(Přijato Bohumilem Mayerhoferem v Terstu 13. prosince 1870.)
Zakrátko budete světiti svátek narození aneb svátek na" památku toho, kdy jsem na vaší zemi pro vás a pro celý svět duchů započal klásti poslední kámen budovy světa a tak jsem její hmotné i duchovní trvání na věky zajistil; neboť před Mým sestoupením na tuto zemi zůstávala ve světě duchů vždy ještě velká, nepřekročitelná propast, která zabraňovala jakémukoli dalšímu přikročení a přiblížení ke Mně.
Už při stvoření prvního člověka země bylo toto Mé přiblížení zřejmé, neboť už tehdy bylo rozhodnuto, že právě vy, obyvatelé této malé planety, máte být určeni k těm největším posláním.
Tehdy a též napotom, kdykoli jsem Se objevil na zemi, byl Můj příchod vždy jen podmíněný; neboť chtěli-li se lidé ke Mně přiblížit, aby se stali Mými dětmi, museli se sami co nejvíce přičinit; a také ostatním živoucím bytostem všech zemí a sluncí byla cesta ke Mně ne-li odříznuta, tedy velmi ztížena. Už za dob Adamových přišel jsem na zemi, učil a vedl jsem lidi ; leč po pádu prvního zůstala jim a jejich potomkům vždy mezera; mohli se sice ke Mně přiblížit, výše se povznést, ale k tomu, k čemu jsem chtěl Své někdejší děti vychovat, k tomu se povznést nemohly; mohli se státi všichni velkými duchy, ale nikdy ne »M ý m i d ě t m i.« - Když pak se přiblížil čas, ve kterém tu byl už také národ, jenž měl jednu víru a jedno náboženství, které co nejvíce odpovídalo Mé nauce, určené pro všechny duchy a všechny světy, Tehdy byl také učiněn s Mé strany krok poslední a n e j v ě t š í. Já, Tvůrce všeho světa, snížil jsem Se, jak dalece to duchu, ba co více, Mému duchu bylo možno, abych dal příklad všem duchům, a vedle toho jim také ukázal hranici. jak daleko též oni musejí jíti, chtějí-li se státi Mými dětmi.
Já Jsem Se snížil, přioděl se oděvem pozemského člověka a začínaje Dítětem, prodělal jsem celý pozemský život, se všemi jeho osudy, a Svou smrtí jsem korunoval Své vlastní dílo pokory a znázornění vlastní mravní pravdy, neboť jsem zvolal ke všem duchům v celém tvůrčím prostoru:
»Kdo se chce státi Mým dítětem, musí se umět tak pokořit, jako jsem to učinil Já Sám, musí sebe sama tak zapřít a své vášně a žádosti musí dovést tak ovládnout, jako jsem to nyní Já, jako příklad, všem ukázal!«
Toto poslední období celkové stavby Své tvorby započal jsem tedy Já Sám Svým viditelným zrozením a dokončil anebo uzavřel je Svým vzkříšením a návratem do Své říše.
Prvou část anebo počátek budete opět co nejdříve světiti. a to pod jménem »V á n o c e« (»Weihnachten«). Ano, tato noc byla netoliko pro vás na této malé zemi, nýbrž i pro všechny duchy, až k největšímu serafovi a cherubovi, nocí posvátnou; neboť oni všichni upírali zraky k této temné zemi, očekávajíce události, které se tam odehrají; neboť to, co přijde, jasně nepředvídali, věděli jen, že Já, jejich Pán a Tvůrce, tam vykonám největší akt Své lásky a milosti, abych jim odklidil s cesty poslední překážky, aby Se Mně mohli vždy víc a více přiblížit; neboť až potud zůstávali totiž tím, k čemu jsem je byl prvotně stvořil.
(Zde nebudiž počítán ponenáhlý postup nejspodnějších vázaných přírodních duchů, kteří trváním a zanikáním svých tělesných schrán pokračovali v p o c h o d u vývoje ponenáhlu kupředu.)
Mým vrozením do lidského tvaru byla ukázána cesta pokroku všem duchům ostatním, neboť jen právě tímto vrozením a poutí lidskou drahou života na z e m i bylo a jest všem umožněno, aby jako děti přišli ke Mně blíže. Ve všech ostatních poměrech jsem Já vůči duchům jen jejich, ač předobrým. »velkým duchem«; ale jinak nic.
Nevyslovitelná úcta udržovala všechny daleko ode Mě, a to právě ty, kteří Mně stáli nejblíže a mohli »tváří v tvář« Mou všemohoucnost zříti; právě oni, více nežli všichni ostatní, chápali velkou propast, která je dělila ode Mě. Cherubíni a serafíni byli sice shromážděni kolem Mého trůnu, plnili němě a úctyplně Mé rozkazy; všude bylo to největší uctívání; ale nebylo I á s k y, nebylo důvěry, nýbrž jen úžas nad Mou moudrostí a mocí, naproti jejich zdrcující bezmocnosti a jejich podvázané vůli.
Tu tedy nadešel poslední krok; Já jsem nechtěl býti despotou, nechtěl jsem bezpodmínečnou poslušnost, chtěl jsem, aby Moji tvorové jasně a bez ostychu zřeli svému původci do tváře, nechtěl jsem ministry a němé sluhy anebo slepé vykonavatele Svých přání a zákonů; chtěl jsem jako v ě č n ě milující Otec jen děti! Děti, které by se bez překážející jim bázně a ostychu odvažovaly vrhnout na Má ňadra, aby milujíce Mě učily se pohlížet Mně do očí a aby přede Mnou, jako nekonečnou Bytostí, neměly ostychu, nýbrž aby pro Mě, j a k o O t c e, měly jen lásku!
Abych jim ukázal cestu, jak t o h o I z e d o s á h n o u t i, ukázal, jsem jim na malou, temnou Zemi a řekl:
»Moji milí tvorové! Abych v á s v y k o u p i I od nátlaku,.který vám ukládá Má nekonečná tvůrčí moc, pohleďte, tamto na onom nepatrném zrnku prachu; jenž obíhá malé slunce, tam vám c h c i dát i Já, Největší v tvorbě, příklad p o k o ř e n í; chci Se zrodit mezi oněmi malými tvory malé země, chci tam snášet veškeré nedostatky nedospělého dítěte, jak jsem je tam zavedl; chci ve věku chlapeckém a jinošském zapřít veškeru Svou moc, prodělat pro vás nepatrnou, pro Mne však dlouhou dobu pokoření; chci tam jako zralý Muž zvěstovat Svou nauku pro veškeré tvory této malé Země, jakož i pro veškeré světy, a dokonce slyšte a žasněte, chci Se právě k vůli této nauce jedním národem této země p o t u p n ě dát u s m r t i t i a to vše proto, abyste viděli, a pochopili, že každý, kdo se chce státi skutečně Mým dítětem, musí rovněž tuto školu prodělat.
neděle 21. prosince 2008
sobota 20. prosince 2008
VELKÝ ADVENT – VYSVĚTLENÍ ZJEVENÍ JANOVA.
Přijato skrze Gottfrieda Mayerhofera 18.července 1875
Toto Zjevení Janovo anebo, řekl bych, toto vyobrazení mravů doby nastavší na vaší Zemi po Mém přechodu do říše duchovní až do nynějška do Mého návratu, toto Zjevení bylo již mnohými domněle učenými vysvětlováno, bádáno a rozebíráno a přece dosud ještě nikdo nenalezl onen pravý klíč, kterým by knihy tohoto svatého slova otevřel a správně posoudil události a údobí, které po odchodu do Mého domova musela přijíti, dokud byl člověk, jako svobodná bytost vlastním pánem svého jednání.
Nyní, kdy stojíme téměř na sklonku tohoto celého proroctví a většina je již splněna, vysvětlím krok za krokem toto zjevení, abyste dovedli sami posouditi, jak daleko se oddálili od vlastního smyslu všichni ti, kteří chtěli jen literou zjistiti to, co může být vysvětleno jen podobenstvími.
Dokud člověk význam aneb duchovní smysl slov, to čemu se říká podobenství nechápe, dotud jest marné chtíti Má slova v nejvniternějším smyslu pochopiti. I ona velká spousta (nových slov), která jste od této chvíle obdrželi, svědčí o něčem podobném, neboť jak jste sami doznali, čím častěji je čtete, tím duchovnější a jasnější, často (naproti dřívějšku) i různější se stává jejich obsah.
Musíte jen vycházeti ze zásady, že Já jako nejvyšší duch, mohu jen duchovně mysleti a mluviti a že potom duchovní myšlenky a ideje odívám do slov pro vás podle stavu vzdělání lidského ducha pochopitelných, že však při těchto slovech, jak vy chápete a čtete dávno ještě není jejich poslední význam vyčerpán.
Tak jsem dal kdysi sepsati Janovi tyto dějiny, přizpůsobiv Své ideje jeho schopnosti vnímání (také základní pravidlo čistšího spiritismu záleží v tom, že sdělující duch odívá své ideje a myšlenky do forem, které nachází v mediu.Vyd,orig.) neboť kdybych byl s ním mluvil jinak, nebyl by Mě rozuměl, byl by Má slova špatně vykládal anebo by se byl ani neodvážil je napsati, z bázně, aby se nestal obětí klamu.
Proto v tomto zjevení naleznete jen symbolické obrazy, jako „Hněv Boží“ „Soužení“a mnoho ještě více, jak se toho v oné době častěji u proroků používalo, ale což se nemělo bráti doslova, protože Já Bůh lásky, nemohu praktikovati ani hněv, ani nenávist, ani pomstu, což uvažujete-li o tom přesně, není možné již proto, že Já jako Bůh bych mohl vše, co by Mně nebylo vhod, anebo co by bylo proti Mým plánům, ihned přivésti náhlým zničením anebo mravním nátlakem do náležitého řádu.
Měl bych se snad rozohňovati proti věcem, které jsem Sám tak a ne jinak stvořil, měl bych snad vyslovovati kletbu nad svými tvory, kteří ježto jsem je postavil jako svobodné, museli chybiti a padnouti, aby poznali velké božské vlastnosti a jejich hodnotu a to právě opakem?
Jak by jste mohli oceniti světlo, kdybyste ničeho nevěděli o stínu a nebo temnotě, jak byste pochopili blahodárnou sílu, kdybyste neznali chladu, jak byste mohli pochopiti vznešenou ctnost, mravnost, mravní pocity, kdyby neexistovaly jejich protivy, jak byste mohli pochopiti ideu duchovního pokroku, kdybyste neznali cesty dolů.
Hleďte z toho všeho vyplývá, že ve všech spisech Starého i Nového Zákona jest obsaženo ledasco, co není míněno tak, jak to ukazuje litera, nýbrž co je sice chápání oné doby přiměřené, avšak co obsahuje na věky velký zárodek duchovna, v čemž počínaje u vás nyní žijících lidí, naleznou vaši potomci, pak duchové všech stupňů v nejvyšším záhrobí ano i duchové andělští vždy něco vyššího podle toho, jak vysoko stojí a čím větší je jejich vlastní duchovní vzdělání a poznání.
Takto třeba bráti všechna Má slova, takto byla a proto vždy budou bohatým nalezištěm duchovních pokladů, které nikdy konce míti nebudou, protože Já nekonečný (Bůh), Duch mohl jsem jen nekonečno mysliti a mluviti a Svými sluhy dáti napsati.
Nyní máte jakž takž slabé ponětí o tom, co může a musí v každém z Mých slov býti a tak tedy pokročíme dále a začneme s prvními kapitolami Zjevení.
Více na www.Lorber.cz
Toto Zjevení Janovo anebo, řekl bych, toto vyobrazení mravů doby nastavší na vaší Zemi po Mém přechodu do říše duchovní až do nynějška do Mého návratu, toto Zjevení bylo již mnohými domněle učenými vysvětlováno, bádáno a rozebíráno a přece dosud ještě nikdo nenalezl onen pravý klíč, kterým by knihy tohoto svatého slova otevřel a správně posoudil události a údobí, které po odchodu do Mého domova musela přijíti, dokud byl člověk, jako svobodná bytost vlastním pánem svého jednání.
