Dejte Bohu, co je Boží, a potom světu, co mu patří.

Dejte Bohu, co je Boží, a potom světu, co mu patří. Nechť ve všem platí Boží řád. Pod tou podmínkou vyhovíš Mé Boží vůli a i svým světským povinnostem. Stojíš totiž mezi dvěma světy. S těmi, kteří se se Mnou podělí o svoje srdce a čas, mohu být jako ženich i v přirozeném smyslu slova.

Když chce být nějaká osoba manželkou, její polovina patří tomu, kdo s ní tvoří pár. Musí spolu tvořit jednu duši. Tak je to i se Mnou.
Dokud totiž Já nejsem prvým a nejdůležitějším, do té doby nemohu být ženichem a ty nemůžeš být nevěstou pána celého univerza.

Aspoň šedesátinásobnou, tedy střední úrodu musí přinést láska té, které ženichem se Já mohu stát. je to polovina srdce a času, a tu mi na tomto světě musí zasvětit Moje nevěsta a po tomto světě může přijít k pravému sjednocení.
Co znamená polovina dne, který si přeji? Je to sloužit lásce, i když tímto psaním, nebo někomu pomoci, nebo se nad někým smilovat, nebo naplnit 25. kapitolu Matoušova evangelia. O těchto mohu říci: „Přijďte ke Mně, vy požehnaní, Mého Otce.“



Tedy člověk je tvorem lásky a obrazem Boha, proto znamená víc než všechny andělé. Tak jako je Bůh centrem univerza a proudí z něho všechno dobro, tak je centrem těla lidské srdce ze kterého proudí život do celého organismu. Podobně, jako je srdce Božím chrámem. Bůh se v člověku projeví láskou, neboť Bůh je láska. A tak kde není Bůh, tam není láska, ale duši ovládá protivník, luciferův přívrženec a jeho duše, neboť tento svět žije ve všeobecnosti v souladu s jeho vlastnostmi.

Nyní víte, kde se nachází svět a proč Ježíš soustavně hlásal sebezapření, čili to, aby jste nemilovali svět, neboť je to satanovo království.


Duši zabíjí právě to, co tu v tomto světě nazývají dobrem. Pro spásu není dobré, co má tento svět rád, ale co si tu duše odepře. Tím roste do nebe, sjednocuje se s vůlí Otce. Tak se tento svět ztrácí a nebe roste.
Podobně jsem si i Já Ježíš vyměnil světskou duši za Boží. Potom přišel ke Mně Otec se svou volbou a působil ve Mně. Činitelem nebylo Moje lidské tělo, ale Duch Mého Otce.

Velikost Božího království v každém člověku závisí od toho do jaké míry si jeho duše osvojí Boží vůli, jak velmi se člověk vzdálí od tohoto světa a nechá v sobě narůst boha a druhý svět Boží království.


Úryvek ze spisu Listy Otce č. 3. Napsané prostřednictvím Johany Szatmáriové.
Najdete na www.Lorber.cz ... .

MOC MODLITBY aneb JAK SE MÁME MODLIT ?

Proto jsem pravil k svým učedníkům: „Bděte a modlete se, abyste neupadli v pokušení!“ Protože je Mně známá moc modlitby, jíž bylo v oné době tolik zapotřebí, neboť v krátké době nato ztratili svou nejdůležitější oporu Mne Samého.

Také dnes k vám volám totéž: „Modlete se,“aby vás nepřekvapily události při nichž mysle a důvěry jest co nejvíce zapotřebí: „Modlitba dává útěchu, jest povznesením ke Mně, musí však býti konána rozumně jinak se mine účinku, a člověk při vší své modlitbě dochází na pokraj zoufalství.

Uvažujte tedy o tom, co jsem vám, zde opět podal, přičiňujte se, abyste se modliti naučili, abyste si ode Mne vyprosili to, co vám splniti mohu! Neztrácejte se v marných přáních a nicotných světských žádostech věcí, které i kdybyste měli, nepřinesly by vám žádoucího štěstí, všeho ve světě musí být moudře a jen tak užíváno, aby to přinášelo duchovní užitek. Rovněž tak toto slovo o moci modlitby“, abyste především věděli jak se modliti a pokud modlitba i druhým prospívá.

