Pyšné namyšlené duše však marně křičí: „Pane, Pane!“ Vždyť jen Láska v nich může slyšet modlitbu, která jim pomůže ke spáse.
Boží část probuzená v srdci jim podle míry jejich lásky pomůže kráčet dopředu. Je to Boží bytost, která se v úplnosti nachází v každém lidském srdci. Když ho však světem velmi připoutají k zemi, osvobozující pomoc přijde tížeji.
Hle, vše závisí na vašem sebezapření. Do jaké míry upřednostníte Boží věci, tolik dostanete pomoci a světla. Když je Boží království ve vás tak je ve vás i Bůh. Když si svléknete pozemské, můžete se zvedat a růst v Božích věcech.
Když se však necvičíte v sebezapírání a upřednostňujete vlastní „ego“ nikdy se nestanete Božími syny, neboť Ježíšova bytost vám pomůže jen pod tou podmínkou, když Ji v sobě necháme žít, čili Moje vůle se může uplatnit jen v Lásce, neboť naplnění slova si vyžaduje velké sebezapření, aby žila Láska.
Nyní jsem vysvětlil svoji přítomnost v každém člověku, který nežije podle vlastní duše. Mnozí volají: „Pane, buď při mně, pomoz mi!“ Denně tak ke mně vykřiknou ústa milionů, ale všichni Mne hledají venku, ve světě, modlí se ven, jakoby Mne bylo potřebné zavolat na pomoc zvenku, i když jsem o hodně blíže u všech, kteří Mě milují a dodržují Mé Slovo, nebo si Mně tím v sobě vzkřísili. Či může být nějaká pomoc bližší, než ta, která je ve vás? Pravda, ne.
Když velká síla a světlo se otvírají tomu, kdo nežije podle zákonů vlastního „já“, ale miluje kvůli Mně! Jaká šťastná je každá bytost, která Mně pochopila a denně se Mnou rozmlouvá! Jak by mohl zemřít, kdo se probu-dil k životu, když se mu v duši vzkřísila Boží vůle? Jak by mohla být mrtvá Boží vůle, když ona je životem?
Pochopte konečně, v čem spočívá pouto věčnosti. Co stvoří Bůh, to má věčný život. Smrtí je jen hřích. Pro něj musí člověk z času na čas ze-mřít, aby jako nová bytost začal napravovat svůj život a osvobodil se od smrti.
Každý kdo ve Mně věří uchová si Mé slovo, a tak ho vzkřísím v jeho poslední den, to znamená, když pomine jeho sobecká vůle a vzejde v něm Můj den, živé Světlo, neboť skrze Mne žije pro každého.
Ze spisu Listy Otce, část prvá. Přijala Johana Szatmary.
Najdete na www.Lorber.cz .
neděle 13. září 2009
Miluj svého bližního jako sebe samého!
Ku přikázání Boha nadevše milovat připojil Pán druhé přikázání: Miluj svého bližního jako sebe samého!“ Bližním je každý koho vidíme v nesnázích. Láska k bližnímu je největším díkuvzdáním, které můžeme prokazovat Bohu. Naše láska k Bohu je teprve potom pravá a čistá, dochází-li svého výrazu v lásce k bližnímu, jako lásce bratrské v lásce pro vše, co stvořil Bůh.
Boha nemůžeme vpravdě milovat, nenávidíme-li bratra. Kdo tu praví, že ku blaženosti postačí milovat jedině Boha nade všecko, při tom však může před svým chudým bližním uzavírat srdce a dveře, ten jest na omylu. Milovat máme bližní, protože oni, tak jako my sami, nosí v sobě obraz Boha a jsou jeho dětmi způsobené jako my určené jako my dosáhnout v těžké pozemské tíži stejného cíle. Lidé dělají velký rozdíl mezi bližním a bližním. Mají celkem soucit jen s těmi, kteří s nimi stojí na stejném vnějším stupni. Máme se však snažit každému, kdo potřebuje naší pomoci, ulehčit podle svých sil život pozemský! Zvláště máme pomáhat tomu, kdo bez Boha osiří, a bez naděje útěchy vidí přicházet konec svých snů! Nevědoucímu máme prospět svými duchovními poklady! Máme si uvědomit, jakou hodnotu má člověk v Božím řádu! Pán nás poučuje: „Něco většího nežli Centrální slunce chová již slza sotva narozeného dítěte!“ Vše, co chceme, aby nám lidé činili, čiňme také my jim; máme jim činit to, co bychom považovali za nejlepší pro nás samé, kdybychom byli v jejich postavení!
Co darujeme, máme dávat s radostí a vlídností v srdci, ne s kyselými posuňky a ne s trpkým napomínáním jako mrzutí kazatelé vlídný dárce potěšuje srdce příjemce a naplňuje ho důvěrou k lidem a k Bohu. Pán praví: Miluj svého bližního pro své vlastní srdce, rozséváš podobné pocity do jiných srdcí, a když ihned nezačne v něm planout oheň, přece jiskří, a tato pod popelem světských vášní skrytá jiskra bývá Mnou ošetřována a časem již rozdmýchávána!“ Každý nejmenší skutek milosrdenství převáží, praví Pán, všechny velké skutky všech hrdinů světa. S těmito malými skutky lásky je tomu tak, jako když někdo špičkou jehly vyrývá své jméno do kůry mladého stromku; tu roste jméno jako strom. Všechny světy se svými nádherami jednou pominou; Ale ze skutků lásky vzniknou na jejich místě nepomíjející Slunce a Světy a budou růst a nádhernějšími se stávají ti do vší věčnosti.
Ze spisu NOVÉ STARÉ – SVĚTLO, přijato Jakobem Lorberem.
Více na www.lorber.cz.
Boha nemůžeme vpravdě milovat, nenávidíme-li bratra. Kdo tu praví, že ku blaženosti postačí milovat jedině Boha nade všecko, při tom však může před svým chudým bližním uzavírat srdce a dveře, ten jest na omylu. Milovat máme bližní, protože oni, tak jako my sami, nosí v sobě obraz Boha a jsou jeho dětmi způsobené jako my určené jako my dosáhnout v těžké pozemské tíži stejného cíle. Lidé dělají velký rozdíl mezi bližním a bližním. Mají celkem soucit jen s těmi, kteří s nimi stojí na stejném vnějším stupni. Máme se však snažit každému, kdo potřebuje naší pomoci, ulehčit podle svých sil život pozemský! Zvláště máme pomáhat tomu, kdo bez Boha osiří, a bez naděje útěchy vidí přicházet konec svých snů! Nevědoucímu máme prospět svými duchovními poklady! Máme si uvědomit, jakou hodnotu má člověk v Božím řádu! Pán nás poučuje: „Něco většího nežli Centrální slunce chová již slza sotva narozeného dítěte!“ Vše, co chceme, aby nám lidé činili, čiňme také my jim; máme jim činit to, co bychom považovali za nejlepší pro nás samé, kdybychom byli v jejich postavení!
Co darujeme, máme dávat s radostí a vlídností v srdci, ne s kyselými posuňky a ne s trpkým napomínáním jako mrzutí kazatelé vlídný dárce potěšuje srdce příjemce a naplňuje ho důvěrou k lidem a k Bohu. Pán praví: Miluj svého bližního pro své vlastní srdce, rozséváš podobné pocity do jiných srdcí, a když ihned nezačne v něm planout oheň, přece jiskří, a tato pod popelem světských vášní skrytá jiskra bývá Mnou ošetřována a časem již rozdmýchávána!“ Každý nejmenší skutek milosrdenství převáží, praví Pán, všechny velké skutky všech hrdinů světa. S těmito malými skutky lásky je tomu tak, jako když někdo špičkou jehly vyrývá své jméno do kůry mladého stromku; tu roste jméno jako strom. Všechny světy se svými nádherami jednou pominou; Ale ze skutků lásky vzniknou na jejich místě nepomíjející Slunce a Světy a budou růst a nádhernějšími se stávají ti do vší věčnosti.
Ze spisu NOVÉ STARÉ – SVĚTLO, přijato Jakobem Lorberem.
Více na www.lorber.cz.
neděle 30. srpna 2009
Utrpení a strasti.
Když jsem se nyní, jako kdysi Hanna modlila a všechny své myšlenky obracela k Bohu, Svatému Tvůrci, nastalo divuplné „světlo“ kolem mně – a v krátké době také světlo – ve mně!
Zcela udiveně se ohlédnu – zmizel náš dům, zmizel můj muž a mé děti, jakož i náš milý, milý host! Tu na mě dolehne úzkost – a připadám si sama tak cizí; avšak milý hlas vedle mě praví: „Neboj se! Neboť hle, Já tě znám a nalezl jsem tě hodnou – abych ti dal, po čem tvé srdce toužilo:
„Konec tvého utrpení nastane tehdy – až se budeš moci zříci každého pozemského přání, ježto Já jsem Ten, který – ti vše může nahraditi!“
Tu se táži já : „Kdo jsi? – a kde jsi – kde já jsem? Hlas však pravil ještě líbeznějším tónem nežli předtím: „Já jsem láska – Jež vše snáší a Můj Život – jest spása všeho světa. Hledej Mě – v sobě! Neboť jen tam Mě lze nalézti.“
Ze Spisu SKVOSTNÉ PŘÍBĚHY Z POZEMSKÉHO ŽIVOTA JEŽÍŠOVA. KOMOŘÍ ZE ZEMĚ MOUŘENÍNŮ.
Přijato : SELTMAN Max.
Zcela udiveně se ohlédnu – zmizel náš dům, zmizel můj muž a mé děti, jakož i náš milý, milý host! Tu na mě dolehne úzkost – a připadám si sama tak cizí; avšak milý hlas vedle mě praví: „Neboj se! Neboť hle, Já tě znám a nalezl jsem tě hodnou – abych ti dal, po čem tvé srdce toužilo:
„Konec tvého utrpení nastane tehdy – až se budeš moci zříci každého pozemského přání, ježto Já jsem Ten, který – ti vše může nahraditi!“
Tu se táži já : „Kdo jsi? – a kde jsi – kde já jsem? Hlas však pravil ještě líbeznějším tónem nežli předtím: „Já jsem láska – Jež vše snáší a Můj Život – jest spása všeho světa. Hledej Mě – v sobě! Neboť jen tam Mě lze nalézti.“
Ze Spisu SKVOSTNÉ PŘÍBĚHY Z POZEMSKÉHO ŽIVOTA JEŽÍŠOVA. KOMOŘÍ ZE ZEMĚ MOUŘENÍNŮ.
Přijato : SELTMAN Max.
čtvrtek 9. července 2009
Moc Modlitby
Co se týče neštěstí hmotných, vzniklých ztrátou majetku, neb nezasloužených utrpení způsobených jinými lidmi, jest si prvých člověk sám vinen, když na hmotném příliš ulpívá a proto se mu zdá často ztráta nenahraditelnou tam, kde by nerad některé ze svých navyklých potřeb postrádal; ono druhé, křivdy nespravedlnosti, též ztráty jinými lidmi způsobené svědčí rovněž o znalosti světa, který přeceňoval. V obou případech všechny modlitby ke Mně jsou předně rovněž okolnostmi vynucené a nemají žádného jiného účelu, než-li obnovení dřívějších světských poměrů, při čemž mám podati Já svou pomocnou ruku, zatím co právě oddálení Mé ochranné ruky přivádí člověka často i proti jeho vůli na Duchovní cestu, kde ho právě Já míti chci!
Již často jsem vám říkal, že v celé tvorbě se nic bez určitého „proč“ nejeví, že vše navzájem souvisí jako řetěz, jako příčina a účinek. Tato souvislost projevuje se jak ve velkých zákonech světů, tak i jednání lidí, v poměrech a událostech při soužití mnohých, při čemž však Já, aniž bych svobodnou vůli člověka v čemkoli zkracoval, vše co se odehrává, používám a využívám k svým účelům a to tak, že i při zdánlivě největších ztrátách a neštěstích musí prvně ukázati duchovní princip pokroku. Neboť právě ona modlitba, k níž byl člověk dohnán jest budíčkem, i když zrovna ne dobrovolným, za to však velmi užitečným k podpoře nového duchovního života tam, kde duše člověka se příliš zapletla do hmotného života světského.
Úryvek ze spisu "Moc modlitby aneb jak se máme modlit", přijal MAYERHOFER Gottfried.
Již často jsem vám říkal, že v celé tvorbě se nic bez určitého „proč“ nejeví, že vše navzájem souvisí jako řetěz, jako příčina a účinek. Tato souvislost projevuje se jak ve velkých zákonech světů, tak i jednání lidí, v poměrech a událostech při soužití mnohých, při čemž však Já, aniž bych svobodnou vůli člověka v čemkoli zkracoval, vše co se odehrává, používám a využívám k svým účelům a to tak, že i při zdánlivě největších ztrátách a neštěstích musí prvně ukázati duchovní princip pokroku. Neboť právě ona modlitba, k níž byl člověk dohnán jest budíčkem, i když zrovna ne dobrovolným, za to však velmi užitečným k podpoře nového duchovního života tam, kde duše člověka se příliš zapletla do hmotného života světského.
Úryvek ze spisu "Moc modlitby aneb jak se máme modlit", přijal MAYERHOFER Gottfried.
středa 17. června 2009
Láska
1.Korintským, 13.kapitola
Bible Kralická (1613):
1. Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem měd zvučící aneb zvonec znějící.
2. A bychť měl proroctví, a povědom byl všelikého tajemství i všelikého umění, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.
3. A kdybych vynaložil na pokrmy všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych neměl, nic mi to neprospívá.
4. Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se.
5. V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.
6. Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě.
7. Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.
8. Láska nikdy nevypadá, ješto buď že proroctví jsou, ta přestanou, buď jazykové, ti utichnou, buď učení, to v nic přijde.
9. Z částky zajisté poznáváme, a z částky prorokujeme.
10. Ale jakž by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude.
11. Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem muž, opustil jsem dětinské věci.
12. Nyní zajisté vidíme v zrcadle [a] skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu.
13. Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich [jestiť] láska.
----------------------------------------------------
Ze spisu Listy Otce č.2. Přijala : Johana Szatmari
Láska je všemohoucí mocí, a člověk se pomocí ní stane samostatnou pevností a mocností, neboť se očistí od legie zlých duchů, kteří vládnou nad světskými lidmi.
Legie zlých duchů způsobují nesoulad v duších. Duše se kvůli nim nemohou zdokonalovat, ba oslabená a chudá duše (duše bez lásky – pozn. překlad.) se následkem své velké nestálosti stává jejich bezmocnou loutkou, Mohu ji přirovnat k oslovi, který má mnoho hospodářů. I když všichni využívají jeho sílu, dávají mu málo potravy. Či se nakonec nezhroutí pro nedostatek lásky? Přesně tak je to i s lidskou duší, která si nezvolí jednoho pána, ale nechává se ovlivňovat mnohými názory. Nakonec se sesype, nemá duševní sílu, aby poznala pravého Boha, a nakonec konstatuje, že vše je jen podvod a klam.
Takovéto příliš převychované lidské duše jsou ve skutečnosti těžce nemocné, neboť nenašli pravého lékaře, když Ho hledali venku, a ne ve vlastním srdci. Stali se obětí legií, které je obklíčili a zmátly. Mohu se uzdravit jen pod tou podmínkou, že se nikdo starostlivou péčí o ně postará, tedy že je přijme do svého láskyplného srdce. Jedině láska jim pomůže aby se uzdravili.
V takovém případě jsou zvyklí hovořit: „Přece jen je Bůh, který má o mně starost!“ Hle, tak čistou láskou a skutkem možno zastoupit Otce. Mrtví povstanou ze svých hrobů a vy budete dárci jejich života.