Nyní, kdy stojíme téměř na sklonku tohoto celého proroctví a většina je již splněna, vysvětlím krok za krokem toto zjevení, abyste dovedli sami posouditi, jak daleko se oddálili od vlastního smyslu všichni ti, kteří chtěli jen literou zjistiti to, co může být vysvětleno jen podobenstvími.
Dokud člověk význam aneb duchovní smysl slov, to čemu se říká podobenství nechápe, dotud jest marné chtíti Má slova v nejvniternějším smyslu pochopiti. I ona velká spousta (nových slov), která jste od této chvíle obdrželi, svědčí o něčem podobném, neboť jak jste sami doznali, čím častěji je čtete, tím duchovnější a jasnější, často (naproti dřívějšku) i různější se stává jejich obsah.
Musíte jen vycházeti ze zásady, že Já jako nejvyšší duch, mohu jen duchovně mysleti a mluviti a že potom duchovní myšlenky a ideje odívám do slov pro vás podle stavu vzdělání lidského ducha pochopitelných, že však při těchto slovech, jak vy chápete a čtete dávno ještě není jejich poslední význam vyčerpán.
Tak jsem dal kdysi sepsati Janovi tyto dějiny, přizpůsobiv Své ideje jeho schopnosti vnímání (také základní pravidlo čistšího spiritismu záleží v tom, že sdělující duch odívá své ideje a myšlenky do forem, které nachází v mediu.Vyd,orig.) neboť kdybych byl s ním mluvil jinak, nebyl by Mě rozuměl, byl by Má slova špatně vykládal anebo by se byl ani neodvážil je napsati, z bázně, aby se nestal obětí klamu.
Proto v tomto zjevení naleznete jen symbolické obrazy, jako „Hněv Boží“ „Soužení“a mnoho ještě více, jak se toho v oné době častěji u proroků používalo, ale což se nemělo bráti doslova, protože Já Bůh lásky, nemohu praktikovati ani hněv, ani nenávist, ani pomstu, což uvažujete-li o tom přesně, není možné již proto, že Já jako Bůh bych mohl vše, co by Mně nebylo vhod, anebo co by bylo proti Mým plánům, ihned přivésti náhlým zničením anebo mravním nátlakem do náležitého řádu.
Měl bych se snad rozohňovati proti věcem, které jsem Sám tak a ne jinak stvořil, měl bych snad vyslovovati kletbu nad svými tvory, kteří ježto jsem je postavil jako svobodné, museli chybiti a padnouti, aby poznali velké božské vlastnosti a jejich hodnotu a to právě opakem?
Jak by jste mohli oceniti světlo, kdybyste ničeho nevěděli o stínu a nebo temnotě, jak byste pochopili blahodárnou sílu, kdybyste neznali chladu, jak byste mohli pochopiti vznešenou ctnost, mravnost, mravní pocity, kdyby neexistovaly jejich protivy, jak byste mohli pochopiti ideu duchovního pokroku, kdybyste neznali cesty dolů.
Hleďte z toho všeho vyplývá, že ve všech spisech Starého i Nového Zákona jest obsaženo ledasco, co není míněno tak, jak to ukazuje litera, nýbrž co je sice chápání oné doby přiměřené, avšak co obsahuje na věky velký zárodek duchovna, v čemž počínaje u vás nyní žijících lidí, naleznou vaši potomci, pak duchové všech stupňů v nejvyšším záhrobí ano i duchové andělští vždy něco vyššího podle toho, jak vysoko stojí a čím větší je jejich vlastní duchovní vzdělání a poznání.
Takto třeba bráti všechna Má slova, takto byla a proto vždy budou bohatým nalezištěm duchovních pokladů, které nikdy konce míti nebudou, protože Já nekonečný (Bůh), Duch mohl jsem jen nekonečno mysliti a mluviti a Svými sluhy dáti napsati.
Nyní máte jakž takž slabé ponětí o tom, co může a musí v každém z Mých slov býti a tak tedy pokročíme dále a začneme s prvními kapitolami Zjevení.
