219. ŽIVOT JULIA CÉSARA NA ONOM SVĚTĚ.

1) (Pán:) „(Julius César:) „Byl jsem tím velice potěšen a odebral jsem se, se svým přítelem ku břehu jezera. Lodník vystoupil brzy na břeh a pravil: „Tam nahoře na břehu jezera vpravo. je ještě jedno neblahé bahnisko, v němž se ještě zdržuje všeliká zlá havěť, která občas znečišťuje vzduch této krajiny. Tento močál vysušte! Vnášejte do něho tak dlouho dobrou půdu, až bude bažinatá bezvýznamná louka vyplněna a tím tuto vaši krajinu značně zlepšíte a budete tím mít o úrodný kus země více!“ Přítel a také já jsme mu s radostí poděkovali za tuto radu. Poté rychle opět odplul a my jsme se dali ihned do opravdu těžké práce.
2) V domě bylo nám k práci doporučeno také ihned nutné nářadí. Chopili jsme se ho se vší chutí a radostí, šli jsme na označené místo a začali pracovat. Ale při pohledu na značnou bažinu zmocnila se nás nicméně bázeň a úzkost; neboť bylo tu takové množství všeliké ohavně vypadající havěti, že jsem řekl příteli: „Poslyš, nežli vysušíme to bahno, uplyne na Zemi nejméně sto plných let!“
3) Pravil poté přítel: Co je nám tu po uplynulých ročních dobách Země! Zde takový čas není, neboť zde trvá jeden a týž stejný věčný den a náš čas spočívá v naší vůli. Tento močál je však jen nutný zjev tvé vnitřní na tvém srdci ještě ulpívající nečistoty a je zde .především tvou úlohou, abys se od ní očistil vážnou vůlí a trpělivostí, které jsi na Zemi vůbec neznal. Já ti však chci pomoci a tak bude také tento hnusný močál brzy a snadno proměněn v úrodnou zemi!“
4) Když jsem to zvěděl, zpevnil jsem svou vůli a jal jsem se, se vší trpělivostí pracovat. Z počátku se zdálo, jakoby se močál nechtěl věčně nikdy naplnit; ale ponenáhlu se ukazovalo, že jsme nepracovali nadarmo a tak byl neblahý močál brzy úplně vyplněn dobrou zemí, havěť byla tíhou země umačkána a navěky pohřbena a získali jsme dobrý a krásný kus země a brzy jsme tam založili nové chatrče, které udržujeme pohotově pro příchozí cizince, kterým většinou stále pomáháme tak, jako mně stále pomáhal známý přítel.
5) Lodník však byl od té doby již několikrát u nás a oznámil nám vždy opět nové práce, které jsme také vykonávali a kterými jsme proměnili naši krajinu v opravdový ráj. Bydlím tam doposud a netoužím po něčem vyšším, krásnějším a lepším. Zanech tedy na tomto světě všeho, co je tu pozemsky velkého a hodnotného; neboť u nás mají cenu jen opravdu ušlechtilá a dobrá díla a skutky“
6) Pravil poté zcela zaražen přísný vysoký radní pán duchu Julia Césara: „Kdepak je pozemsky ona tebou nyní věrně popsaná krajina?“
7) Pravil Julius César: „Na této Zemi není sice nikde popsaná krajina, může však místně nicméně být také všude; neboť kde jsem já, tam je také ona krajina. Já jsem ponenáhlu poznal, že místo, krajina a vše, co mě v našem světě obklopuje jako zdánlivě neživotná hmota, vyrostlo ze mě - jakoby jaksi strom ze země – anebo li: já sám jsem tvůrce světa, který obývám. Já i moji přátelé, jsoucí stejné lásky, stejné vůle a tedy také stejného způsobu myšlení, obýváme proto také stejnou krajinu; ale na témž místě mohou také ještě nesčíslně mnozí jiní duchové bydlet a to každý v jiné krajině. To je ten velký rozdíl mezi námi duchy a vámi ještě pozemskými lidmi.“


Úryvek ze spisu Velké Evangelium Janovo, díl 7.

www.DuchovniKnihovna.cz

Cesta Domů

Když se člověk vrátí ke své podstatě, k svému Božstvu, když se z tohoto světa, od potravy pro prasata, vrátí do Otcovského domu, najde sám sebe. I když zpustlý, otrhaný, ale vrátil se k životu a Otec ozdobí svého ztraceného syna, který lituje svého hříchu, který se navrátil domů z bojiště tohoto světa chudobný, ale přece jako vítěz. To je stav, který nastane, když člověk překoná sám sebe a ožije v něm Bůh, ne tento svět. Otec si ho s láskou přivine na prsa, oděje do nádherného šatu a svou láskou pozvedne výše než spravedlivé. Vždyť kdo by nemiloval toho, kdo zemřel, a hle, vstal z mrtvých? Celý nebeský zástup se raduje, a to je svátek v nebi, když se zbloudilec vrátí domů, do příbytku lásky, do Světla. Kdo by se z toho neradoval? Jen pán tmy se netěší, neboť se stal o jednoho chudším, a tak postupně ztrácí svoji vládu nad svými poddanými.
Dost bylo času, aby se někdo vrátil ze své bludné cesty domů a našel pokoj v Otcově domě.


Listy Otce 3

www.DuchovniKnihovna.cz

Developerský magnát Passer: Díky smrti našeho miminka jsem si našel cestu k Ježíši Kristu

Pane Passere, jste poměrně úspěšný podnikatel, zabýváte se hlavně realitním developerstvím. Zároveň neskrýváte svůj vztah k Bohu. Můžete popsat, jak dnes podnikání v tak dalo by se říci krutém a nespravedlivém terénu, jako v ČR nyní máme, jde dohromady s Bohem a v čem vám vaše víra v něj pomáhá ve vaší profesi?

Mnoho z biblických postav byli podnikatelé. Velikáni jako Abrahám či Job dosáhli i v podnikání pozoruhodných výsledků. A nejinak tomu bylo a je i v křesťanské éře. Pokud je člověk věrný Bohu, může podnikat eticky čistým způsobem s vědomím, že jeho firma patří ze 100% Ježíši Kristu a on je pouhým správcem, od kterého se žádá, aby byl shledán věrným. To je i můj přístup k podnikání.

Víra mi v mém podnikání pomáhá především v tom, že nejsem sám. Je-li Ježíš Kristus vaším partnerem i v pracovním životě, nemáte se čeho obávat. Od vás se pak žádá pouze následující. Vykonávat vaší práci s maximální čestností , kompetencí a celkovou profesionalitou. Vaše práce je pak součástí vaší služby Pánu Bohu a lidem.


Celý rozhovor naleznete zde.

Na počátku bylo Slovo

Na počátku bylo Slovo a Bůh byl Slovem a vše, co žije, vzniklo z Něho (Jan 1,1)


Vzniklo tedy celé jsoucno ze Slova? Pokud je to tak, pak se i vy jedině skrze toto Slovo stanete bohy. Když jste to správně pochopili, můžeme začít výklad o podstatě Božství, jehož ponětí je na této zemi tak zamlžené, že se sotva najde člověk, který by pochopil Boha a Jeho moc.
Lidé neznají Boha, ani Jeho Bytost, neboť nežijí podle Slova, i když by se tak stali osvícenějšími. Tato tma nastala tehdy, když člověk nastoupil na svoji sobeckou pouť. Vybočil tím z cesty Božího řádu, čehož důsledkem bylo zatemnění duše a její pád.
Nyní, když toto dávám psát, se sotva najde bytost, která by pochopila význam Mých slov. Dokud člověk nebude žít podle Božího Slova, nepochopí ho.
Vezmeme si například zvířata. I ona si navzájem rozumí ve svém prostředí. Podobně je to u člověka. Dokud žije jako zvíře, nemůže Boha pochopit, i když je celkem možné, že je Bůh v něm. Jen tehdy se přiblíží k Bohu jako „syn člověka“, když začne ve svém nitru uplatňovat život v souladu s Božími vlastnostmi. Pak se stane Slovem, tedy Bohem, který je v úplném protikladu k tomuto světu – tmě.

Když tedy člověk začne žít životem sebezapření, a nikoli tak, jak je ve světě zvykem, právě tehdy se mu stane jasnějším nadpozemský nebeský život. V tom spočívá tajemství poznání Boha.

Lidé nemohou v sobě poznat Boha pro své zvířecí pocity. Pokolením i původem jsou lidmi – zvířaty, kteří nežijí Božím životem.
Abyste to lépe pochopili, například i zvířata jako pes, kočka, kráva a jiná se chovají podle svého určení. Každé zvířecí plemeno jedná podle toho, kam patří.
A tak jsme se dostali k tomu závěru, že na základě skutků můžeme jasně poznat lidské pokolení a původ člověka.
Když člověk – zvíře popře v sobě tento svět, svoji pohlavnost a svůj rod a začne žít Božím životem, jaký kvůli spáse hlásal Ježíš, tehdy se v něm - pochopitelně opět vyvine dosud spící Boží zárodek. Pak už bude konat Boží věci a stane se bytostí podobnou Bohu.
Bůh koná Boží věci, ale člověk – zvíře věci zvířecí, proto není člověkem, jen člověkem – zvířetem. Dávám vám to najevo takovýmto způsobem, abyste pochopili, proč člověk nezná Boha, i když je Bůh všude přítomný. Člověk Ho ve své zvířecí podstatě ani nemůže poznat, neboť nemá s Ním podobnost a nemá k němu potřebné pochopení. Velkou překážkou je venkovní tma, zatemnění, které odděluje Stvořitele od svého stvoření. Vždyť když jste chrámy Boha, tedy je ve vás určitě Bůh. Dokud nežijete Božím životem, je ve vás ukrytý. Když však už víc nebudete žít pro tento svět, ale kvůli Bohu, projeví se ve vás Slovem. Tak se i země prostřednictvím duší navrácených k Bohu změní v nebe, neboť když „syn člověka“ v sobě potlačí přírodu, bude i pánem a bude jí vládnout. Stane se tak jen pod tou podmínkou, že v sobě přemůže zvířecí přirozenost, jinak nikoli. Toto je skutečnost a přirozenost, neexistuje žádný skok ani mystický přechod.

Ze spisu Listy Otce 3.

www.lorber.cz
www.duchovniknihovna.cz

Duchovní scény ze života po smrti

Dnes se podíváme na spis "Duchovní scény". Konkrétně na "část 9", která popisuje smrt významného úředníka z předminulého století.
Spis Duchovní scény popisuje, na deseti příkladech úmrtí, jak probíha přestup duše z fyzického světa do duševního. Záměrně píši "duševního". Neboť až na poslední desátý příklad, všech devět předchozích duší, zatěžkány příliš hmotným světem, přechází jen pomalu k tomu, čím by duše měla být. Naplněna Božím Duchem.
Duchovní scény proto, že popisují vše z duchovního pohledu. Tedy tak, jak ji vidí andělé a nikoliv astrální duše!

Spis najdete zde či zde.


9. Tělesná smrt vysoce urozeného ministra

(Přijato od Pána Jakobem Lorberem 12. srpna 1847.)