K Otci, k dokonalé lásce, se můžete dostat skutky, jaké dělal Ježíš a Syn! Na této zemi máte k tomu množství příležitostí, vždyť každý to od vás očekává. Je to život lásky, proč se tedy zdráháte konat tak, abyste mohli být pány života? Váš čas se brzy skončí a víc už nebudete moci učinit. Využijte tedy tuto dobu, i když je na skutek lásky už skoro pozdě, abyste si něco naspořili do svého věčného domova, neboť z toho budete potom žít. Vězte totiž, že Láska je potravou duše! To je Ježíšovo tělo a Ježíšova krev!
Já, který jsem vám toto nyní nanovo zjevil, jsem byl na zemi největší Láskou. Ti, co se živí z tohoto Mého těla, nechť se stanou Mojí součástí. Amen.
Bible Kralická (1613):
1. Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem měd zvučící aneb zvonec znějící.
2. A bychť měl proroctví, a povědom byl všelikého tajemství i všelikého umění, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.
3. A kdybych vynaložil na pokrmy všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych neměl, nic mi to neprospívá.
4. Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se.
5. V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.
6. Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě.
7. Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.
8. Láska nikdy nevypadá, ješto buď že proroctví jsou, ta přestanou, buď jazykové, ti utichnou, buď učení, to v nic přijde.
9. Z částky zajisté poznáváme, a z částky prorokujeme.
10. Ale jakž by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude.
11. Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem muž, opustil jsem dětinské věci.
12. Nyní zajisté vidíme v zrcadle [a] skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu.
13. Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich [jestiť] láska.
----------------------------------------------------
Ze spisu Listy Otce č.2. Přijala : Johana Szatmari
Láska je všemohoucí mocí, a člověk se pomocí ní stane samostatnou pevností a mocností, neboť se očistí od legie zlých duchů, kteří vládnou nad světskými lidmi.
Legie zlých duchů způsobují nesoulad v duších. Duše se kvůli nim nemohou zdokonalovat, ba oslabená a chudá duše (duše bez lásky – pozn. překlad.) se následkem své velké nestálosti stává jejich bezmocnou loutkou, Mohu ji přirovnat k oslovi, který má mnoho hospodářů. I když všichni využívají jeho sílu, dávají mu málo potravy. Či se nakonec nezhroutí pro nedostatek lásky? Přesně tak je to i s lidskou duší, která si nezvolí jednoho pána, ale nechává se ovlivňovat mnohými názory. Nakonec se sesype, nemá duševní sílu, aby poznala pravého Boha, a nakonec konstatuje, že vše je jen podvod a klam.
Takovéto příliš převychované lidské duše jsou ve skutečnosti těžce nemocné, neboť nenašli pravého lékaře, když Ho hledali venku, a ne ve vlastním srdci. Stali se obětí legií, které je obklíčili a zmátly. Mohu se uzdravit jen pod tou podmínkou, že se nikdo starostlivou péčí o ně postará, tedy že je přijme do svého láskyplného srdce. Jedině láska jim pomůže aby se uzdravili.
V takovém případě jsou zvyklí hovořit: „Přece jen je Bůh, který má o mně starost!“ Hle, tak čistou láskou a skutkem možno zastoupit Otce. Mrtví povstanou ze svých hrobů a vy budete dárci jejich života.
K Otci, k dokonalé lásce, se můžete dostat skutky, jaké dělal Ježíš a Syn! Na této zemi máte k tomu množství příležitostí, vždyť každý to od vás očekává. Je to život lásky, proč se tedy zdráháte konat tak, abyste mohli být pány života? Váš čas se brzy skončí a víc už nebudete moci učinit. Využijte tedy tuto dobu, i když je na skutek lásky už skoro pozdě, abyste si něco naspořili do svého věčného domova, neboť z toho budete potom žít. Vězte totiž, že Láska je potravou duše! To je Ježíšovo tělo a Ježíšova krev!
Já, který jsem vám toto nyní nanovo zjevil, jsem byl na zemi největší Láskou. Ti, co se živí z tohoto Mého těla, nechť se stanou Mojí součástí. Amen.
čtvrtek 11. června 2009
Výklad Zjevení Janova.
(Přijal Gottfried Mayerhofer 1875.)
Zjevení Janovo jest obrazem mravů celého období, jež nastalo po Mém přechodu do duchovního světa, až do současnosti a až po dobu Mého návratu na Vaši Zemi. Přemnozí již toto Zjevení vyložili, probádali a rozebrali. Ale žádný z nich dosud nenalezl pravý klíč, který by odemkl knihy tohoto svatého Slova a správně vysvětlil události i časové úseky, jež všechny po Mém odchodu domů musely nastat, pokud byl člověk jako svobodná bytost vlastním pánem svých činů. Nyní, když stojíme téměř u konce celého proroctví a jeho většina již je za námi, chci vám krok za krokem toto Zjevení vysvětlit. Potom můžete sami posoudit, jak daleko byli od jeho vlastního smyslu vzdáleni všichni ti, kdo chtěli pouze doslova pochopit to, co lze vyjádřit jen symboly.
Pokud člověk nepochopí význam, nebo duchovní smysl slov - což lze nazvat symboly - je marné chtít porozumět Mým slovům v nejniternějším smyslu slova. Potvrzuje to i velké množství nových slov, jež jste až dosud dostali. Neboť čím častěji je čtete, tím duchovnější, často také oproti dřívějším, vám bude jejich obsah. Musíte vycházet ze zásady, že Já, jako nejvyšší Duch, mohu myslet a mluvit pouze duchovně. A také, že podle úrovně lidského ducha vyjadřuji duchovní myšlenky a ideje slovy, jež jsou pro vás srozumitelné. Proto právě není v těchto slovech - tak, jak je přijímáte a čtete - ani zdaleka jejich poslední význam.
A tak také Jsem dal kdysi Janovi sepsat tento příběh, přičemž Jsem Své myšlenky přizpůsobil jeho schopnosti je přijmout. Kdybych s ním mluvil jinak, neporozuměl by Mi, byl by dal buď Mým 'slovům nesprávný význam, nebo by se byl neodvážil je sepsat - ze strachu, že by se stal obětí klamu.
A tak naleznete v tomto Zjevení pouze symbolické obrazy: Najdete v něm „Hněv Boží", „Útrapy" a mnoho dalšího, což v oné době často používali proroci, čemuž však nemělo být porozuměno doslova. Já, Bůh Lásky, neznám Hněv, Nenávist nebo Pomstu, to vůbec není možné, jestliže Já jako Bůh bych mohl náhlým zničením, nebo morálním nátlakem dát všechno okamžitě do pořádku.
Což bych se snad mohl rozzlobit nad věcmi, jež Jsem Sám tak, a nikoliv jinak, stvořil? Měl bych snad vyslovit kletbu nad tvory, kteří - právě proto, že Jsem je stvořil svobodné - museli chybovat a padnout, aby poznali velké Božské vlastnosti a jejich hodnotu právě jejich opakem! Jak byste mohli ocenit světlo, kdybyste nic nevěděli o stínu nebo temnotě! Jak blahodárnou sílu tepla, kdybyste neznali zimu a chlad! Jak pochopit vznešenou ctnost, mravnost, morální pocity, kdyby neexistovaly jejich protiklady! Jak pochopit myšlenku duchovního pokroku, kdybyste neznali cestu dolů?
Hleďte, z toho vyplývá, že ve všech spisech Starého i Nového Zákona je mnohé, co není míněno tak, jak to ukazují písmena, nýbrž přizpůsobeno pojetí oné doby; nicméně tato slova obsahují pro věčnost velký zárodek duchovního. Proto duchové v nejvyšší oblasti, ba dokonce i duchové andělů v tom najdou vždy ještě něco vyššího, a to podle toho, čím výše oni stojí a čím větší je jejich duchovní vyspělost. A tak jsou všechna Moje slova navěky bohatým nalezištěm duchovních pokladů, jež nikdy nedospějí ke konci, protože jako nekonečný Duch nemohu, než myslet a mluvit v nekonečnu; stejně tak nechat psát ty, skrze které promlouvám. Nyní učiníme krok kupředu a začněme s první kapitolou Zjevení.
První kapitola se zabývá sedmi obcemi, jež po Mém odchodu domů měly sloužit jako první k základu, na kterém mělo být zachováno Moje náboženství, neboli výklad a vyjasnění židovského náboženského kultu. - Měly ukázat, jak je třeba přejít od vnějších ceremonií k duchovnímu pochopení, aby se navrátila původní hodnota základním pravdám, obsaženým v židovském náboženství.
Tyto obce, jež se skládaly jen z mála vyvolených, byly jako začátečníci - nemluvě o pronásledování jinověrců - vystaveny též nebezpečí nepochopit Moje slova v jejich pravém významu. Proto ona symbolická slova, aby se členové jednotlivých obcí drželi svých vůdců, kteří jako hvězdy nebo světla jim budou ukazovat cestu, kterou se mají dát. Též, aby obce (i jednotlivci), sjednoceny s oněmi vůdci, se snažily stát se „svícnem" nebo ukazovatelem pro ostatní, kteří dosud bloudí v temnotách.
V dalších kapitolách následuje napomínání jednotlivým obcím. Jako vždy, objevili se tam falešní proroci, překotní šiřitelé učení a všechny možné zmatky lidského srdce, právě proto, že různí lidé pochopili Moje slova různě. Kromě toho byly tyto obce v tehdejších podmínkách vystaveny četným pokušením, a to uvnitř vlastních obcí, ale též ze strany těch, s nimiž musely žít.
V těchto sedmi obcích naleznete všechny možné vztahy, jaké u svobodně myslících lidí nastat musí: horlivé setrvání v učení víry stejně jako částečné odpadnutí od ní, upřímné pochopení stejně jako nepochopení, kolísání mezi duchovním a světským směrem. Vy přece vytváříte též obec a dobře víte, že zásada „ani studený, ani horký" u vás platí stejně, jako před více než tisíci lety. A tak se také vy dostanete do sporu s okolním světem, a to tím více, čím pevněji budete setrvávat v Mém učení, a svými činy se tak dostanete do rozporu s okolním světem. Tak tomu bylo se založením každé nové náboženské sekty, která-se domnívala, že našla lepší cestu. A tak tomu je nyní s vámi a bude ještě s mnoha dalšími, kteří budou chtít Moje slova přiblížit světu.
V těchto prvních kapitolách je ještě něco významného, že se totiž jako duchovní symbol používá počet sedmi (sedm hvězd, sedm obcí atd.).
Abych vašemu duchovnímu oku poněkud přiblížil číslici sedm, musím vás upozornit, abyste věnovali pozornost všem nerovným číslicím, abyste tak pochopili jejich důležitost a lépe porozuměli číslicím, jako je 3 nebo 7.
Hleďte, pozorujete-li sedmičku nebo trojku pozorně, musíte si povšimnout, jestliže chcete posuzovat poněkud symetricky, že trojka má dva (jednotlivé) členy na jedné i druhé straně, sedmička na každé tři:
( * * * * * * * )
Neboť duchovně vzato je harmonie možná jen tehdy, když se základ nebo střed nalézá tak, že se kolem něho všechno pohybuje, na něm závisí a o tento střed se opírá. Nuže, při trojce přijímáte střední číslo jako střed; na něm ostatní relativně závisí, z něho vychází, skrze ně dostává význam. Stejně tak je tomu se sedmičkou, kde tři na každé straně jsou budujícími, doplňujícími a spojujícími faktory celku.
Vezměte Mých sedm vlastností, naleznete uprostřed pořádek; neboť bez pořádku nemůže nic existovat, a proto je pořádek základním pi1ířem všeho stvořeného, má-li to být zachováno. Vidíte, že pořádek, ač vyšel z lásky, moudrosti a vůle, přece jen musí být základem oněch prvních i následujících, totiž základem vážnosti, trpělivosti a milosrdenství. Jestliže Jsem totiž stvořil svobodné bytosti, musí tu být přece především trpělivost, abych vlastní dílo nerozrušil.
To, co Jsem vám zde pověděl o Svých vlastnostech, můžete si potvrdit též ze zákona sedmi barev a sedmi tónů, jež jsou rovněž obrazem Mých duchovních vlastností.
Zjevení Janovo jest obrazem mravů celého období, jež nastalo po Mém přechodu do duchovního světa, až do současnosti a až po dobu Mého návratu na Vaši Zemi. Přemnozí již toto Zjevení vyložili, probádali a rozebrali. Ale žádný z nich dosud nenalezl pravý klíč, který by odemkl knihy tohoto svatého Slova a správně vysvětlil události i časové úseky, jež všechny po Mém odchodu domů musely nastat, pokud byl člověk jako svobodná bytost vlastním pánem svých činů. Nyní, když stojíme téměř u konce celého proroctví a jeho většina již je za námi, chci vám krok za krokem toto Zjevení vysvětlit. Potom můžete sami posoudit, jak daleko byli od jeho vlastního smyslu vzdáleni všichni ti, kdo chtěli pouze doslova pochopit to, co lze vyjádřit jen symboly.
Pokud člověk nepochopí význam, nebo duchovní smysl slov - což lze nazvat symboly - je marné chtít porozumět Mým slovům v nejniternějším smyslu slova. Potvrzuje to i velké množství nových slov, jež jste až dosud dostali. Neboť čím častěji je čtete, tím duchovnější, často také oproti dřívějším, vám bude jejich obsah. Musíte vycházet ze zásady, že Já, jako nejvyšší Duch, mohu myslet a mluvit pouze duchovně. A také, že podle úrovně lidského ducha vyjadřuji duchovní myšlenky a ideje slovy, jež jsou pro vás srozumitelné. Proto právě není v těchto slovech - tak, jak je přijímáte a čtete - ani zdaleka jejich poslední význam.
A tak také Jsem dal kdysi Janovi sepsat tento příběh, přičemž Jsem Své myšlenky přizpůsobil jeho schopnosti je přijmout. Kdybych s ním mluvil jinak, neporozuměl by Mi, byl by dal buď Mým 'slovům nesprávný význam, nebo by se byl neodvážil je sepsat - ze strachu, že by se stal obětí klamu.
A tak naleznete v tomto Zjevení pouze symbolické obrazy: Najdete v něm „Hněv Boží", „Útrapy" a mnoho dalšího, což v oné době často používali proroci, čemuž však nemělo být porozuměno doslova. Já, Bůh Lásky, neznám Hněv, Nenávist nebo Pomstu, to vůbec není možné, jestliže Já jako Bůh bych mohl náhlým zničením, nebo morálním nátlakem dát všechno okamžitě do pořádku.
Což bych se snad mohl rozzlobit nad věcmi, jež Jsem Sám tak, a nikoliv jinak, stvořil? Měl bych snad vyslovit kletbu nad tvory, kteří - právě proto, že Jsem je stvořil svobodné - museli chybovat a padnout, aby poznali velké Božské vlastnosti a jejich hodnotu právě jejich opakem! Jak byste mohli ocenit světlo, kdybyste nic nevěděli o stínu nebo temnotě! Jak blahodárnou sílu tepla, kdybyste neznali zimu a chlad! Jak pochopit vznešenou ctnost, mravnost, morální pocity, kdyby neexistovaly jejich protiklady! Jak pochopit myšlenku duchovního pokroku, kdybyste neznali cestu dolů?
Hleďte, z toho vyplývá, že ve všech spisech Starého i Nového Zákona je mnohé, co není míněno tak, jak to ukazují písmena, nýbrž přizpůsobeno pojetí oné doby; nicméně tato slova obsahují pro věčnost velký zárodek duchovního. Proto duchové v nejvyšší oblasti, ba dokonce i duchové andělů v tom najdou vždy ještě něco vyššího, a to podle toho, čím výše oni stojí a čím větší je jejich duchovní vyspělost. A tak jsou všechna Moje slova navěky bohatým nalezištěm duchovních pokladů, jež nikdy nedospějí ke konci, protože jako nekonečný Duch nemohu, než myslet a mluvit v nekonečnu; stejně tak nechat psát ty, skrze které promlouvám. Nyní učiníme krok kupředu a začněme s první kapitolou Zjevení.
První kapitola se zabývá sedmi obcemi, jež po Mém odchodu domů měly sloužit jako první k základu, na kterém mělo být zachováno Moje náboženství, neboli výklad a vyjasnění židovského náboženského kultu. - Měly ukázat, jak je třeba přejít od vnějších ceremonií k duchovnímu pochopení, aby se navrátila původní hodnota základním pravdám, obsaženým v židovském náboženství.
Tyto obce, jež se skládaly jen z mála vyvolených, byly jako začátečníci - nemluvě o pronásledování jinověrců - vystaveny též nebezpečí nepochopit Moje slova v jejich pravém významu. Proto ona symbolická slova, aby se členové jednotlivých obcí drželi svých vůdců, kteří jako hvězdy nebo světla jim budou ukazovat cestu, kterou se mají dát. Též, aby obce (i jednotlivci), sjednoceny s oněmi vůdci, se snažily stát se „svícnem" nebo ukazovatelem pro ostatní, kteří dosud bloudí v temnotách.
V dalších kapitolách následuje napomínání jednotlivým obcím. Jako vždy, objevili se tam falešní proroci, překotní šiřitelé učení a všechny možné zmatky lidského srdce, právě proto, že různí lidé pochopili Moje slova různě. Kromě toho byly tyto obce v tehdejších podmínkách vystaveny četným pokušením, a to uvnitř vlastních obcí, ale též ze strany těch, s nimiž musely žít.
V těchto sedmi obcích naleznete všechny možné vztahy, jaké u svobodně myslících lidí nastat musí: horlivé setrvání v učení víry stejně jako částečné odpadnutí od ní, upřímné pochopení stejně jako nepochopení, kolísání mezi duchovním a světským směrem. Vy přece vytváříte též obec a dobře víte, že zásada „ani studený, ani horký" u vás platí stejně, jako před více než tisíci lety. A tak se také vy dostanete do sporu s okolním světem, a to tím více, čím pevněji budete setrvávat v Mém učení, a svými činy se tak dostanete do rozporu s okolním světem. Tak tomu bylo se založením každé nové náboženské sekty, která-se domnívala, že našla lepší cestu. A tak tomu je nyní s vámi a bude ještě s mnoha dalšími, kteří budou chtít Moje slova přiblížit světu.
V těchto prvních kapitolách je ještě něco významného, že se totiž jako duchovní symbol používá počet sedmi (sedm hvězd, sedm obcí atd.).
Abych vašemu duchovnímu oku poněkud přiblížil číslici sedm, musím vás upozornit, abyste věnovali pozornost všem nerovným číslicím, abyste tak pochopili jejich důležitost a lépe porozuměli číslicím, jako je 3 nebo 7.
Hleďte, pozorujete-li sedmičku nebo trojku pozorně, musíte si povšimnout, jestliže chcete posuzovat poněkud symetricky, že trojka má dva (jednotlivé) členy na jedné i druhé straně, sedmička na každé tři:
( * * * * * * * )
Neboť duchovně vzato je harmonie možná jen tehdy, když se základ nebo střed nalézá tak, že se kolem něho všechno pohybuje, na něm závisí a o tento střed se opírá. Nuže, při trojce přijímáte střední číslo jako střed; na něm ostatní relativně závisí, z něho vychází, skrze ně dostává význam. Stejně tak je tomu se sedmičkou, kde tři na každé straně jsou budujícími, doplňujícími a spojujícími faktory celku.
Vezměte Mých sedm vlastností, naleznete uprostřed pořádek; neboť bez pořádku nemůže nic existovat, a proto je pořádek základním pi1ířem všeho stvořeného, má-li to být zachováno. Vidíte, že pořádek, ač vyšel z lásky, moudrosti a vůle, přece jen musí být základem oněch prvních i následujících, totiž základem vážnosti, trpělivosti a milosrdenství. Jestliže Jsem totiž stvořil svobodné bytosti, musí tu být přece především trpělivost, abych vlastní dílo nerozrušil.
To, co Jsem vám zde pověděl o Svých vlastnostech, můžete si potvrdit též ze zákona sedmi barev a sedmi tónů, jež jsou rovněž obrazem Mých duchovních vlastností.
sobota 6. června 2009
Zjevení Janovo.
Text: I ukázal se div veliký na nebi: Žena oděná sluncem, pod jejímiž nohama byl měsíc a na jejíž hlavě byla koruna dvanácti hvězd. A jsoucí těhotná, křičela, pracující ku porodu a trápějící se, aby porodila. - I porodila syna pacholíka, kterýž měl spravovati všecky národy prutem železným. I vytržen jest syn její k Bohu a k trůnu jeho.
Kap. 12, verš 1, 2, 5.
(Přijal Jakob Lorber.)
Kdo je ona „žena", která se objevuje na nebi, oděná sluncem? Tato „žena" je věrným obrazem člověka bez síly plodit, schopna však plození a plození přístupna. Je tedy tato žena dokonalým obrazem člověka, nikoliv jeho zpitvořeným obrazem. Je tedy podobné také Moje učení, které se přece docela jistě zjevuje v nejdokonalejším nebi, protože vychází ze Mne a ve Mně, stejně jako žena nejdokonalejší obraz duchovního člověka, sám o sobě sice neschopen plodit, ale jeho prostřednictvím bude člověk schopen přijímat všechny dary lásky, což je čistá, nebeská Boží láska jako věčný duchovní život ze Mne, to je ono „dítě", kterým bude oplodněno Moje učení v srdci lidí.
Mluví se zde pochopitelně pouze o Mém čistém učení jako o dokonalé, nebeské ženě, tedy nikoliv o učení scestném, ani o žádné opičí ženě. Že je tato dokonalá žena, neboli Moje čisté učení, oděna sluncem, neboli Mým světlem všeho světla, protože toto učení vychází ze Mne Samého, je přece docela přirozené!
Protože však právě tato nejdokonalejší, nebeská žena, neboli Moje nejčistší učení, je schopna pouze přijmout nebeskou lásku ze Mne, šlape po Měsíci, jako nestálém symbolu lásky k sobě a ke světu, jako po její čistě nebeské bytosti zcela protichůdné polaritě. Proto je také ozdobena dvanácti „hvězdami", neboli dvanácti zákony Mojžíšovými, a nahoře dvěma zákony (křesťanské) lásky, nikoliv však dvanácti apoštoly ani dvanácti kmeny Izraele, nýbrž - jak bylo řečeno - je ozdobena dvanácti zákony věčného života.
Žena, čili činné učení ze Mne v člověku, je však už těhotná. Čím? - Neslyšeli jste nikdy nic o znovuzrození? Nepraví se snad: „Ten, kdo nebude znovuzrozen z Ducha, nemůže vstoupit do říše Boží!"?
Hleďte: Dítě, se kterým je žena těhotná, je ona čistá Boží láska, která však pro nejrůznější sebezapírání působí vnějšímu člověku velké bolesti, dokud tato nebeská láska v duchu člověka sama sebou nedozraje k nádhernému znovuzrození k životu věčnému.
Nesmíte si však představovat, jako by pouhé učení bylo těhotné jako ona naznačená žena, nýbrž pouze živoucí, účinné učení, přijaté ve víře člověka, je onou naznačenou těhotnou ženou, z níž se zrodí jako nové dítě Boží láska, a tím dítětem je právě znovuzrození k životu věčnému.
To dítě je však chlapec! Proč ne dívka, tedy budoucí žena? - Protože v této lásce, stejně jako v muži a nikoliv v ženě, je a být musí tvůrčí síla plodit.
Toto dítě, neboli z Mého učení zrozená Boží láska v duchu člověka, potom spoutá železným žezlem, čili nejnepoddajnější Boží silou všechny národy čili všechny požadavky a smyslové vášně světa, a přiměje tak prostřednictvím Ducha ze Mne v člověku, aby všechny své náchylnosti obrátil ke Mně, a, bude potom čerpat své blaho z Mého trůnu, který je pravdivou moudrostí ze Mne navěky!
Hleďte, to je nadmíru snadno pochopitelný smysl těchto veršů; proto také musí být všechno viděno a pochopeno pouze v tomto pravdivém světle.
Ze spisu Kristův návrat.
Kap. 12, verš 1, 2, 5.
(Přijal Jakob Lorber.)
Kdo je ona „žena", která se objevuje na nebi, oděná sluncem? Tato „žena" je věrným obrazem člověka bez síly plodit, schopna však plození a plození přístupna. Je tedy tato žena dokonalým obrazem člověka, nikoliv jeho zpitvořeným obrazem. Je tedy podobné také Moje učení, které se přece docela jistě zjevuje v nejdokonalejším nebi, protože vychází ze Mne a ve Mně, stejně jako žena nejdokonalejší obraz duchovního člověka, sám o sobě sice neschopen plodit, ale jeho prostřednictvím bude člověk schopen přijímat všechny dary lásky, což je čistá, nebeská Boží láska jako věčný duchovní život ze Mne, to je ono „dítě", kterým bude oplodněno Moje učení v srdci lidí.
Mluví se zde pochopitelně pouze o Mém čistém učení jako o dokonalé, nebeské ženě, tedy nikoliv o učení scestném, ani o žádné opičí ženě. Že je tato dokonalá žena, neboli Moje čisté učení, oděna sluncem, neboli Mým světlem všeho světla, protože toto učení vychází ze Mne Samého, je přece docela přirozené!
Protože však právě tato nejdokonalejší, nebeská žena, neboli Moje nejčistší učení, je schopna pouze přijmout nebeskou lásku ze Mne, šlape po Měsíci, jako nestálém symbolu lásky k sobě a ke světu, jako po její čistě nebeské bytosti zcela protichůdné polaritě. Proto je také ozdobena dvanácti „hvězdami", neboli dvanácti zákony Mojžíšovými, a nahoře dvěma zákony (křesťanské) lásky, nikoliv však dvanácti apoštoly ani dvanácti kmeny Izraele, nýbrž - jak bylo řečeno - je ozdobena dvanácti zákony věčného života.
Žena, čili činné učení ze Mne v člověku, je však už těhotná. Čím? - Neslyšeli jste nikdy nic o znovuzrození? Nepraví se snad: „Ten, kdo nebude znovuzrozen z Ducha, nemůže vstoupit do říše Boží!"?
Hleďte: Dítě, se kterým je žena těhotná, je ona čistá Boží láska, která však pro nejrůznější sebezapírání působí vnějšímu člověku velké bolesti, dokud tato nebeská láska v duchu člověka sama sebou nedozraje k nádhernému znovuzrození k životu věčnému.
Nesmíte si však představovat, jako by pouhé učení bylo těhotné jako ona naznačená žena, nýbrž pouze živoucí, účinné učení, přijaté ve víře člověka, je onou naznačenou těhotnou ženou, z níž se zrodí jako nové dítě Boží láska, a tím dítětem je právě znovuzrození k životu věčnému.
To dítě je však chlapec! Proč ne dívka, tedy budoucí žena? - Protože v této lásce, stejně jako v muži a nikoliv v ženě, je a být musí tvůrčí síla plodit.
Toto dítě, neboli z Mého učení zrozená Boží láska v duchu člověka, potom spoutá železným žezlem, čili nejnepoddajnější Boží silou všechny národy čili všechny požadavky a smyslové vášně světa, a přiměje tak prostřednictvím Ducha ze Mne v člověku, aby všechny své náchylnosti obrátil ke Mně, a, bude potom čerpat své blaho z Mého trůnu, který je pravdivou moudrostí ze Mne navěky!
Hleďte, to je nadmíru snadno pochopitelný smysl těchto veršů; proto také musí být všechno viděno a pochopeno pouze v tomto pravdivém světle.
Ze spisu Kristův návrat.
pondělí 20. dubna 2009
Dejte Bohu, co je Boží, a potom světu, co mu patří.
Dejte Bohu, co je Boží, a potom světu, co mu patří. Nechť ve všem platí Boží řád. Pod tou podmínkou vyhovíš Mé Boží vůli a i svým světským povinnostem. Stojíš totiž mezi dvěma světy. S těmi, kteří se se Mnou podělí o svoje srdce a čas, mohu být jako ženich i v přirozeném smyslu slova.
Když chce být nějaká osoba manželkou, její polovina patří tomu, kdo s ní tvoří pár. Musí spolu tvořit jednu duši. Tak je to i se Mnou.
Dokud totiž Já nejsem prvým a nejdůležitějším, do té doby nemohu být ženichem a ty nemůžeš být nevěstou pána celého univerza.
Aspoň šedesátinásobnou, tedy střední úrodu musí přinést láska té, které ženichem se Já mohu stát. je to polovina srdce a času, a tu mi na tomto světě musí zasvětit Moje nevěsta a po tomto světě může přijít k pravému sjednocení.
Co znamená polovina dne, který si přeji? Je to sloužit lásce, i když tímto psaním, nebo někomu pomoci, nebo se nad někým smilovat, nebo naplnit 25. kapitolu Matoušova evangelia. O těchto mohu říci: „Přijďte ke Mně, vy požehnaní, Mého Otce.“
Tedy člověk je tvorem lásky a obrazem Boha, proto znamená víc než všechny andělé. Tak jako je Bůh centrem univerza a proudí z něho všechno dobro, tak je centrem těla lidské srdce ze kterého proudí život do celého organismu. Podobně, jako je srdce Božím chrámem. Bůh se v člověku projeví láskou, neboť Bůh je láska. A tak kde není Bůh, tam není láska, ale duši ovládá protivník, luciferův přívrženec a jeho duše, neboť tento svět žije ve všeobecnosti v souladu s jeho vlastnostmi.
Nyní víte, kde se nachází svět a proč Ježíš soustavně hlásal sebezapření, čili to, aby jste nemilovali svět, neboť je to satanovo království.
Duši zabíjí právě to, co tu v tomto světě nazývají dobrem. Pro spásu není dobré, co má tento svět rád, ale co si tu duše odepře. Tím roste do nebe, sjednocuje se s vůlí Otce. Tak se tento svět ztrácí a nebe roste.
Podobně jsem si i Já Ježíš vyměnil světskou duši za Boží. Potom přišel ke Mně Otec se svou volbou a působil ve Mně. Činitelem nebylo Moje lidské tělo, ale Duch Mého Otce.
Velikost Božího království v každém člověku závisí od toho do jaké míry si jeho duše osvojí Boží vůli, jak velmi se člověk vzdálí od tohoto světa a nechá v sobě narůst boha a druhý svět Boží království.
Úryvek ze spisu Listy Otce č. 3. Napsané prostřednictvím Johany Szatmáriové.
Najdete na www.Lorber.cz ... .
Když chce být nějaká osoba manželkou, její polovina patří tomu, kdo s ní tvoří pár. Musí spolu tvořit jednu duši. Tak je to i se Mnou.
Dokud totiž Já nejsem prvým a nejdůležitějším, do té doby nemohu být ženichem a ty nemůžeš být nevěstou pána celého univerza.
Aspoň šedesátinásobnou, tedy střední úrodu musí přinést láska té, které ženichem se Já mohu stát. je to polovina srdce a času, a tu mi na tomto světě musí zasvětit Moje nevěsta a po tomto světě může přijít k pravému sjednocení.
Co znamená polovina dne, který si přeji? Je to sloužit lásce, i když tímto psaním, nebo někomu pomoci, nebo se nad někým smilovat, nebo naplnit 25. kapitolu Matoušova evangelia. O těchto mohu říci: „Přijďte ke Mně, vy požehnaní, Mého Otce.“
Tedy člověk je tvorem lásky a obrazem Boha, proto znamená víc než všechny andělé. Tak jako je Bůh centrem univerza a proudí z něho všechno dobro, tak je centrem těla lidské srdce ze kterého proudí život do celého organismu. Podobně, jako je srdce Božím chrámem. Bůh se v člověku projeví láskou, neboť Bůh je láska. A tak kde není Bůh, tam není láska, ale duši ovládá protivník, luciferův přívrženec a jeho duše, neboť tento svět žije ve všeobecnosti v souladu s jeho vlastnostmi.