Více na www.Lorber.cz
neděle 14. prosince 2008
POZNAT BOHA TAK DOKONALE, dokončení.
(Živ. 1, 23, 30) : Vaše léta života, oběh vaší země kolem slunce, celá oběžná doba vaší sluneční soustavy kolem svého ústředního bodu, vše toto je ještě méně, než jedna vteřina na velkých hodinách času, kde Má vesmírná tvorba má zaznamenáno své trvání nebo své bytí.
(Živ. 1,23, 31) : Váš údiv a obdivování Mé tvorby pochází z toho, že při jejím pozorování přikládáte příliš malé měřítko, abyste posuzovali nebo měřili tvorbu Boha, nekonečné bytosti.
(Živ. 1, 23, 32) : Jsou sluneční soustavy a celé slupkové globy kde světelný paprsek potřebuje miliony let, aby tam dospěl. Co víte o těchto světech, jak velké musí být, že se vám stávají viditelnými jen jako nejmenší hvězdy ! Kde je vaše počtářské umění, jež tuto vzdálenost chápe v číslech – počtech nebo může vyslovit, kde se vaše představivost odvažuje myslet nebo si vymalovávat velikost takových světů !
(Živ.1, 23, 33) : A přesto, Mé děti, ani tyto světy nejsou ještě posledními mezníky Mé tvorby. Daleko za těmito vzdálenými světy stojí ještě světové soustavy, jejichž paprsek ještě zdaleka k vám nepronikl a možná snad už vaše země a slunce nebudou trvat, než světelný paprsek odtamtud proletí místo, kde kdysi kroužila vaše sluneční soustava.
(Živ. 1, 23, 34) : Povzneste se a pojměte tuto velikost, i když jen hmotného světa. Zahloubejte se do pojmu Všemoci, jež toto tvořila, a to s málo prostředky – s přitažlivostí a odpudivostí = dostředivostí a odstředivostí, světlem a teplem. Chápejte tohoto Pána a Tvůrce, v Jehož oku se vaše slunce se všemi svými planetami a kometami objevuje jen jako bod ! Ten, kdyby nebyl, čím skutečně je, Otcem Svým dětem, by byl už dávno musel dat propadnout ve zkázu takové pokolení jako je vaše po všem tom, co jsem pro ně učinil, se chová tak odbojně a odpadle vůči Němu. Chápejte tuto lásku, která, jak On kdysi řekl, „dává vycházet slunci na dobré i zlé“ a jež vzdor všem poblouzením a popíráním všeho Božího zahrnuje přesto lidi v každé vteřině miliony milostmi !
(Živ. 1, 23, 35) : Chápejte tohoto Boha, jenž k vám – slabým tvorům kdysi z nebe v lidské podobě sestoupil, zanechal vám nauky lásky, snášenlivost, trpělivosti, odpouštění. Zahloubávejte se do myšlenky jeho velikosti, Jeho Moci, Jeho nekonečné tvorby a při tom ale i odměřujte, co chce říci, znamenat, že On, tento nekonečný Tvůrce a Pán nám nedává pociťovat nic z těchto vás utlačujících vlastností, nýbrž je jen vaším Otcem, vaším milujícím Vůdcem chce být a nyní dokonce už delší dobu Se s vámi přímo stýká, pokouší se vás k Sobě táhnout, vysvětluje a odhaluje vám všechna tajemství Svého Já, Své tvorby a jen proto, abyste se učili milovat Ho a že máte snáze nalézat svou duchovní cestu, jež je naznačena všem, kteří od Něho a Jím byli stvořeni.
(Živ. 1, 23, 36) : O tomto všem uvažujte a když chcete v tichých hodinách své srdce k Němu pozvedat, tu dbejte, aby to bylo důstojné Jeho i vás, neboť jen tak můžete očekávat, že vyslyší vaše přání. Neboť „On je Duch a kdo Ho chce vzývat, kořit se Mu, musí Ho ctít v Duchu a pravdě !“
(Živ. 1, 23, 37) : Před víc, než tisíci léty jsem toto vyslovil a ještě to nechápete, ztrácíte se ve světských starostech, prosíte Mě o věci, nic neříkající a zcela při tom zapomínáte, že jste potomky od Mne a kdysi účastníky duchovních blažeností, že máte jiné konečné účely, vyšší poslání, než právě v tomto pozemském životě se věšet, vázat na prchavé věci a v nich hledat svou celou spásu !
