a to jmenovitě ti lidé, kteří pocházejí z neblahé linie Adamovy. Tento ‘ztracený syn’ zneužil a promarnil veškerou patřičnou způsobilost, a to na dobu, která je podle vašich pojmů nekonečná“ (Hi I. s. 307).
„Ztraceným synem’ se rozumí však také každý jednotlivý člověk“ (Hi I. s. 315).
Konečně se pod tím rozumí i celý vesmír s miliardami galaxií, majícími každá kolem 50 až 100 miliard sluncí. Podle údajů Nového zjevení představuje vesmír při pohledu „zvenku“ „celou lidskou postavu“ a „tak jak je ji nikdo kromě Mne ve skutečnosti nemůže spatřit“ Hi I s. 312).
„Božství uchopilo Luciferovu bytost ve všech částech, vzalo veškerou specifickou podstatu, vytvořilo z ní nebeská tělesa v celé nekonečnosti, obklopilo ducha této nekonečné duše bytí mocnými pouty a svázalo ho do hloubky hmoty“ (EM, s. 159).
„Tento kosmický člověk, kterého tu vidíte, není nic víc a nic méně než ‘ztracený syn’, který je v každém jednotlivém znovuzrozeném člověku opět nalezen.“ „Ale nesmíte si myslet, že tento padlý Lucifer se jako celek znovu navrátí. Kdyby to bylo skutečně možné, nebylo by došlo k žádnému hmotnému stvoření. Avšak v každém jednotlivém člověku, který žije podle mého slova, a bude prostřednictvím slova a vykoupení znovuzrozen, bude tento ztracený znovu nalezen (tzn. jeho podstatná část) a vrátí se do velkého otcovského domu“
(Hi I s. 314).
Více na Lorber.cz - spis "Prorok Jakub Lorber oznamuje příchod katastrof a pravé křesťanství" od Kurt Eggenstein.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)