Život jest, Mé Já, život má Moje celá tvorba, život musí býti také všude v duchovnu, proto vše mrtvé chci odstraniti. Život jest pokrok, život je nutný k přeměně jednoho ve druhé a život, duchovní život buduje hmotu, udržuje-li po nějaký čas, opět rozkládá jakmile přišla doba zrání k vyššímu, aneb také když podmínky pozemské jsoucnosti co přípravná škola pro život byly úplně zanedbány.


Úryvek ze spisku, přijato Gottfriedem Mayerhoferem. Najdete na www.Lorber.cz .

JEŽÍŠ V GETSEMANE, ze spisu Velké Evangelium Janovo, díl 11.

Nyní jsme vyšli ku bráně a obrátili se k hoře Olivové. Tam byla zahrada Getsemane, náležela k oné hospodě na hoře Olivové, která patřila Lazarovi a byla známa jako oblíbené výletní místo. Pod onou hospodou, která byla na návrší a poskytovala dalekou vyhlídku, se prostíral sad na způsob parku, jímž vedla velmi příjemná cesta na návrší. Tento park sám však bylo vlastní Getsemane a je tudíž na zcela jiném místě nežli se teď ukazuje, které má s ním jen společné jméno, protože tamní velmi staré stromy svedly ty, kteří později hledali toto místo k domnění že ono správné místo nalezli.

U hospodského jsme se často scházeli a tak také Jidáš myslel, že Mne jistě u něho najde, jelikož Lazara bych neopustil snad proto, abych mohl být se Svými učedníky Sám. Park sám poskytoval nám vhodné místo k rozjímání pro veliké ticho, které tam zavládlo a proto jsem tam vedl učedníky, aby mohli o posledních událostech ještě jednou uvažovat.

Utábořili jsme se stranou cesty a Já jsem vyzval Petra, Jana a Jakuba, aby poodešli se Mnou poněkud stranou od ostatních. Učinili tak a šli za Mnou.
Zde nastal okamžik, kdy celá tíha blížícího se zla zachvátila duši Syna člověka a Božství opět zcela ustoupilo, aby přenechalo nejsvobodnější rozhodnutí člověku Ježíši.
Proto také pociťoval člověk Ježíš tuto tesknou hodinu a pravil: „Smutná je duše Má až k smrti!" Potom pravil také k oněm třem: „Zůstaňte zde a bděte se Mnou!"
Pak poodešel stranou a modlil se slovy: „Otče Můj, možno-li, ať ustoupí tento kalich ode mě; avšak ne jak já chci, nýbrž jak Ty chceš!"
Protože však v těchto slovech není ještě vlastní pevné rozhodnutí, nevrátilo se také ještě Božství do něho.

Více naleznete ve spisu Velké Evangelium Janovo, díl 11, přijato Leopoldem Engelem.
www.Lorber.cz

VEČEŘE PÁNĚ, ze spisu VEJ 11.

Když se přiblížilo poledne, vyzval jsem Své učedníky k odchodu a nyní jsme se ubírali pohodlným krokem opět po silnici mezi Jeruzalémem a Jerichem. Byl pak dnes den velikonočního beránka a Moji učedníci se Mne tázali, zda a kde jej budu s nimi jíst. Na tuto otázku jsem přisvědčil a žádal, aby dva šli před námi do města a připravili tam beránka, potom že přijdu s ostatními za nimi.

V městě žil pak člověk, jenž náležel do počtu těch, které jsem uzdravil již na počátku Své učitelské doby, když jsem poprvé vystoupil v Jeruzalému. Tento člověk byl věrným přívržencem Mého učení a nebál se Židů a nepříznivých farizeů. Měl menší hospodu, která byla vždy navštěvována nejlepšími hosty. Zejména se u něho zastavovalo mnoho Římanů, kteří cestovali do Jeruzalému. Požíval proto náležitou vážnost u lidu a dobře se mu dařilo. Tento hospodský Mně již dříve skrze Mé učedníky častěji prosil, abych Se u něho zastavil.