(Živ. 1, 23, 38) : Z toho jsou ta zklamání, ty nesplněné naděje, neboť jste nikdy nerozuměli Mně ani Mému světu, nikdy jste nepochopili, že mám s vámi jiné úmysly, jež často musí vaším přáním odporovat, poněvadž často berete vedlejší věci jako hlavní !
(Živ. 1, 23, 39) : Vzdor všem slovům, jež jsem vám až dosud dával udělovat, ještě neznáte, nevíte, co znamená „žít duchovně“, co je „vesmírný život“.
(Živ.1,23,40): Tento všeobecný život, základní zákon celé tvorby, neznáte ve kterém každé „proč“ nachází své rozluštění !
(Živ 1,23,41) : Kdybyste mohli zcela prohlédat tyto velké zákony, mnohem snáze byste chápali, že žádná bytost se od těchto zákonů nemůže odtahovat, jim unikat a že každé jejich přestupování nese za sebou nutné potrestání které musí následovat.
(Živ. 1, 23, 42) : Pokud nebudete schopni – zabývat se velkými, hlubokými ideami, představami, budete zůstávat, vězet na hroudě této malé Země, máte k přehlížení jen malý okruh vidění a ten nepřesahuje váš domácí život.
(Živ. 1,23, 43) : Proto jsou tu Má slova, Má napomínání, Má vysvětlování, proto Má mnohonásobná odhalování, jak jen malým lze dosáhnout velkého, že Mě máte následovat, abyste se také ve svém pozemském životě stávali malými, abyste pak k duchovně velkým rostli, pozvedali se a vynášeli k oné výši lidského pojmu, kde se jasně a klidně, ale i zřetelně učíte poznávat průběh vzdělávání hmotného světa ve vesmírných zákonech, jak i tyto zákony duchovní a nekonečné pro hmotný začátek nacházejí teprve v duchovním dokonání, dokončení své vyvrcholení, kde kráčejí, vpřed od stupně ke stupni, vás ke mně přibližují, tu teprve budete postupně poznávat, čím jsem jako Tvůrce !
(Živ.1, 23, 44) : Tak se pak podmiňuje láska ze sebe jako přirozený následek úcty a vážnosti, když jsme se naučili poznávat Mistra z Jeho děl, tu teprve lze správně chápat, jaké vlastnosti musí Ho zdobit a proč při takové moci ještě převládá tak mnoho dobroty a lásky !
(Živ.1, 23, 45) : Tak vezměte toto slovo zase z Mé ruky, je to Otcova ruka, jež by vás chtěla přitáhnout nahoru ke Mně. Neopovrhujte jí, neboť jinak bude škoda jen na vaší straně! Amen !
(Žalmy, hymny 1, 7, 6) : Nestačilo – stvořit duchy s ohromnými silami a vlastnostmi. Museli také vědět, k čemu a proč jsem jim dal tuto dokonalost, aby, jen moudře jí užívajíce, Mně, Svého Tvůrce uctívali. Mně zcela rozuměli a měli se učit zcela chápat Mou tvorbu. Aby se velká duchovní říše zřizovala čistě božsky, celku i jednotlivému se dávala jejich pravá cena a učilo se spatřovat i ve hmotě zpevnělé duchovno, jež rovněž jako sami duchové – jen na delší cestě musí prodělávat pochod zduchovňování, aby téměř jako část mého duchovního Já se jednou zduchovnělé ke mně zase vrátilo : To byl účel Mého sestoupení na tuto zemi, tomuto účelu sloužila celá životní dráha tak, jak ji až do konce znáte !
(Živ. 1, 13, 50) : Je tedy Praduch nebo nejvyšší Mocnost proto, poněvadž je tvořícím, působícím pravidlem, poněvadž je nepomíjejícím životem, také láskou, nebo jinými slovy řečeno :
(Živ. 1, 13, 51) : Nejvyšší Mocnost – Bůh – je láska !
