Přítomnost KRISTA

Pyšné namyšlené duše však marně křičí: „Pane, Pane!“ Vždyť jen Láska v nich může slyšet modlitbu, která jim pomůže ke spáse.
Boží část probuzená v srdci jim podle míry jejich lásky pomůže kráčet dopředu. Je to Boží bytost, která se v úplnosti nachází v každém lidském srdci. Když ho však světem velmi připoutají k zemi, osvobozující pomoc přijde tížeji.

Hle, vše závisí na vašem sebezapření. Do jaké míry upřednostníte Boží věci, tolik dostanete pomoci a světla. Když je Boží království ve vás tak je ve vás i Bůh. Když si svléknete pozemské, můžete se zvedat a růst v Božích věcech.
Když se však necvičíte v sebezapírání a upřednostňujete vlastní „ego“ nikdy se nestanete Božími syny, neboť Ježíšova bytost vám pomůže jen pod tou podmínkou, když Ji v sobě necháme žít, čili Moje vůle se může uplatnit jen v Lásce, neboť naplnění slova si vyžaduje velké sebezapření, aby žila Láska.

Nyní jsem vysvětlil svoji přítomnost v každém člověku, který nežije podle vlastní duše. Mnozí volají: „Pane, buď při mně, pomoz mi!“ Denně tak ke mně vykřiknou ústa milionů, ale všichni Mne hledají venku, ve světě, modlí se ven, jakoby Mne bylo potřebné zavolat na pomoc zvenku, i když jsem o hodně blíže u všech, kteří Mě milují a dodržují Mé Slovo, nebo si Mně tím v sobě vzkřísili. Či může být nějaká pomoc bližší, než ta, která je ve vás? Pravda, ne.
Když velká síla a světlo se otvírají tomu, kdo nežije podle zákonů vlastního „já“, ale miluje kvůli Mně! Jaká šťastná je každá bytost, která Mně pochopila a denně se Mnou rozmlouvá! Jak by mohl zemřít, kdo se probu-dil k životu, když se mu v duši vzkřísila Boží vůle? Jak by mohla být mrtvá Boží vůle, když ona je životem?
Pochopte konečně, v čem spočívá pouto věčnosti. Co stvoří Bůh, to má věčný život. Smrtí je jen hřích. Pro něj musí člověk z času na čas ze-mřít, aby jako nová bytost začal napravovat svůj život a osvobodil se od smrti.
Každý kdo ve Mně věří uchová si Mé slovo, a tak ho vzkřísím v jeho poslední den, to znamená, když pomine jeho sobecká vůle a vzejde v něm Můj den, živé Světlo, neboť skrze Mne žije pro každého.

Ze spisu Listy Otce, část prvá. Přijala Johana Szatmary.
Najdete na www.Lorber.cz .

Miluj svého bližního jako sebe samého!

Ku přikázání Boha nadevše milovat připojil Pán druhé přikázání: Miluj svého bližního jako sebe samého!“ Bližním je každý koho vidíme v nesnázích. Láska k bližnímu je největším díkuvzdáním, které můžeme prokazovat Bohu. Naše láska k Bohu je teprve potom pravá a čistá, dochází-li svého výrazu v lásce k bližnímu, jako lásce bratrské v lásce pro vše, co stvořil Bůh.

Boha nemůžeme vpravdě milovat, nenávidíme-li bratra. Kdo tu praví, že ku blaženosti postačí milovat jedině Boha nade všecko, při tom však může před svým chudým bližním uzavírat srdce a dveře, ten jest na omylu. Milovat máme bližní, protože oni, tak jako my sami, nosí v sobě obraz Boha a jsou jeho dětmi způsobené jako my určené jako my dosáhnout v těžké pozemské tíži stejného cíle. Lidé dělají velký rozdíl mezi bližním a bližním. Mají celkem soucit jen s těmi, kteří s nimi stojí na stejném vnějším stupni. Máme se však snažit každému, kdo potřebuje naší pomoci, ulehčit podle svých sil život pozemský! Zvláště máme pomáhat tomu, kdo bez Boha osiří, a bez naděje útěchy vidí přicházet konec svých snů! Nevědoucímu máme prospět svými duchovními poklady! Máme si uvědomit, jakou hodnotu má člověk v Božím řádu! Pán nás poučuje: „Něco většího nežli Centrální slunce chová již slza sotva narozeného dítěte!“ Vše, co chceme, aby nám lidé činili, čiňme také my jim; máme jim činit to, co bychom považovali za nejlepší pro nás samé, kdybychom byli v jejich postavení!

Co darujeme, máme dávat s radostí a vlídností v srdci, ne s kyselými posuňky a ne s trpkým napomínáním jako mrzutí kazatelé vlídný dárce potěšuje srdce příjemce a naplňuje ho důvěrou k lidem a k Bohu. Pán praví: Miluj svého bližního pro své vlastní srdce, rozséváš podobné pocity do jiných srdcí, a když ihned nezačne v něm planout oheň, přece jiskří, a tato pod popelem světských vášní skrytá jiskra bývá Mnou ošetřována a časem již rozdmýchávána!“ Každý nejmenší skutek milosrdenství převáží, praví Pán, všechny velké skutky všech hrdinů světa. S těmito malými skutky lásky je tomu tak, jako když někdo špičkou jehly vyrývá své jméno do kůry mladého stromku; tu roste jméno jako strom. Všechny světy se svými nádherami jednou pominou; Ale ze skutků lásky vzniknou na jejich místě nepomíjející Slunce a Světy a budou růst a nádhernějšími se stávají ti do vší věčnosti.

Ze spisu NOVÉ STARÉ – SVĚTLO, přijato Jakobem Lorberem.

Více na www.lorber.cz.