K tomuto hospodskému jsem poslal nyní Petra a Jana, aby tam připravili velikonočního beránka. Jako znamení, kde najdou jeho dům, jsem jim řekl, aby následovali člověka, kterého potkají a který ponese do tohoto domu džbán na vodu.
Petr a Jan nebyli onomu majiteli neznámí a když uslyšel Mou žádost, dal ve svém příbytku připravit ihned nejlepší sál, kterého jinak používal při rodinných slavnostech pro sebe, abychom se tam mohli nerušeně věnovat obyčeji velikonočního beránka, kterého on sám, jako podle mínění chrámu odpadlý Izraelita, jenž držel s Římany, již nezachovával, zvláště když měl za manželku Řekyni, s níž žil podle Mého učení bez jakýchkoli formulí chrámových.

Je to onen vlastník dlážděného sálu, o němž evangelisté mimo Jana podávají zprávu, protože se jim později zdálo být velmi důležité oznámit, kde se konala ona večeře, kdežto Jan se staral jen o slova zde promluvená a nikoli o vnější věci.
Nastal večer, když jsem přišel se Svými učedníky. Když jsme byli naším hostitelem a jeho rodinou radostně pozdraveni, byli jsme za ujišťování, že nás tu nebude nikdo rušit, uvedeni do zmíněného sálu, kde jsme se posadili k připravenému beránku velikonočnímu.

Vše, co se tento večer mluvilo, to také evangelista Jan přesně zaznamenal a lze to dodatečně číst v jeho evangeliu. Zde třeba jen něco ještě dodat, aby se přispělo k porozumění, jak ony události vyvrcholily.
Když jsme byli podle starobylého zvyku požili beránka, vstal jsem, opásal Se a odhodlal jsem Se k mytí nohou, čímž bylo prokázáno nejhlubší pokoření Syna člověka, jelikož toto bylo zaměstnání nejnižších sluhů a otroků. Zároveň se však tím říká, že po Mých cestách nemůže kráčet nikdo, komu jsem dříve neočistil nástroje, které mu umožňují jít též po těchto cestách; to jest jeho srdce musí být úplně očištěno od všeho prachu světských silnic, po nichž dosud kráčel a jsem to Já, Jenž mu k tomu poskytne prostředky. Ať se tedy nikdo tohoto umývání nebojí, jinak nebude mít na Mně podíl.
Tím jsem zde dal učedníkům hluboké poučení v symbolu, při čemž ovšem tento symbol není věcí hlavní, nýbrž vše tu znamená jádro v něm vězící.

Výtah ze spisu Velké Evangelium Janovo, díl 11.

www.Lorber.cz

ODHALENÍ PLÁNU STVOŘENÍ A PLÁNU VYKOUPENÍ, ze spisu Velké Evangelium Janovo, díl 11.

Mnozí se zde budou divit, proč jsem vyvolal duše Svých učedníků z těl, abych je takto učinil svědky tohoto výjevu. To se stalo z dvojího důvodu.

Předně neměly při probuzení přinést do svého pozemského života vzpomínku na to, jelikož by to bylo neužitečné, ano pro jejich další vývoj škodlivé, - potom však proto, že duše jedině ve svém svobodném stavu je sto prohlédat své předchozí stupně. Záleželo však na tom druhém, aby Mne tyto duše mohly jako svého Pána a Tvůrce úplně poznat a prosit, abych je chránil. Lucifer pak měl poznat, jak je zbavován svých přívrženců a jak se stává stále vždy bezmocnější.

Je zde nyní na čase, aby se pro porozumění toho dalšího úplně jasně vyložilo, kdo a co Lucifer je, jak si ho představovat a jak je možné v každém jednotlivém člověku nad ním zvítězit. Teprve při náležitém objasnění těchto nejdůležitějších otázek lze pochopit správně stvoření, Mé sestoupení na Zemi, Mé utrpení a umírání. Poslyš tedy světe, velké, jakéhokoliv obrazu úplně zbavené tajemství Mého plánu stvoření a vykoupení!