Nyní víte, kde se nachází svět a proč Ježíš soustavně hlásal sebezapření, čili to, aby jste nemilovali svět, neboť je to satanovo království.
Duši zabíjí právě to, co tu v tomto světě nazývají dobrem. Pro spásu není dobré, co má tento svět rád, ale co si tu duše odepře. Tím roste do nebe, sjednocuje se s vůlí Otce. Tak se tento svět ztrácí a nebe roste.
Podobně jsem si i Já Ježíš vyměnil světskou duši za Boží. Potom přišel ke Mně Otec se svou volbou a působil ve Mně. Činitelem nebylo Moje lidské tělo, ale Duch Mého Otce.
Velikost Božího království v každém člověku závisí od toho do jaké míry si jeho duše osvojí Boží vůli, jak velmi se člověk vzdálí od tohoto světa a nechá v sobě narůst boha a druhý svět Boží království.
Úryvek ze spisu Listy Otce č. 3. Napsané prostřednictvím Johany Szatmáriové.
Najdete na www.Lorber.cz ... .
úterý 14. dubna 2009
MOC MODLITBY aneb JAK SE MÁME MODLIT ?
Proto jsem pravil k svým učedníkům: „Bděte a modlete se, abyste neupadli v pokušení!“ Protože je Mně známá moc modlitby, jíž bylo v oné době tolik zapotřebí, neboť v krátké době nato ztratili svou nejdůležitější oporu Mne Samého.
Také dnes k vám volám totéž: „Modlete se,“aby vás nepřekvapily události při nichž mysle a důvěry jest co nejvíce zapotřebí: „Modlitba dává útěchu, jest povznesením ke Mně, musí však býti konána rozumně jinak se mine účinku, a člověk při vší své modlitbě dochází na pokraj zoufalství.
Uvažujte tedy o tom, co jsem vám, zde opět podal, přičiňujte se, abyste se modliti naučili, abyste si ode Mne vyprosili to, co vám splniti mohu! Neztrácejte se v marných přáních a nicotných světských žádostech věcí, které i kdybyste měli, nepřinesly by vám žádoucího štěstí, všeho ve světě musí být moudře a jen tak užíváno, aby to přinášelo duchovní užitek. Rovněž tak toto slovo o moci modlitby“, abyste především věděli jak se modliti a pokud modlitba i druhým prospívá.
Život jest, Mé Já, život má Moje celá tvorba, život musí býti také všude v duchovnu, proto vše mrtvé chci odstraniti. Život jest pokrok, život je nutný k přeměně jednoho ve druhé a život, duchovní život buduje hmotu, udržuje-li po nějaký čas, opět rozkládá jakmile přišla doba zrání k vyššímu, aneb také když podmínky pozemské jsoucnosti co přípravná škola pro život byly úplně zanedbány.
Úryvek ze spisku, přijato Gottfriedem Mayerhoferem. Najdete na www.Lorber.cz .
Také dnes k vám volám totéž: „Modlete se,“aby vás nepřekvapily události při nichž mysle a důvěry jest co nejvíce zapotřebí: „Modlitba dává útěchu, jest povznesením ke Mně, musí však býti konána rozumně jinak se mine účinku, a člověk při vší své modlitbě dochází na pokraj zoufalství.
Uvažujte tedy o tom, co jsem vám, zde opět podal, přičiňujte se, abyste se modliti naučili, abyste si ode Mne vyprosili to, co vám splniti mohu! Neztrácejte se v marných přáních a nicotných světských žádostech věcí, které i kdybyste měli, nepřinesly by vám žádoucího štěstí, všeho ve světě musí být moudře a jen tak užíváno, aby to přinášelo duchovní užitek. Rovněž tak toto slovo o moci modlitby“, abyste především věděli jak se modliti a pokud modlitba i druhým prospívá.
Život jest, Mé Já, život má Moje celá tvorba, život musí býti také všude v duchovnu, proto vše mrtvé chci odstraniti. Život jest pokrok, život je nutný k přeměně jednoho ve druhé a život, duchovní život buduje hmotu, udržuje-li po nějaký čas, opět rozkládá jakmile přišla doba zrání k vyššímu, aneb také když podmínky pozemské jsoucnosti co přípravná škola pro život byly úplně zanedbány.
Úryvek ze spisku, přijato Gottfriedem Mayerhoferem. Najdete na www.Lorber.cz .
čtvrtek 9. dubna 2009
JEŽÍŠ V GETSEMANE, ze spisu Velké Evangelium Janovo, díl 11.
Nyní jsme vyšli ku bráně a obrátili se k hoře Olivové. Tam byla zahrada Getsemane, náležela k oné hospodě na hoře Olivové, která patřila Lazarovi a byla známa jako oblíbené výletní místo. Pod onou hospodou, která byla na návrší a poskytovala dalekou vyhlídku, se prostíral sad na způsob parku, jímž vedla velmi příjemná cesta na návrší. Tento park sám však bylo vlastní Getsemane a je tudíž na zcela jiném místě nežli se teď ukazuje, které má s ním jen společné jméno, protože tamní velmi staré stromy svedly ty, kteří později hledali toto místo k domnění že ono správné místo nalezli.
U hospodského jsme se často scházeli a tak také Jidáš myslel, že Mne jistě u něho najde, jelikož Lazara bych neopustil snad proto, abych mohl být se Svými učedníky Sám. Park sám poskytoval nám vhodné místo k rozjímání pro veliké ticho, které tam zavládlo a proto jsem tam vedl učedníky, aby mohli o posledních událostech ještě jednou uvažovat.
Utábořili jsme se stranou cesty a Já jsem vyzval Petra, Jana a Jakuba, aby poodešli se Mnou poněkud stranou od ostatních. Učinili tak a šli za Mnou.
Zde nastal okamžik, kdy celá tíha blížícího se zla zachvátila duši Syna člověka a Božství opět zcela ustoupilo, aby přenechalo nejsvobodnější rozhodnutí člověku Ježíši.
Proto také pociťoval člověk Ježíš tuto tesknou hodinu a pravil: „Smutná je duše Má až k smrti!" Potom pravil také k oněm třem: „Zůstaňte zde a bděte se Mnou!"
Pak poodešel stranou a modlil se slovy: „Otče Můj, možno-li, ať ustoupí tento kalich ode mě; avšak ne jak já chci, nýbrž jak Ty chceš!"
Protože však v těchto slovech není ještě vlastní pevné rozhodnutí, nevrátilo se také ještě Božství do něho.
Více naleznete ve spisu Velké Evangelium Janovo, díl 11, přijato Leopoldem Engelem.
www.Lorber.cz
U hospodského jsme se často scházeli a tak také Jidáš myslel, že Mne jistě u něho najde, jelikož Lazara bych neopustil snad proto, abych mohl být se Svými učedníky Sám. Park sám poskytoval nám vhodné místo k rozjímání pro veliké ticho, které tam zavládlo a proto jsem tam vedl učedníky, aby mohli o posledních událostech ještě jednou uvažovat.
Utábořili jsme se stranou cesty a Já jsem vyzval Petra, Jana a Jakuba, aby poodešli se Mnou poněkud stranou od ostatních. Učinili tak a šli za Mnou.
Zde nastal okamžik, kdy celá tíha blížícího se zla zachvátila duši Syna člověka a Božství opět zcela ustoupilo, aby přenechalo nejsvobodnější rozhodnutí člověku Ježíši.
Proto také pociťoval člověk Ježíš tuto tesknou hodinu a pravil: „Smutná je duše Má až k smrti!" Potom pravil také k oněm třem: „Zůstaňte zde a bděte se Mnou!"
Pak poodešel stranou a modlil se slovy: „Otče Můj, možno-li, ať ustoupí tento kalich ode mě; avšak ne jak já chci, nýbrž jak Ty chceš!"
Protože však v těchto slovech není ještě vlastní pevné rozhodnutí, nevrátilo se také ještě Božství do něho.
Více naleznete ve spisu Velké Evangelium Janovo, díl 11, přijato Leopoldem Engelem.
www.Lorber.cz
středa 8. dubna 2009
VEČEŘE PÁNĚ, ze spisu VEJ 11.
Když se přiblížilo poledne, vyzval jsem Své učedníky k odchodu a nyní jsme se ubírali pohodlným krokem opět po silnici mezi Jeruzalémem a Jerichem. Byl pak dnes den velikonočního beránka a Moji učedníci se Mne tázali, zda a kde jej budu s nimi jíst. Na tuto otázku jsem přisvědčil a žádal, aby dva šli před námi do města a připravili tam beránka, potom že přijdu s ostatními za nimi.
V městě žil pak člověk, jenž náležel do počtu těch, které jsem uzdravil již na počátku Své učitelské doby, když jsem poprvé vystoupil v Jeruzalému. Tento člověk byl věrným přívržencem Mého učení a nebál se Židů a nepříznivých farizeů. Měl menší hospodu, která byla vždy navštěvována nejlepšími hosty. Zejména se u něho zastavovalo mnoho Římanů, kteří cestovali do Jeruzalému. Požíval proto náležitou vážnost u lidu a dobře se mu dařilo. Tento hospodský Mně již dříve skrze Mé učedníky častěji prosil, abych Se u něho zastavil.
K tomuto hospodskému jsem poslal nyní Petra a Jana, aby tam připravili velikonočního beránka. Jako znamení, kde najdou jeho dům, jsem jim řekl, aby následovali člověka, kterého potkají a který ponese do tohoto domu džbán na vodu.
Petr a Jan nebyli onomu majiteli neznámí a když uslyšel Mou žádost, dal ve svém příbytku připravit ihned nejlepší sál, kterého jinak používal při rodinných slavnostech pro sebe, abychom se tam mohli nerušeně věnovat obyčeji velikonočního beránka, kterého on sám, jako podle mínění chrámu odpadlý Izraelita, jenž držel s Římany, již nezachovával, zvláště když měl za manželku Řekyni, s níž žil podle Mého učení bez jakýchkoli formulí chrámových.
Je to onen vlastník dlážděného sálu, o němž evangelisté mimo Jana podávají zprávu, protože se jim později zdálo být velmi důležité oznámit, kde se konala ona večeře, kdežto Jan se staral jen o slova zde promluvená a nikoli o vnější věci.
Nastal večer, když jsem přišel se Svými učedníky. Když jsme byli naším hostitelem a jeho rodinou radostně pozdraveni, byli jsme za ujišťování, že nás tu nebude nikdo rušit, uvedeni do zmíněného sálu, kde jsme se posadili k připravenému beránku velikonočnímu.
Vše, co se tento večer mluvilo, to také evangelista Jan přesně zaznamenal a lze to dodatečně číst v jeho evangeliu. Zde třeba jen něco ještě dodat, aby se přispělo k porozumění, jak ony události vyvrcholily.
Když jsme byli podle starobylého zvyku požili beránka, vstal jsem, opásal Se a odhodlal jsem Se k mytí nohou, čímž bylo prokázáno nejhlubší pokoření Syna člověka, jelikož toto bylo zaměstnání nejnižších sluhů a otroků. Zároveň se však tím říká, že po Mých cestách nemůže kráčet nikdo, komu jsem dříve neočistil nástroje, které mu umožňují jít též po těchto cestách; to jest jeho srdce musí být úplně očištěno od všeho prachu světských silnic, po nichž dosud kráčel a jsem to Já, Jenž mu k tomu poskytne prostředky. Ať se tedy nikdo tohoto umývání nebojí, jinak nebude mít na Mně podíl.
Tím jsem zde dal učedníkům hluboké poučení v symbolu, při čemž ovšem tento symbol není věcí hlavní, nýbrž vše tu znamená jádro v něm vězící.
Výtah ze spisu Velké Evangelium Janovo, díl 11.
www.Lorber.cz
V městě žil pak člověk, jenž náležel do počtu těch, které jsem uzdravil již na počátku Své učitelské doby, když jsem poprvé vystoupil v Jeruzalému. Tento člověk byl věrným přívržencem Mého učení a nebál se Židů a nepříznivých farizeů. Měl menší hospodu, která byla vždy navštěvována nejlepšími hosty. Zejména se u něho zastavovalo mnoho Římanů, kteří cestovali do Jeruzalému. Požíval proto náležitou vážnost u lidu a dobře se mu dařilo. Tento hospodský Mně již dříve skrze Mé učedníky častěji prosil, abych Se u něho zastavil.
K tomuto hospodskému jsem poslal nyní Petra a Jana, aby tam připravili velikonočního beránka. Jako znamení, kde najdou jeho dům, jsem jim řekl, aby následovali člověka, kterého potkají a který ponese do tohoto domu džbán na vodu.
Petr a Jan nebyli onomu majiteli neznámí a když uslyšel Mou žádost, dal ve svém příbytku připravit ihned nejlepší sál, kterého jinak používal při rodinných slavnostech pro sebe, abychom se tam mohli nerušeně věnovat obyčeji velikonočního beránka, kterého on sám, jako podle mínění chrámu odpadlý Izraelita, jenž držel s Římany, již nezachovával, zvláště když měl za manželku Řekyni, s níž žil podle Mého učení bez jakýchkoli formulí chrámových.
Je to onen vlastník dlážděného sálu, o němž evangelisté mimo Jana podávají zprávu, protože se jim později zdálo být velmi důležité oznámit, kde se konala ona večeře, kdežto Jan se staral jen o slova zde promluvená a nikoli o vnější věci.
Nastal večer, když jsem přišel se Svými učedníky. Když jsme byli naším hostitelem a jeho rodinou radostně pozdraveni, byli jsme za ujišťování, že nás tu nebude nikdo rušit, uvedeni do zmíněného sálu, kde jsme se posadili k připravenému beránku velikonočnímu.
Vše, co se tento večer mluvilo, to také evangelista Jan přesně zaznamenal a lze to dodatečně číst v jeho evangeliu. Zde třeba jen něco ještě dodat, aby se přispělo k porozumění, jak ony události vyvrcholily.
Když jsme byli podle starobylého zvyku požili beránka, vstal jsem, opásal Se a odhodlal jsem Se k mytí nohou, čímž bylo prokázáno nejhlubší pokoření Syna člověka, jelikož toto bylo zaměstnání nejnižších sluhů a otroků. Zároveň se však tím říká, že po Mých cestách nemůže kráčet nikdo, komu jsem dříve neočistil nástroje, které mu umožňují jít též po těchto cestách; to jest jeho srdce musí být úplně očištěno od všeho prachu světských silnic, po nichž dosud kráčel a jsem to Já, Jenž mu k tomu poskytne prostředky. Ať se tedy nikdo tohoto umývání nebojí, jinak nebude mít na Mně podíl.
Tím jsem zde dal učedníkům hluboké poučení v symbolu, při čemž ovšem tento symbol není věcí hlavní, nýbrž vše tu znamená jádro v něm vězící.
Výtah ze spisu Velké Evangelium Janovo, díl 11.
www.Lorber.cz
ODHALENÍ PLÁNU STVOŘENÍ A PLÁNU VYKOUPENÍ, ze spisu Velké Evangelium Janovo, díl 11.
Mnozí se zde budou divit, proč jsem vyvolal duše Svých učedníků z těl, abych je takto učinil svědky tohoto výjevu. To se stalo z dvojího důvodu.
Předně neměly při probuzení přinést do svého pozemského života vzpomínku na to, jelikož by to bylo neužitečné, ano pro jejich další vývoj škodlivé, - potom však proto, že duše jedině ve svém svobodném stavu je sto prohlédat své předchozí stupně. Záleželo však na tom druhém, aby Mne tyto duše mohly jako svého Pána a Tvůrce úplně poznat a prosit, abych je chránil. Lucifer pak měl poznat, jak je zbavován svých přívrženců a jak se stává stále vždy bezmocnější.
Je zde nyní na čase, aby se pro porozumění toho dalšího úplně jasně vyložilo, kdo a co Lucifer je, jak si ho představovat a jak je možné v každém jednotlivém člověku nad ním zvítězit. Teprve při náležitém objasnění těchto nejdůležitějších otázek lze pochopit správně stvoření, Mé sestoupení na Zemi, Mé utrpení a umírání. Poslyš tedy světe, velké, jakéhokoliv obrazu úplně zbavené tajemství Mého plánu stvoření a vykoupení!
Když se Božství postupem, který vám zůstane povždy tajuplný, nalezlo a v Sobě poznalo tvůrčího a všeobjímajícího světového Ducha, tu vzniklo v Něm mocné vlnění a nutkání a pravilo v Sobě: 'Vystavím Své ideje ze Sebe, abych spatřilo na nich, co zmohou Mé síly!' Neboť dokud nevzniká žádná činnost, může Božství Samo Sebe poznávat jen v nepatrné míře. Teprve na Svých dílech poznává vždy více Svou moc a těší Se z toho,(jako každý mistr teprve na svých dílech poznává, co je v něm a má z toho radost}.
Božství chtělo tedy tvořit a řeklo Si dále: „Ve Mně spočívá všechna síla věčností; stvořme tedy bytost, která by byla vyzbrojena veškerou silou jako Já Samo, ale tak, aby v sobě měla vlastnosti, z nichž budu moci poznávat Samo Sebe!“ I byl stvořen duch, jenž byl vyzbrojen veškerou silou ze Mne, aby názorně předvedl Božství Mé ve Mně spočívající síly.
... najdete na www.Lorber.cz ... .
Předně neměly při probuzení přinést do svého pozemského života vzpomínku na to, jelikož by to bylo neužitečné, ano pro jejich další vývoj škodlivé, - potom však proto, že duše jedině ve svém svobodném stavu je sto prohlédat své předchozí stupně. Záleželo však na tom druhém, aby Mne tyto duše mohly jako svého Pána a Tvůrce úplně poznat a prosit, abych je chránil. Lucifer pak měl poznat, jak je zbavován svých přívrženců a jak se stává stále vždy bezmocnější.
Je zde nyní na čase, aby se pro porozumění toho dalšího úplně jasně vyložilo, kdo a co Lucifer je, jak si ho představovat a jak je možné v každém jednotlivém člověku nad ním zvítězit. Teprve při náležitém objasnění těchto nejdůležitějších otázek lze pochopit správně stvoření, Mé sestoupení na Zemi, Mé utrpení a umírání. Poslyš tedy světe, velké, jakéhokoliv obrazu úplně zbavené tajemství Mého plánu stvoření a vykoupení!
Když se Božství postupem, který vám zůstane povždy tajuplný, nalezlo a v Sobě poznalo tvůrčího a všeobjímajícího světového Ducha, tu vzniklo v Něm mocné vlnění a nutkání a pravilo v Sobě: 'Vystavím Své ideje ze Sebe, abych spatřilo na nich, co zmohou Mé síly!' Neboť dokud nevzniká žádná činnost, může Božství Samo Sebe poznávat jen v nepatrné míře. Teprve na Svých dílech poznává vždy více Svou moc a těší Se z toho,(jako každý mistr teprve na svých dílech poznává, co je v něm a má z toho radost}.
Božství chtělo tedy tvořit a řeklo Si dále: „Ve Mně spočívá všechna síla věčností; stvořme tedy bytost, která by byla vyzbrojena veškerou silou jako Já Samo, ale tak, aby v sobě měla vlastnosti, z nichž budu moci poznávat Samo Sebe!“ I byl stvořen duch, jenž byl vyzbrojen veškerou silou ze Mne, aby názorně předvedl Božství Mé ve Mně spočívající síly.
... najdete na www.Lorber.cz ... .
úterý 7. dubna 2009
PÁN A LUCIFER, ze spisu Velké Evangelium Janovo, díl 11.
Když jsem nyní pohlédl na zástup Svých stoupenců, kteří zbožně naslouchali Mým slovům, a dobře ani nevěděli, co si z nich vybrat, tu pocítila Má duše hluboký soucit a převelikou lásku k těm, kteří Mne tak důvěřivě poslouchali. Zároveň jsem však viděl, jak se v nich namáhalo zlo, aby odvrátilo jejich duše ode Mne a obrátilo ke světu. Tu se rozlítilo Božství ve Mně a člověk Ježíš ustoupil, takže vládl ve Mně jen Otec.
A všemohoucnost (JÁ) pravila: „Učiňme ještě jeden pokus, zda se nepodaří osvobodit je všechny od toho, co usiluje dolů a osvobodit je, aby se stali dětmi výšiny, aby se ztracený syn navrátil do domu otcovského!"
A hle, tu upadli všichni do hlubokého spánku. Já však jako člověk Ježíš a přece Bůh od věčnosti stál jsem Sám a povolal jsem k Sobě Lucifera, padlého archanděla, pro něhož bylo toto vše stvořeno.
Tu se uvolnily duše od těl spících a shromáždily se kolem Mne a zazářila v nich jasně svítící jiskra, která těmto dosud ještě zle znečištěným duším udílela světlo a životní teplo.
A (duše učedníků) poklekly přede Mnou a prosily Mne: „Pane, neodvracej se od nás! Ty jsi nás zachránil a povedeš nás dále!" Lucifer stál přede Mnou v podobě krásného jinocha, leč bez lesku, se skloněnou hlavou a čekal na Mé slovo.
JÁ jsem mu pravil: „Ty jsi, Světlonoši, nemohl Božství vidět, nýbrž jen pociťovat a když jsi vyšel ze střediska Mé lásky do všech prostorů nekonečnosti, abys tvořil světlo a život, domníval jsi se, že jsi nikoli nositel síly, nýbrž vlastník síly. Ty jsi proměnil svou lásku v pýchu a řekl jsi: „Bůh, kterého nelze vidět, není Bůh. Tvorové, kteří tu vznikají mou vůlí, uctívají mě jako jedině viditelnou bytost, jako Boha. Proto jim chci být a zůstat bohem já!"
Tu zazněl v tobě Můj hlas a pravil: „Plnost Mého Ducha působí s tebou a v tobě a všechny vlastnosti, které spočívají ve Mně, tvoří nahoru i dolů stupnici do nekonečna. Dám ti díl své síly, aby každý vládl z nejvnitřnějšího omezení, které tu tvoří nejvnitřnější bod, to jest síly proudící sem z nekonečna se dvou stran. A tak můžeš jako konečná ze Mne vyšlá bytost přece nekonečně působit se Mnou jako protipól, jenž je tu v přiměřeném poměru ke Mně."
Ty jsi však toto varování nedbal; neboť' tvá síla stvořila z tebe nesčíslné bytosti a ony tě poslouchaly a staly se mocné, protože jsem nechtěl zničit tyto nově stvořené (bytosti), jako částku tebe. Vždy mocněji vzrůstal tento zástup a ony tě učinily svým bohem. Tu jsi se znovu rouhal řka: „Já jsem bůh; neboť' nikde nespatřuji sílu, která něco tvoří!" - Pošetilče, jakoby konečno mohlo kdy vidět a pochopit nekonečno!
Spoutal jsem tě tedy a hle, táž síla stojí zde před tebou osobně a praví tobě: Já jsem ten dosud neviditelný Bůh! Poznáváš Mne nyní? Vrat' se do domu otcovského, abys byl zbaven pout a zaujal místo, které ti nálež!! Pohleď zde na zástup přede Mnou klečících, uvolněných od tebe, oživených v sobě Mým dechem a navždy obrácených ke Mně! Zanech vzdoru, nech do sebe vdechnout teplo Mé lásky - a veškerá hmota se rozpráší v niveč!"
Pravil Lucifer: „Ty jsi Ježíš Nazaretský, člověk velké síly, kterou jsem kdysi měl také já. Ale abych poznával v tobě Boha, nejvyšší sílu, nekonečnost v nekonečnu, - ne, nikdy! Co bylo se mnou, může také být s jinými. Lidé jsou smrtelní, jejich těla shnijí - tak se rozpadneš i ty! Tvé tělo se rozplyne a z Ježíše zůstane jen prach.
Znám svoji vinu a vidím se zbaven světelné ozdoby, také ti přeji těch nemnoho mých, kteří se tamto obracejí k tobě. Všemohoucnosti však nikdy nenapadne zničit své stvoření, které je vlastně dílem mým, k němuž jsem já jí teprve dopomohl a které také já miluji právě tak jako ono, neboť je ze mě. Nechť trvá boj dále; neboť teprve tento boj podmiňuje život. Hrůza smrti je dílem mým a tím přidržuji své tvory k sobě a oni zůstávají u mě, aby mé vlastnosti mohly v nich žít, je to tedy již tak správné, jak to je! - Co chceš tedy ještě ode mě?"
Pravil jsem JÁ: „Zde není místo k rozepři; vždyť ty víš velmi dobře, oč se jedná. Mně jako Bohočlověku je dána veškerá síla nebes a jen tvá zatvrzelost Mne nechce poznat, protože stále ještě doufáš, že přece nad Božstvím zvítězíš, že se Ho zmocníš. jeho velkou shovívavost si vykládáš jako slabost, jeho lásku jako malomocnost. Ty nechceš přijít o své zástupy, pro jejichž záchranu jsem Se nyní Sám přioděl (tělem) a snažíš se je podněcovat přestože víš, že tvoji přívrženci jsou nyní již velice oslabeni a ztenčeni. Podařilo se ti polapit mysli a odvrátit od poznání. Trvání pohanství je dílem tvým. Přes to všechno byly však všechny tvé skutky tak obráceny, že padlí přece jen budou ke Mně vedeni - a to ti vše ještě nestačí?"
Praví Lucifer: „Ti, kteří ti připadli, čekají jen na mé zavolání, aby se vrátili. Dej mi příležitost, abych ti dokázal, jak jsou slabí! Prohraji-Ii, uznám tě! Dej mi moc nad tvým tělem, nech mě ohledat vnitřního člověka, jenž žije v tobě a uvidíme, jak málo je na něm božského! A také tito zde se vrátí ke mně, jemuž patří, až Ježíš zaplatí smrtí svou daň!"
Pravil jsem JÁ; „Co já Sám přivedu do Svého Království, je pro tebe navěky ztraceno. já vím od prvopočátku světa nejlépe, které cesty vedou ke spasení. Ale střež se, - míra tvá je naplněna! Z lásky k tvorům Mých nebes a Zemí přišel jsem opět a z lásky k nim dílo dokonám přes tvou tvrdošíjnost!
Nevyvzdoruješ si, aby byl se zánikem tvým zpečetěn též zánik všech bytostí, které jsou z tebe a že tím bude podmíněna lhůta, která je poskytnuta také tobě. Jednou přijde doba, kdy budeš nejen zbaven svého lesku jako nyní, nýbrž budeš stát přede Mnou též zbaven každé bytosti z tebe a pak tvým zničením nebude již postižen žádný tvor. Budeš se pak muset znovu rozhodnout - zda nedáš přednost tomu, abys dobrovolně přišel ke Mně. Ted ustup odtud; neboť Má rozhodnutí jsou pevná a staniž se Má vůle!"
Poté Lucifer zmizel. Já jsem pak žehnal duším kolem Mne shromážděným, posiloval je a přikázal jim, aby se vrátily do svých těl.
Najdete na adrese www.Lorber.cz ... .
A všemohoucnost (JÁ) pravila: „Učiňme ještě jeden pokus, zda se nepodaří osvobodit je všechny od toho, co usiluje dolů a osvobodit je, aby se stali dětmi výšiny, aby se ztracený syn navrátil do domu otcovského!"
A hle, tu upadli všichni do hlubokého spánku. Já však jako člověk Ježíš a přece Bůh od věčnosti stál jsem Sám a povolal jsem k Sobě Lucifera, padlého archanděla, pro něhož bylo toto vše stvořeno.
Tu se uvolnily duše od těl spících a shromáždily se kolem Mne a zazářila v nich jasně svítící jiskra, která těmto dosud ještě zle znečištěným duším udílela světlo a životní teplo.
A (duše učedníků) poklekly přede Mnou a prosily Mne: „Pane, neodvracej se od nás! Ty jsi nás zachránil a povedeš nás dále!" Lucifer stál přede Mnou v podobě krásného jinocha, leč bez lesku, se skloněnou hlavou a čekal na Mé slovo.
JÁ jsem mu pravil: „Ty jsi, Světlonoši, nemohl Božství vidět, nýbrž jen pociťovat a když jsi vyšel ze střediska Mé lásky do všech prostorů nekonečnosti, abys tvořil světlo a život, domníval jsi se, že jsi nikoli nositel síly, nýbrž vlastník síly. Ty jsi proměnil svou lásku v pýchu a řekl jsi: „Bůh, kterého nelze vidět, není Bůh. Tvorové, kteří tu vznikají mou vůlí, uctívají mě jako jedině viditelnou bytost, jako Boha. Proto jim chci být a zůstat bohem já!"
Tu zazněl v tobě Můj hlas a pravil: „Plnost Mého Ducha působí s tebou a v tobě a všechny vlastnosti, které spočívají ve Mně, tvoří nahoru i dolů stupnici do nekonečna. Dám ti díl své síly, aby každý vládl z nejvnitřnějšího omezení, které tu tvoří nejvnitřnější bod, to jest síly proudící sem z nekonečna se dvou stran. A tak můžeš jako konečná ze Mne vyšlá bytost přece nekonečně působit se Mnou jako protipól, jenž je tu v přiměřeném poměru ke Mně."
Ty jsi však toto varování nedbal; neboť' tvá síla stvořila z tebe nesčíslné bytosti a ony tě poslouchaly a staly se mocné, protože jsem nechtěl zničit tyto nově stvořené (bytosti), jako částku tebe. Vždy mocněji vzrůstal tento zástup a ony tě učinily svým bohem. Tu jsi se znovu rouhal řka: „Já jsem bůh; neboť' nikde nespatřuji sílu, která něco tvoří!" - Pošetilče, jakoby konečno mohlo kdy vidět a pochopit nekonečno!
Spoutal jsem tě tedy a hle, táž síla stojí zde před tebou osobně a praví tobě: Já jsem ten dosud neviditelný Bůh! Poznáváš Mne nyní? Vrat' se do domu otcovského, abys byl zbaven pout a zaujal místo, které ti nálež!! Pohleď zde na zástup přede Mnou klečících, uvolněných od tebe, oživených v sobě Mým dechem a navždy obrácených ke Mně! Zanech vzdoru, nech do sebe vdechnout teplo Mé lásky - a veškerá hmota se rozpráší v niveč!"
Pravil Lucifer: „Ty jsi Ježíš Nazaretský, člověk velké síly, kterou jsem kdysi měl také já. Ale abych poznával v tobě Boha, nejvyšší sílu, nekonečnost v nekonečnu, - ne, nikdy! Co bylo se mnou, může také být s jinými. Lidé jsou smrtelní, jejich těla shnijí - tak se rozpadneš i ty! Tvé tělo se rozplyne a z Ježíše zůstane jen prach.
Znám svoji vinu a vidím se zbaven světelné ozdoby, také ti přeji těch nemnoho mých, kteří se tamto obracejí k tobě. Všemohoucnosti však nikdy nenapadne zničit své stvoření, které je vlastně dílem mým, k němuž jsem já jí teprve dopomohl a které také já miluji právě tak jako ono, neboť je ze mě. Nechť trvá boj dále; neboť teprve tento boj podmiňuje život. Hrůza smrti je dílem mým a tím přidržuji své tvory k sobě a oni zůstávají u mě, aby mé vlastnosti mohly v nich žít, je to tedy již tak správné, jak to je! - Co chceš tedy ještě ode mě?"
Pravil jsem JÁ: „Zde není místo k rozepři; vždyť ty víš velmi dobře, oč se jedná. Mně jako Bohočlověku je dána veškerá síla nebes a jen tvá zatvrzelost Mne nechce poznat, protože stále ještě doufáš, že přece nad Božstvím zvítězíš, že se Ho zmocníš. jeho velkou shovívavost si vykládáš jako slabost, jeho lásku jako malomocnost. Ty nechceš přijít o své zástupy, pro jejichž záchranu jsem Se nyní Sám přioděl (tělem) a snažíš se je podněcovat přestože víš, že tvoji přívrženci jsou nyní již velice oslabeni a ztenčeni. Podařilo se ti polapit mysli a odvrátit od poznání. Trvání pohanství je dílem tvým. Přes to všechno byly však všechny tvé skutky tak obráceny, že padlí přece jen budou ke Mně vedeni - a to ti vše ještě nestačí?"
Praví Lucifer: „Ti, kteří ti připadli, čekají jen na mé zavolání, aby se vrátili. Dej mi příležitost, abych ti dokázal, jak jsou slabí! Prohraji-Ii, uznám tě! Dej mi moc nad tvým tělem, nech mě ohledat vnitřního člověka, jenž žije v tobě a uvidíme, jak málo je na něm božského! A také tito zde se vrátí ke mně, jemuž patří, až Ježíš zaplatí smrtí svou daň!"
Pravil jsem JÁ; „Co já Sám přivedu do Svého Království, je pro tebe navěky ztraceno. já vím od prvopočátku světa nejlépe, které cesty vedou ke spasení. Ale střež se, - míra tvá je naplněna! Z lásky k tvorům Mých nebes a Zemí přišel jsem opět a z lásky k nim dílo dokonám přes tvou tvrdošíjnost!
Nevyvzdoruješ si, aby byl se zánikem tvým zpečetěn též zánik všech bytostí, které jsou z tebe a že tím bude podmíněna lhůta, která je poskytnuta také tobě. Jednou přijde doba, kdy budeš nejen zbaven svého lesku jako nyní, nýbrž budeš stát přede Mnou též zbaven každé bytosti z tebe a pak tvým zničením nebude již postižen žádný tvor. Budeš se pak muset znovu rozhodnout - zda nedáš přednost tomu, abys dobrovolně přišel ke Mně. Ted ustup odtud; neboť Má rozhodnutí jsou pevná a staniž se Má vůle!"
Poté Lucifer zmizel. Já jsem pak žehnal duším kolem Mne shromážděným, posiloval je a přikázal jim, aby se vrátily do svých těl.
Najdete na adrese www.Lorber.cz ... .
čtvrtek 2. dubna 2009
III. Rozmluva Ježíšova s Janem(synem Zachariášovým) na vysoké horské výšině.
Uprostřed vysokých hor na skalním balvanu sedí Ježíš – a pohlíží vzhůru na nádherná souhvězdí, jež obloha poskytuje jeho očím. Jest noc – a v zadumání zatoulávají se oči do dálky – jen nížiny dávají ještě rozpoznávati zalesněná návrší.
Jeden předmět znovu a znovu hledají oči, - aby potom, jakoby zklamány k nebi opět vzhlížely.
Lehká dřímota přichází na Ježíše a on se jí také nebrání – vždyť je již třetí noc na této horské výšině.
Hvězdy blednou; a lehké ranní červánky, jakož i započínající život lesních ptáků zvěstují Nové vznikání nastávajícího dne!
Ježíš se probouzí – a chvěje se zimou, halí se pevněji do Svého pláště a jeho pohled hledá opět onen předmět v nížině. Ještě nelze ničeho rozeznati – a tak Ježíš padne na kolena, opře Si hlavu o ruce a počne se modliti: „Svatý Otče! Lásko vší lásky! Živote všeho života! V této ranní hodině jsem ponořen v tichých modlitbách! Potřebuji Tě! – Tvé síly jest třeba! Hle – zřím Cestu – a vidím v plném světle úkoly, které na Mne, jako na člověka, ještě čekají! – Ale potřebuji nutně vědomí! Že Ty jsi – ve Mně! a žiješ; nikoli jako druhý život vedle Mne – nýbrž jako „Můj Vlastní Život!“ Ó, Otče! Také v tomto nastávajícím dni budiž vše i to nejnepatrnější, svědectvím: Tys – u Mne! – Tys – u Mne! – a ve Mně! – Amen!“ -
Ježíš povstává – a Svůj pohled upírá opět na onen předmět, který se v přísvitu jeví jako úžlabina. Nad cestou krouží sup, - aby se vrhl na namanuvší se mu kořist.
Tu otvírá Ježíš ústa a mluvě k Sobě praví: Také vám se dostane jednou vykoupení, - až bude napřed zaseto a nepřítel přemožen! Ó, ubohá Země! – s obyvateli ještě ubožejšími! Jak bys byla šťastna – kdyby nepřítel všeho života – jakožto šťastný tvůj pastýř – plnil vůli Boží! – Leč, ó, Dobrý Otče! Pro Tvou Lásku a pro Tvé Cíle není tu ještě čas!“ -
Ježíš přechází sem tam a pohlíží pevně na nově vycházející jakoby v krvi ponořené slunce. - - A výš a výše vystupovalo slunce – aby svítilo a zářilo bílým světlem.
Ježíš rozpíná paže, jako by Se chtěl ve Světle koupati – obrací se - - a pojednou uzří „Svůj stín“; Jeho rozepjaté paže Jeho tělo od nohou až k hlavě – představovalo kříž
„Ó, kříži! Symbole pokory! Znamení bezmocnosti! Znaku věčného Božího stvoření! V Tvém znamení – zvítězím!“
A Ježíš zachvěv se zimou, znovu se posadil na kámen, aby znovu pohlédl k úžlabině.
„Přijde? – Bude následovat puzení ducha?“
Tak Se tázal vždy a vždy Ježíš, - - aby opět, jakoby v modlitbách pro Sebe říkal:
„Ó, Věčná Lásko! Tvá jest vůle! A budiž vůli Mou! - Rozšiř, otevř srdce Nás obou – Abychom dozráli k používání – ve službách Tvých!“
-------
Podél úžlabiny přichází jakoby neviditelnou rukou veden mladý muž, aby rychlými kroky přispěchal k Ježíšovi. Jeho tvář je zardělá – jeho tep a dech jsou rychlé a těžké – vždyť běžel bez oddechu a odpočinku, skalami a lesem – travou a houštím, za noci, aby byl tam, na tom místě. – kde sedí Ježíš! .............
Více najdete ve spisu SKVOSTNÉ PŘÍBĚHY Z POZEMSKÉHO ŽIVOTA JEŽÍŠOVA č.1, přijato od SELTMAN Max.
www.Lorber.cz
Jeden předmět znovu a znovu hledají oči, - aby potom, jakoby zklamány k nebi opět vzhlížely.
Lehká dřímota přichází na Ježíše a on se jí také nebrání – vždyť je již třetí noc na této horské výšině.
Hvězdy blednou; a lehké ranní červánky, jakož i započínající život lesních ptáků zvěstují Nové vznikání nastávajícího dne!
Ježíš se probouzí – a chvěje se zimou, halí se pevněji do Svého pláště a jeho pohled hledá opět onen předmět v nížině. Ještě nelze ničeho rozeznati – a tak Ježíš padne na kolena, opře Si hlavu o ruce a počne se modliti: „Svatý Otče! Lásko vší lásky! Živote všeho života! V této ranní hodině jsem ponořen v tichých modlitbách! Potřebuji Tě! – Tvé síly jest třeba! Hle – zřím Cestu – a vidím v plném světle úkoly, které na Mne, jako na člověka, ještě čekají! – Ale potřebuji nutně vědomí! Že Ty jsi – ve Mně! a žiješ; nikoli jako druhý život vedle Mne – nýbrž jako „Můj Vlastní Život!“ Ó, Otče! Také v tomto nastávajícím dni budiž vše i to nejnepatrnější, svědectvím: Tys – u Mne! – Tys – u Mne! – a ve Mně! – Amen!“ -
Ježíš povstává – a Svůj pohled upírá opět na onen předmět, který se v přísvitu jeví jako úžlabina. Nad cestou krouží sup, - aby se vrhl na namanuvší se mu kořist.
Tu otvírá Ježíš ústa a mluvě k Sobě praví: Také vám se dostane jednou vykoupení, - až bude napřed zaseto a nepřítel přemožen! Ó, ubohá Země! – s obyvateli ještě ubožejšími! Jak bys byla šťastna – kdyby nepřítel všeho života – jakožto šťastný tvůj pastýř – plnil vůli Boží! – Leč, ó, Dobrý Otče! Pro Tvou Lásku a pro Tvé Cíle není tu ještě čas!“ -
Ježíš přechází sem tam a pohlíží pevně na nově vycházející jakoby v krvi ponořené slunce. - - A výš a výše vystupovalo slunce – aby svítilo a zářilo bílým světlem.
Ježíš rozpíná paže, jako by Se chtěl ve Světle koupati – obrací se - - a pojednou uzří „Svůj stín“; Jeho rozepjaté paže Jeho tělo od nohou až k hlavě – představovalo kříž
„Ó, kříži! Symbole pokory! Znamení bezmocnosti! Znaku věčného Božího stvoření! V Tvém znamení – zvítězím!“
A Ježíš zachvěv se zimou, znovu se posadil na kámen, aby znovu pohlédl k úžlabině.
„Přijde? – Bude následovat puzení ducha?“
Tak Se tázal vždy a vždy Ježíš, - - aby opět, jakoby v modlitbách pro Sebe říkal:
„Ó, Věčná Lásko! Tvá jest vůle! A budiž vůli Mou! - Rozšiř, otevř srdce Nás obou – Abychom dozráli k používání – ve službách Tvých!“
-------
Podél úžlabiny přichází jakoby neviditelnou rukou veden mladý muž, aby rychlými kroky přispěchal k Ježíšovi. Jeho tvář je zardělá – jeho tep a dech jsou rychlé a těžké – vždyť běžel bez oddechu a odpočinku, skalami a lesem – travou a houštím, za noci, aby byl tam, na tom místě. – kde sedí Ježíš! .............
Více najdete ve spisu SKVOSTNÉ PŘÍBĚHY Z POZEMSKÉHO ŽIVOTA JEŽÍŠOVA č.1, přijato od SELTMAN Max.
www.Lorber.cz
středa 1. dubna 2009
Život a duševní boje Ježíše od Jeho dvanáctého do třicátého roku. Pokyny a příklady k dosažení znovuzrození jako podmínky věčného, blaženého života.
1 Jak potom žil Ježíš, Pán, od Svého dvanáctého do třicátého roku?
2 Cítil v Sobě neustále co nejživěji všemohoucí Božství; věděl ve Své duši, že všechno, co obsahuje nekonečnost, je podřízeno Jeho nejtiššímu pokynu, a že tomu tak musí být věčně.
3 K tomu měl ve Své duši největší touhu nade vším vládnout.
4 Pýcha, touha po moci, nejúplnější svoboda, smysl pro blahobytný život, touha po ženách a mnoho dalšího, také však hněv byly hlavní slabosti Jeho duše.
5 Ale bojoval z vůle Své duše proti všem těmto přemocným podnětům Své duše.
6 Pýchu pokořoval chudobou; ale jak tvrdý prostředek to byl pro Toho, jemuž patřilo všechno, nicméně však nesměl nic nazvat Moje!
7 Touhu po moci poutal ochotnou poslušností vůči těm, kdo jako všichni lidé ve srovnání s Ním nebyli nic.
8 Svou věčnou, nejvyšší svobod překonával tím, že, i když to byIo nekonečně těžké, dával se lidmi najímat jako otrocký nádeník k nejnižší práci.
9 Proti náchylnosti k blahobytnému životu bojoval častým postem – z nouze, ale též ze svobodné vůle Své duše.
10 Proti touze po ženách bojoval častou těžkou prací, chudou stravou, modlitbou a stykem s moudrými muži.
11 Ano, v tomto bodě musel přetrpět velmi mnoho, protože Jeho vzezření i tón Jeho řeči byly velmi působivé,
12 a z toho důvodu do Něho bylo na dálku a na smrt zamilováno pět překrásných Cyreniových dívek, které mezi sebou závodily, aby se Mu co nejvíce zalíbily.
13 Jemu se jistě taková láska líbila; nicméně však musel vždy říci každé: „Noli me tangere!" („Nedotýkej se Mě!")
14 Protože však také jediným pohledem prohlédl zlobu lidí a viděl jejich lstivost a pokrytectví, prohnanost a jejich sobectví,
15 je také pochopitelné, že byl velmi vznětlivý a bylo snadné Ho urazit a popudit;
16 ale tu usměrňoval Svou Božskou mysl Svou láskou a jí.následujícím smilováním.
17 A tak řídil svůj život samým nejtěžším sebezapíráním, aby opět nastolil rozvrácený věčný pořádek.
18 Z toho lze snadno pochopit, jak Ježíš jako člověk prožil osmnáct let, vystaven stálému pokušení a bojem s ním.
19 A protože nyní bylo pro každého učiněno, co mu je k užitku, nezbývá už více co říci, kromě třídenního jednání s moudrými a učenci v chrámě (viz „Tři dny v chrámě" v Jeruzalémě. Vydalo nakl. Trigon.), jež však nyní, stejně tak jako mnoho jiného, nemůže následovat.
20 Proto se prozatím spokojte tím, a ostatní bude následovat, řeknete-li slouhovi:
21 „Přijď, bratře, k nám ve jménu Páně, a zůstaň a přebývej u nás!"
22 Tím se také toto dílo uzavírá a Moje požehnání a Má milost nechť je s vámi navěky. Amen.
Výňatek ze spisu Dětství a mládí Ježíšovo. Přijal Jakob Lorber.
Více na www.Lorber.cz ... .
2 Cítil v Sobě neustále co nejživěji všemohoucí Božství; věděl ve Své duši, že všechno, co obsahuje nekonečnost, je podřízeno Jeho nejtiššímu pokynu, a že tomu tak musí být věčně.
3 K tomu měl ve Své duši největší touhu nade vším vládnout.
4 Pýcha, touha po moci, nejúplnější svoboda, smysl pro blahobytný život, touha po ženách a mnoho dalšího, také však hněv byly hlavní slabosti Jeho duše.
5 Ale bojoval z vůle Své duše proti všem těmto přemocným podnětům Své duše.
6 Pýchu pokořoval chudobou; ale jak tvrdý prostředek to byl pro Toho, jemuž patřilo všechno, nicméně však nesměl nic nazvat Moje!
7 Touhu po moci poutal ochotnou poslušností vůči těm, kdo jako všichni lidé ve srovnání s Ním nebyli nic.
8 Svou věčnou, nejvyšší svobod překonával tím, že, i když to byIo nekonečně těžké, dával se lidmi najímat jako otrocký nádeník k nejnižší práci.
9 Proti náchylnosti k blahobytnému životu bojoval častým postem – z nouze, ale též ze svobodné vůle Své duše.
10 Proti touze po ženách bojoval častou těžkou prací, chudou stravou, modlitbou a stykem s moudrými muži.
11 Ano, v tomto bodě musel přetrpět velmi mnoho, protože Jeho vzezření i tón Jeho řeči byly velmi působivé,
12 a z toho důvodu do Něho bylo na dálku a na smrt zamilováno pět překrásných Cyreniových dívek, které mezi sebou závodily, aby se Mu co nejvíce zalíbily.
13 Jemu se jistě taková láska líbila; nicméně však musel vždy říci každé: „Noli me tangere!" („Nedotýkej se Mě!")
14 Protože však také jediným pohledem prohlédl zlobu lidí a viděl jejich lstivost a pokrytectví, prohnanost a jejich sobectví,
15 je také pochopitelné, že byl velmi vznětlivý a bylo snadné Ho urazit a popudit;
16 ale tu usměrňoval Svou Božskou mysl Svou láskou a jí.následujícím smilováním.