(Živ. 1,13,52) : Kde je láska, tu není možné rušení, boření, nenávist.
(Živ. 1,23, 31) : Váš údiv a obdivování Mé tvorby pochází z toho, že při jejím pozorování přikládáte příliš malé měřítko, abyste posuzovali nebo měřili tvorbu Boha, nekonečné bytosti.
(Živ. 1, 23, 32) : Jsou sluneční soustavy a celé slupkové globy kde světelný paprsek potřebuje miliony let, aby tam dospěl. Co víte o těchto světech, jak velké musí být, že se vám stávají viditelnými jen jako nejmenší hvězdy ! Kde je vaše počtářské umění, jež tuto vzdálenost chápe v číslech – počtech nebo může vyslovit, kde se vaše představivost odvažuje myslet nebo si vymalovávat velikost takových světů !
(Živ.1, 23, 33) : A přesto, Mé děti, ani tyto světy nejsou ještě posledními mezníky Mé tvorby. Daleko za těmito vzdálenými světy stojí ještě světové soustavy, jejichž paprsek ještě zdaleka k vám nepronikl a možná snad už vaše země a slunce nebudou trvat, než světelný paprsek odtamtud proletí místo, kde kdysi kroužila vaše sluneční soustava.
(Živ. 1, 23, 34) : Povzneste se a pojměte tuto velikost, i když jen hmotného světa. Zahloubejte se do pojmu Všemoci, jež toto tvořila, a to s málo prostředky – s přitažlivostí a odpudivostí = dostředivostí a odstředivostí, světlem a teplem. Chápejte tohoto Pána a Tvůrce, v Jehož oku se vaše slunce se všemi svými planetami a kometami objevuje jen jako bod ! Ten, kdyby nebyl, čím skutečně je, Otcem Svým dětem, by byl už dávno musel dat propadnout ve zkázu takové pokolení jako je vaše po všem tom, co jsem pro ně učinil, se chová tak odbojně a odpadle vůči Němu. Chápejte tuto lásku, která, jak On kdysi řekl, „dává vycházet slunci na dobré i zlé“ a jež vzdor všem poblouzením a popíráním všeho Božího zahrnuje přesto lidi v každé vteřině miliony milostmi !
(Živ. 1, 23, 35) : Chápejte tohoto Boha, jenž k vám – slabým tvorům kdysi z nebe v lidské podobě sestoupil, zanechal vám nauky lásky, snášenlivost, trpělivosti, odpouštění. Zahloubávejte se do myšlenky jeho velikosti, Jeho Moci, Jeho nekonečné tvorby a při tom ale i odměřujte, co chce říci, znamenat, že On, tento nekonečný Tvůrce a Pán nám nedává pociťovat nic z těchto vás utlačujících vlastností, nýbrž je jen vaším Otcem, vaším milujícím Vůdcem chce být a nyní dokonce už delší dobu Se s vámi přímo stýká, pokouší se vás k Sobě táhnout, vysvětluje a odhaluje vám všechna tajemství Svého Já, Své tvorby a jen proto, abyste se učili milovat Ho a že máte snáze nalézat svou duchovní cestu, jež je naznačena všem, kteří od Něho a Jím byli stvořeni.
(Živ. 1, 23, 36) : O tomto všem uvažujte a když chcete v tichých hodinách své srdce k Němu pozvedat, tu dbejte, aby to bylo důstojné Jeho i vás, neboť jen tak můžete očekávat, že vyslyší vaše přání. Neboť „On je Duch a kdo Ho chce vzývat, kořit se Mu, musí Ho ctít v Duchu a pravdě !“
(Živ. 1, 23, 37) : Před víc, než tisíci léty jsem toto vyslovil a ještě to nechápete, ztrácíte se ve světských starostech, prosíte Mě o věci, nic neříkající a zcela při tom zapomínáte, že jste potomky od Mne a kdysi účastníky duchovních blažeností, že máte jiné konečné účely, vyšší poslání, než právě v tomto pozemském životě se věšet, vázat na prchavé věci a v nich hledat svou celou spásu !