Když se Božství postupem, který vám zůstane povždy tajuplný, nalezlo a v Sobě poznalo tvůrčího a všeobjímajícího světového Ducha, tu vzniklo v Něm mocné vlnění a nutkání a pravilo v Sobě: 'Vystavím Své ideje ze Sebe, abych spatřilo na nich, co zmohou Mé síly!' Neboť dokud nevzniká žádná činnost, může Božství Samo Sebe poznávat jen v nepatrné míře. Teprve na Svých dílech poznává vždy více Svou moc a těší Se z toho,(jako každý mistr teprve na svých dílech poznává, co je v něm a má z toho radost}.

Božství chtělo tedy tvořit a řeklo Si dále: „Ve Mně spočívá všechna síla věčností; stvořme tedy bytost, která by byla vyzbrojena veškerou silou jako Já Samo, ale tak, aby v sobě měla vlastnosti, z nichž budu moci poznávat Samo Sebe!“ I byl stvořen duch, jenž byl vyzbrojen veškerou silou ze Mne, aby názorně předvedl Božství Mé ve Mně spočívající síly.

... najdete na www.Lorber.cz ... .

PÁN A LUCIFER, ze spisu Velké Evangelium Janovo, díl 11.

Když jsem nyní pohlédl na zástup Svých stoupenců, kteří zbožně naslouchali Mým slovům, a dobře ani nevěděli, co si z nich vybrat, tu pocítila Má duše hluboký soucit a převelikou lásku k těm, kteří Mne tak důvěřivě poslouchali. Zároveň jsem však viděl, jak se v nich namáhalo zlo, aby odvrátilo jejich duše ode Mne a obrátilo ke světu. Tu se rozlítilo Božství ve Mně a člověk Ježíš ustoupil, takže vládl ve Mně jen Otec.

A všemohoucnost (JÁ) pravila: „Učiňme ještě jeden pokus, zda se nepodaří osvobodit je všechny od toho, co usiluje dolů a osvobodit je, aby se stali dětmi výšiny, aby se ztracený syn navrátil do domu otcovského!"

A hle, tu upadli všichni do hlubokého spánku. Já však jako člověk Ježíš a přece Bůh od věčnosti stál jsem Sám a povolal jsem k Sobě Lucifera, padlého archanděla, pro něhož bylo toto vše stvořeno.
Tu se uvolnily duše od těl spících a shromáždily se kolem Mne a zazářila v nich jasně svítící jiskra, která těmto dosud ještě zle znečištěným duším udílela světlo a životní teplo.

A (duše učedníků) poklekly přede Mnou a prosily Mne: „Pane, neodvracej se od nás! Ty jsi nás zachránil a povedeš nás dále!" Lucifer stál přede Mnou v podobě krásného jinocha, leč bez lesku, se skloněnou hlavou a čekal na Mé slovo.
JÁ jsem mu pravil: „Ty jsi, Světlonoši, nemohl Božství vidět, nýbrž jen pociťovat a když jsi vyšel ze střediska Mé lásky do všech prostorů nekonečnosti, abys tvořil světlo a život, domníval jsi se, že jsi nikoli nositel síly, nýbrž vlastník síly. Ty jsi proměnil svou lásku v pýchu a řekl jsi: „Bůh, kterého nelze vidět, není Bůh. Tvorové, kteří tu vznikají mou vůlí, uctívají mě jako jedině viditelnou bytost, jako Boha. Proto jim chci být a zůstat bohem já!"

Tu zazněl v tobě Můj hlas a pravil: „Plnost Mého Ducha působí s tebou a v tobě a všechny vlastnosti, které spočívají ve Mně, tvoří nahoru i dolů stupnici do nekonečna. Dám ti díl své síly, aby každý vládl z nejvnitřnějšího omezení, které tu tvoří nejvnitřnější bod, to jest síly proudící sem z nekonečna se dvou stran. A tak můžeš jako konečná ze Mne vyšlá bytost přece nekonečně působit se Mnou jako protipól, jenž je tu v přiměřeném poměru ke Mně."
Ty jsi však toto varování nedbal; neboť' tvá síla stvořila z tebe nesčíslné bytosti a ony tě poslouchaly a staly se mocné, protože jsem nechtěl zničit tyto nově stvořené (bytosti), jako částku tebe. Vždy mocněji vzrůstal tento zástup a ony tě učinily svým bohem. Tu jsi se znovu rouhal řka: „Já jsem bůh; neboť' nikde nespatřuji sílu, která něco tvoří!" - Pošetilče, jakoby konečno mohlo kdy vidět a pochopit nekonečno!
Spoutal jsem tě tedy a hle, táž síla stojí zde před tebou osobně a praví tobě: Já jsem ten dosud neviditelný Bůh! Poznáváš Mne nyní? Vrat' se do domu otcovského, abys byl zbaven pout a zaujal místo, které ti nálež!! Pohleď zde na zástup přede Mnou klečících, uvolněných od tebe, oživených v sobě Mým dechem a navždy obrácených ke Mně! Zanech vzdoru, nech do sebe vdechnout teplo Mé lásky - a veškerá hmota se rozpráší v niveč!"

Pravil Lucifer: „Ty jsi Ježíš Nazaretský, člověk velké síly, kterou jsem kdysi měl také já. Ale abych poznával v tobě Boha, nejvyšší sílu, nekonečnost v nekonečnu, - ne, nikdy! Co bylo se mnou, může také být s jinými. Lidé jsou smrtelní, jejich těla shnijí - tak se rozpadneš i ty! Tvé tělo se rozplyne a z Ježíše zůstane jen prach.
Znám svoji vinu a vidím se zbaven světelné ozdoby, také ti přeji těch nemnoho mých, kteří se tamto obracejí k tobě. Všemohoucnosti však nikdy nenapadne zničit své stvoření, které je vlastně dílem mým, k němuž jsem já jí teprve dopomohl a které také já miluji právě tak jako ono, neboť je ze mě. Nechť trvá boj dále; neboť teprve tento boj podmiňuje život. Hrůza smrti je dílem mým a tím přidržuji své tvory k sobě a oni zůstávají u mě, aby mé vlastnosti mohly v nich žít, je to tedy již tak správné, jak to je! - Co chceš tedy ještě ode mě?"

Pravil jsem JÁ: „Zde není místo k rozepři; vždyť ty víš velmi dobře, oč se jedná. Mně jako Bohočlověku je dána veškerá síla nebes a jen tvá zatvrzelost Mne nechce poznat, protože stále ještě doufáš, že přece nad Božstvím zvítězíš, že se Ho zmocníš. jeho velkou shovívavost si vykládáš jako slabost, jeho lásku jako malomocnost. Ty nechceš přijít o své zástupy, pro jejichž záchranu jsem Se nyní Sám přioděl (tělem) a snažíš se je podněcovat přestože víš, že tvoji přívrženci jsou nyní již velice oslabeni a ztenčeni. Podařilo se ti polapit mysli a odvrátit od poznání. Trvání pohanství je dílem tvým. Přes to všechno byly však všechny tvé skutky tak obráceny, že padlí přece jen budou ke Mně vedeni - a to ti vše ještě nestačí?"
Praví Lucifer: „Ti, kteří ti připadli, čekají jen na mé zavolání, aby se vrátili. Dej mi příležitost, abych ti dokázal, jak jsou slabí! Prohraji-Ii, uznám tě! Dej mi moc nad tvým tělem, nech mě ohledat vnitřního člověka, jenž žije v tobě a uvidíme, jak málo je na něm božského! A také tito zde se vrátí ke mně, jemuž patří, až Ježíš zaplatí smrtí svou daň!"

Pravil jsem JÁ; „Co já Sám přivedu do Svého Království, je pro tebe navěky ztraceno. já vím od prvopočátku světa nejlépe, které cesty vedou ke spasení. Ale střež se, - míra tvá je naplněna! Z lásky k tvorům Mých nebes a Zemí přišel jsem opět a z lásky k nim dílo dokonám přes tvou tvrdošíjnost!
Nevyvzdoruješ si, aby byl se zánikem tvým zpečetěn též zánik všech bytostí, které jsou z tebe a že tím bude podmíněna lhůta, která je poskytnuta také tobě. Jednou přijde doba, kdy budeš nejen zbaven svého lesku jako nyní, nýbrž budeš stát přede Mnou též zbaven každé bytosti z tebe a pak tvým zničením nebude již postižen žádný tvor. Budeš se pak muset znovu rozhodnout - zda nedáš přednost tomu, abys dobrovolně přišel ke Mně. Ted ustup odtud; neboť Má rozhodnutí jsou pevná a staniž se Má vůle!"
Poté Lucifer zmizel. Já jsem pak žehnal duším kolem Mne shromážděným, posiloval je a přikázal jim, aby se vrátily do svých těl.