17 A tak řídil svůj život samým nejtěžším sebezapíráním, aby opět nastolil rozvrácený věčný pořádek.
18 Z toho lze snadno pochopit, jak Ježíš jako člověk prožil osmnáct let, vystaven stálému pokušení a bojem s ním.
19 A protože nyní bylo pro každého učiněno, co mu je k užitku, nezbývá už více co říci, kromě třídenního jednání s moudrými a učenci v chrámě (viz „Tři dny v chrámě" v Jeruzalémě. Vydalo nakl. Trigon.), jež však nyní, stejně tak jako mnoho jiného, nemůže následovat.
20 Proto se prozatím spokojte tím, a ostatní bude následovat, řeknete-li slouhovi:
21 „Přijď, bratře, k nám ve jménu Páně, a zůstaň a přebývej u nás!"
22 Tím se také toto dílo uzavírá a Moje požehnání a Má milost nechť je s vámi navěky. Amen.
Výňatek ze spisu Dětství a mládí Ježíšovo. Přijal Jakob Lorber.
Více na www.Lorber.cz ... .
úterý 31. března 2009
Vysoce důležitá objasnění o Bytosti Ježíše, o vztahu Jeho lidského k Božskému v Něm. Pokyny, týkající se znovuzrození.
1 V Písmu se však praví: A On prospíval milostí a moudrostí před Bohem i lidmi a zůstal poddán a poslušen Svých rodičů, dokud nenastoupil Svůj úřad Učitele.
2 Otázka: - Jak mohl Ježíš jako jediná Božská Věčná Bytost prospívat milostí a moudrostí před Bohem i lidmi, když přece Bohem od věčnosti byl?
3 - A jak, zejména před lidmi, když přece byl od věčnosti nekonečně nejdokonalejší bytostí?
4 Abychom to správně pochopili, je třeba Ježíše nevidět jen jako samotného Boha;
5 nýbrž je třeba si Ho představit jako člověka, v němž se jediné věčné Božství zrovna tak jako zdánlivě nečinné uvěznilo, jako je uvězněn Duch („Duch" jako božská jiskra v člověku) v každé lidské bytosti.
6 Co však musí každý člověk podle Božského pořádku učinit, aby svého Ducha v sobě osvobodil,
7 musel též skutečně učinit člověk Ježíš, aby v Sobě osvobodil božskou Bytost a aby se s Ní ztotožnil.
8 Každý člověk však v sobě musí nosit určité slabosti1 jež jsou obvyklými pouty Ducha, v nichž je uzavřen jako v pevné slupce.
9 Pouta však mohou být zlomena teprve tehdy, když duše, smíšená s tělem, se spravedlivým sebezapíráním posílila tak, že je dost pevná, aby svobodného Ducha uchopila a udržela.
10 Z toho důvodu může člověk své slabosti zpozorovat a poznat pouze skrze nejrůznější pokušení, jen tak pozná, jak a kde. je jeho Duch umlčován.
11 Dokáže-li se potom právě v těchto bodech ve své duši zapřít, zlomí tak pouta Ducha a spoutá tím duši.
12 Když je potom v pravý čas upevněna všemi bývalými pouty Ducha, přejde potom pochopitelně zcela přirozeně odpoutaný Duch do celé silné duše.
13 a ona tak dospěje ke všem nebeským dokonalostem moci ducha a stává se tak pro věčnost dokonale sjednocena s Ním.
14 Ve výměně jednoho pouta za pouto jiné však spočívá růst duše duchovní silou, což znamená moudrost a milost.
15 Moudrost jest jasné vidění věčného pořádku Božího v Sobě, a milost jest věčné světlo lásky, jež osvětluje nekonečné a nesčetné věci, jejich vztahy i cesty.
16 Tak, jak tomu je s člověkem, tak také tomu bylo s Bohočlověkem Ježíšem.
17 Jeho duše byla stejně jako duše každého člověka a byla tím více zatížena slabostmi, protože nejmocnější Bůh-Duch musel Sám Sebe spoutat nejmocnějšími pouty, aby mohl být udržen ve Své duši.
18 Proto také musela Ježíšova duše obstát při největších pokušeních, zapírajíc sama sebe, aby zpřetrhala pouta Boha-Ducha, posilnila se tak k nekonečné svobodě Ducha všech Duchů, a plně se s Ním ztotožnila.
19 A právě v tom spočívalo prospívání moudrosti a milosti Ježíšovy duše před Bohem i lidmi, a sice tou měrou, jak se Bůh-Duch postupně a stále více a více sjednocoval s Jeho, pochopitelně Božskou, duší, jež byla vlastním Synem.
Výňatek ze spisu Dětství a mládí Ježíšovo. Přijal Jakob Lorber.
Lorber.cz
2 Otázka: - Jak mohl Ježíš jako jediná Božská Věčná Bytost prospívat milostí a moudrostí před Bohem i lidmi, když přece Bohem od věčnosti byl?
3 - A jak, zejména před lidmi, když přece byl od věčnosti nekonečně nejdokonalejší bytostí?
4 Abychom to správně pochopili, je třeba Ježíše nevidět jen jako samotného Boha;
5 nýbrž je třeba si Ho představit jako člověka, v němž se jediné věčné Božství zrovna tak jako zdánlivě nečinné uvěznilo, jako je uvězněn Duch („Duch" jako božská jiskra v člověku) v každé lidské bytosti.
6 Co však musí každý člověk podle Božského pořádku učinit, aby svého Ducha v sobě osvobodil,
7 musel též skutečně učinit člověk Ježíš, aby v Sobě osvobodil božskou Bytost a aby se s Ní ztotožnil.
8 Každý člověk však v sobě musí nosit určité slabosti1 jež jsou obvyklými pouty Ducha, v nichž je uzavřen jako v pevné slupce.
9 Pouta však mohou být zlomena teprve tehdy, když duše, smíšená s tělem, se spravedlivým sebezapíráním posílila tak, že je dost pevná, aby svobodného Ducha uchopila a udržela.
10 Z toho důvodu může člověk své slabosti zpozorovat a poznat pouze skrze nejrůznější pokušení, jen tak pozná, jak a kde. je jeho Duch umlčován.
11 Dokáže-li se potom právě v těchto bodech ve své duši zapřít, zlomí tak pouta Ducha a spoutá tím duši.
12 Když je potom v pravý čas upevněna všemi bývalými pouty Ducha, přejde potom pochopitelně zcela přirozeně odpoutaný Duch do celé silné duše.
13 a ona tak dospěje ke všem nebeským dokonalostem moci ducha a stává se tak pro věčnost dokonale sjednocena s Ním.
14 Ve výměně jednoho pouta za pouto jiné však spočívá růst duše duchovní silou, což znamená moudrost a milost.
15 Moudrost jest jasné vidění věčného pořádku Božího v Sobě, a milost jest věčné světlo lásky, jež osvětluje nekonečné a nesčetné věci, jejich vztahy i cesty.
16 Tak, jak tomu je s člověkem, tak také tomu bylo s Bohočlověkem Ježíšem.
17 Jeho duše byla stejně jako duše každého člověka a byla tím více zatížena slabostmi, protože nejmocnější Bůh-Duch musel Sám Sebe spoutat nejmocnějšími pouty, aby mohl být udržen ve Své duši.
18 Proto také musela Ježíšova duše obstát při největších pokušeních, zapírajíc sama sebe, aby zpřetrhala pouta Boha-Ducha, posilnila se tak k nekonečné svobodě Ducha všech Duchů, a plně se s Ním ztotožnila.
19 A právě v tom spočívalo prospívání moudrosti a milosti Ježíšovy duše před Bohem i lidmi, a sice tou měrou, jak se Bůh-Duch postupně a stále více a více sjednocoval s Jeho, pochopitelně Božskou, duší, jež byla vlastním Synem.
Výňatek ze spisu Dětství a mládí Ježíšovo. Přijal Jakob Lorber.
Lorber.cz
sobota 7. února 2009
Zjevení Ducha Svatého O nesmrtelnosti duše a o věčném pohybu
Na počátku bylo Slovo a Bůh byl Slovem a vše, co žije, vzniklo z Něho (Jan 1,1)
Vzniklo tedy celé jsoucno ze Slova? Pokud je to tak, pak se i vy jedině skrze toto Slovo stanete Bohy. Když jste to správně pochopili, můžeme začít výklad o podstatě Božství jehož ponětí je na této zemi takové zamlžené, že se sotva najde člověk, který by pochopil Boha a Jeho moc.
Lidé neznají Boha ani Jeho Bytost, neboť nežijí podle Slova když by se tak stali osvícenějšími. Tato tma nastala tehdy, když člověk nastoupil na svoji sobeckou pouť. Vybočil tím z cesty Božího řádu, čehož důsledkem bylo zatemnění duše a její pád.
Nyní, když toto dávám psát, se sotva najde bytost, která by pochopila význam Mých slov. Dokud člověk nebude žít podle Božího Slova, nepochopí ho!
Vezmeme si například zvířata. I ona si navzájem rozumí ve svém prostředí. Podobně je to u člověka. Dokud žije jako zvíře, nemůže Boha pochopit, i když je celkem možné, že je Bůh v něm. Jen tehdy se přiblíží k Bohu jako „syn člověka“, když začne ve svém nitru uplatňovat život v souladu s Božími vlastnostmi. Pak se stane Slovem, tedy Bohem, který je v úplném protikladu k tomuto světu – tmě.
Když tedy člověk začne žít životem sebezapření, a nikoliv jak je ve světě užívané, právě tehdy se mu stane jasnějším nadpozemský nebeský život. V tom spočívá tajemství poznání Boha.
Lidé nemohou v sobě poznat Boha pro své zvířecí pocity. Pokolením i původem jsou lidi – zvířaty, která nežijí Božím životem.
Aby jste to lépe pochopili, například i zvířata jako pes, kočka, kráva a jiná se chovají podle svého určení. Každé zvířecí plemeno jedná podle toho, kam patří.
A tak jsme se dostali k tomu závěru, že na základě skutků můžeme jasně poznat lidské pokolení a původ člověka.
Úryvek ze spisu LISTY OTCE část 3. Napsané prostřednictvím Johany Szatmáriové.
Najdete na www.Lorber.cz ... .
Vzniklo tedy celé jsoucno ze Slova? Pokud je to tak, pak se i vy jedině skrze toto Slovo stanete Bohy. Když jste to správně pochopili, můžeme začít výklad o podstatě Božství jehož ponětí je na této zemi takové zamlžené, že se sotva najde člověk, který by pochopil Boha a Jeho moc.
Lidé neznají Boha ani Jeho Bytost, neboť nežijí podle Slova když by se tak stali osvícenějšími. Tato tma nastala tehdy, když člověk nastoupil na svoji sobeckou pouť. Vybočil tím z cesty Božího řádu, čehož důsledkem bylo zatemnění duše a její pád.
Nyní, když toto dávám psát, se sotva najde bytost, která by pochopila význam Mých slov. Dokud člověk nebude žít podle Božího Slova, nepochopí ho!
Vezmeme si například zvířata. I ona si navzájem rozumí ve svém prostředí. Podobně je to u člověka. Dokud žije jako zvíře, nemůže Boha pochopit, i když je celkem možné, že je Bůh v něm. Jen tehdy se přiblíží k Bohu jako „syn člověka“, když začne ve svém nitru uplatňovat život v souladu s Božími vlastnostmi. Pak se stane Slovem, tedy Bohem, který je v úplném protikladu k tomuto světu – tmě.
Když tedy člověk začne žít životem sebezapření, a nikoliv jak je ve světě užívané, právě tehdy se mu stane jasnějším nadpozemský nebeský život. V tom spočívá tajemství poznání Boha.
Lidé nemohou v sobě poznat Boha pro své zvířecí pocity. Pokolením i původem jsou lidi – zvířaty, která nežijí Božím životem.
Aby jste to lépe pochopili, například i zvířata jako pes, kočka, kráva a jiná se chovají podle svého určení. Každé zvířecí plemeno jedná podle toho, kam patří.
A tak jsme se dostali k tomu závěru, že na základě skutků můžeme jasně poznat lidské pokolení a původ člověka.
Úryvek ze spisu LISTY OTCE část 3. Napsané prostřednictvím Johany Szatmáriové.
Najdete na www.Lorber.cz ... .
pondělí 2. února 2009
Tisíciletá říše. Doba boje
Oznámení Ježíše o době obratu a konce: „Od nynějška (pozemské doby Ježíše) uplyne tisíc let a ještě méně než tisíc let, kdy pošlu s velkým voláním pozounů mezi chudé lidstvo tytéž anděly, které zde nyní vidíte. Ti budou v duchu usmrcené lidi země probouzet z hrobů jejich noci. A jako se ohnivý sloup valí od jednoho konce světa k druhému, tak se tyto mnohé miliony probuzených budou řítit na všechny světové noci a nikdo jim nebude moci odporovat. – Od této doby se země stane zas rájem a Já povedu Své děti dál pravou cestou !“ VEJ 1, kap. 72, 3
Pán příteli nového slova: „Pravá Boží říše nemůže být nikdy ve hmotě, nýbrž jen v duchu! A tak nebude „tisíciletá říše“ zevně nijak viditelná, nýbrž zcela tiše a bez okázalosti v srdcích lidí dobré vůle. – Ani se neptej, kdy a jak: – Neboť příchod „tisícileté říše je ve všech dobách stále stejné znovuzrozování lidského ducha. – Stavební prostředek ke všeobecné Boží úplné říši na zemi v srdcích lidí ale už nyní mnohonásobně ve svých rukách (ve spisech nového slova). Přičiňuj se, aby se dostaly do rukou mnohých a v tom už uzříš pravou „tisíciletou říši“ na zemi!“
Nebeské dary 2, str. 436, 5 – 8
Ježíš: „Nemyslete si, že chci Já, Pán mít na Zemi velký konečný soud. A že je vše už tak určeno! Ó, to buď daleko ode Mne a od vás! Ale bude to tak jako před dobou Noema: Lidé budou svých mnohých světských poznatků a nabytých dovedností víc a víc zneužívat a nakonec uvalí na sebe i na celou zemi zcela dobrovolně všeliké soudy z hlubin Mého stvoření a tu řeknu: Chtějícímu se neděje bezpráví!“ VEJ 5, kap. 108, 4
Ježíš: „Mezi Mými dětmi a dětmi světa vznikne mnohý boj, poněvadž počet Mých bude na zemi vždy menší, než dětí světa, ale nakonec ti Mí přece zvítězí nade vším světem a svět jim už nebude moci uškodit, neboť, i kdyby se vám zdála hmota sebetvrdší a nezrušitelnější, bude přece jen konečně muset ustoupit moci ducha!“ VEJ 6, kap. 149, 5
Výtah ze Spisu Nové Zjevení č. 3, sestavené Dr. Waltrem Lutzem.
Tento spis, a mnoho dalších, najdete na www.Lorber.cz .
Pán příteli nového slova: „Pravá Boží říše nemůže být nikdy ve hmotě, nýbrž jen v duchu! A tak nebude „tisíciletá říše“ zevně nijak viditelná, nýbrž zcela tiše a bez okázalosti v srdcích lidí dobré vůle. – Ani se neptej, kdy a jak: – Neboť příchod „tisícileté říše je ve všech dobách stále stejné znovuzrozování lidského ducha. – Stavební prostředek ke všeobecné Boží úplné říši na zemi v srdcích lidí ale už nyní mnohonásobně ve svých rukách (ve spisech nového slova). Přičiňuj se, aby se dostaly do rukou mnohých a v tom už uzříš pravou „tisíciletou říši“ na zemi!“
Nebeské dary 2, str. 436, 5 – 8
Ježíš: „Nemyslete si, že chci Já, Pán mít na Zemi velký konečný soud. A že je vše už tak určeno! Ó, to buď daleko ode Mne a od vás! Ale bude to tak jako před dobou Noema: Lidé budou svých mnohých světských poznatků a nabytých dovedností víc a víc zneužívat a nakonec uvalí na sebe i na celou zemi zcela dobrovolně všeliké soudy z hlubin Mého stvoření a tu řeknu: Chtějícímu se neděje bezpráví!“ VEJ 5, kap. 108, 4
Ježíš: „Mezi Mými dětmi a dětmi světa vznikne mnohý boj, poněvadž počet Mých bude na zemi vždy menší, než dětí světa, ale nakonec ti Mí přece zvítězí nade vším světem a svět jim už nebude moci uškodit, neboť, i kdyby se vám zdála hmota sebetvrdší a nezrušitelnější, bude přece jen konečně muset ustoupit moci ducha!“ VEJ 6, kap. 149, 5
Výtah ze Spisu Nové Zjevení č. 3, sestavené Dr. Waltrem Lutzem.
