My se budeme věnovat částem, jež popisují určité chvíle dějin naší země, které si zkusíme ověřovat v dosud největší knihovně světa – internetu. Odkazy jsou zvýrazněny tučně.
Začneme části, která popisuje příchod Nubíjců do Zaslíbené země a jejich vypravování, především, o zemi Egyptské. Možná je potřeba zmínit, že se zde popisuje stav v době působení Ježíše Nazaretského v zemi Izraelské, tedy cca. o 2000 let nazpět.
(Tyto seriály budou běžet souběžně na těchto dvou blozích „Cesta Boží Pravdy“ a „Hledání Pravdy“ .)
Kapitola 182. VŮDCE VYPRAVUJE O SVÉ CESTĚ DO MEMPHIDY. (VEJ 4)
1) JÁ se táži dále: „Kde jsi přišel k tomuto svému ctihodnému vzdělání?“
2) Praví OUBRATOUVISHAR: „Já a můj sluha jsme šli jednou, bylo to před deseti lety, podél Nilu, doprovázeni ještě dvaceti nejsilnějšími nižšími sluhy, kteří vedli za námi krásné stádo hovězího dobytka; neboť kdo chce u nás cestovat, musí si vzít s sebou hojné stádo, jinak by mohl na cestě zahynout. Fíky a datle nerostou všude, nýbrž jen na dobrých a tučných půdách; trávy však na Nilu není nikde nedostatek a tak má tedy člověk všude živné kraví mléko, které je kořením každého pokrmu.
3) Takto vyzbrojeni pokusili jsme se tedy,jak bylo řečeno, před desíti roky aneb desíti obdobími dešťů podniknout cestu dolů. Několik dní jsme šli bez nesnází zcela snadno kupředu; avšak třetího dne jsme již zdáli slyšeli mocné hřmění. Zrychlili jsme kroky a v době, v níž by se odpočítalo tisíc kamenů, byli jsme u prvního vodopádu Nilu. Tu se ukázala malá naděje na další pochod. Jeden z našich nejsmělejších lezců vystoupil na vysokou skálu, aby vypátral, jak vypadá krajina. Když se vrátil, popsal mi cestu, která se sice vzdaluje daleko vlevo od Nilu, ale v dálce přichází opět k Nilu. Rozhodl jsem se jít touto cestou dále. O úskalí a jiné nehostinnosti nebylo na této zacházce věru nouze. Teprve večer toho dne jsme se dostali za velkého horka konečně na pastvisko porostlé mnohými palmami a papyrusy, v jehož středu byl velmi bohatý pramen, který přišel velice vhod našim stádům i nám. Zde jsme odpočívali celý den.
4) Druhého dne záhy za svítání jsme pokračovali v další cestě. S východem Slunce jsme dosáhli opět Nilu a široké námi dříve nikdy neviděné silnice, po které jsme se za půl dne dostali do blízkosti města, o němž nám dovedli mnoho vyprávět naši předkové. Dobrých as 2000 kroků před městem jsme se utábořili; já a můj sluha jsme však zajeli do města vyprosit si dovolení, abychom se směli se svými potřebnými stády utábořit v blízkosti města.
5) Když jsem přišel se svým sluhou do města, byl jsem obklopen množstvím velmi hnědých lidí a dotazován, kdo a odkud jsem. Ostatní však ihned hádali a pravili: „Thot e Noubiez!“ („Tento je Nubijec!“) a já jsem pravil: „Ano, jsem Nubijec a rád bych se zde od vás dokonalých lidí leccos dobrého a krásného dověděl a se naučil!“
6) Tu tito zvědavci zavolali ke mně stařešinu a tento stařešina se mě dopodrobna vyptával na různé věci, nakonec se pak odebral do našeho ležení a teprve tu se nám dal zcela poznat, že je nejvyšším knězem tohoto města a zároveň Římem ustanoveným správcem tohoto města a jeho rozsáhlého okresu. Daroval jsem mu ihned sedm nejkrásnějších krav a dva býky a dvacet našich ovcí s nejjemnější vlnou.
7) To učinilo dobrého starce velmi přátelským a poté mi řekl: „Naše stará a čistá moudrost vám ovšem velmi mnoho prospěje! Ale. z našich zcela zkažených mravů si nic neosvojujte neboť jsou špatnější nežli velmi špatné! Toto město bylo kdysi pýchou země, což také ještě jasně a zřetelně říká jeho jméno Memavise (řecky Memphis) = „má nejvyšší jméno“; nyní je to bezejmenné Nejvyšší jenom rozsáhlou hromadou jak se sami brzy a snadno přesvědčíte!