Najdete na adrese www.Lorber.cz ... .

III. Rozmluva Ježíšova s Janem(synem Zachariášovým) na vysoké horské výšině.

Uprostřed vysokých hor na skalním balvanu sedí Ježíš – a pohlíží vzhůru na nádherná souhvězdí, jež obloha poskytuje jeho očím. Jest noc – a v zadumání zatoulávají se oči do dálky – jen nížiny dávají ještě rozpoznávati zalesněná návrší.

Jeden předmět znovu a znovu hledají oči, - aby potom, jakoby zklamány k nebi opět vzhlížely.
Lehká dřímota přichází na Ježíše a on se jí také nebrání – vždyť je již třetí noc na této horské výšině.
Hvězdy blednou; a lehké ranní červánky, jakož i započínající život lesních ptáků zvěstují Nové vznikání nastávajícího dne!
Ježíš se probouzí – a chvěje se zimou, halí se pevněji do Svého pláště a jeho pohled hledá opět onen předmět v nížině. Ještě nelze ničeho rozeznati – a tak Ježíš padne na kolena, opře Si hlavu o ruce a počne se modliti: „Svatý Otče! Lásko vší lásky! Živote všeho života! V této ranní hodině jsem ponořen v tichých modlitbách! Potřebuji Tě! – Tvé síly jest třeba! Hle – zřím Cestu – a vidím v plném světle úkoly, které na Mne, jako na člověka, ještě čekají! – Ale potřebuji nutně vědomí! Že Ty jsi – ve Mně! a žiješ; nikoli jako druhý život vedle Mne – nýbrž jako „Můj Vlastní Život!“ Ó, Otče! Také v tomto nastávajícím dni budiž vše i to nejnepatrnější, svědectvím: Tys – u Mne! – Tys – u Mne! – a ve Mně! – Amen!“ -
Ježíš povstává – a Svůj pohled upírá opět na onen předmět, který se v přísvitu jeví jako úžlabina. Nad cestou krouží sup, - aby se vrhl na namanuvší se mu kořist.
Tu otvírá Ježíš ústa a mluvě k Sobě praví: Také vám se dostane jednou vykoupení, - až bude napřed zaseto a nepřítel přemožen! Ó, ubohá Země! – s obyvateli ještě ubožejšími! Jak bys byla šťastna – kdyby nepřítel všeho života – jakožto šťastný tvůj pastýř – plnil vůli Boží! – Leč, ó, Dobrý Otče! Pro Tvou Lásku a pro Tvé Cíle není tu ještě čas!“ -
Ježíš přechází sem tam a pohlíží pevně na nově vycházející jakoby v krvi ponořené slunce. - - A výš a výše vystupovalo slunce – aby svítilo a zářilo bílým světlem.
Ježíš rozpíná paže, jako by Se chtěl ve Světle koupati – obrací se - - a pojednou uzří „Svůj stín“; Jeho rozepjaté paže Jeho tělo od nohou až k hlavě – představovalo kříž

„Ó, kříži! Symbole pokory! Znamení bezmocnosti! Znaku věčného Božího stvoření! V Tvém znamení – zvítězím!“
A Ježíš zachvěv se zimou, znovu se posadil na kámen, aby znovu pohlédl k úžlabině.
„Přijde? – Bude následovat puzení ducha?“
Tak Se tázal vždy a vždy Ježíš, - - aby opět, jakoby v modlitbách pro Sebe říkal:
„Ó, Věčná Lásko! Tvá jest vůle! A budiž vůli Mou! - Rozšiř, otevř srdce Nás obou – Abychom dozráli k používání – ve službách Tvých!“

-------

Podél úžlabiny přichází jakoby neviditelnou rukou veden mladý muž, aby rychlými kroky přispěchal k Ježíšovi. Jeho tvář je zardělá – jeho tep a dech jsou rychlé a těžké – vždyť běžel bez oddechu a odpočinku, skalami a lesem – travou a houštím, za noci, aby byl tam, na tom místě. – kde sedí Ježíš! .............