Jelikož tedy také velcí páni světa musejí zemříti, proti kteréžto, pro ně nanejvýš neblahé, zvláštnosti životní nemohou dosud žádné pojišťovací společnosti založiti, neboť to při vší své politice a diplomacii nepřivedli ještě tak daleko, musel se tedy také náš ministr konečně jednou připraviti, aby zaměnil časné s věčným.
Umírání jest ovšem pro takové lidí tím nejnepříjemnějším zjevem na světě, ale na to anděl smrti mnoho nedbá; u koho shledá, že se naplnila míra náležitě odměřená, toho vezme bez milosti a bez pardonu!
Náš ministr, muž, jehož celý svět uctíval pro jeho světskou moudrost, byl v pokročilém věku uvržen na lůžko záchvatem dny, provázeným horečkou, která ho mučila po dva týdny a zhoršovala se tím více, čím více bral léků k odstranění této nemoci. Na konec, pln nevole, hrozil lékařům vězením, nebudou-li ho moci nebo chtíti brzy uzdraviti.
Ale místo aby splnil tuto vyhrůžku, upadl šestnáctého dne své nemoci do bezvědomí, z něhož se na tomto světě probral teprve hodinu těsně před svou smrtí, při čemž učinil ještě krátký odkaz svého velkého majetku, a jak už u těchto lidí většinou bývá, vzal jen velmi malý zřetel na chudé; neboť co znamená několik tisíc zlatých proti mnoha zanechaným milionům?
Tak byla také církev pro forma obmyšlena nadací, nikoli z nějaké slepé víry (neboť takový člověk má buď jen málo víry anebo docela žádnou, a vše, co koná, jest jen pouhá politika), nýbrž, jak bylo řečeno, jen proto, že to vyžaduje politický zvyk.
Po této závěti klesl zpět na své lůžko a zemřel, aniž by se byl dříve vyzpovídal a přijímal, kteréhožto úkonu si beztoho mnoho necenil. Tím však bylo s ním pro tento svět také na věky zúčtováno; proto tedy nebudeme prodlévati u jeho mrtvoly, nýbrž odebereme se ihned „na onen svět" a podíváme se, jak se tam tento převelice pyšný muž tváří!
Hleďte, už jsme tam a před námi stojí náš muž ve svém úplném státnickém úboru, a čtyři zastření andělští duchové, on však vidí jen je. Toto místo představuje přesně jeho státní kabinet, v němž si předsevzal ještě něco důležitého obstarati a vyříditi. Nyní vidí přesně ony čtyři duchy ve svém tajném kabinetě a div nepukne zlostí nad úžasnou drzostí těchto čtyř domnělých „šibalů".
Vyskočí, chopí se zvonku a chce zazvoniti; leč zvonek zvuku nevydává.
Zrada! Velezrada! „ křičí z plna hrdla. "Jak přicházíte, vy bídní ničemové, do této místnosti, jediné mně přístupné, v níž jsou zpracována a uschována státní tajemství a nejsvětější mystéria?! Nevíte, že na takovou velezradu je ustanovena smrt?! Kdo z vás odstranil srdce ze zvonku, že nyní, v tomto nejrozhodnějším okamžiku, nemůže ze sebe vydati zvuku?! Přiznejte se, zpropadení, kdo z vás byl toho původcem?"
První anděl praví: „Poslyš trpělivě s největší pozorností, co ti nyní zvěstuji! Znám zajisté onen dobrý řád, podle něhož kromě tvého krále, nesmí na světě vstoupiti do této místnosti žádný jiný člověk. Kdybys byl ještě na světě, jistě bys nás také nespatřil na tomto místě; avšak hleď, tys právě umřel tělem a jsi nyní ve světě duchů, kde jest jen jeden Pán, zatím co všichni ostatní duchové jsou bratři, dobří anebo špatní, podle toho, jak kráčeli na zemi, zda dobře či špatné! Máme tedy od Pána v povinnosti z lásky právo, navštíviti každého a nabídnouti mu své služby, je-li nám, jako ty, ještě přístupen!
Tento Jediný Pán nám přikázal, abychom ti zvěstovali a také zjevili, že zde pro tebe v tomto věčném světě přestala všecka světská čest a postavení i se vší politikou; a tato místnost, tvůj šat a všechny tyto tvé domnělé nejdůležitější státní papíry jsou pouhým klamem a výplodem tvé ještě silně k světu lnoucí fantasie a zmizí, jakmile nás budeš následovati. Budeš-li nás následovati, budeš míti snadnou cestu do opravdové, věčné Říše života, jejíž blaženosti nezměříš a nespočítáš; nebudeš-li nás však následovati, bude ti převelmi za těžko dospěti k Boží Říši života! Neboť hle, tys byl na světě z Božího dopuštění velkým mužem a měl jsi velkou moc; touto mocí se však v tobě co nejmocněji probudila láska k panování, která tě svedla k mnohému, co nebylo založeno na Božském řádu. Tato moc světská, jakož i vládychtivost, vzala ti také víru v Pána a mnohdy i lásku k bližnímu a učinila tě pro Říši Boží úplně neschopným.
Avšak hleď, Pán ví, jak těžké břímě bylo ti nésti, a má velké slitování s tebou; proto nás vyslal k tobě, abys byl zachráněn a povznesen a nikoliv, abys zahynul pro své velké břímě světské, které sis ještě sem přinesl. Nemysli zde na svůj soud; neboť v Říši svobody duchovní není soudu ani soudce, kromě vlastní svobodné vůle každého člověka !
Také nemysli na peklo; není nikde, leda v každém člověku samém, když si je byl svým zlem v sobě dříve utvořil. Nemysli však také na nebe, jako zaslíbenou odměnu za dobré skutky nýbrž tvou vůlí budiž slovo Pána Ježíše; jedině tímto slovem Ho hledej ! Máš-li Jeho, pak máš všechna nebe a zcela jinou moc z lásky, nežli jakou jsi měl na světě ze své světské chytrosti a vysokého postavení. Nyní víš vše; konej, co ti připouští tvá svobodná vůle ve jménu Pána Ježíše. Amen!"
Ministr praví: „Vskutku, vaše řeč je moudrá a jest mně zárukou, že vše je tak, jak jste mně sdělili. Také jsem si plně ujasnil, že jsem tělesně zemřel; ale že by zde byl jistý Žid Ježíš jediným Bohem a Pánem, toho nechápu; co je potom „Otec" a „Svatý Duch" ?
Hleďte, to s vlastní naukou Ježíše nesouhlasí, neboť on byl přece prvý, který všude učil jakési Božské Trojici! Proto mi promiňte, že vás tedy nemohu tak rychle následovati, jak si přejete, - leda, že byste mne o tom rychle přesvědčili !"
Anděl praví: „Bratře, to nejde tak rychle, jak si to myslíš; nejprve odlož svůj státní šat a obleč šat jiný, šat pokory a úplného sebezapření, pak nabudeš brzy nejúplnějšího přesvědčení o tom, co se ti nyní jeví ještě nepochopitelným."
Ministr praví: „Dobře tedy, převezměte mne a uveďte na pravou cestu a vymyťte pečlivě z mé duše vše světské, pak se - ukáže, jak se to má s vaší výpovědí." Nyní přistupují ostatní tři andělé, svlékají našemu muži státní šaty a místo nich oblékají ho do popelavě šedých, velmi rozedraných a poměrně špinavých, načež druhý anděl k němu praví: „Nuže, nyní jsi oblékl šat pokory; ale to vše ještě nestačí, nýbrž musíš býti také skutkem pokorný. Proto nás následuj."
Muž je následuje a hle, tu přicházejí k selskému dvorci, kde mu praví: „Hleď, zde bydlí jistý nepřívětivý muž, mající velká stáda vepřů! U něho budeš sloužiti a spokojíš se se vším, co ti za odměnu dá; a bude-li k tobě tvrdý a nespravedlivý, budeš vše trpělivě snášeti a zjednávati si právo pouze v milosti a slitování Páně.
Bude-li tě bíti, neoplácej mu to; nýbrž jako otrok mu nastav záda, podobně, jako jsi často vídal na zemi, když se ubohý voják musel ve své vojenské podřízenosti chtě nechtě položiti na lavici a snésti tvrdý, často nespravedlivý trest! Sneseš-li to vše s opravdovou trpělivostí, bude ti pak lepší soud údělem!"
Nato praví muž: „Děkuji co nejposlušněji za toto vedení! Vraťte mi jen můj státní šat, vy podvodníci; já si své cesty budu klestit sám! Podívejme se na ty darebáky! Z našince, majícího nejméně dvacet předků, chtěli by z ničeho nic udělati pasáka vepřů! Ó, kdybych byl ještě na světě, vyplatil bych vás za to, že byste na to pamatovali! Ti pobudové vydávají se dokonce za „Boží posly“; no, počkejte, toto Boží poselství vám přijde ještě draho!"
Hle, andělé mu vrací jeho státní šat a praví: „Jak chceš! Tu máš svůj pozemský šat! Nechceš-li jíti po cestách života, jdi si po svých vlastních; naše služba u tebe jest však skončena!"
Nuže, hleďte, do jaké „vody se náš muž ubírá; bude mu v ní dlouho plovati, dokud, vraceje se jako ztracený syn, nedospěje k Otci.
Střez se proto každý panovačnosti; neboť tato má vždy podobné špatné následky. - Příště jiný příklad.

Duchovní Knihovna

Duchovní knihovna je nový web, kde budeme postupně přidávat duchovní spisy a knihy. Duchovní knihovna je místo, kde najdete Slovo pro vaše občerstvení.

www.DuchovniKnihovna.cz

Na tomto a onom světě, zvláště ženám

...

Chci se blíže vyslovit: Čím měla „žena“ na této Zemi být, řekl jsem už jinde, ale jak a zda své poslání plníte, můžete samy posoudit.
Ale teď se jedná o vaše hlavní a zamilované zaměstnání v lidském životě – o parádivost. Ba, i nejstarší ženy se jí věnují, a když to dovolují prostředky, provozují ji ještě více než mladé dívky, poněvadž mládí jim dává jiné vědomí, zatímco vy, stárnoucí ženy, je chcete nahrazovat všemi silami. Smím-li se ptát, k jakým účelům? Přiznejte si to jen samy: abyste dělaly mužům choutky, které měly u vás už dávno spát.

Pohleďte nyní, Mí malí, slabí tvorové, jste všechny tak zblázněny do svého těla, že promrháváte pro sebe tolik času k parádění, udržování a zkrášlování. Dobrá, vaše tělo vás během života zaměstnává víc než vaše duše, kvůli němu jste ztratily tolik času, který byl přece jen svěřeným kapitálem, a to k lepším účelům – prospívat lidstvu, zatímco vy jste sloužily jen sobě samým, a to jen nejpomíjejícnější části – pozemskému tělu.

Hleďte. Smrtí nezhasíná ve vás tato láska, budete tedy opouštět toto bydliště velmi úzkostně. Opustíte tělo, kterému jste věnovaly tolik studia k jeho udržování. Nyní máte mít i částečné potěšení, abyste ještě dál o své tělo pečovaly, je-li to možné, zdržovaly je v jeho tlení, a když ne, dovolí se vám účastnit se částečně na jeho pozvolném rozkládání, abyste se teprve tím učily poznávat svou chybu a její celou velikost. Není to trest ode Mne, nýbrž jen přirozený následek, že duše prodlévá nejvíce tam, kde na světě měla celý svůj zájem.
Tak se lakomec má těšit radostí svých dědiců, kteří lehkomyslně promrhávají, co on nahromadil, a zoufale lomit rukama, poněvadž mu nyní chybí prostředky, aby zakročil proti tomuto zlořádění.

Tak má být mnohá krásná dáma svědkem, jak její tělo v hrobě pomalu znenáhla ztrácí nejprve barvu, pak tvar, a když za života polévala nebo potírala své tělo všemi možnými vonnými oleji, teď v rozkládajícím se těle v původní prvky pociťuje čichovými nervy vyvíjení morových zápachů, které by kolemjdoucího usmrtily, kdyby nebyl vzdálen aspoň na šest stop od této tlící Venuše.

Ó, vy ženy, které promarňujete svůj čas, svého ducha, své peníze ke zdobení pomíjivého obalu, který přece nemůžete zdržet od jeho rozkladu, které často kvůli parádě a šatu tyranizuje jiné chudé bytosti za svého pozemského pobytu! Ty vám musí sloužit. Čeká na vás těžká škola, neboť všechny tyto názory musí z vás ven, vaše srdce se musí čistě umýt pro zcela jiné, ušlechtilé, krásné pocity, než budete moci jít dál kupředu, a to ne jen Mnou a mými duchy, nýbrž svou vlastní rukou, neboť jinak jste na dlouho vypovězeny do hmoty bez ohledu na to, že se vám na jiném světě mohou vaše vášně číst z vaší tváře.
Jak dalece to můžete přivést zvrácenými pojmy a názory, kolik utrpení připravujete jiným a nakládáte kletby místo žehnání na jejich hlavy a tak obtíženy si chcete ode Mne vyprošovat „milost,“ kde jste přece samy v životě konaly tak málo milosti na svých bližních.

Musím vám vše toto říkat napřed, abyste tomu mohly vyhovět, dokud je ještě čas. Svět zde nebo tam nebude kvůli vám jiný, musíte se řídit podle něho, a ne on podle vás. Nepomáhá výmluva jako třeba: „Ach, takový svět jako onen se mi nelíbí“. Pro vás není utvořen jiný zákon než pro jiné. „Tam“ musíte jít dříve nebo později. Vaše tělo zestárne. Jako jablko. To nemůže viset stále na stromě. Padá, když je zralé a vy, pomýlené děti, padáte pro svůj zvrácený způsob života většinou ještě mnohem dříve, než jsem vám to stanovil.

Proto je tu mé napomínání ještě včas. Když muži, kteří chybili, nejsou ještě ve svém cíli a nevědí o konečném účelu na cestě života, tedy proč jsem je stvořil, najdou, a to vlastním počínáním samým, svého soudce, i jim se bude dařit podle všeobecných zákonů, a to tím spíš, čím víc budou chtít svým rozumem tyto zákony převracet. I oni se dozvědí, každý podle své osobitosti, jak daleko přišli od cíle. Ale vy, ženy, které jsem vybavil tak mnohým, vy byste chtěly ode Mne přijmout vše, jen jednoho bodu bych se však neměl dotýkat - to je vaší parádivosti. Tak by měla Má nauka víry a lásky probíhat jen tak, pokud by vám to bylo vhod. Ale poněvadž to není proveditelné, proto toto slovo zase napomíná vaše srdce, abyste podle zdání nechtěly přijímat jednostranně to měkké, když je tu i druhá strana – to tvrdé jako kámen. Nyní jsem vám předpověděl, co je vaším osudem, abyste včas pochopily tak často opakovaný Pavlův výrok: „Jak strom padne, tak zůstane ležet“.
A tak se snažte při pádu za prvé, aby byl co možno nejméně bolestný a za druhé, aby strom nezůstal věčně ležet, kam padl.
Jste zvyklé stále slyšet lichotivá slova a málo pravdy. To může být zvykem na světě, u Mne tomu tak není.

Jsem Bůh pravdy a pravda je v nejčistším smyslu nejkrásnějším světlem a v tomto světle ať jednou vaše tvář svítí, ozářena světlem Mé tvorby, abyste se tam staly v nejopravdovějším smyslu slova „anděly“, jakými byste se na Zemi chtěly stát, ale ještě nikdy jimi nebyly.
Uvažujte o tom, co vám říkám, žijte podle toho v pravý čas, a tak vás nepotká tak mnoho trpkého, a tak ani poslední okamžik loučení s touto Zemí, jakož i přechod do světa duchů, vás nepoleká, nýbrž vám přinese radost.
Co jsem vám zde dal psát, váš „doplněk,“ platí i pro mužské pokolení, zalíbí-li se mu také parádivost, neboť pak se i muži dozvědí a musí cítit, že „kde je jejich srdce, je i jejich mysl.“

U Mne nejsou žádné výjimky, v Mé říši jsou jen duchové a čistota určuje jejich hodnotu a jejich podíl na mém Já, kterému se mohou přibližovat, nebo od kterého se musí držet stále vzdáleni.
Ale poněvadž vše, co jsem stvořil, se mi chce a konečně i musí přibližovat, tak nemá chybět osvětlení jako prostředek k dosažení tohoto účelu.
K tomu jsou Má slova i činy. Chci vás poznávat – ne podle vašich slov, nýbrž podle skutků, zda chcete být „Mými dětmi“ a o to se snažit. Amen.

Ze spisu Spiritismus. Přijato Jakobem Lorberem. www.lorber.cz

JAK JSEM OBJEVIL VĚDECKÝ DŮKAZ BOHA - docent Miloslav Král (ukázka)

Více informací na webu Věda a víra.

Výklad Zjevení Janova

Výklad Zjevení Janova.

(Přijal Gottfried Mayerhofer 1875.)

Zjevení Janovo jest obrazem mravů celého období, jež nastalo po Mém přechodu do duchovního světa, až do současnosti a až po dobu Mého návratu na Vaši Zemi. Přemnozí již toto Zjevení vyložili, probádali a rozebrali. Ale žádný z nich dosud nenalezl pravý klíč, který by odemkl knihy tohoto svatého Slova a správně vysvětlil události i časové úseky, jež všechny po Mém odchodu domů musely nastat, pokud byl člověk jako svobodná bytost vlastním pánem svých činů. Nyní, když stojíme téměř u konce celého proroctví a jeho většina již je za námi, chci vám krok za krokem toto Zjevení vysvětlit. Potom můžete sami posoudit, jak daleko byli od jeho vlastního smyslu vzdáleni všichni ti, kdo chtěli pouze doslova pochopit to, co lze vyjádřit jen symboly.

Pokud člověk nepochopí význam, nebo duchovní smysl slov - což lze nazvat symboly - je marné chtít porozumět Mým slovům v nejniternějším smyslu slova. Potvrzuje to i velké množství nových slov, jež jste až dosud dostali. Neboť čím častěji je čtete, tím duchovnější, často také oproti dřívějším, vám bude jejich obsah. Musíte vycházet ze zásady, že Já, jako nejvyšší Duch, mohu myslet a mluvit pouze duchovně. A také, že podle úrovně lidského ducha vyjadřuji duchovní myšlenky a ideje slovy, jež jsou pro vás srozumitelné. Proto právě není v těchto slovech - tak, jak je přijímáte a čtete - ani zdaleka jejich poslední význam.

A tak také Jsem dal kdysi Janovi sepsat tento příběh, přičemž Jsem Své myšlenky přizpůsobil jeho schopnosti je přijmout. Kdybych s ním mluvil jinak, neporozuměl by Mi, byl by dal buď Mým 'slovům nesprávný význam, nebo by se byl neodvážil je sepsat - ze strachu, že by se stal obětí klamu.
A tak naleznete v tomto Zjevení pouze symbolické obrazy: Najdete v něm „Hněv Boží", „Útrapy" a mnoho dalšího, což v oné době často používali proroci, čemuž však nemělo být porozuměno doslova. Já, Bůh Lásky, neznám Hněv, Nenávist nebo Pomstu, to vůbec není možné, jestliže Já jako Bůh bych mohl náhlým zničením, nebo morálním nátlakem dát všechno okamžitě do pořádku.

Což bych se snad mohl rozzlobit nad věcmi, jež Jsem Sám tak, a nikoliv jinak, stvořil? Měl bych snad vyslovit kletbu nad tvory, kteří - právě proto, že Jsem je stvořil svobodné - museli chybovat a padnout, aby poznali velké Božské vlastnosti a jejich hodnotu právě jejich opakem! Jak byste mohli ocenit světlo, kdybyste nic nevěděli o stínu nebo temnotě! Jak blahodárnou sílu tepla, kdybyste neznali zimu a chlad! Jak pochopit vznešenou ctnost, mravnost, morální pocity, kdyby neexistovaly jejich protiklady! Jak pochopit myšlenku duchovního pokroku, kdybyste neznali cestu dolů?