Tento spis, a mnoho dalších, najdete na www.Lorber.cz .
sobota 3. ledna 2009
Zjevení Janovo – kap,13,verš 15 – 18.
Text: A dáno jí, aby mohla dáti ducha obrazu zvířete, aby dokonce mluvil a způsobil obraz tohoto zvířete, aby ti, kdož by se obrazu tohoto zvířete neklaněli, byli usmrceni a přivede všechny, malé i velké, bohaté i chudé, svobodné i službě podrobené! K tomu učiní na své pravé ruce, aneb na svém čele znamení, aby nikdo jiný nemohl kupovati ani prodávati než ten, kdo má znamení se jménem toho zvířete, aneb pečeť jména jeho. Tu jest moudrost! Kdo rozumí, sečti číslo 1, toho zvířete, neboť jest to číslo člověka. A jeho pečeť je 666.
Přijato skrze Jakoba Lorbera 7.května 1841
Piš jen ve jménu Mém, Já už vím, co vám chybí, pro příliš daleké věci vaše prodloužené oči nestačí, aby je viděli při prostředně dalekých předmětech, vidíte jen jednostrannou kůru a z velmi blízkých věcí nevidíte proto ničeho, že jsou vám příliš blízké a proto málo zajímají. Tyto verše Zjevení jsou však rukám hmatatelné a vy je přece nejste s to pochopiti! Ano, čím je něco dražší, tím jste vy při tom tupější, pro příště se však tažte na to, co vám připadá býti nejlehčí! Věru se stanete jistě pokornější nežli zde těmito velmi lehkými čtyřmi verši – a dejte si tedy pozor:
V této kapitole je především řeč o třech zvířatech, předně o hlavním draku, za druhé o zvířeti z moře vystupujícím se sedmi desetirohými hlavami a za třetí o zvířeti jakoby beránku se dvěma rohy na hlavě. Kdo je tu hlavním drakem, to už asi víte, jelikož jsem vás již tak často a zejména ve dvanácti hodinách učinil dostačující sdělení o svém úhlavním nepříteli.
Chcete-li však poznati ono druhé zvíře, obraťte své oči na blízko vám ležící sebelásku a naleznete na ní všechny přívlastky potvrzeny. Vyvstává z moře hrabivých žádostí a má sedm hlav, to jest pro každé přikázání lásky k bližnímu jednu zvláštní s deseti rohy, jímž se jednou i druhou stranou stejnoměrně usiluje proti všem 10 přikázáním. Zraněná hlava jest potrestané zlodějství a lup, avšak škodí to něco onomu zvířeti? Ó nikoli, neboť tato zraněná hlava jest úplně vyléčena všemi těmi politickými státními a obchodními zákony a tak také pod těmito zákony žije a podle nich jedná celý svět – a tím se tedy denně vysmívá Beránku a JEHO přikázáním.
Třetí zvíře vyvstává ze země, vypadá jako beránek, avšak má dva rohy. Co asi to jest. Pravím vám, toto jest vám nejblíže – jest to ono vodní zvíře velmi podporující a na konec dokonce zbožňující všeobecný průmysl, který se svými dvěma rohy přímo pracuje proti 10 přikázáním lásky! Že je tomu tak – pohlédněte jen do Ameriky a Anglie!
Jak velice jest tímto třetím zvířetem právě tento průmysl, ukazující vám například přeukrutně špatné zacházení s dětmi v anglických a amerických továrnách, kde děti musejí často od 5 hodin ráno až přes devět hodin večer stále stojíce, téměř polonahé pracovati a to často od sedmi let věku počínaje (tento stav byl v minulosti, ale je ještě v tzv.rozvojových zemích – poznámka JHR). Dostanou jednou za den trochu špatného chleba jísti a nemají jiného nežli nanejvýš 15 minut času ke klidu v poledne, každá minuta přes to trestá nanejvýš nemírnými ranami bičem. Vyučování se jim nedostává – leda o jejich průmyslovém určení!
O kdybyste mohli viděti podstatu průmyslu se MNOU a skrze MNE řekli byste: „Ó OTČE, toť onen drak sám!“
Nekoná toto druhé zvíře veškeré násilí prvého zvířete,jehož rána na hlavě byla zahojena? A nezpůsobuje, že téměř celá Země, to jest aspoň její hlavní obyvatelé úplně klaní se onomu dřívějšímu raněnému zvířeti? Nemluví se všude o zbožňovaných králích, knížatech a jiných průmyslových zakladatelích a vynálezcích, nestaví se jim v celém světě pomníky?!
Nedělají se ta největší znamení a nenechává se oheň s nebe padati to jest neučí se zcela rozumně před slepými lidmi, že tato píle jest vlastní podstatou všech náboženství a nejdůstojnějším uctíváním BOHA, ne-li dokonce nejlepším zbožňováním? Jaká to naprostá loupež z nebe namlouvati člověku, že Já mohu býti také ohavností uctíván! Ale už jen zcela krátký čas!
Ó hleďte, svedení obyvatelé Země, obraz zvířete s ranou mečem vší politické spravedlnosti jest nyní živoucí! Lidé byli nuceni tento obraz dokonce svou vlastní krví míti a nyní se stkví a mluví a proudí, usmrcuje a jest uctíván všemi červy patolízaly, kteří jsou za to nazýváni učenci a žurnalisty a ještě nesmírnými trusnicemi, (mouchy masařky) které musejí míti ode všeho něco, aniž by pracovali, aby si tím něco vydělali. Ať jen se pak někdo odváží toto zvíře neuctívati, ten brzy zpozoruje, kolik mu světsky uhodilo!
Duch v obrazu tohoto zvířete jest pak to,že sebeláska a hrabivost dosáhla u všech veličin světa nejvyššího vrcholu to jest plného čísla 666, neboť sebeláska se rovná 600, oloupený oheň 60, to jest božského přikázání je desetkrát použito k zištnosti, láska k bližnímu konečně jen 6, to jest konati nejdokonalejší otroctví, místo, aby se dávalo ze 1 – požaduje se i sto!
Pohleďte a pochopte nyní označení pravé ruky a čela u velkých i malých, bohatých i chudých, svobodných i službou postavených! Není to panovačnost, buď moci anebo světským rozumem! Řekněte, zda nyní někdo bez tohoto znamení něco zmůže? Věru pravím vám, má-li někdo z vás dceru dáti, dá ji snad rád takovému „poznamenanému“ anebo budou žádati nepoznamenaného? Může někdo, neobdržel-li nějaké znamení anebo nějaký úřad od zvířete, učiní ještě nějaké štěstí na světě???
Vy sami jste „poznamenaní“, až na Mého sluhu, kterého jsem s velkou námahou udržel doposud ještě nepoznamenaného. Pravím vám však, kdybych dopustil, aby požádal o jednu z vašich dcer, tu byste se na něho podivně podívali a přátelsky byste mu poradili, aby od toho upustil, ježto by se to přece jen nedalo dělati, jelikož není poznamenán!
Jestliže byste to však učinili i s tím, kterého jsem vám v noci učinil svítilnou, co byste teprve učinili, kdyby se jiný nepoznamenaný opovážil, toto od vás požadovati? Pravím vám: „Spíše byste ty dcery za živa zazdíti dali, dobře rozumějte, to jest do kláštera poslali!
Jsem toho mínění, že vám ono poznamenání je dosti jasné. Kdo může tedy bez tohoto poznamenání kupovati anebo prodávati?
Ale oněch 12 měsíců je brzy u konce, jelikož přikázání lásky k bližnímu bylo již více než 5 x použito na sebelásku. Já však pravím vám, ono znamení, ohněm Mé lásky vyhubiti, pak dospějete k opravdovému vnitřnímu životu! Avšak dospěti k vnitřnímu životu ze Mě a ve Mně je nyní právě tak těžké, že znamení vypaluje každého ven k světu, proto dejte MOU láskou se vypáliti zpět od světa, onoho zvířete, tak nalezne život nyní i věčný.“
Amen.
Ze spisu VELKÝ ADVENT, přijato skrze Gottfrieda Mayerhofera.
Přijato skrze Jakoba Lorbera 7.května 1841
Piš jen ve jménu Mém, Já už vím, co vám chybí, pro příliš daleké věci vaše prodloužené oči nestačí, aby je viděli při prostředně dalekých předmětech, vidíte jen jednostrannou kůru a z velmi blízkých věcí nevidíte proto ničeho, že jsou vám příliš blízké a proto málo zajímají. Tyto verše Zjevení jsou však rukám hmatatelné a vy je přece nejste s to pochopiti! Ano, čím je něco dražší, tím jste vy při tom tupější, pro příště se však tažte na to, co vám připadá býti nejlehčí! Věru se stanete jistě pokornější nežli zde těmito velmi lehkými čtyřmi verši – a dejte si tedy pozor:
V této kapitole je především řeč o třech zvířatech, předně o hlavním draku, za druhé o zvířeti z moře vystupujícím se sedmi desetirohými hlavami a za třetí o zvířeti jakoby beránku se dvěma rohy na hlavě. Kdo je tu hlavním drakem, to už asi víte, jelikož jsem vás již tak často a zejména ve dvanácti hodinách učinil dostačující sdělení o svém úhlavním nepříteli.
Chcete-li však poznati ono druhé zvíře, obraťte své oči na blízko vám ležící sebelásku a naleznete na ní všechny přívlastky potvrzeny. Vyvstává z moře hrabivých žádostí a má sedm hlav, to jest pro každé přikázání lásky k bližnímu jednu zvláštní s deseti rohy, jímž se jednou i druhou stranou stejnoměrně usiluje proti všem 10 přikázáním. Zraněná hlava jest potrestané zlodějství a lup, avšak škodí to něco onomu zvířeti? Ó nikoli, neboť tato zraněná hlava jest úplně vyléčena všemi těmi politickými státními a obchodními zákony a tak také pod těmito zákony žije a podle nich jedná celý svět – a tím se tedy denně vysmívá Beránku a JEHO přikázáním.
Třetí zvíře vyvstává ze země, vypadá jako beránek, avšak má dva rohy. Co asi to jest. Pravím vám, toto jest vám nejblíže – jest to ono vodní zvíře velmi podporující a na konec dokonce zbožňující všeobecný průmysl, který se svými dvěma rohy přímo pracuje proti 10 přikázáním lásky! Že je tomu tak – pohlédněte jen do Ameriky a Anglie!
Jak velice jest tímto třetím zvířetem právě tento průmysl, ukazující vám například přeukrutně špatné zacházení s dětmi v anglických a amerických továrnách, kde děti musejí často od 5 hodin ráno až přes devět hodin večer stále stojíce, téměř polonahé pracovati a to často od sedmi let věku počínaje (tento stav byl v minulosti, ale je ještě v tzv.rozvojových zemích – poznámka JHR). Dostanou jednou za den trochu špatného chleba jísti a nemají jiného nežli nanejvýš 15 minut času ke klidu v poledne, každá minuta přes to trestá nanejvýš nemírnými ranami bičem. Vyučování se jim nedostává – leda o jejich průmyslovém určení!
O kdybyste mohli viděti podstatu průmyslu se MNOU a skrze MNE řekli byste: „Ó OTČE, toť onen drak sám!“
Nekoná toto druhé zvíře veškeré násilí prvého zvířete,jehož rána na hlavě byla zahojena? A nezpůsobuje, že téměř celá Země, to jest aspoň její hlavní obyvatelé úplně klaní se onomu dřívějšímu raněnému zvířeti? Nemluví se všude o zbožňovaných králích, knížatech a jiných průmyslových zakladatelích a vynálezcích, nestaví se jim v celém světě pomníky?!
Nedělají se ta největší znamení a nenechává se oheň s nebe padati to jest neučí se zcela rozumně před slepými lidmi, že tato píle jest vlastní podstatou všech náboženství a nejdůstojnějším uctíváním BOHA, ne-li dokonce nejlepším zbožňováním? Jaká to naprostá loupež z nebe namlouvati člověku, že Já mohu býti také ohavností uctíván! Ale už jen zcela krátký čas!
Ó hleďte, svedení obyvatelé Země, obraz zvířete s ranou mečem vší politické spravedlnosti jest nyní živoucí! Lidé byli nuceni tento obraz dokonce svou vlastní krví míti a nyní se stkví a mluví a proudí, usmrcuje a jest uctíván všemi červy patolízaly, kteří jsou za to nazýváni učenci a žurnalisty a ještě nesmírnými trusnicemi, (mouchy masařky) které musejí míti ode všeho něco, aniž by pracovali, aby si tím něco vydělali. Ať jen se pak někdo odváží toto zvíře neuctívati, ten brzy zpozoruje, kolik mu světsky uhodilo!
Duch v obrazu tohoto zvířete jest pak to,že sebeláska a hrabivost dosáhla u všech veličin světa nejvyššího vrcholu to jest plného čísla 666, neboť sebeláska se rovná 600, oloupený oheň 60, to jest božského přikázání je desetkrát použito k zištnosti, láska k bližnímu konečně jen 6, to jest konati nejdokonalejší otroctví, místo, aby se dávalo ze 1 – požaduje se i sto!
Pohleďte a pochopte nyní označení pravé ruky a čela u velkých i malých, bohatých i chudých, svobodných i službou postavených! Není to panovačnost, buď moci anebo světským rozumem! Řekněte, zda nyní někdo bez tohoto znamení něco zmůže? Věru pravím vám, má-li někdo z vás dceru dáti, dá ji snad rád takovému „poznamenanému“ anebo budou žádati nepoznamenaného? Může někdo, neobdržel-li nějaké znamení anebo nějaký úřad od zvířete, učiní ještě nějaké štěstí na světě???
Vy sami jste „poznamenaní“, až na Mého sluhu, kterého jsem s velkou námahou udržel doposud ještě nepoznamenaného. Pravím vám však, kdybych dopustil, aby požádal o jednu z vašich dcer, tu byste se na něho podivně podívali a přátelsky byste mu poradili, aby od toho upustil, ježto by se to přece jen nedalo dělati, jelikož není poznamenán!
Jestliže byste to však učinili i s tím, kterého jsem vám v noci učinil svítilnou, co byste teprve učinili, kdyby se jiný nepoznamenaný opovážil, toto od vás požadovati? Pravím vám: „Spíše byste ty dcery za živa zazdíti dali, dobře rozumějte, to jest do kláštera poslali!
Jsem toho mínění, že vám ono poznamenání je dosti jasné. Kdo může tedy bez tohoto poznamenání kupovati anebo prodávati?
Ale oněch 12 měsíců je brzy u konce, jelikož přikázání lásky k bližnímu bylo již více než 5 x použito na sebelásku. Já však pravím vám, ono znamení, ohněm Mé lásky vyhubiti, pak dospějete k opravdovému vnitřnímu životu! Avšak dospěti k vnitřnímu životu ze Mě a ve Mně je nyní právě tak těžké, že znamení vypaluje každého ven k světu, proto dejte MOU láskou se vypáliti zpět od světa, onoho zvířete, tak nalezne život nyní i věčný.“
Amen.
Ze spisu VELKÝ ADVENT, přijato skrze Gottfrieda Mayerhofera.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)