Více najdete ve spisu SKVOSTNÉ PŘÍBĚHY Z POZEMSKÉHO ŽIVOTA JEŽÍŠOVA č.1, přijato od SELTMAN Max.

www.Lorber.cz

Život a duševní boje Ježíše od Jeho dvanáctého do třicátého roku. Pokyny a příklady k dosažení znovuzrození jako podmínky věčného, blaženého života.

1 Jak potom žil Ježíš, Pán, od Svého dvanáctého do třicátého roku?
2 Cítil v Sobě neustále co nejživěji všemohoucí Božství; věděl ve Své duši, že všechno, co obsahuje nekonečnost, je podřízeno Jeho nejtiššímu pokynu, a že tomu tak musí být věčně.
3 K tomu měl ve Své duši největší touhu nade vším vládnout.
4 Pýcha, touha po moci, nejúplnější svoboda, smysl pro blahobytný život, touha po ženách a mnoho dalšího, také však hněv byly hlavní slabosti Jeho duše.
5 Ale bojoval z vůle Své duše proti všem těmto přemocným podnětům Své duše.
6 Pýchu pokořoval chudobou; ale jak tvrdý prostředek to byl pro Toho, jemuž patřilo všechno, nicméně však nesměl nic nazvat Moje!
7 Touhu po moci poutal ochotnou poslušností vůči těm, kdo jako všichni lidé ve srovnání s Ním nebyli nic.
8 Svou věčnou, nejvyšší svobod překonával tím, že, i když to byIo nekonečně těžké, dával se lidmi najímat jako otrocký nádeník k nejnižší práci.
9 Proti náchylnosti k blahobytnému životu bojoval častým postem – z nouze, ale též ze svobodné vůle Své duše.
10 Proti touze po ženách bojoval častou těžkou prací, chudou stravou, modlitbou a stykem s moudrými muži.
11 Ano, v tomto bodě musel přetrpět velmi mnoho, protože Jeho vzezření i tón Jeho řeči byly velmi působivé,
12 a z toho důvodu do Něho bylo na dálku a na smrt zamilováno pět překrásných Cyreniových dívek, které mezi sebou závodily, aby se Mu co nejvíce zalíbily.
13 Jemu se jistě taková láska líbila; nicméně však musel vždy říci každé: „Noli me tangere!" („Nedotýkej se Mě!")
14 Protože však také jediným pohledem prohlédl zlobu lidí a viděl jejich lstivost a pokrytectví, prohnanost a jejich sobectví,
15 je také pochopitelné, že byl velmi vznětlivý a bylo snadné Ho urazit a popudit;
16 ale tu usměrňoval Svou Božskou mysl Svou láskou a jí.následujícím smilováním.
17 A tak řídil svůj život samým nejtěžším sebezapíráním, aby opět nastolil rozvrácený věčný pořádek.
18 Z toho lze snadno pochopit, jak Ježíš jako člověk prožil osmnáct let, vystaven stálému pokušení a bojem s ním.
19 A protože nyní bylo pro každého učiněno, co mu je k užitku, nezbývá už více co říci, kromě třídenního jednání s moudrými a učenci v chrámě (viz „Tři dny v chrámě" v Jeruzalémě. Vydalo nakl. Trigon.), jež však nyní, stejně tak jako mnoho jiného, nemůže následovat.
20 Proto se prozatím spokojte tím, a ostatní bude následovat, řeknete-li slouhovi:
21 „Přijď, bratře, k nám ve jménu Páně, a zůstaň a přebývej u nás!"
22 Tím se také toto dílo uzavírá a Moje požehnání a Má milost nechť je s vámi navěky. Amen.


Výňatek ze spisu Dětství a mládí Ježíšovo. Přijal Jakob Lorber.

Více na www.Lorber.cz ... .