Hleďte, z toho vyplývá, že ve všech spisech Starého i Nového Zákona je mnohé, co není míněno tak, jak to ukazují písmena, nýbrž přizpůsobeno pojetí oné doby; nicméně tato slova obsahují pro věčnost velký zárodek duchovního. Proto duchové v nejvyšší oblasti, ba dokonce i duchové andělů v tom najdou vždy ještě něco vyššího, a to podle toho, čím výše oni stojí a čím větší je jejich duchovní vyspělost. A tak jsou všechna Moje slova navěky bohatým nalezištěm duchovních pokladů, jež nikdy nedospějí ke konci, protože jako nekonečný Duch nemohu, než myslet a mluvit v nekonečnu; stejně tak nechat psát ty, skrze které promlouvám. Nyní učiníme krok kupředu a začněme s první kapitolou Zjevení.

První kapitola se zabývá sedmi obcemi, jež po Mém odchodu domů měly sloužit jako první k základu, na kterém mělo být zachováno Moje náboženství, neboli výklad a vyjasnění židovského náboženského kultu. - Měly ukázat, jak je třeba přejít od vnějších ceremonií k duchovnímu pochopení, aby se navrátila původní hodnota základním pravdám, obsaženým v židovském náboženství.
Tyto obce, jež se skládaly jen z mála vyvolených, byly jako začátečníci - nemluvě o pronásledování jinověrců - vystaveny též nebezpečí nepochopit Moje slova v jejich pravém významu. Proto ona symbolická slova, aby se členové jednotlivých obcí drželi svých vůdců, kteří jako hvězdy nebo světla jim budou ukazovat cestu, kterou se mají dát. Též, aby obce (i jednotlivci), sjednoceny s oněmi vůdci, se snažily stát se „svícnem" nebo ukazovatelem pro ostatní, kteří dosud bloudí v temnotách.

V dalších kapitolách následuje napomínání jednotlivým obcím. Jako vždy, objevili se tam falešní proroci, překotní šiřitelé učení a všechny možné zmatky lidského srdce, právě proto, že různí lidé pochopili Moje slova různě. Kromě toho byly tyto obce v tehdejších podmínkách vystaveny četným pokušením, a to uvnitř vlastních obcí, ale též ze strany těch, s nimiž musely žít.
V těchto sedmi obcích naleznete všechny možné vztahy, jaké u svobodně myslících lidí nastat musí: horlivé setrvání v učení víry stejně jako částečné odpadnutí od ní, upřímné pochopení stejně jako nepochopení, kolísání mezi duchovním a světským směrem. Vy přece vytváříte též obec a dobře víte, že zásada „ani studený, ani horký" u vás platí stejně, jako před více než tisíci lety. A tak se také vy dostanete do sporu s okolním světem, a to tím více, čím pevněji budete setrvávat v Mém učení, a svými činy se tak dostanete do rozporu s okolním světem. Tak tomu bylo se založením každé nové náboženské sekty, která-se domnívala, že našla lepší cestu. A tak tomu je nyní s vámi a bude ještě s mnoha dalšími, kteří budou chtít Moje slova přiblížit světu.

V těchto prvních kapitolách je ještě něco významného, že se totiž jako duchovní symbol používá počet sedmi (sedm hvězd, sedm obcí atd.).
Abych vašemu duchovnímu oku poněkud přiblížil číslici sedm, musím vás upozornit, abyste věnovali pozornost všem nerovným číslicím, abyste tak pochopili jejich důležitost a lépe porozuměli číslicím, jako je 3 nebo 7.
Hleďte, pozorujete-li sedmičku nebo trojku pozorně, musíte si povšimnout, jestliže chcete posuzovat poněkud symetricky, že trojka má dva (jednotlivé) členy na
jedné i druhé straně, sedmička na každé tři:

( * * * * * * * )

Neboť duchovně vzato je harmonie možná jen tehdy, když se základ nebo střed nalézá tak, že se kolem něho všechno pohybuje, na něm závisí a o tento střed se opírá. Nuže, při trojce přijímáte střední číslo jako střed; na něm ostatní relativně závisí, z něho vychází, skrze ně dostává význam. Stejně tak je tomu se sedmičkou, kde tři na každé straně jsou budujícími, doplňujícími a spojujícími faktory celku.
Vezměte Mých sedm vlastností, naleznete uprostřed pořádek; neboť bez pořádku nemůže nic existovat, a proto je pořádek základním pi1ířem všeho stvořeného, má-li to být zachováno. Vidíte, že pořádek, ač vyšel z lásky, moudrosti a vůle, přece jen musí být základem oněch prvních i následujících, totiž základem vážnosti, trpělivosti a milosrdenství. Jestliže Jsem totiž stvořil svobodné bytosti, musí tu být přece především trpělivost, abych vlastní dílo nerozrušil.

To, co Jsem vám zde pověděl o Svých vlastnostech, můžete si potvrdit též ze zákona sedmi barev a sedmi tónů, jež jsou rovněž obrazem Mých duchovních vlastností.
Postoupíme nyní k dalším kapitolám. Stejně jako Zjevení velkolepým obrazem všech fází Mého učení, musí vám i výklad ukázat, jak se všechno vyvíjelo. Jak nyní již brzy Tisíciletá říše má nastolit harmonii, jaká kdysi panovala mezi Mnou a Mými učedníky a jaká bude později nastolena mezi Mnou a celým lidstvem, aby byl pouze jediný pastýř a jediné stádo.

Další kapitola líčí Janovo zjevení, jež mu ukazuje Pána a Tvůrce jako nejvyššího Pána nebes. Totiž v obraze, jak byli tehdy žijící lidé zvyklí Ho vidět: sedícího na trůně, obklopena nejstaršími a nejvyššími, kteří jsou ozdobeni zlatými korunami. Zde opět vidíte, že Jsem, abych byl srozumitelný, musel vycházet z Janovy inteligence. Proto je též počet nejstarších 24 oním číslem, které měli v Jeruzalémě nejvyšší kněží, kde 25 s veleknězem představovalo celou Radu.

Pokud jde o čtyři živočichy a skelné moře, jsou ona zvířata ztělesněné atributy Mého vlastního Já: LEV jako síla nebo všemohoucnost, TELE jako symbol mírnosti, ČLOVĚK jako duchovní potence a OREL jako vládce vesmírného éteru. Jestliže všechna tato zvířata měla mnoho očí a též křídla jako orel, znamená to veškerou vládu nad Zemí a nebesy. Skelné moře však představuje vševědění, což znamená: Před zrakem Božím je všechno průhledné a- rychlostí orla proniká Jeho zrak celý vesmír. Silou lva všechno řídí, mírností telete vyrovnává všechny závady a Duchem, podobně jako člověk, jako Jeho obraz, zušlechťuje a zduchovňuje všechno, aby se i všechno hmotné jednou navrátilo tam, odkud přišlo. A když se byly všechny síly tvorby vědomě či nevědomě sklonily před Jediným Pánem, padli na kolena i nejstarší, kteří představují duchovně velký svět na onom světě, aby tvůrci vzdali zaslouženou chválu.

Tak bylo Janovi v obrazech ukázáno, co jest majestát Boha, dříve než byl schopen pochopit, kdo byl Onen, jehož nechal sestoupit na tuto malou zemi, aby zachránil lidi před úplnou ztrátou jejich duchovní cti. Toto jest vstup do velkého kvasného procesu, který byl na této Zemi duchovně zahájen, aby tak bylo nejčistší učení fakticky zdůvodněno, hodno, aby Pán, jako pozemský Syn člověka, vlastním největším ponížením opět znovu předal obyvatelům Země nejvyšší lidskou důstojnost.
Co se během času tomu stavělo na odpor a jaký bude konečný výsledek všeho, líčí v odpovídajících obrazech následující kapitoly. Tak, jak se to skutečně stalo, jak bylo Božské lidmi nejprve povzneseno, pak opět poníženo - ale nakonec přinese jako vítězství Ducha nad hmotou trvalou říši míru a klidu.

Následující kapitola ukazuje Janovi knihu, popsanou uvnitř i vně a zapečetěnou sedmi pečetěmi. To znamená Moje jediné a pravé učení, jež Jsem lidem dal srozumitelně ve dvou zákonech. Toto oznámení Synem člověka jako „jehnětem" - symbolem nevinnosti a trpělivosti - znamená Mými sedmi vlastnostmi zpevněnou knihu života „pečetě zbavit", aby to On oznámil celé tvorbě, a zvláště pozemským lidem.

První pečeť ukazuje obraz, jak z knihy vystupuje bílý kůň jako symbol Mé vše zahrnující lásky, korunované všemi ostatními vlastnostmi, a s lukem, aby zranil i nejtvrdší srdce a všechno se jednou rozplynulo v lásce. Z lásky byl svět stvořen, z lásky Jsem sestoupil na Zemi, z lásky má sestávat první základní kámen, na němž má spočívat Moje Božské učení, a tento základ nebude nikdy překonán.

Druhá pečeť přináší červeného koně, symbol moudrosti nebo, řečeno lidskou řečí rozumu, schopnosti posuzovat, kriticky všechno vážit. Bude porovnávat Božsky-nebeské učení s hmotným bytím a objevovat tak rozdíly. Výsledkem nebude mír, nýbrž boj, jak se dostanou do konfliktu lidské vášně se zásadami duchovními, spočívajícími v duši lidí, což povede k fanatismu na jedné i druhé straně, k náboženským válkám ve vnějším a k bojům se svědomím ve vnitřním světě - jako nutný důsledek, když proti sobě stojí dva extrémy.

Třetí kůň, který vystoupil, byl černý a měl v rukou váhy. Byla to pevná a spravedlivá vůle, rozhodnuta prosadit konečný cíl přes všechny překážky. Vůle odpovídá též spravedlnosti, jež činy váží a kde ty dobré samy sklízejí odplatu a ty špatné se samy trestají. Spravedlnost by měla vládnout všude, ve věcech víry i v sociálním životě. Já, jako Kristus, Jsem učil lidi lépe chápat její vznešené učení. Učil Jsem lásku a moudrost, která lásku „odkazuje" do spravedlivé míry. Učil Jsem toleranci nebo spravedlnost vůči všem, a tak jsou tyto tři pečetě klíčem, jak by se Mé učení mělo šířit, mělo by vést k zušlechtění lidského pokolení.

Čtvrtá pečeť ukazuje koně plavého, to je neurčité barvy, ani studeného, ani horkého, čili obrazně, jak se tam praví, smrt. Neboť smrt neznamená konec, nýbrž pouze proměnu. A proto též odpovídá barva koně cestě při proměně skrze Moje učení, jít totiž buď vzhůru, nebo dolů; vzhůru k vyššímu zduchovnění při přijetí Mého učení, dolů k zezvířečtění ušlechtilých vlastností, jež Jsem jako Tvůrce vložil do lidských srdcí. Tato pečeť odpovídá pořádku, neboli zákonitému průběhu všeho stvořeného.

To vede ke zcela přirozenému výkladu páté pečeti, kde jsou obrazně představeny oběti, jež z lásky k učení vášněmi lidí hmotně padly. Je tu již naznačeno vítězství, jehož se dostane každému, kdo obětoval duchovnímu své nejvyšší na Zemi, svou vlastní přirozenost i hmotné tělo. Jsou tu zobrazeny – podobně jako dříve spravedlnost - odplata a nejvyšší radosti, kterých se dostane těm, kdo uprostřed boje nesli vysokou zástavu svého Boha a Jeho učení a dovedli je chránit.

Šestá pečeť ukazuje celkovou revoluci na celé zeměkouli, to znamená: Náklonnost k duchovnímu učení bude chtít pozměnit všechny sociální životní podmínky. Horlivé úsilí dosáhnout toho přiměje odpůrce ke stejnému spěchu. Dojde k válkám a ničení uvnitř i navenek, mocní potáhnou do boje proti slabým národům a národy proti mocným, jestliže budou jejich práva příliš okleštěna. A tak náboženství lásky, míru a trpělivosti vyvolá v boji o zachování vlastní podstaty pouze opak a mocnosti se budou tak dlouho potírat, až zvítězí duchovno. Tato šestá pečeť tedy odpovídá trpělivosti, což neznamená nic jiného, než: Všechno úsilí proti je marné! Neboť tam, kde chce Bůh uplatnit Své právo, musí i kameny povolit, protože Jeho jest právo a sláva do věčnosti! A pohleďte, oni, označení touto pečetí, odpovídají těm, kdo překonali a jimž byla dána blaženost, o nichž Jsem kdysi řekl: „Ti, kdo Mým slovům věří a podle nich činí, budou na onom světě odměněni takovou blažeností, jakou lidské oko nespatřilo a lidské ucho o ní neslyšelo.“ Tito blažení jsou označeni bílým rouchem, rouchem nevinnosti. Budou odměněni za všechna utrpení a strasti, jež vytrpěli pro Mne a ve jménu Mého náboženství.

Tak se bude odvíjet celý obraz pozvolna, od prvních slov lásky až k náboženským válkám, pronásledování a fanatickým obětem kněží; celá historie Mého učení je tu jasně zobrazena v určitých časových úsecích.

Otevření sedmé pečeti, neboli závěr celého evolučního procesu, kdy přes všechny útrapy a hrůzy přichází ke slovu milosrdenství, je vyjádřen sedmi pozouny a následujícími útrapami, které budou pouze očistou, aby lidstvo navrátily k dobrému. Volání pozounů je obrazem morálně-duchovních změn, k nimž dochází v lidské mysli, pokud zasahuje ostří oboustranného meče v podobě pochybování a pokud se točí nad hlavami lidí důtky podezření z nevíry.
Tak bylo obrazně vykuřování (oběť) na oltáři lásky útrapou sobeckých lidí. Jak obrazně všechno seschlo, tak uzavřel člověk všeobecně své srdce přede všemi ušlechtilými vlastnostmi, o žádném náboženství nechtěl nic slyšet, jestliže toto náboženství vyžaduje oběti a chce klást meze jeho pozemským vášním.
Stejně jako oheň rozrušuje všechno, ničí i sobecké vášně všechno dobré. Pronásledování nastupuje místo tolerance ve věcech víry, krví se chtělo vymazat, co je pouze duchovní, a proto nesmazatelné. Tak tomu bylo ještě v prvních křesťanských dobách u Římanů, kdy pohanští kněží ulpívali na všech možných hrůzách fanatických náboženských obyčejů, jimž dávali pečeť náboženského posvěcení.
Co postihovalo jednotlivce, zasáhlo později i velké masy: Čím více vzrůstali věřící, tím větší jejich pronásledování; čím větší horlivost pro čisté učení, tím větší oběti mučednických smrtí. A tak se vytvořily po rozpadu Římské říše poměry, kdy na trůně seděli dva biskupové, jeden v Byzanci, druhý v Římě. Protože byli nejednotní, podporovali tuto disharmonii vždy k vlastnímu prospěchu. Stejně jako byli první křesťané pronásledováni pohany, byly nyní papeži pronásledovány celé masy lidí, kteří nevěřili tomu, co oni papežové pokládali za správné, nebo co se jim právě hodilo, aby to v určitém okamžiku za správné prohlašovali.