(Živ. 1, 23, 38) : Z toho jsou ta zklamání, ty nesplněné naděje, neboť jste nikdy nerozuměli Mně ani Mému světu, nikdy jste nepochopili, že mám s vámi jiné úmysly, jež často musí vaším přáním odporovat, poněvadž často berete vedlejší věci jako hlavní !
(Živ. 1, 23, 39) : Vzdor všem slovům, jež jsem vám až dosud dával udělovat, ještě neznáte, nevíte, co znamená „žít duchovně“, co je „vesmírný život“.
(Živ.1,23,40): Tento všeobecný život, základní zákon celé tvorby, neznáte ve kterém každé „proč“ nachází své rozluštění !
(Živ 1,23,41) : Kdybyste mohli zcela prohlédat tyto velké zákony, mnohem snáze byste chápali, že žádná bytost se od těchto zákonů nemůže odtahovat, jim unikat a že každé jejich přestupování nese za sebou nutné potrestání které musí následovat.
(Živ. 1, 23, 42) : Pokud nebudete schopni – zabývat se velkými, hlubokými ideami, představami, budete zůstávat, vězet na hroudě této malé Země, máte k přehlížení jen malý okruh vidění a ten nepřesahuje váš domácí život.
(Živ. 1,23, 43) : Proto jsou tu Má slova, Má napomínání, Má vysvětlování, proto Má mnohonásobná odhalování, jak jen malým lze dosáhnout velkého, že Mě máte následovat, abyste se také ve svém pozemském životě stávali malými, abyste pak k duchovně velkým rostli, pozvedali se a vynášeli k oné výši lidského pojmu, kde se jasně a klidně, ale i zřetelně učíte poznávat průběh vzdělávání hmotného světa ve vesmírných zákonech, jak i tyto zákony duchovní a nekonečné pro hmotný začátek nacházejí teprve v duchovním dokonání, dokončení své vyvrcholení, kde kráčejí, vpřed od stupně ke stupni, vás ke mně přibližují, tu teprve budete postupně poznávat, čím jsem jako Tvůrce !
(Živ.1, 23, 44) : Tak se pak podmiňuje láska ze sebe jako přirozený následek úcty a vážnosti, když jsme se naučili poznávat Mistra z Jeho děl, tu teprve lze správně chápat, jaké vlastnosti musí Ho zdobit a proč při takové moci ještě převládá tak mnoho dobroty a lásky !
(Živ.1, 23, 45) : Tak vezměte toto slovo zase z Mé ruky, je to Otcova ruka, jež by vás chtěla přitáhnout nahoru ke Mně. Neopovrhujte jí, neboť jinak bude škoda jen na vaší straně! Amen !
(Žalmy, hymny 1, 7, 6) : Nestačilo – stvořit duchy s ohromnými silami a vlastnostmi. Museli také vědět, k čemu a proč jsem jim dal tuto dokonalost, aby, jen moudře jí užívajíce, Mně, Svého Tvůrce uctívali. Mně zcela rozuměli a měli se učit zcela chápat Mou tvorbu. Aby se velká duchovní říše zřizovala čistě božsky, celku i jednotlivému se dávala jejich pravá cena a učilo se spatřovat i ve hmotě zpevnělé duchovno, jež rovněž jako sami duchové – jen na delší cestě musí prodělávat pochod zduchovňování, aby téměř jako část mého duchovního Já se jednou zduchovnělé ke mně zase vrátilo : To byl účel Mého sestoupení na tuto zemi, tomuto účelu sloužila celá životní dráha tak, jak ji až do konce znáte !
(Živ. 1, 13, 50) : Je tedy Praduch nebo nejvyšší Mocnost proto, poněvadž je tvořícím, působícím pravidlem, poněvadž je nepomíjejícím životem, také láskou, nebo jinými slovy řečeno :
(Živ. 1, 13, 51) : Nejvyšší Mocnost – Bůh – je láska !
(Živ. 1,13,52) : Kde je láska, tu není možné rušení, boření, nenávist.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)