8) Lid, který je ještě zde nemá dílem vůbec víru v nějakou nejvyšší božskou -Bytost a dílem vězí v nejtemnější pověře, od níž ho nelze nikdy osvobodit. Jenom nemnozí z nás žijí ještě ve starém poznání jednoho věčného pravého Boha. Slepý a hloupý lid věří v několik tisíc bohů; prokazuje božskou poctu dokonce zvířatům a jejich zůstatkům a my ho musíme při tom nechat.
9) Už naši prapředkové kladli k tomu semeno a to tím, že prokazovali některým zvířatům pro jejich velkou užitečnost jakousi polobožskou úctu, aby spíše přiměli lid ke starostlivé péči o tato nejužitečnější zemská a domácí zvířata. Staří tím ovšem chtěli jen názorně ukázat lidu, tehdy ještě na velmi nízkém stupni stojícímu, rozmanité vyzařování božské lásky a moudrosti v přirozenosti věcí; leč časem se stávají dějiny národa, čím hlouběji ustupují do minulosti, důstojnější a důstojnější, objevují se vždy víc a více omžené určitým božským nádechem a špatní a nesvědomití tak zvaní učitelé národa mají pak tím snazší práci, aby vše co se stalo v šedém dávnověku zbožštili a slepý lid co možno hluboko pohřbili v nejtemnější pověře.
10) Proto buďte na stráži, vy prostosrdeční Nubijci přijměte za čistou pravdu jen to, co uslyšíte ode mě; co budete slyšet u lidu se odvraťte, - neboť je to horší než velmi špatné! Uvidíte jej obětovat a vykonávat všeliké prázdné obřady; ano, ano, při velkých slavnostech mne uzříte dokonce v čele v nejskvělejším ornátě. Tím se však nepohoršujte; neboť při tom všem spolupůsobí jen má kůže; mé nitro je a zůstává však vždy u jednoho věčného, jedině pravdivého Boha, jehož láska je můj život a jehož světlo je mé pravé vědění a poznání.
11) Ty a tvůj sluha pojďte však nyní se mnou pěšky do města do mého příbytku, kde ti dám všechny podrobnější pokyny, jak se zde máš se svými chovat; také vám a vašim stádům ukáži náležité místo, na kterém budete moci jako cizinci strávit celý rok, aniž byste byli někým obtěžováni. Ty a tvůj sluha budete však bydlet u mne, abych vás mohl o mnohých věcech poučit.
12) Pravil jsem: „Dobrý představený! Dovolíš zajisté, abychom směli hnát do města dar, který jsi co nejmilostivěji přijal z mé ruky?"
13) Pravil poté velmi laskavě tento vpravdě dobrý představený: „Nikoli nyní, nýbrž teprve za tři dny, až se odstěhujete na jinou pastvinu! Ale tam musíte obout vaše nohy podle našeho způsobu; neboť za noci vylézá tu nad stále písčitou travnatou půdu mnoho malého hmyzu a červíčků, zalézají pod nehty prstů a způsobují časem velké bolesti. V mém domě vás proti tomuto hmyzu podle možnosti již co nejlépe opatřím; neboť mám mnoho služebníků, přisluhovačů a otroků!“
14) Já a můj sluha jsme nyní šli s představeným do velkého města. Asi po 4000 krocích jsme dorazili na velké náměstí lemované nejvýš velkolepými budovami z kvádrů. Mnohé z těchto velkých budov byly již značně poškozeny, mnohé však byly ještě zachovalé. Jedna budova se skládala ze samých sloupů a uvnitř rozsáhlých sloupových chodeb bylo vidět všeliké obrovsky velké sochy; sloupy byly opatřeny též určitým počtem všelikých značek a písmen, které mi potom představený často a často vysvětloval. Vedle této sloupové síně stál nesmírně velký palác, v němž bylo velmi živo.
15) Tu pravil představený: „Hle, toť můj dům; pojďte nyní dovnitř a podívejte se na vše co je v něm!"
_______
183. KLETBA NADKULTURY EGYPŤANŮ. (VEJ 4)
1) (OUBRATOUVISHAR:) „Před tímto palácem stály zcela volně dva nesmírně velké sloupy (obelisky; vyd.) na všech stranách úplně popsané všelikými značkami, postavami a písmeny; také před velkou sloupovou síní byly umístěny dva podobné sloupy.
2) Nesmělým krokem jsme šli do domu představeného a museli jsme chvíli jít, než jsme se dostali do jeho komnat. Ach, tam to vypadalo jíž tak obdivuhodně krásně, že mě přitom zcela přecházel zrak a sluch.
3) Srovnával jsem v duchu svou přeubohou chatrč doma s tímto obydlím a řekl si: „Proč my černoši jsme ve vědění a poznání tak podivně chudí? Proč nedovedeme provádět takové budovy? Proč se stále ještě nevyznáme ve výrobě kovů? Dosud nemáme jiná řezadla nežli jen ta, která jsme vyměnili u Egypťanů za naše surové plodiny. Jak bědné jsou naše tkalcovské stavy, jak špatné je naše prádlo! Mezi námi není ducha talentu, horlivosti; jsme sotva na poněkud vyšším stupni nežli naše opice!"
4) Když jsem se ztrácel v těchto myšlenkách, pukalo mi srdce a musel jsem se dát do pláče a přitom jsem pravil hlasitě: „Ó, proč my černoši nejsme zcela zvířaty, které nemohou ani myslet, aniž nějak něco cítit?! Co nádherného dovedou vytvořit skuteční lidé, tito praví zemští bohové, kdežto my černí pololidé a polozvířata naproti tomu zcela nic! A přece musíme velmi mocně nadevše cítit to nádherné, co tito skuteční lidé vytvořili!"
5) Tu mi řekl představený: „Nedělej si z toho nic! My jsme se již stali lidskými starci, kterým všechny tyto nádhery nemohou již působit radost, neboť jsme se již přežili; vy však jste ještě děti plné síly a plné stále víc a více se probouzející horlivosti. My jsme se pro tento svět již vyžili, naše koruny leží odkvetlé v hrobě zapomenutí, naše paláce se hroutí a naše nynější vědění a poznání je špatnější nežli velmi špatné. Máme zde již málo kovářů a málo tkalců; všechny naše technické potřeby musíme krýt bud z Říma anebo z Řecka.
6) Ano, kdysi před několika tisíci lety bydleli zde v této zemi ovšem sice spíše bohové nežli lidé a budovali díla, nad jejichž zbytky budou ještě nejpozdější potomci této Země žasnout! Ale to, co my nyní vytváříme se podobá jen ničiteli jak v hmotě, tak v duši. Vy však jste národ nezkažený, samorostlý a jinošsky silný, dovedete myslet a chtít a proto se můžete ve svých dílech státi brzy většími nežli kdy byli národové tohoto kraje.
7) Chcete-li však jako lidé opravdu šťastně žít na této Zemi, zůstaňte při své staré prostotě! Předně ona stojí vás málo námahy a práce a za druhé máte jen zcela nepatrné přirozené potřeby, které snadno uspokojujete. Váš chov dobytka na vašich tučných horských pastvinách stojí vás málo práce a starostí a vaše rolnictví, kterým se jen velmi málo obíráte, nelze beztoho za něco považovat; také váš oděv je prostý a snadno zhotovitelný. Potřebujete tedy málo času na vaše přirozené potřeby a proto se můžete více a výhradně obírat duchovním rozjímáním! A hIe, to má mnohem větší cenu nežli stavět s krvavým potem na účet statisíců lidských životů paláce, aby je pak nikdy nezničitelný zub času po tisíce let dosyta ohlodával!
8) A co je konečně taková umělá na sebe položená hromada kamenů naproti jen travnému stéblu, jež bylo vybudováno velkým duchem Božím! Pravím ti: zhola nic! Každé travné stéblo, každý strom je budovou Boží, vyrůstá z milé země bez naší námahy a práce a v krátké době občerství svým sladkým plodem naše ponebí. Jakou námahu a strašnou práci stojí však člověka takový palác! A co z toho potom lidé mají, když tu po mnohých krvavých létech stojí jejich dílo hotové? Nic než bídnou potravu jejich pýchy, probuzení závisti cizích národů, časem válku a všeliké pronásledovaní!
9) Věru můj milý černý příteli, to je žalostné štěstí národa, který byl tak hloupý, že těmito mrtvými paláci pokryl své nejkrásnější a nejúrodnější pastviny, na nichž by jinak mohlo mnoho statisíc nejúrodnějších stromů sypat do klína ušlechtilé plody spokojeným a ve zcela prostých chatrčích bydlícím lidem! Hle, na místě kde je postaveno toto město, mohlo by zcela snadno nalézt nejvýš dostatečnou výživu 10.000 lidí vedle svých četných stád; takto však bydlí nyní ovšem ještě as 100.000 lidí v těchto poškozených zdech! A jakým životem většinou žijí?
10) Kdysi, jak učí dějiny, byl tento kraj obilní komorou,. v níž v dobách nouze byli cizí národové zásobováni chlebem; nyní si však musíme opatřovat žito nezřídka z dalekých zemí, a od dalekých národů! Naše stáda jsou v nejbídnějším stavu. Tisíce lidí v tomto městě majíce trochu zlata a stříbra vůbec nepracují, den ze dne si neužitečně potloukají, drží chlípných dívek a baví se s nimi nezřídka nejnižším zvířecím způsobem; to způsobuje vždy mnohé nemoci – něco, co vy vůbec neznáte. Ve dne dokud svítí Slunce, uvidíte toto velké město jako zcela vylidněné; teprve když nadešla chladnější noc, vystupují lidé jako dravá zvířata ze svých umělých kamenných jeskyní a baví se všeličím nač mají chuť A tak hleď, prostý synu čisté přirozenosti, to jsou ta požehnání, která mají lidé ze své velké kamenné kultury!"
_______
184. POŽEHNÁNÍ PRVOTNÍ KULTURY PROSTÉHO ČLOVĚKA. (VEJ 4)
1) (OUBRATOUVISHAR:) „Proto zůstaňte ve své velké a původní přirozené čistotě a nebažte nikdy po takovém ubohém vzdělávání země! Nestavte města! Zůstávejte ve svých prostých chatrčích a budete moci být po všechny časy nejšťastnějším národem Země, zejména, zůstanete-li v pravém poznání jednoho a věčně pravého Boha, budete-li jedině jeho ctít a milovat! I když Ho také nemůžete vidět, může On vidět vás. On vás vždy opatří onou silou, která je vám třeba k zadržení každého člověka nepřátelského živlu. Podle původních zákonů přírodních je člověk pánem nade vším co jest, žije a dýchá na Zemi, pod Zemí a nad Zemí.
2) Vy ještě jste, čím člověk má být! Před vámi prchá rozlícený lev, tygr a pardál; hyeny, a vlci, medvědi a hadi prchají z vaší blízkosti; jen krotká stáda následují vás na každém z vašich kroků! Vyzbrojen těmito vlastnostmi, stojí člověk ještě na oněch vznešených stupních prvního bytí, na které ho Tvůrce postavil na počátku všeho stvoření. Položte se na trávník, pod nímž' provádí chřestýš a jedovatá zmije svou nevázanou hru a oni se vyhnou posvátnému místu, které člověk jako pán přírody použil za lůžko. Zlý mravenec, kletba tak mnohých, lesů a stepí se, odstěhuje, jakmile člověk ve své prasíle vstoupí na toto území a zřídí si tu příbytek. Lev, pardál, nejvýš zlý tygr se vzdaluje od stád, která střeží opravdový člověk a krokodýla, nilského draka není nikdy vidět v oněch částech země, které obývají lidé. Ibis, čáp a Icz ne ma on (Ichneumon = jed nemá on) jsou člověku co nejochotněji k službám a čistí kraj od všeliké plazící se zvířecí havěti a bystře vidoucí orlové vyhledávají všeliké zdechliny a požírají je, aby jimi nebyl nikdy vzduch zamořen!
3) Ó, jak nádherná je existence pravého člověka v každé krajině a jak bídný život lidí ve městech plných pýchy a páchnoucí sebelásky! V nich je veta po veškeré síle pra-života; ve velké obklopující je říši přírody se stali cizími tělesy, cizími bytostmi, které vešly mimo jakékoli pouto s Bohem a tím také s veškerým ostatním stvořením. Musí si budovat pevné hrady a zámky, aby se v nich ohradili a co možno ochránili před nepřátelskou pro ně přírodou!
4) Nechám-li dnes sto lidí přenocovat na oné pastvině, kterou jsem vám vykázal, pak ani jeden z rána příštího dne nevyvázne životem; neboť to již nejsou lidé, nýbrž jejich slabé stínové obrazy a jejich zakrnělá těla jsou pravá sídla vše možných zlých a nevykvašených duchů přirozenosti a nepřirozenosti. Okruh jejich vznešeného života není. Již jejich božské já, nýbrž prostě zvířecké a proto není síly v nich a ještě méně mimo ně. Vnější přirozenost neuchovává v nich již nejvyšší vrcholný cíl jejich existence jako tvorů, nýbrž jen úplnou zvrácenost a úplnou porušenost onoho stupně, na němž má veškeré stvoření přejít ke svému nejvyššímu cíli. Proto je tedy veškeré stvoření vůči takovému lidstvu nejvýš nepřátelské a snaží se je vše možným způsobem zcela zničit, poněvadž v něm již nemůže nic očekávat.
5) Proto ušlechtilý černokožný příteli, buď ty i tvůj celý národ rád, že jste černí, že bydlíte ještě v nevinných chatrčích jara pravého života; neboť právě proto jste ještě tím, čím má být pravý člověk podle řádu nejvyššího Ducha Božího! Zůstávejte proto také stále tím, čím jste nyní, také ve svých nejpozdějších potomcích, pak si nebudete muset nikdy naříkat na nouzi a bídu lidského života!
_______
Úryvek ze spisu Velké Evangelium Janovo, díl IV. Najdete na webu www.lorber.cz .
Žádné komentáře:
Okomentovat