Od dob rozdělení Římské říše, když se později z biskupa v Římě stal papež, začínají náboženské války, sváry konzilií, pronásledování církevní inkvizicí, ujařmování králů papeži a konečně křižácké války. Potom reformační snahy a jejich krvavé důsledky ve všech zemích a v důsledku křížení lidských ras rozvoj nejrůznějších chorob, jako mor atd. To všechno je vyjádřeno troubením pozounů, stejně jako odpovídající duchovní obraz „Boje ženy s drakem": obraz boje lidských vášní a světských zájmů s duchovním pokrokem a učením lásky, dále porodní potíže, dílo, jednou začaté, dovést ke konci, stejně jako prudký spor, jaký zlo rozpoutá proti každému, kdo se obrátí k duchovnu.

Všechny tyto Janem viděné obrazy nevyjadřují nic jiného, než prudký odpor, jaký Moje učení vyvolat muselo, a přirozený vývoj, jak mezi dobrem a zlem dobro nakonec zvítězit musí a také zvítězí. Neopírejte se o formy obrazů; ty byly přiměřené pojetí oné doby a způsobu, jak se tehdy psalo. Jinak nebylo možno po mnoho století na lidstvo působit; znalo málo lásky a většinou na ně působil jen strach. Kdybych byl dal celý vývojový proces až do dnešních dnů v řeči vám běžné jako Bůh lásky sepsat, slova by se vytratila a o duchovní smysl by se nikdo nestaral.
Štíři, draci se sedmi hlavami, deseti rohy a zlatými korunami představují mnohostranný výklad Mého učení, jak někdy, podporováno světskou mocí, lidi nutilo přijímat určité ceremonie a náboženská dogmata. Důsledkem byl vznik četných náboženských sekt.

Obrazy ukazují z historie známé panování církve a prostředky, jakých užívala, aby uchvátila moc, a jak se lidé stali obětí fanatismu římské církve a její inkvizice. Pozdější události, jak konečně náboženská nálada upadala pozvolna a zdánlivě zvítězilo hmotné, jak lidé začali hledat stále horlivěji zlato a stříbro více než duchovní bohatství, to můžete číst v následujících kapitolách: vítězný postup zla pod pláštíkem náboženského kultu, objevením věd pak pokles zájmu o náboženský kult, ale též o každou religiozitu a přechod k materialismu. A tak tyto obrazy předpovídají pád římské církve, nikoliv však proto, že bych ji zavrhl Já, ale že si sama zkázu připravila a musí být odměněna podle vlastního díla.
Zavraždění proroci ukazují na mučednictví v dřívějších časech, kdy mnohý Boha vyznávající člověk musel na popraviště. Neuplynulo ani jediné století, v němž bych nebyl poslal prorokující buditele, aby se lidstvo nedalo zcela ukolébat do duchovního spánku.

Kalichy hněvu a jejich účinek znamenají mor a válku, jaké lidstvo vyvolá zčásti vlastním nepřirozeným životem, zčásti samo přivodí svévolnými ohavnostmi. Ještě nyní můžete sami pozorovat, jak jsou důsledkem egoismu, materialismu, nespoutaných vášní, neštěstí všeho druhu, a to jak všeobecně, tak také neštěstí jednotlivců: neštěstí na moři i na souši, neštěstí vyvolané elementárními událostmi, což je důsledek špatného hospodaření lidí s jejich vlastní půdou, sebevraždy a vraždy všeho druhu jako důsledek nedostatku náboženského cítění, nedostatku víry v jiný svět atd.

Vezměte toto všechno dohromady a sepište to v obrazné řeči Orientu, jak to kdysi učinil Můj učedník Jan, a budete moci k oněm sedmi kalichům hněvu přidat ještě jiné, jež by líčily stejně hrůzné události.

A tak prošlo Moje učení všemi fázemi, jak jen to je v lidské mysli možné, od čisté piety až k nejkrajnější nevíře a zavržení všeho, co bylo dáno. Od přísného dbaní Mých zákonů, od pedantického výkladu Mých slov až po naprosté jejich zavržení; všechno, tisíci hlasy hlásané ve viditelné i neviditelné přírodě duchovně, vidíte v obrazech před sebou. Dáno to bylo formou troubení pozounů a napomínání, jejichž neposlechnutí mělo za následek trest. Z kalichů hněvu a jejich vylití - jako symbol, že zlo morálně i fyzicky nepřirozené se samo musí potrestat - vidíte vše jasně: Jak Mých sedm vlastností pozvolna vede k dobrému, jak se lidská přirozenost tomu brání, jak následují bludy za bludy, chyby na chyby. Jak je marné veškeré úsilí vyhnat lidstvu zcela z hlavy Moje slova a jak dokonce i to nejhorší musí přece jen vést k dobrému a také k dobrému povede.

Tento dlouhodobý boj draka s nebesy, toto pronásledování ženy s chlapečkem Kristem jako mírotvorcem, to všechno budete mít jasně před očima. A pochopíte kromě toho také, že po dlouhém zápolení musí být rozhodnuto, kdo je vítěz a kdo poražený! Tomuto období jdete vstříc. Je zobrazeno jako Tisíciletá říše, jako duchovní život v míru, který bude dán těm, kdo jsou označeni znamením Božím, nikoliv znamením zvířete.
Stejně tak, jako už před Mým příchodem, panoval v menších formách boj mezi duchovním a hmotným, a jak po Mém odchodu musí tento rozdělující proces vést ke konečnému výsledku, má nyní po více než tisíciletém boji nastat doba míru. Lidé pak začnou být opět lidmi, jak Jsem je stvořil a jak je chci míti, mají se nazývat Mými dětmi.
Toto bude období odvety, období, kdy duchovno zvítězilo nad hmotným. Kdy člověk jako občan dvou světů se bude cítit doma v jednom i ve druhém, aby konečně byla Moje slova pochopena a Moje tehdejší sestoupení na vaši Zemi bylo oceněno v pravém světle
jeho božského povolání a bylo s láskou následováno. Bude to období, kdy bude drak poražen a spoután a deset zákonů Mojžíšových a Moje dva budou pochopeny v jejich celkovém významu. V tomto období míru a klidu bude též moci duchovní říše zaujmout svou aktivní účast, aby ti, kdo zůstali pozadu, nadchnuti příkladem živoucích lidí snadněji postupovali vpřed, což dosud možné nebylo.

Toto období je ve Zjevení pod názvem „Tisíciletá říše" nebo „Nový Jeruzalém". Neboť kdysi byl Jeruzalém místem, kde v chrámě byl uložen Svatostánek, kde hořel věčný oheň a pouze žalmy a kouř na obětním oltáři označovaly nejčistší bohoslužbu pro IEOUA. Tento Jeruzalém, znečištěn a znesvěcen vlastními kněžími, Mou smrtí jako člověka tam proklet, nikoliv požehnán - tento Jeruzalém, jehož zánik předpověděli proroci a Já Jsem toto proroctví potvrdil - opět duchovně sestoupí na vaši Zemi. Přijde jako v záři své první doby, přinášeje klid a mír všem, kdo věří v Toho, který kdysi v tomto městě kázal, trpěl a byl ukřižován, ale vstal opět z mrtvých. Toto město, jako symbol prvního společenství Tvůrce s Jeho stvořenými, sestoupí s palmou míru pro všechny, kdo si po boji a utrpení vydobyli právo stát se Božími dětmi.
Stejně, jako kdysi znali židé jen jediný Jeruzalém, bude potom existovat jen jediná církev. Bude jeden pastýř a jedno stádo! Náboženské sekty zmizí, Bůh, Tvůrce a Pán, který kdysi jako člověk putoval po vaší Zemi, bude poznán jako Ten, kdo On byl, Jest a bude věčně jako váš vůdce a váš otec.
Společenství duchovního světa bude povzneseno ještě tím, že Já Sám osobně přijdu viditelně ke Svým dětem, abych je utěšil a fakticky prokázal, že všechno, co Jsem kdysi řekl, co Moji apoštolové napsali a co pověděl Jan ve svém Zjevení, bude splněno. Až ustanou všechny duchovní i hmotné války, pak Mne všichni snadno pochopí a budou též ochotně plnit Moje přikázání, jež začínají láskou k bližnímu a končí láskou k Bohu.

Ale také po této Tisícileté říši bude následovat ještě jiná epocha, kdy lidsko-zvířecí přirozenost vyvine poslední úsilí a padlý velký duch bude chtít své potomky k sobě připoutat. Ale jeho úsilí bude marné a sám si pak musí položit otázku, zda vpřed nebo nazpět, což rozhodne o jeho dalším bytí či nebytí!

Toto všechno je vlastně základní látkou Janova Zjevení. Obrazně řečeno, ale čteno duchovním zrakem a řečí symbolů, ukáže vám jasně, jak tato drobná květinka lásky, kterou Jsem vsadil do lidských srdcí, nemůže být nikdy vyhubena. A jak přes všechny plány mocipánů v duchovním či hmotném smyslu slova nemůže být nikdy tento zárodek božského původu zničen. Láska je přece základní vlastností Mého vlastního Já, láska byla ono Proč, z něhož Jsem stvořil celý vesmír! Jak by se mohla tato jiskra ztratit, nechat se zničit? Marně se všichni snažili otřást touto budovou, marně se lidé snažili vykládat Moje slova falešně. Všechno padlo opět na ně zpět a musí sklidit, co zaseli. A tak nyní pozvolna vidíte, jak všechny vědecké a důvtipné výklady slova lásky Svatého Písma se rozplývají jako sníh ve slunci pravdy.
Čím větší je odpor na jedné straně, tím rychleji postupuje proces na straně druhé. A tak bude konečný výsledek všeho snažení Mé učení jen podporovat, stavět je stále více do pravého světla a připravovat tak stále víc přechod do Tisícileté říše. A tak vytvoří Nový Jeruzalém jako symbolický chrám míru spojení mezi Mnou, lidstvem a duchovním světem, kde ani troubení pozounů, ani kalichy hněvu nebudou mít zničující účinek, nýbrž kdy dokonce i bytosti, žijící na vaší Zemi, stejně jako zvířecí a rostlinná říše, přijmou týž typ lásky, jaký lidé sami budou mít. Celý lidský rod, spjatý poutem lásky, si bude navzájem pomáhat a nikoliv pán a slouha, ale pouto bratrské a sesterské lásky bude spojovat celé národy, kdy zmizí územní hranice a vladaři a papežové už nebudou moci, ti jedni tělesné, ti druzí duchovní síly ujařmovat.

Také ve svém nitru, vedeni rozumným náboženstvím, budou naslouchat našeptávání jiných duchů a budou též naslouchat Mému hlasu a věřit mu. Tak se stane i styk s duchovním světem spojujícím článkem, . který zažene smrt se strachem před ní z tohoto světa a ukáže vám jiný svět tak, jaký skutečně je.

Zde tedy máte duchovní výklad Janova Zjevení. Sice ne tak, jak jej svět ode Mne očekává, ale tak, aby je svět mohl pochopit, až se naučí číst duchovním zrakem. Obrazy zůstanou vždy obrazy a základem každého obrazu je vždy myšlenka, která se snaží vyjádřit se ve formách individuálně. Tak musíte chápat obrazy Apokalypsy, nikoliv doslova; jinak byste se k základu nedopracovali, protože byste narazili na četné rozpory.

Musíte si též uvědomit, že v duchovní říši panuje jiná asociace idejí i myšlenek, než u lidí zde žijících. A že proto zjevení jako je Janovo, musí mít jiný charakter, než vaše nynější, přijatá, spořádaná řeč. Hleďte, již v dřívějších časech byl výraz myšlenky nikoliv slovním, nýbrž spíše obrazovým jazykem; staří Egypťané popsali své pomníky takovými znaky.
Ještě nyní existuje v orientálních jazycích používání obrazové řeči. Je to pozůstatek dávno minulých časů, kdy lidstvo bylo blíže svému prapůvodu, a kdy také jeho způsob vyjadřování byl bližší duchovnímu světu.

Toto všechno potvrzuje, že také po přechodu do vyššího života podle stupně duchovního pokroku bude jazyk a způsob vyjadřování mezi duchy jiný, než pomalými slovy, kterých často potřebujete mnoho, abyste vyjádřili jedinou myšlenku. Dokonce i celá Moje tvorba, co je to pro vás jiného, než řeč v obrazech? A zůstane taková tak dlouho, až budete moci rozpoznat ono hlouběji duchovně ležící Proč, proč toto všechno jest stvořeno tak a ne jinak. A stejně tak, jako vy máte svou řeč a Já mám svou ve viditelné přírodě, mají též duchové vyšších oblastí svou sdělovací řeč, která zní zdánlivě jinak, než v jejím skrytém významu. Je proto marné úsilí vašich učenců vyjádřit obrazy duchovní oblasti světskými slovy. A proto též Moje nynější slova, abych vás kromě výkladu velkého Zjevení zavedl též o krok dále do Mé říše.
Přenechávám vám porozumět oněm mírumilovným obrazům a vysvětluji pouze ony přísnější Zjevení, kde zdánlivě panuje jen Boží hněv a neúprosná odplata - abyste Boha, který jest pouze láska v těchto obrazech pochopili. Blíží se doba, kdy duchovní vítr, který se již hlásí pohybem, zavane silněji. Kdybyste se neměli jako třtina naklánět brzy tam a brzy jinam, nýbrž jít přímo onou cestou, kterou Jsem vám vyznačil. Povstanou, jak je řečeno v Bibli, falešní proroci. Budou nepřístojnosti s nejčistším učením, s duchovní komunikací, se vším, aby to sloužilo lidem k uspokojení jejich zvířecích vášní. A než se bude moci přiblížit říše míru, bude ještě vylito mnoho kalichů hněvu na lidstvo, a to lidmi samými, protože duchovní a hmotné strany budou proti sobě stát tím ostřeji, čím více se bude blížit konec jejich boje. Tímto bojem se splní poslání posledních kalichů hněvu pro ty, kterým nezbude než porážka, nářky a úpění, když už jim všechen odpor nebude nic platný. Jedni budou v beznaději, jiní plni naděje čekat na konec a vítězství dobré věci s rezignací.

Většina událostí ze Zjevení již prošla jako vývojová krize; zbývá ještě to nejhorší. Ale trpělivost a důvěru ve Mne! Chcete se stát Mými dětmi nebo jimi býti. Ukažte se proto tohoto jména hodni a palma vítězství, jak o ní mluví Zjevení, vám chybět nebude. Buďte připraveni na všechno! Nikoliv Já, nýbrž lidská zvířecí přirozenost, lidská uměle zplozená nevíra, lidská nespoutaná touha po moci a po penězích způsobí, že se uskuteční i tyto kalichy hněvu i obrazy troubení pozounů.
Dříve, než opět sestoupím na vaši Zemi, musí zcela přirozeně dojít k očistnému procesu. Stejně, jako za dusného počasí čistí vzduch bouře tím, že násilím strhává škodlivé výpary k zemi, aby opět zavál čistý vzduch, tak je tomu také při duchovním očistném procesu: Protože je odpor silný, musí dojít též k silným výbuchům, bez nichž žádné vyrovnání není možné. U vás na Zemi skončí každý boj tím, že všechny strany uznají vlastní nemohoucnost a Mou všemocnost, proti které je každý odpor marný.

