Když jsem se nyní, jako kdysi Hanna modlila a všechny své myšlenky obracela k Bohu, Svatému Tvůrci, nastalo divuplné „světlo“ kolem mně – a v krátké době také světlo – ve mně!
Zcela udiveně se ohlédnu – zmizel náš dům, zmizel můj muž a mé děti, jakož i náš milý, milý host! Tu na mě dolehne úzkost – a připadám si sama tak cizí; avšak milý hlas vedle mě praví: „Neboj se! Neboť hle, Já tě znám a nalezl jsem tě hodnou – abych ti dal, po čem tvé srdce toužilo:
„Konec tvého utrpení nastane tehdy – až se budeš moci zříci každého pozemského přání, ježto Já jsem Ten, který – ti vše může nahraditi!“
Tu se táži já : „Kdo jsi? – a kde jsi – kde já jsem? Hlas však pravil ještě líbeznějším tónem nežli předtím: „Já jsem láska – Jež vše snáší a Můj Život – jest spása všeho světa. Hledej Mě – v sobě! Neboť jen tam Mě lze nalézti.“
Ze Spisu SKVOSTNÉ PŘÍBĚHY Z POZEMSKÉHO ŽIVOTA JEŽÍŠOVA. KOMOŘÍ ZE ZEMĚ MOUŘENÍNŮ.
Přijato : SELTMAN Max.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat