Miluj svého bližního jako sebe samého!

Ku přikázání Boha nadevše milovat připojil Pán druhé přikázání: Miluj svého bližního jako sebe samého!“ Bližním je každý koho vidíme v nesnázích. Láska k bližnímu je největším díkuvzdáním, které můžeme prokazovat Bohu. Naše láska k Bohu je teprve potom pravá a čistá, dochází-li svého výrazu v lásce k bližnímu, jako lásce bratrské v lásce pro vše, co stvořil Bůh.

Boha nemůžeme vpravdě milovat, nenávidíme-li bratra. Kdo tu praví, že ku blaženosti postačí milovat jedině Boha nade všecko, při tom však může před svým chudým bližním uzavírat srdce a dveře, ten jest na omylu. Milovat máme bližní, protože oni, tak jako my sami, nosí v sobě obraz Boha a jsou jeho dětmi způsobené jako my určené jako my dosáhnout v těžké pozemské tíži stejného cíle. Lidé dělají velký rozdíl mezi bližním a bližním. Mají celkem soucit jen s těmi, kteří s nimi stojí na stejném vnějším stupni. Máme se však snažit každému, kdo potřebuje naší pomoci, ulehčit podle svých sil život pozemský! Zvláště máme pomáhat tomu, kdo bez Boha osiří, a bez naděje útěchy vidí přicházet konec svých snů! Nevědoucímu máme prospět svými duchovními poklady! Máme si uvědomit, jakou hodnotu má člověk v Božím řádu! Pán nás poučuje: „Něco většího nežli Centrální slunce chová již slza sotva narozeného dítěte!“ Vše, co chceme, aby nám lidé činili, čiňme také my jim; máme jim činit to, co bychom považovali za nejlepší pro nás samé, kdybychom byli v jejich postavení!

Co darujeme, máme dávat s radostí a vlídností v srdci, ne s kyselými posuňky a ne s trpkým napomínáním jako mrzutí kazatelé vlídný dárce potěšuje srdce příjemce a naplňuje ho důvěrou k lidem a k Bohu. Pán praví: Miluj svého bližního pro své vlastní srdce, rozséváš podobné pocity do jiných srdcí, a když ihned nezačne v něm planout oheň, přece jiskří, a tato pod popelem světských vášní skrytá jiskra bývá Mnou ošetřována a časem již rozdmýchávána!“ Každý nejmenší skutek milosrdenství převáží, praví Pán, všechny velké skutky všech hrdinů světa. S těmito malými skutky lásky je tomu tak, jako když někdo špičkou jehly vyrývá své jméno do kůry mladého stromku; tu roste jméno jako strom. Všechny světy se svými nádherami jednou pominou; Ale ze skutků lásky vzniknou na jejich místě nepomíjející Slunce a Světy a budou růst a nádhernějšími se stávají ti do vší věčnosti.

Ze spisu NOVÉ STARÉ – SVĚTLO, přijato Jakobem Lorberem.

Více na www.lorber.cz.