Vezměte tento výklad Zjevení jako obraz, který vám ukazuje všechny fáze, jež musí Božská myšlenka prodělat, aby dospěla ke své vlastní hodnotě. Vezměte tyto obrazy jako rovnici, kolik to stojí, než zvítězí dobro a zlo se prohlásí za poraženo! Vezměte jako duchovní myslitelé tyto obrazy jako odpovídající náznaky. Neboť stejně, jako Jan duchovně viděl průběh křesťanství, obráží se totéž v životním běhu každého člověka v jeho duchovním i hmotném vývoji.

Takové boje, takové troubení pozounů i kalichy hněvu budou vylity nad myšlenkami. Blaze tomu, kdo dokáže i z nejtrpčího vytáhnout i to hojivé! Duchovní očistný a vývojový proces zůstává všude bojem duchovního proti zvířecí přirozenosti: obětování sebe sama, tolerance vůči ostatním. A tak nechť každý pohlédne do vlastního života; nalezne potom v těchto obrazech Zjevení průběh vlastního života, více či méně zobrazený.
.............................

  
Pro doplnění. Tento text byl přijat Vnitřním Slovem, člověkem jménem Gottfried Mayerhofer, v roce 1875!


Ze spisu KRISTŮV NÁVRAT (obraz rozvoje lidstva). Najdete na webu lorber.cz

Stvoření Světa, část I

Pokračujeme se seriálem výtahů z díla Velké Evangelium Janovo. Tentokrát o Stvoření Světa. Záměrně píši velké "S". Neboť se nejedná jen o stvoření této Země, ale o popis celého Stvoření. Tedy začínáme. :)

219. STVOŘENÍ NEBE A ZEMĚ. , VEJ, 2.
1) Cyrenius Mne pak přiměřeným způsobem prosí o pokračování výkladu Mojžíšových dějin o stvoření.

2) A JÁ pravím: „Příteli, co jsem začal, také skončím; jenže je zatím předčasné a ještě nejisté, zda to dobře pochopíte, neboť k řádnému pochopení Mojžíšových dějin o stvoření třeba být velmi obeznalý s celou podstatou člověka, k čemuž lze právě tak těžko dospět, jako ke správnému a úplnému poznání Boha.

3) A tak bych vám musel nejprve od nitky k nitce, od vlákna k vláknu rozložit celou hmotnou, duševní a duchovní stavbu člověka a konečně ukázat, jak se duševní vyvinulo a vytvořilo nejprve z duchovního a hmotné z duševního a pod jakými nesčetně mnohými obdobami, které jako nekonečně mnohé stupně světla odpovídají rovněž tak mnohým stupňům nedostatku světla.

4) Z toho vidíte, že to tak snadno a tak rychle jak se domníváte nemůže být; ale nicméně vám řeknu o tom tolik, kolik zatím můžete snést a nakolik jste již ve vaší duši opatřeni zkušenostmi a potřebnými předběžnými znalostmi, abyste to mohli s určitým přesvědčením pochopit. - A tak tedy poslyšte!

5) Praví-li Mojžíš: „Na počátku stvořil Bůh nebe a Zemi“ nechce tím nikterak říci viditelné nebe a viditelnou hmotnou Zemi, protože jako pravý mudřec nikdy zajisté na to nepomyslel, neboť ve své osvícené mysli choval vždy jen nejúplnější a nejvnitřnější pravdu. Avšak tuto svou hlubokou moudrost zahalil do přiměřených obrazů, podobně jako musel na svědectví toho zastřít před lidem svou příliš zářící tvář trojnásobnou pokrývkou.

6) „Nebem“ však, jež uvádí Mojžíš jako nejprve stvořené je rozumět to, že Bůh vystavil kdysi jakoby jaksi mimo Sebe inteligentnost, jako již v čase mimo Své nejvěčnější a ducha nejplnější Centrum. jak bylo však řečeno, jen inteligentnost. Tato schopnost se podobá zrcadlu, které má zajisté i v nejtemnější noci způsobilost úplně přesně a pravdivě přijímat do sebe anebo spíše na své nanejvýš hladké ploše vnější předměty v obrazech a opět je znovu podávat. Ale v nejúplnější noci a v ní rovněž v úplné bezpředmětnosti je zrcadlo patrně věcí na nic a pro nic!

7) Proto tedy Mojžíš ihned vedle vystavení nebe aneb inteligentnosti mimo životní Centrum Boha mluví o takřka současném stvoření země. Kdo a co však je tato Mojžíšova země? Vy ovšem míníte: „No Země, která nás nosí!“ - Ó, chyba lávky, Moji milí!

8) Hleďte, „zemí“ rozuměl Mojžíš pouze asimilační a atrakční způsobilost (přizpůsobivost a přitažlivost; vyd.) vzájemně příbuzných, navenek vystavených inteligencí, jež jsou skoro totéž, co někteří světští mudrci egyptští a řečtí nazývali asociací idejí (sdružování představ), kde z příbuzných pojmů a idejí se musí konečně objevit celá pravdou naplněná věta.

9) Když však v inteligentnostech Bohem navenek vystavených bylo podle jejich příbuznosti už jakoby samo sebou spolupodmíněno vzájemné přitahování, plyne pak také jakoby sám sebou třetí důsledek, že se totiž příbuzné inteligentnosti také skutečně vzájemně přitáhly a uchvátily,- pro který tehdy ještě hluboce duchovní akt nemohl Mojžíš zřejmě podat vhodnější a všeobecnější obraz, nežli je právě obraz hmotné Země, která o sobě není nic jiného nežli právě konglomerát (změť') samých přitažlivých a mezi sebou jakož i v sobě příbuzných substanciálních částic.

10) Avšak „Bylo ještě temno na hlubině“ praví dále Mojžíš. Chtěl tím snad Mojžíš opravdu naznačit bezesvětlost na nově stvořené Zemi? Já pravím vám, o tom se moudrému Mojžíšovi ani na počátku jeho nejmrzutějšího bytí nikdy nic nezdálo! Neboť Mojžíš byl hlubokým znalcem přirozenosti světa a byl příliš zasvěcen do nejhlubší egyptské moudrosti a vědy nežli aby nevěděl, že Země - jakožto dítě Slunce aspoň o -miliardu miliard pozemských roků mladší nežli její matka Slunce - nemohla mít při svém vzniku temno; nýbrž Mojžíš tím jen opět obrazně naznačil, že inteligentnost a přitažlivá příbuznost inteligencí není ještě žádným jakkoli uzpůsobeným poznáváním, porozuměním a sebevědomím - což vše je totožné s pojmem „světla“ - nýbrž opak musí být tak dlouho podmínkou, až se uchopí, začnou se poté tlačit, třít a tedy jaksi spolu bojovat.

11) Nepozorovali jste ještě nikdy co se objeví, začnete-li anebo dřeva silně navzájem třít? Hleďte, tu se pak objeví oheň a světlo! A hleďte, to je ono světlo, které nechává Mojžíš na počátku vznikat! „

Celý spis najdete ZDE.

Starodávný Egypt aneb Seriál výtahů z VEJ ve vztahu k dnešním znalostem a poznatkům, část IV

204. RAFAEL VYSVĚTLUJE SOUHVĚZDÍ NA ČTVRTÉ PERLE.

1) Anděl ji vezme zcela opatrně do ruky a zbaví ji povlaku.

2) Tu se táže vůdce anděla a praví: „Ó, zázračný mladíku, služební prste Nejvyššího, nezlob se, obtěžuji-li tě zde mezitím otázkou! Hle, mě při tvé jinak divuplné moci tísní to kladivo! Je ti absolutně nutné anebo ho používáš pouze proto, abys se nám ukázal ve větší přirozenosti, bychom ti snad mohli neohroženěji a klidněji přihlížet a naslouchat?"

3) Praví anděl: „Nic z obého, - nýbrž činím to pouze proto, abych vám ukázal jak při podobných událostech máte zacházet s takovými kameny, abyste je odhalili, kdybyste někde opět našli takové kameny! Neboť zejména v horním a středním Egyptě se vyskytuje velké množství takových inkrustovaných (ornamentálně nebo figurálně ozdobených) kamenů a to v nejvýš rozptýlených pustinách ovšem takovýchto perel bude“ mezi nimi již málo. Ale také ostatní kameny jsou opatřeny všelikými značkami, písmeny a obrazy; neboť staří Egypťané ještě neměli papír na psaní. Proto se používalo kamenných ploch aby se do nich rylo z počátku kostěnými a později kovovými pisadly všelicos na památku.

4) Prvotní záznamy se ovšem mohou jen málo čím jiným vykázat nežli jen prostými příhodami jejich stád; ale pozdější záznamy obsahují pak již jako tyto perly velké a významné události nejen pro toto velké území a lid, nýbrž stejně pro celou Zemi. Neboť Pán chtěl, aby toto území bylo zcela zdatnou předběžnou školou pro jeho sestoupení, proto také poslal Svůj co nejvřeleji vyvolený národ Hebraemity do dávno trvající školy do Egypta. A Mojžíš, velký prorok Páně, chodil do školy v Mysu Kahi (Kahiro), v Thébách (Thebai, také Thebsai = blázinec, později ovšem velké lidnaté město), v Karnaku u Koraku a v nejstarších městech Memfidě, Diathiře (Dia daira= místo roboty) a v Elefantině (El ei fanti = potomci dětí Božích) a teprve ve věku 57 let byl Duchem Božím veden k nejvyššímu zasvěcení k Madanu přes Suez jako uprchlík před ukrutným varionem (faraónem), odkudž můžete číst jeho pozdější příběhy v Písmu!

5) Krátce, Egypt byl tedy Bohem určen za přípravnou školu a obyvatelé této nejstarší obývané krajiny byli již od pravěku nadáni mnohou moudrostí a také provozovali obchod téměř se všemi lepšími národy Země. Nyní také pochopíte, jak a proč má v této zemi vše co je v ní často velmi dalekosáhlý význam.

6) A nyní k naší odhalené čtvrté perle!

7) Spatřujeme tu některá vyobrazení lovců s toulci, luky a šípy a velké stádo obklopené Ivy. To znamená velký boj Egypťanů se Ivy, kteří občas ve velkém počtu navštívili jejich tučná stáda.

8) A hleďte, více vpravo od tohoto výjevu spatřujeme již pastviska obklopená zdmi a na nich leží hlavy býků s rohy obrácenými hned vzhůru, hned dolů a hned stranou, což vše poukazuje na to, že stáda před mocnými ohradami velkých pastvin byla vždy ve velkém nebezpečí zcela bezbranná. Na rozích zdí spatřujete také velkého psa, připraveného jakoby k boji, hned stát, hned zase ležet; jméno, které dali staří Egypťané tomuto bdělému zvířeti je Pas, také Pastshier (strážce pastvy).

9) Zde ještě dále vpravo spatřujete opět pastýřského krále Shivinze, po jeho boku obrovsky velkého psa a před psem několik Ivů. ještě více napravo, více ve výši, spatřujete téhož psa, pod ním obraz Slunce a Měsíce. Co to praví?

10) Poslyšte! Náš Shivinz měl jako král pastýřů skutečně jednoho z největších psů, před nímž nebyl jist životem žádný lev a žádný pardál. Když však tento pes časem zahynul stářím, určil Shivinz z úcty a na památku, aby se toto zvíře znázorňovalo vždy souhvězdím na jižním nebi. Pojmenoval souhvězdí jménem tohoto velkého psa, který po léta věrně střežil stáda králova. Že král umístil svého psa mezi hvězdy je patrné z toho, že pod břichem psa jsou viditelné Slunce a Měsíc. Vše, pod čím je vidět Slunce a Měsíc, je mezi hvězdami názorně na památku něčeho, co má velký a závažný význam.

11) Velmi velký a bdělý pes nemá ovšem dnes - zejména v této zemi, kde nejsou téměř žádná dravá zvířata - zvláštní význam; ale ve starém Egyptě, kde byla a dílem ještě jsou celá stáda dravých šelem byl velký, silný a nebojácný pes nadmíru velkou potřebou. Neboť předně takový pes byl nejvěrnějším strážcem stád. jeho udržování bylo zcela snadné, protože se tato velká psí rasa obyčejně živila nesčetně mnohými druhy zemních myší, kterých tato země měla vždy dostatek; také sežrali za jeden den na tisíc velkých kobylek. jen jednou za den dostali trochu mléka a to způsobilo, že zůstávali věrnými stádu.

12) Vedle velkých psů býval však u starých Egypťanů trpěn také jakýsi druh malých psů; jejich jméno bylo Mal pas (malý pes). To byli lomozitelé; Poroshit značí podle starého jazyka „oznamovatel“ anebo „Iomozitel“. Když se k nějakému domu anebo stádu blížilo něco cizího, začali štěkat malí psi; to upozornilo psy velké a ti pak začali svým mocným štěkáním naplňovat krajinu, což budilo u divokých šelem respekt, takže se také stáhly zpět.

13) Malí psi byli namnoze také strážci slepic a kuřat, k čemuž vlastně byli vycvičováni. To vše byl vynález Shivinzův, jenž prvý učinil tyto ptáky velmi užitečnými domácími zvířaty a Egypťanům ukázal, jak dobře chutná jejich maso i jejich pečená a vařená vejce. Tak učil již tehdy velmi početné obyvatelstvo této velké země poznávat nové potraviny a nová stáda, jejichž pečeně a vejce později až příliš dobře chutnaly - jinak by později nebyla vypukla řádná kuří válka, o níž se mythickým způsobem zmiňuje dokonce řecký dějepisec Hérodot.

14) Náš Shivinz, jenž připnul na oblohu velkého psa, opatřil také malému psu místo mezi hvězdami a dal mu jméno Porishion Prozion. V jeho blízkosti je stará Kokla (Kvočna); později dostalo toto souhvězdí také jméno Pleada, také Peleadza a pod jednou falešnou pověstí Řeků dostalo od Řeků název Pleady.

15) Zde zcela nahoře na perle vidíte to také zcela dobře nakresleno a můžete z toho poznat, jaká jasná hlava byl náš Shivinz. Jemu nešlo tak velice o to, aby snadno poznatelnými souhvězdími uváděl svým učedníkům stále na paměť své psy a kvočny, nýbrž aby je naučil poznávat běh času podle hvězd.

16) Shivinz to také byl, jenž zřídil v Diadaiře (Diathira) prvý Zodiakus (Sa diazc= pro dělníky), na obloze jej nejprve vynalezl a podle současných zjevů a událostí v zemi dal souhvězdím jména, jak toto ihned uvidíme na páté odhalené perle!“

_________


205. ROZDĚLENÍ ČASU NA PÁTÉ PERLE.

1) (RAFAEL:) „Dejte nyní dobrý pozor; tu je již pátá perla! Jak se má podobných nalezených pravěkých relikvií používat a jak je vlastně odhalovat, to jsem vám nyní již ukázal a tak vám odhalím pouze mocí své vůle ještě ostatní tři a hleďte, tu před sebou máme již odhalenou pátou perlu!

2) Pohleďte, hned zde máme před sebou Zodiakus z Diathiry nakreslený na nejkrásnější a největší ploše perly! Je to kolosální chrám; 365 nejmasivnějších sloupů nese rovněž tak masivní klenbu nadmíru umělecky a nanejvýš pevně konstruovanou z načervenalých žulových kvádrů. Výška klenby měří od podlahy asi 66 mužských výšek. Celá klenba má přesně 365 otvorů, které jsou přesně umístěny tak, že během trvání jednoho nebeského znamení, ve kterém je Slunce, muselo jeho světlo padnout na střed sloupu tyčícího se uprostřed chrámu přesně uprostřed dne. Ostatními otvory padalo světlo sice také za různých denních dob na oltář, nešlo však již nikdy středem, nýbrž o jeden anebo několik stupňů stranou.

3) Tato nanejvýš duchaplně sestrojená klenba trvá také ještě dodnes, ačkoliv je zubem času poněkud ohlodaná a bude trvat ještě dlouho a bude vodítkem hvězdářům.

4) Tážete se, k jakému vlastně užitku Shivinz jistě s největší námahou vybudoval tuto klenbu? - Předtím nebylo určité rozdělení času: Malé zkracování anebo prodlužování dne se sotva pozorovalo. Měsíc byl ještě nejjistější a nejspolehlivější rozdělovatel času. V Diathiře, městě z trestu donucovaných dělníků muselo být určité rozdělení času za doby denní a noční a také tedy za tím účelem a pro lepší pořádek zbudoval náš Shivinz tuto klenbu a muselo na ní sto tisíc dělníků plných deset let pracovat.

5) Klenba byla ovšem velmi široká a s 30 a 31 kruhovými otvory pomalovaná symbolem jednoho z dvanácti nebeských znamení, na jehož obyčejně červenou malbu bylo naneseno bíle a zcela přesně souhvězdí. Zde na perle vidíte zcela dobře nakreslen vnitřek klenby jemnými liniemi, které byly potřeny tmavočervenou barvou a můžete si nyní dobře představit jaký probudilý duch byl náš Shivinz a jak požíval neomezenou úctu u národů Egypta. Stačilo, aby jen pokynul a statisíce lidí se dalo s veškerou energií do pohybu a z půdy zemské se vykouzlilo velkolepé dílo.

6) Nejmoudřejší z lidu učinil učiteli a knězi a zbudoval všude školy pro všechny možné obory lidsky užitečné činnosti. Nejvyšší Boží učenosti bylo však možné nabýt jen v Karnaku Koraku a nakonec v Ja bu sim bilu skrytě všelikými a tvrdými zkouškami."

7) Tu se otázal starý hospodský MAREK, přerušiv ve výkladu anděla: „Přemilený příteli, protože jsi se již jednou dal do odhalování perel, nemohl bys nám tedy také vysvětlit, jak je to s onou prazvláštní sfingou, která zpola jako žena a zpola jako zvíře dává lidem vždy na život a na smrt proslulou hádanku: co je to za zvíře, které chodí zrána na všech čtyřech, odpoledne na dvou a večer na třech nohách? Kdo nedovedl tuto hádanku rozluštit, byl záhadnou sfingou usmrcen; kdo by ji však rozluštil, tím by se dala sfinga usmrtit! - Je na tom skutečně něco pravdivého anebo ne?"
_______


206. ZÁHADA ŠESTI PEREL. POPIS PYRAMID, OBELISKU A SFINGY.

1) Praví RAFAEL: „Pohleď sem, tato šestá perla odpoví na tvou otázku! Zde ji máš odhalenu; co spatřuješ na prvý pohled?"

2) Praví MAREK: „Vidím zde opět obraz Shivinze a několik pyramid; před největší pyramidou stojí dva špičaté sloupy zvané obelisky a stranou velké pyramidy ve skutečnosti snad dvě stě kroků daleko, což se z obrazu sotva může určit, je rovněž opět viditelná poměrně obrovská socha. Tato socha má hlavu ženy, ženské ruce a ženská silná prsa. Kde přestávají prsa, na místě břicha, začíná zcela neurčitelné zvířecí tělo. Za touto zvláštní sochou se rozkládá do dálky kruhová zeď kterou je uzavřeno velké pastvisko. Zdá se to tvořit celek a sounáležitost. - Co to vše značí?"

3) Praví RAFAEL: „To obrovské poprsí je právě Shivinz; dal je provést lid z vlastního popudu nejlepšími sochaři a také zedníky na nejvýš vlastní útraty ku poctě tohoto velkého dobrodince Velká Pyramida se dvěma obelisky byla školní budovou: „Člověče, poznej sebe sama.“ Měla v nitru velké místnosti a všemi směry daleko probíhající chodby, v nichž byla všeliká zvláštní zařízení pro sebepoznávání a z něho pro poznání nejvyššího Ducha Božího. Zařízení vypadala někdy velmi hrozně, ale svým účelem se minula jen nejvýš zřídka! Ostatní pyramidy jsou většinou jen znamení oněch podzemních míst, kde bývalo množství sarkofágů, které byly nadezděny, jak to bylo ukázáno dříve.

4) V této době je však v rozsáhlém a nadmíru dlouhém údolí Nilu ještě mnoho pyramid a všelikých chrámů, které vznikly o mnoho později za faraónů v dobách Abrahama, Izáka a Jakoba; o těch se zde nemluví, nýbrž jedině o oněch, které byly postaveny za Shivinze.

5) Vlastní původní jméno bylo „Piramidai“ a pravilo tolik jako „Moudrost mi dej!", a oba špičaté sloupy jménem „Oubeloiska“ pravily: Čistý hledá vznešené, krásné, čisté!“ „Belo“ znamenalo vlastně „bílý“; protože však zcela bílá barva byla u starých Egypťanů znamením čistého, vznešeného a krásného, označovalo se tím také vznešené, čisté a krásné.

6) Dobrý účinek těchto škol se stal brzy daleko a široko znám a k návštěvě těchto škol přicházeli cizinci, jichž bylo tolik, že nemohli být umístěni a zaopatřeni! A náš Shivinz chtěje odradit cizince, aby nepřicházeli příliš často k návštěvě těchto jím zřízených škol, vymyslel v poslední době své vlády poněkud osudný prostředek. V čem záležel tento prostředek?

7) Zde na této perle vidíte pololidskou a polozvířecí sochu. Byla dutá a uvnitř se mohl člověk po točitých schodech dostat do její hlavy a z úst sochy nálevkovitě vyhloubených zcela silně a dobře slyšitelně mluvit a pro silný hlas se zdálo, jakoby skutečně mluvila tato obrovská socha.

8) Když tam nyní cizinci přišli a žádali o přijetí do školy, byli sluhou této sochy upozorněni na to, aby se postavili na určité místo a to jeden za druhým před onu vznešenou sochu, která je zvenčí mrtvá, ale uvnitř živá. Zde obdržel každý, kdo se chtěl stát učedníkem pyramid, od vznešeného Shivinze na život a na smrt záhadnou otázku. Rozřešil-li tázaný záhadu, byl přijat a s přijetím bylo zase jemu uděleno vzájemné právo, aby také on položil soše otázku a v případě, kdyby socha nebyla s to dá ti mu uspokojivou odpověď, aby ji zničil a jaksi zavraždil.

9) Otázka však byla oznámena klientům tři dny napřed na přemýšlení; třetího dne však, kdy tutéž otázku na život a na smrt měli obdržet z úst sochy, nenechal jistě nikdo k tomu dojít, nýbrž zcela skromně se vzdálil, zaplatil požadovaný poplatek a odcestoval do své často velmi vzdálené otčiny.

10) Mythus do pozdější doby spadající pravil, že se jistému Řekovi podařilo rozřešit. onu starou hádanku; avšak toto je i se sta tisíci jinými ovšem bajka a postrádá jakékoli pravdy! Neboť onu pověstnou hádanku rozřešil Mojžíš, ale proto tuto sochu nezničil, neboť tuto sochu i když zubem času poněkud ohlodanou, lze spatřit ještě dnešního dne.

11) Ovšem vnitřní zařízení nelze nyní již nalézt, protože je zcela zaneseno pískem a bahnem; neboť NiI vystupuje obyčejně každých sto let, mnohdy také po dvou stech letech neobyčejně silně, takže v užších údolních krajinách žene své vlny přes třicet loktů vysoko nad normální stav vody. Tím se mnoho zpustoší a stane se nepotřebné, protože se na dřívější nejkrásnější nivy ukládá mnoho valounů, písku a bahna.

12) Nilské potopy, jejichž vlny byly hnány vysoko nad vrcholy pyramid byly dvě v dobách po Schivinzovi. Taková záplava nastala také od nynějška počítáno před 870 léty; chrám Ja bu sim bil byl jí téměř do polovice zanesen pískem a bahnem a od té doby nebylo jej možno i mnohé jiné památky již zcela očistit od písku a bahna. Tak je tomu nyní také s naší záhadnou sochou; uvnitř je plna ztvrdlého bahna a písku, který by asi již nikdo nemohl odstranit! Tak je tomu milý Marku, vpravdě s onou záhadnou sfingou! - Je ti v té věci nyní jasno?"

13) Praví MAREK: „Cožpak si během asi tisíce let netroufal žádný odvážlivec dáti si na účet svého života proslovit sfingou onu známou hádanku? A kdyby to byl učinil, co by ho potkalo, kdyby zcela pochopitelně hádanku nerozluštil?

14) Praví RAFAEL: „Na místě, na kterém tázaný stál bylo zřízeno propadliště, kterým by se byl rychle propadl do studny; a kdyby byl jednou dole, pak by ho uchopilo několik sluhů pro jeho odvahu a i když by hádanku rozluštil nesprávně, byli by ho přivedli podzemními chodbami do školy, z níž by byl neodešel dříve, dokud by se nestal dokonalým člověkem. Ale nikdy k tomu nedošlo; a v dobách, kdy byla ona hádanka řešena, bylo toto prastaré zařízení bahnem a pískem již tak zaneseno, že bylo úplně nepotřebné a první pastýřští králové a jejich lid byli tou dobou již dávno fénickým národem jaksi přemoženi a faraóni i za času Abrahamova byli již Féničany.

15) Nyní máš také o tom krátkou zprávu a proto přejdeme k odhalení sedmé perly!"

_________


207. SOUHVĚZDÍ SEDMÉ PERLY. ÚPADEK EGYPTSKÉ KULTURY. DĚJINY SEDMI PEREL.

1) (RAFAEL:) „Hle, už je tu! Co na ní spatřujete? - Vy sice něco spatřujete, ale nevyznáte se v tom. Na této velmi krásné perle jsou nakreslena a hnědočervenou barvou potřena všechna souhvězdí a zůstala do této chvíle pod povlakem zachována.

2) Z této perly se ostatně mnoho a příliš zvláštního nenaučíme; ale vždy z ní vyrozumíme to, že se náš Shivinz vyznal ve hvězdné obloze a že byl zcela jistě první, který uvedl Souhvězdí do jisté soustavy. A jak on pojmenoval Souhvězdí, tak se jmenuje doposud!

3) Před jeho správou to vypadalo u starých Egypťanů ještě dosti chatrně jak s kreslením a z něho vzešlým psaním, tak i se správným poznáním sama sebe a ještě chatrněji s poznáním Boha. Ale náš Shivinz to s mnohým nevypověditelným úsilím uvedl vše do pořádku a z dřívějšího divokého národa nomádů učinil jeden z nejvzdělanějších národů celé Země, což mu ovšem časem způsobilo mnoho závistivců. Neboť cizinci až příliš brzo nalezli velké zalíbení na této nejvýš velkolepé kultuře země a lidu; vše co viděli, připadalo jim nebesky podivné, takže když se tam jednou dostali, nemohli se od toho již odloučit.

4) Čím více sem začali cestovat, tím více se tu také časem usazovali a tak se prvé podmaňování původních národů a jejich vládců stávalo způsobem zcela pokojným.

5) Potomci Schivinzovi se stávali stále změkčilejšími a choulostivějšími lidmi; dobře žili, spoléhali se na slávu svého praotce a nevšímali si vládních záležitostí! Následek toho byl, že nastěhovavší se cizinci, jimž tu narostl velice hřebínek, byli brzo a snadno domorodci voleni a dosazováni i za správce a vůdce a to vše bez meče.

6) To bylo sice v jistém směru zcela dobré a správné, ale tuzemci při této změně přece jen nezískali příliš mnoho. Neboť cizí strážci (Varion; špatně Pharaon) tvořili až příliš brzy ozbrojenou moc a stali se pravými tyrany a potlačovateli lidu. Školy byly již jen málokomu přístupné a to čemu se ještě učilo, bylo ohromně rozdílné od toho čemu se učilo dříve, proto z toho důvodu se pak brzy z dřívější nejčistší pravdy vytvořilo nejnesmyslnější modlářství spojené s největší temnotou, za nímž bylo možno sotva najít i pro velké mudrce prakulturu této země.

7) Těchto sedm perel má tedy tak neocenitelně velkou hodnotu proto, že pocházejí ještě z doby, v níž byl Egypt v nejvyšším duchovním rozkvětu a proto nemohou být ani dost opatrovány!"

8) Táže se jeden z mouřenínů, při které příležitosti se dostaly tyto perly do písku Nilu a v písku této řeky se ztratily.

9) Praví RAFAEL: „Vždyť jsem vám přece ukázal jak řeka Nil v určitých dobách vzrůstá v pravou potopu! Asi 567 Iet po Schivinzovi dosáhl náš Nil záhadné výšky; v soutěskách vystoupil přes 160.loktů nad svůj normální' vodní stav. Všechna více v údolní hlubině ležící místa byla zátopou na pět týdnů zcela zaplavena a při této příležitosti byly perly i s domy v nichž byly uschovány, mocí vln odneseny a podobně jako kvádry, z nichž byly postaveny budovy, bahnem a pískem pokryty.

10) Téměř v třítisíciletém jejich pohřbení utvořil se také na nich povlak, jak jste jej shledali a z kterého jsem vám je nyní před vámi odhalil z počátku způsobem zcela přirozeným a později mně možným způsobem zázračným.

11) Nyní víte také toto a v těchto sedmi perlách máte sedm knih, které vám nyní a pro všechny časy budou moci dát a také vždy dají velmi důkladné poučení o zemi, kterou obýváte dílem také vy. Proto je dobře uschovejte; neboť každá z těchto perel má mnohem větší cenu nežli nějaké velké království!

12) Zatím je vezme do úschovy Oubratouvishar, jako zřejmě nejmoudřejší z vás; a až jednou bude opouštět tuto Zemi, určí kdo bude budoucně hoden, aby vzal tento nezměrný poklad do úschovy. Běda nehodnému, jenž by se jich chtěl snad zmocnit z hrabivosti!

13) Já, jako posel a vykonavatel vůle Toho, jenž tamto sedí, myslím, že k oživení vaší víry bylo nyní učiněno dosti zázračného; kdyby vám také to ještě nestačilo, pak by vám také nestačilo ani to další! Věříte nyní, že Onen tamto sedící je Ten, pro Kterého zbudoval velký Shivinz a jeho dva předkové velký skalní chrám Jabusimbil?“

14) Praví všichni: „Ano, ano, ano, tobě zázračný posle Páně, budiž to tímto úplně potvrzeno z nejhlubšího základu našeho života!"

15) S tím je anděl opustil a Cyrenius se Mne tázal, zda je také toto vlastně zcela čistě historické vylíčení Egypta z Mých úst v rámci evangelia nutností.

16) A JÁ jsem mu řekl: „Jedno z největších! Po mnoha staletích vyvstanou všeho druhu badatelé a budou tuto zem dopodrobna prohledávat a najdou ještě mnohé věci, o nich byla řeč ústy Rafaelovými. To je velice pomate, jako by to také velice zmátlo vás a vaše nejbližší potomky; ale toto úplně pravdivé zjevení vám také v tom všem ukáže cestu. V pozdější době však probudím již opět muže! kteří znovu odhalí hledajícím a bádajícím lidem tyto staré záhady. - Nyní však přejdeme zase k mouřenínům, kteří nás očekávali.


Čerpáno z: Velké Evangelium Janovo, svazek 4. Najdete na www.lorber.cz

Osudové příběhy lidí, jež přijaly Ježíše

Osudové příběhy lidí, jež přijali Ježíše do svého života


Na webu Uzdravení pro každého najdete příběhy lidí, jimž se podařilo odvrátit od satanismu či od závislostí. Příběhy lidí, jež díky klinické smrti či duchovnímu prožitku navštívily nebe, peklo, ráj.

Doporučuji všem hledajícím a váhajícím.

Starodávný Egypt aneb Seriál výtahů z VEJ ve vztahu k dnešním znalostem a poznatkům, část III

202. PŮVOD CHRÁMU JABUSIMBIL, SFING A SLOUPŮ MEMNONOVÝCH ZNÁZORNĚNÝCH HIEROGLYFY OBOU PRVÝCH PEREL.

1) Druhové však pravili: „Jak můžete mít u Pána nějak něco vyřízeno,když jste s Ním přece ani slovo nepromluvili?"

2) Tu pravil vůdce: „Zde, kde sídlí On, vychází vše od Něho a proto máme vždy jen s Ním co činit, i když jednáme s Jeho učedníky!“ S touto odpovědí byli všichni spokojeni a již nic neříkali.

3) Někteří však pravili andělovi: „Poslyš, zázračný mladíku, nechtěl bys také nám pěti, kteří máme ve svých chatrčích ukryty též zvláštní poklady, dopravit je sem?"

4) Pravil anděl: „Zvedněte je jen od svých nohou a dejte na stůl a uvidíme co je na nich!"

5) Tu pohlédne oněch pět u stolu sedících černochů pod stůl a k svému největšímu úžasu spatří své dobře jim známé dosti velké uzlíky, položí je na stůl a tu se objeví ještě čtyři hezky velké kusy zlata, které vážily celkem přes sto liber; ale v pátém uzlíku se objeví sedm dosti velkých říčních valounů, které by Marek stojící vedle anděla považoval za asi zcela bezcenné.

6) Avšak anděl praví: „Počkej jen, brzy shledáš, že právě těchto sedm kamenů má, pozemsky vzato, největší a nedocenitelnou hodnotu! Přines však pevné kovové kladivo a prozkoumáme je!"

7) Marek pln zvědavosti odkvapí do své komory, kde má nářadí, brzy se objeví s pevným železným kladivem a podává je andělovi. Anděl vezme do ruky kámen a několikrát na něj opatrně udeří, načež s něho ihned odpadne bělavý oblázkovitý povlak a objeví se perla velikosti lidské hlavy, což všechny uvedlo do největšího úžasu.

8) Na povrchu této zázračné perly byly pak vyryty hieroglyfy a jiná znamení. Mezi jiným byl tu také zcela dobrý nákres chrámu Ja bu sim bil a to právě v okamžiku stavby, když byly po 170 leté práci plné potu a mnohého obětování dokončeny čtyři obrovité postavy a čile se ještě pracovalo na římsách a obrovská písma a jiná znamení se vrývala do rovných velkých ploch a zároveň se však také začala rýsovat brána uprostřed oněch dvou dvojic obrovitých postav. Kdo si dovedl tato zcela zřetelně viditelná znamení a písma rozluštit, ten měl před sebou původ tohoto chrámu, jakož i důvod, proč byl tehdejšími Egypťany budován a to těsně u veletoku Nilu.

9) Tato perla měla tedy neocenitelnou hodnotu nejen jako svého druhu obrovská, nýbrž i cenu historickou. Zároveň však pocházela z údobí Země, po němž následovalo ještě mnoho tisíc let, nežli na její půdu vstoupil prvý člověk v těle.

10) V údobí Země, kdy obývali moře takoví obrovští korýši, vlnilo se nad největší částí nižšího území Afriky velké světové moře. Praegypťané nalezli při kopání základů prvé pyramidy perlorodku a když ji otevřeli, nalezli v ní těchto sedm perel, z nichž jednu právě anděl zbavil kůry.

11). Nyní byl ovšem anděl bouřlivě zahrnován otázkami a on také vysvětloval stav věcí právě tak, jak byl nyní v krátkosti uveden.

12) Když byl RAFAEL ovšem jen s povrchním výkladem nejprve odhalené perly u konce, pravil: „Čeho je vám prozatím třeba, řekl jsem vám nyní v krátkosti pokud možno srozumitelně; přejděme nyní k odhalení druhé perly, která bude o něco menší nežli perla prvá!“

13) I vzal anděl druhou perlu a zbavil ji dřívějším způsobem kůry. Také tato perla byla plná znaků a písma. Na jedné z nejmladších ploch byl zcela dobře vyrytý chrám Ja bu sim bil a vedle něho hlava, podobná velké sfinze. A na anděla bylo opět bouřlivě naléháno, aby vysvětlil všechny tyto znaky a písmo.

14) Anděl pravil: „Přátelé, bez úplného probuzení ducha v duši nedovede z lidí nyní žijících jistě nikdo rozluštit, co vše praví to, co je napsáno a nakresleno na této perle!

15) Ačkoliv tato perla je tak stará jako perla prvá a největší, byla teprve o sto let později takto popsána a pokreslena a to asi v době ukončení malého skalního chrámu, kdy však vnitřek velkého chrámu nebyl ještě úplně dokončen. Proto je zde také malý chrám znázorněn jako již úplně dokončený.

16) Hlava představuje tehdy již sedmého pastýřského krále, jenž si dal jméno Shivinz (mylně „Sphinx“), Živý Podnikající. Dosáhl věku téměř tří set let a jeho nejvýš kolosální hlava byla vytesána z velké žulové skály a lze ji spatřit dosti zachovalou dodnes.

17) Tento Shivinz zavedl velké opravy ve školách, jakož i v chovu dobytka a rolnictví a požíval u svého národa téměř božské uctívání. Značky a písmo dosvědčují právě to mnohé dobro, všechna zlepšení, jež svým nejvýš čilým duchem zavedl v této zemi.

18) Velký chrám nezačal tesat on; neboť to učinili dva jeho neviditelnému Duchu Božímu oddaní předkové; z velké úcty dal je však nedaleko velkého chrámu na krásné rovině vytesat z kamene v sedící poloze v obrovské velikosti a na věčnou památku postavil poblíž Nilu. A ježto oba neměli jméno a z pouhé skromnosti nechtěli nějaké jméno mít, pojmenoval je on a dal jim jméno „Bezejmenní“ (Me maine oni, špatně v pozdější době „Memnon“) kteréž obě sochy spatřit také ještě dodnes velmi dobře zachovalé.“

19) Praví vůdce: „Ano, ano, to vše jsme viděli a vysoce obdivovali! Ale jak asi staré jsou tyto mimořádné věci?"

20) Praví anděl: „Téměř tři tisíce let a ani příští tři tisíce let nesmažou zcela jejich stopy! - Počkejte však poněkud, objevíme nyní třetí perlu; na jejím povrchu spatříte vedle dvou předků Shivinzových již jako soch, vrytou ještě zcela jinou velkou pamětihodnost, která vás velmi povzbudí k přemýšlen!!"

_______


203. TAJEMSTVÍ TŘETÍ PERLY. SEDM OBRŮ A SARKOFAGY.

1) Tu vzal Rafael do ruky třetí perlu a zbavil ji jejího povlaku.

2) Když byla obnažena, upozornil RAFAEL ty, kdož zvědavostí přímo hořeli, ihned na zcela dobře ryté sochy Memnonovy a řekl: „Hleďte, tu jsou již ti dva Bezejmenní! Ale tu nahoře spatřujete jako před oněmi Bezejmennými sedm obrovských lidských oděných postav a kolem nich spatřujete množství zcela malých lidských figurek! Co tím chtěl naznačit moudrý Shivinz, jenž vlastnoručně kreslil všechny tyto perly?

3) Poslyšte! V téže době, asi 170 roků před prvým z obou bezejmenných předků byla dopuštěním Páně rozbita na mnoho kusů jedna velká zeměkoule v hlubokém tvůrčím prostoru. Obývalo ji velmi mnoho obrovských lidí.

4) Při náhlém, nikým nepředvídaném zničení, ačkoliv bylo oněm lidem častěji oznamováno, se stalo, že sedm ze zmíněných lidí této zeměkoule spadlo v horním Egyptě na několika veřejných místech této velké země a jejich těžkým pádem způsobili velmi silný otřes Země.

5) Pády těchto sedmi lidí od prvního do posledního trvaly přes deset dní Obyvatelé tohoto území přitom zakoušeli mnoho úzkosti a velké hrůzy; neboť se obávali zejména v noci, že je takový obr přepadne a všechny velmi zle rozdrtí. Proto hleděli upřeně s nejvýš sevřeným srdcem stále k nebi, zda jim opět nějaký takový nezvaný host neučiní z mraků nejvýš nevítanou návštěvu.

6) Dobrých asi deset let stavěli stálé stráže, aby se vidělo, zda opět nepřijde ze vzduchu nějaký takový strašný cestující; ježto však po desíti dnech nebylo možno objevit již stopy něčeho takového, tu se mysli lidí ponenáhlu opět uklidňovaly a lidé se dokonce odvážili k velkým zcela vyschlým obrovitým mrtvolám, které ležely na vzdálenost čtvrt cestovního dne rozptýleny od sebe.

7) Mudrci mezi oněmi prvotními lidmi Egypta se domnívali, že to jsou asi Duchem Božím potrestaní obři nějaké velké odlehlé Země, kteří se provinili proti Bohu a že je pak Bůh ve svém spravedlivém hněvu dal Svými mocnými duchy s oné Země vyzdvihnout a shodit sem, aby ukázal Egypťanům, že nešetří ani nejmocnější obry, kdyby jednali proti Jeho vůli. Krátce a dobře, konečně tyto mrtvé obry spalovali po kusech a v padesáti letech nebylo možno z těchto mrtvých obrovských hostů objevit již ani stopu.

8) Čeho si však Egypťané na těchto obrovských postavách lidských nicméně povšimli bylo to, že z oněch v paměti jim velmi utkvělých obrů přešli v kolosální mysl pro všechno, o čemž podává více nežli hmatatelný důkaz jejich prvé sochařství.

9) V chrámu Ja bu sim bil bylo v každém ze tří oddělení vypodobněno to jest do kamene vytesáno sedm obrů jako kdysi nosičů stropu a to v onom oděvu, v němž přišli tito velcí cestující ze vzduchu; Egypťané, kteří dříve chodívali zcela nazí, začali se také tímto způsobem odívat a z téhož důvodu se tedy také všechny staré památky spatřují až do dnešního dne takto odívány. Jejich mumie a sarkofágy jsou plny takových ozdob. "

10) Táže se vůdce, co vlastně staří Egypťané rozuměli sarkofágy a proč takto pojmenovali velké a také menší velmi masivní rakve.

11) Praví RAFAEL: „To uslyšíte ihned a zcela důkladně! Vy víte, že s pohřbíváním mrtvol v této zemi jsou většinou velké potíže, neboť v suché půdě se mrtvola těžko rozkládá a hniloba ji nemůže zničit. Ve vlhčí blízkosti Nilu nechtěli mrtvé pohřbívat z toho velmi dobrého důvodu, aby se neznečistila voda řeky. Nechat však mrtvolu jen tak ležet anebo dokonce ji hodit k žrádlu divokým zvířatům, k tomu byli obzvláště staří Egypťané až příliš lidmi a vážili si také až příliš vysoce mrtvol zemřelých bratří, než aby jim prokázali takovou nečest. Co však tedy jinak učinit?

12) Hleďte, přišli na velmi moudrý nápad. Vytesávali z kamene dílem velmi velké a později však také zcela malé rakve, v nichž měly zcela pohodlné místo nejvýš jedna, dvě až tři mrtvoly. Každá rakev byla opatřena poměrně velkým a těžkým víkem. Byla-Ii pak do takové rakve položena jedna anebo několik mrtvol, - po předchozím náležitém natření mumou (muma, také mumie = zemní pryskyřice, zemní balzám), bylo víko zcela rozžhaveno a rakev pro věčné časy přikryta rozžhaveným víkem. Tím byly mrtvoly v rakvi zcela vysušeny a při velmi rozpálených velkých víkách byly mnohdy také zcela zuhelnatělé anebo dokonce spálené na popel.

13) Ve větších místech nebo obcích byly však také obecné rakve, které byly však každých sedm let opět dílem odkrývány. Tyto rakve byly pak opět mrtvolami ponenáhlu naplňovány a zcela přikrývány, načež byl pak nad rakví rozdělán řádný oheň, čímž se mrtvoly ve velké rakvi ovšem zpopelňovaly. Byla-Ii taková rakev plná popele, nebyla pak již otvírána, nýbrž zůstávala jako ctihodný monument připomínající pomíjejícnost všeho pozemského.

14) Časem se stavěly nad nimi klenby a pyramidy, proto je ještě dodnes v krajině pyramid množství takových rakví mnohdy ve velmi úzkých a mnohdy v rozsáhlejších klenbách (Kai-tu comba to jest skrytý pokoj).Tyto nyní vám jasně popsané rakve byly nazvány sarkofágy protože z prvotního jazyku Egypťanů Sarko značí „žhoucí" a vaga (vaša) „těžké víko.“

15) Tu máš nyní své sarkofágy avšak nyní přikročme k odhalení čtvrté perly a uvidíme, co ta vše nám odhalí!"

_______

Úryvek ze spisu Velké Evangelium Janovo, díl IV. Najdete na webu www.lorber.cz .

Starodávný Egypt aneb Seriál výtahů z VEJ ve vztahu k dnešním znalostem a poznatkům, část II

Tento poněkud delší a možná krkolomný název označuje seriál, jež se bude věnovat určitým kapitolám z knih Velké Evangelium Janovo. Nebudu se zde rozepisovat co jsou to za knihy a kdo je jejich autorem. Tyto informace si může případný zájemce nalézti zde.

My se budeme věnovat částem, jež popisují určité chvíle dějin naší země, které si zkusíme ověřovat v dosud největší knihovně světa – internetu.

Začneme části, která popisuje příchod Núbíjců do Zaslíbené země a jejich vypravování, především, o zemi Egyptské. Možná je potřeba zmínit, že se zde popisuje stav v době působení Ježíše Nazaretského v zemi Izraelské, tedy cca. o 2000 let nazpět.


Nyní pokračujeme v našem seriálu pobytem Núbijců v Egyptě.




192. O BYTÍ ISIS A OSIRIS.

1) Praví vůdce: „Tomu, bratři a sestry, věříme, protože jsme nyní očitými svědky toho, co zde před námi je a trvá! Veškerá lidská moudrost, veškeren rozum, ba i nejčistší a nejstřízlivější osvícený rozum nemůže pochopit, že by bylo nějak možné i jen pomyslet na to, co zde jest a co zde prodlévá.

2) Ó, vy ani netušíte a nemůžete si také učinit pojem o tom, co je zde! Já jsem si podle svých vidění představoval něco přibližně nezměrně velkého, co mě zde bude očekávat; ale k něčemu tak nejvýš nezměrnému a nekonečnému se nemohla ani má největší a nejsmělejší myšlenka odvážit a povznést a přece je tomu tak a je to tu zjevně před našima užaslýma očima!

3) Vy znáte to, o čemž jsme jedině a toliko já a představený v Memfidě po celý rok před vámi zcela hlasitě jednali, ačkoliv představený často říkal, že stačí, budu-li já sám zasvěcen do jeho hluboké moudrosti. já jsem však řekl: „Hle, pane, jsou zde moji bratři a sestry! Žádný není nějak menší nežli já sám; proto tedy, pane, nezatajuj před nimi nic kvůli mně!" A poté mluvíval vždy nahlas.

4) Když nás asi za půl roku zavedl do Karnaku ke Koraku, aby nám tam odestřel staroslavný závoj Isidin, byla vás také přes polovina s sebou a všechno jste slyšeli a viděli tak jako já.

5) Viděli jsme tam dva zvláštní obrazy: předně obraz Isidin (I-sis, živobytí prvotního života), skrytý za hustým závojem a vedle toho obraz Osirisův (Ou sir iez; pastva čistého duchovního člověka).

6) Prvý obraz představoval ohromnou ženu s plnými ňadry; někde byla prý také místo námi viděné ženy plných ňader postavena kráva.

7) Druhý obraz Ou sir iezův představoval zvláštní bytost. Na rozsáhlé tučné pastvě stál muž, obklopený mnohými stády, která se pilně pásla a onen zvláštní muž stál uprostřed všelikých plodů a v postoji pojídajícího.

8) Těmito oběma obrazy představovali Egypťané, jak jste slyšeli z úst moudrého představeného, nejprve zastřeně prabytí Boží tvořící a vše stvořené vyživující a udržující Bytosti - a druhým nezastřeným obrazem vše stvořené, žijící a stravující celého stvoření.

9) Zde nám představený začal všem hlubokými slovy moudrosti vysvětlovat podstatu jediného věčného pratvořícího Boha a my jsme poznávali, že je to jistě nějaká všemohoucí nejmoudřejší Prabytost z níž v celé nejvýš věčné nekonečnosti vzešly veškeré bytosti a nyní také nadále jsou vyživovány a udržovány.

10) Tato Boží Prabytost není nikomu nějak pochopitelná, protože naplňuje celou nekonečnost a je nejvýš skrytě všude jak v prostoru, tak i v času přítomna. Z tohoto důvodu byl vždy zastřen obraz Isidin a nikdo nemohl a nesměl odhalit mocný závoj Isidin, leč jen za jistých obzvláště svatých dob nejvyšší velekněz, - avšak i on před lidem jen nejspodnější obrubu.

11) Tehdy jste pojali přenes mírnou úctu před Prabožstvím, jakož i neméně já. Na cestě z Karnaku (ne nahý, tedy zahalen a zastřen) ke Koraku (pokorný jako rak) se nemluvilo o ničem jiném nežli o Prabožstvím a představený nám vysvětloval u každého stromu, jehož nitro je též zahaleno před očima každého, zastřený obraz Isidin a náš úžas a naše úcta stoupala s každým krokem našich vedoucích nás velbloudů.
12) V každém přírodním předmětu -začali jsme spatřovat záhadný obraz zastřené a závojem zahalené Isidy a představený měl z nás svých černých učedníků opravdovou radost a počínajíc od Karnaku jsme se dívali na celou přírodu zcela jinýma očima nežli předtím.

13) Jaké nádherné a velké rozmluvy byly potom mezi námi vyměňovány a jakou úctou byla celá naše mysl jata, když jsme ve volných hodinách obrátili své myšlenky a slova k jedné věčné Boží Prabytosti! Jak často jsme s dobrým a moudrým představeným v Memfidě mluvili o tom, jak nevýslovně oblažující pocit by muselo v člověku vyvolat to, kdyby bylo nějak možné aspoň jednou slyšet v srdci - i když také jen zcela tiše, přece však určitě - slovo nejvyšší Boží Bytosti!“
________




193. VELKÝ SKALNÍ CHRÁM JABUSIMBIL.

1) (OUBRATOUVISHAR:) „Tázali jsme se představeného, zda se něco podobného na celé Zemi ještě nikdy nepřihodilo nějakému nejvýš spravedlivému člověku.

2) Představený pokrčil rameny a řekl: „Bezprostředně jistě ještě nikdy; ale o slyšení prostřednictvím máme ze spisů a ústních podání opravdové příklady, že dokonce velmi spravedliví a zbožní lidé byli uvedeni do určitého vytržení, v němž spatřovali Ducha Božího jako světlo naplňující všechny prostory nekonečna a shledávali, že oni sami jsou částí tohoto světla. Ale všichni, jimž se dostalo této milosti doznávají, že v tomto světle byli skrz naskrz uchváceni nevyslovitelným pocitem blaženosti a začali prorokovat - a co prorokovali, to se vždy splnilo. Ještě nikdy žádný smrtelník neviděl pravého Praboha pod jinou podobou!.

3) Člověk jako omezený tvar by si sice chtěl přiblížit praboha, jeho srdce prahne po tom, aby jednou v přístupném lidském tvaru uzřelo Stvořitele a mohlo s Ním, s tímto věčným Praduchem vyměnit slova jako s nějakým člověkem; ale to není nic jiného nežli pošetilá žádost slabomyslného člověka, která je sice v jistém směru velmi odpustitelná, avšak věčně nikdy nemůže být uskutečnitelná, neboť konečné se nemůže stát věčně nikdy nekonečným - a nekonečné věčně nikdy konečným!

4) Tak mluvil k nám moudrý představený a my jsme to také pochopili tak dobře, jak to bylo možné našim slabým schopnostem.

5) Přesto se však vnucovala u každého z nás sama s sebou nějaká byť sebevětší Boží osobnost, neboť jsme si nedovedli nikdy zcela představit, že bychom byli v Boží nekonečnosti opuštěni. Naše srdce si žádalo vždy nějakého osobního viditelného a milovatelného Boha, i když náš rozum také vždy vyhlásil válku ubohému srdci, jež se přece jen cítilo příliš malé, než aby uchopilo vší láskou Boží nekonečnost, ačkoliv nám představený radil, abychom milovali Prabožství.

6) Představený se nám vyznal, že na Zemi je národ, který má jméno „Židé“. Tento národ má nejsprávnější poznání nejvyššího Boha. Prvý z jejich mudrců rozený Egypťan jménem Moi ie sez (to jest „mé přijetí“, což je jméno, které mu dala jedna princezna, když ho zachránila z řeky Nilu), míval po padesát let rozmluvy s Duchem Božím.

Jemu právě uložil Duch Boží za povinnost, aby si Ho nikdy nepředstavoval pod nějakým obrazem! Také tento mudřec si Ho vždy přál podle potřeby svého srdce spatřit osobně, dostal však za odpověď: „Boha nemůžeš zřít a žít!"

7) Když se však přesto v srdci tohoto mudrce touha uzřít Boha stávala prudší, přikázal mu Duch Boží, aby se skryl ve skalní sluji a vystoupil až bude zavolán. Mudřec tak učinil; a když byl zavolán, vystoupil a viděl v dálce Boží záda zářící více nežli tisíc Sluncí! Jeho obličej prý však potom zářil tak, že po sedm let nemohl žádný člověk bez nebezpečí oslepnutí na něj pohlédnout, pročež musel tento mudřec svou tvář po tu dobu zcela hustě zahalovat. jak tedy vidíte, toto vše nám sdělil velmi moudrý představený.

8) Pokud je tomu však tak či jinak, o tom nedovedeme podat další úsudek; víme jen to, že přes rty představeného nikdy nepravdivé slovo nepřešlo. jak on je slyšel, tak nám je také přesně sdělil.

9) Vězte, že když jsme se ho tázali, kde se tedy v celé zemi egyptské v největší pravdě vzývá a nejvýš uctívá to pravé věčné Prabožství, řekl: „Ne příliš daleko odtud a to ve velkém skalním chrámu „Ja bu, sim, bil (to jest „já byl, jsem a budu“)! Velkou a vysokou branou vede cesta do nitra velké horské síně. Tato síň je zdobena sloupy, které jsou vytesány vesměs ze skály. Mezi každým sloupem stojí ozbrojený obr nejméně dvanácti mužských výšek tak, jakoby nesl strop chrámový.

10) Vnitřek je rozdělen oblouky ve tři síně; v každé stojí po obou stranách sedm takových obrů, celkem čtrnáct obrů v každé ze tří síní. Jsou to symboly sedmi z Boha vycházejících duchů. Síň čítá tedy ve svých třech odděleních šestkrát sedm takových obrů; to ukazuje, že Bůh ustanovil již od počátku veškerého stvoření šest údobí a že v každém z těchto nekonečně dlouhých a sebe stále prostupujících údobích titíž duchové vše nosili a všude působili. Každá ze šesti stran dlouhé třídílné chrámové síně je zdobena všelikými znaky a figurami, z nichž ten, kdo je zasvěcen do staré moudrosti, může rozluštit vše, co zjevil Boží Duch původním arcimudrcům této Země.

11) Na konci oněch tří síní je opět zastřený obraz I-sis x.din, otevřený Ou-sir-iezův a na jednom oltáři před I-sis jsou vyryta do tvrdého kamene slova: Ja-bu-sim- bil! U vchodu po obou stranách chrámové brány jsou dva a dva sedící obři a představují čtyři hlavní elementární síly
Boží v přírodě; že sedí, znamená řád a klid, do něhož byly postaveny Bohem, aby sloužily podle vůle Boží veškerému tvorstvu.

12) Nadpis nad branou napomíná návštěvníka tohoto posvěceného místa, aby do těchto svatých síní vstupoval s duchem vždy soustředěným. Kdo přijde do prvé síně, nalezne dva prvé pilíře zdobené zcela zvláštními znaky a figurami; vztahují se k jakémusi světovému boji pod výrazem „Války Boží".

13) No, já sám jsem nepříliš hluboko sběhlý ve staré moudrosti, abych vám to mohl dále a hlouběji objasňovat! V sedmi dnech vás zavedu tam, kde to budete moci všichni sami vidět. Ostrý zub času leccos ovšem zpustošil na této prastaré svatyni; je však ve. velmi mnohém zcela dobře zachována a můžete se z ní naučit ještě velmi mnoho!"

14) Nuže, jaké to pocity začaly v nás pak klíčit! A sotva jsme se mohli dočkat dne, ve kterém nás představený dovede k popsané svatyni. Když konečně tento den nadešel a klusali jsme tam na našich velbloudech, jak se rozpalovala naše srdce, když jsme se blížili jen k malému předchrámí, které není prý ničím jiným nežli pohřebištěm několika pramudrců! Jak bušilo však naše srdce, když jsme se dostali před bránu velkého skalního chrámu! Jak nepopsatelný dojem způsobil pohled na ony čtyři zosobněné živly a málem bychom byli pozbyli řeč, když jsme vstoupili s hořícími pochodněmi do vnitřních síní chrámových?! Ale proč nás to vše tak mocně dojalo? Protože jsme se domnívali, že jsme tam blíže nejvyšší pravé božské Bytosti nežli někde jinde u Memfidy.

15) Když jsme pak opět za mnohých slz a vzdechů opouštěli tento obdivuhodný chrám a dobrý představený nám leccos sdělil z pravěku Země, povzneslo nás to všechny tak dojemně, že jsme nakonec začali považovat celou Zemi za velký chrám Boží! Zda bylo těch několik dní horkých nebo chladnějších, to jsme vůbec nepociťovali; neboť naše mysl byla až příliš zaměstnána a to vším, co by nás mohlo více přiblížit k Božímu Praduchu. A přece jsme tím ťali zřejmě do prázdna. Věděli jsme pak sice mnoho, avšak I-sis zůstala zahalena a zastřena a žádný smrtelník nemohl nijak odkrýt toto tajemné roucho věčného Božství."
_______



194. OUBRATOUVISHAR UKAZUJE SVÝM (LIDEM) OSOBNÍHO BOHA V JEŽÍŠI.

1) (OUBRATOUVISHAR:) „Teprve doma v naší horské zemi jsem dostal vidění! Vypravoval jsem vám je tak věrně, jak jsem je dostal zřejmou milostí nejvyššího Ducha a vy všichni jste přitom měli tak velkou radost, -že jste poskakovali jako mladá jehňata -na pastvě. Jakkoli jste byli přitom jaří a veselí, přece jste mi však v srdcích zcela jemně záviděli, neboť také ve vás bylo vždy čilejší přání, aby se také vám dostala taková vidění. Když jsem se asi s dvaceti druhy po sedmkráte mně daných skrytých vnitřních pokynech odebral na cestu sem, nemohli jste to téměř ani půl dne beze mě doma vydržet. Šli jste za mnou a obdivuhodně jste mě zde dohonili.

2) Nyní jsme na nejsvětějším místě podle mého pokynu ve vidění a to je nesčíslněkrát více nežli Memfis, Karnak u Koraku a největší chrám světa Ja bu sim bil, nekonečněkrát více nežli nejtajuplnější obraz I-sis x din! Neboť pohleďte tam - na veliký stůl! Uprostřed u něho sedí růžově červeným živůtkem a modrým řasnatým pláštěm oděná, s bohatým zlatoplavým přes záda se vlnícím vlasem nejen pouze nanejvýš božská duchovní, nýbrž také tělesně nejvyšší božská Bytost, - nejživější to obraz odestřené I – sis!

3) Když nám představený kladl na srdce lásku k nekonečné božské Bytosti, pociťovali jsme, že malé lidské srdce je takové lásky neschopno a mysleli jsme a také jsme to vyslovili, že bychom sice mohli zcela dobře nadevše milovat nějakou osobnost, která by nesla plnost Božího Ducha, že však nějaká až příliš nekonečná božskost, Duchem Božím naplněná nekonečnost nemůže být jako něco nepochopitelného milována, leč by láska k takovéto nejvýš nekonečné božské Bytosti záležela v podivné stísněnosti až příliš malého nicotného člověka následkem až příliš nekonečného prabožského veškerenstva.

4) Jak velice nás občerstvila výpověď představeného, že Moisez nakonec přece jen uzřel záda věčného Božství, i když také nevylíčitelné nejvyšší světlo osvítilo jeho tvař na sedm let tak, že žádný člověk nemohl na ni bez nebezpečí oslepnutí pohlédnout a že tento mudřec musel proto po dlouhou dobu chodit s tváří zastřenou trojitou rouškou. Ó, toto vypravování představeného nás velice občerstvilo, protože tím jsme si začali představovat možnost osobně bytostného Boha! Teprve od té doby jsme začali nejvyššího Boha milovat a následkem této naší lásky jsem pak také nepochybně jistě dostal svých sedm vidění jako pozvání sem, bez nichž bychom sem nikdy nebyli přišli.

5) . Nyní máme nejvyššího Boha před sebou osobně a On nám k našemu zdokonalení nepřikazuje nic jiného nežli milovat Ho nadevšecko a sebe vzájemně tak, jako každý z nás nutně miluje sama sebe!

6) Co nyní vy všichni moji milí bratři a sestry, říkáte ke všemu tomu? Co nyní cítíte a jaké myšlenky zaměstnávají nyní vaše srdce? Ó, mluvte nyní a modlete se k nejvyššímu věčnému Praduchu k Bohu, Kterého si dosud nemohl téměř žádný smrtelník představit! Mluvte! Mluvte! Co nyní myslíte a cítíte? Jak je vám u srdce?
_______


Úryvek ze spisu Velké Evangelium Janovo, díl IV. Najdete na webu www.lorber.cz .