Starodávný Egypt aneb Seriál výtahů z VEJ ve vztahu k dnešním znalostem a poznatkům, část III

202. PŮVOD CHRÁMU JABUSIMBIL, SFING A SLOUPŮ MEMNONOVÝCH ZNÁZORNĚNÝCH HIEROGLYFY OBOU PRVÝCH PEREL.

1) Druhové však pravili: „Jak můžete mít u Pána nějak něco vyřízeno,když jste s Ním přece ani slovo nepromluvili?"

2) Tu pravil vůdce: „Zde, kde sídlí On, vychází vše od Něho a proto máme vždy jen s Ním co činit, i když jednáme s Jeho učedníky!“ S touto odpovědí byli všichni spokojeni a již nic neříkali.

3) Někteří však pravili andělovi: „Poslyš, zázračný mladíku, nechtěl bys také nám pěti, kteří máme ve svých chatrčích ukryty též zvláštní poklady, dopravit je sem?"

4) Pravil anděl: „Zvedněte je jen od svých nohou a dejte na stůl a uvidíme co je na nich!"

5) Tu pohlédne oněch pět u stolu sedících černochů pod stůl a k svému největšímu úžasu spatří své dobře jim známé dosti velké uzlíky, položí je na stůl a tu se objeví ještě čtyři hezky velké kusy zlata, které vážily celkem přes sto liber; ale v pátém uzlíku se objeví sedm dosti velkých říčních valounů, které by Marek stojící vedle anděla považoval za asi zcela bezcenné.

6) Avšak anděl praví: „Počkej jen, brzy shledáš, že právě těchto sedm kamenů má, pozemsky vzato, největší a nedocenitelnou hodnotu! Přines však pevné kovové kladivo a prozkoumáme je!"

7) Marek pln zvědavosti odkvapí do své komory, kde má nářadí, brzy se objeví s pevným železným kladivem a podává je andělovi. Anděl vezme do ruky kámen a několikrát na něj opatrně udeří, načež s něho ihned odpadne bělavý oblázkovitý povlak a objeví se perla velikosti lidské hlavy, což všechny uvedlo do největšího úžasu.

8) Na povrchu této zázračné perly byly pak vyryty hieroglyfy a jiná znamení. Mezi jiným byl tu také zcela dobrý nákres chrámu Ja bu sim bil a to právě v okamžiku stavby, když byly po 170 leté práci plné potu a mnohého obětování dokončeny čtyři obrovité postavy a čile se ještě pracovalo na římsách a obrovská písma a jiná znamení se vrývala do rovných velkých ploch a zároveň se však také začala rýsovat brána uprostřed oněch dvou dvojic obrovitých postav. Kdo si dovedl tato zcela zřetelně viditelná znamení a písma rozluštit, ten měl před sebou původ tohoto chrámu, jakož i důvod, proč byl tehdejšími Egypťany budován a to těsně u veletoku Nilu.

9) Tato perla měla tedy neocenitelnou hodnotu nejen jako svého druhu obrovská, nýbrž i cenu historickou. Zároveň však pocházela z údobí Země, po němž následovalo ještě mnoho tisíc let, nežli na její půdu vstoupil prvý člověk v těle.

10) V údobí Země, kdy obývali moře takoví obrovští korýši, vlnilo se nad největší částí nižšího území Afriky velké světové moře. Praegypťané nalezli při kopání základů prvé pyramidy perlorodku a když ji otevřeli, nalezli v ní těchto sedm perel, z nichž jednu právě anděl zbavil kůry.

11). Nyní byl ovšem anděl bouřlivě zahrnován otázkami a on také vysvětloval stav věcí právě tak, jak byl nyní v krátkosti uveden.

12) Když byl RAFAEL ovšem jen s povrchním výkladem nejprve odhalené perly u konce, pravil: „Čeho je vám prozatím třeba, řekl jsem vám nyní v krátkosti pokud možno srozumitelně; přejděme nyní k odhalení druhé perly, která bude o něco menší nežli perla prvá!“

13) I vzal anděl druhou perlu a zbavil ji dřívějším způsobem kůry. Také tato perla byla plná znaků a písma. Na jedné z nejmladších ploch byl zcela dobře vyrytý chrám Ja bu sim bil a vedle něho hlava, podobná velké sfinze. A na anděla bylo opět bouřlivě naléháno, aby vysvětlil všechny tyto znaky a písmo.

14) Anděl pravil: „Přátelé, bez úplného probuzení ducha v duši nedovede z lidí nyní žijících jistě nikdo rozluštit, co vše praví to, co je napsáno a nakresleno na této perle!

15) Ačkoliv tato perla je tak stará jako perla prvá a největší, byla teprve o sto let později takto popsána a pokreslena a to asi v době ukončení malého skalního chrámu, kdy však vnitřek velkého chrámu nebyl ještě úplně dokončen. Proto je zde také malý chrám znázorněn jako již úplně dokončený.

16) Hlava představuje tehdy již sedmého pastýřského krále, jenž si dal jméno Shivinz (mylně „Sphinx“), Živý Podnikající. Dosáhl věku téměř tří set let a jeho nejvýš kolosální hlava byla vytesána z velké žulové skály a lze ji spatřit dosti zachovalou dodnes.

17) Tento Shivinz zavedl velké opravy ve školách, jakož i v chovu dobytka a rolnictví a požíval u svého národa téměř božské uctívání. Značky a písmo dosvědčují právě to mnohé dobro, všechna zlepšení, jež svým nejvýš čilým duchem zavedl v této zemi.

18) Velký chrám nezačal tesat on; neboť to učinili dva jeho neviditelnému Duchu Božímu oddaní předkové; z velké úcty dal je však nedaleko velkého chrámu na krásné rovině vytesat z kamene v sedící poloze v obrovské velikosti a na věčnou památku postavil poblíž Nilu. A ježto oba neměli jméno a z pouhé skromnosti nechtěli nějaké jméno mít, pojmenoval je on a dal jim jméno „Bezejmenní“ (Me maine oni, špatně v pozdější době „Memnon“) kteréž obě sochy spatřit také ještě dodnes velmi dobře zachovalé.“

19) Praví vůdce: „Ano, ano, to vše jsme viděli a vysoce obdivovali! Ale jak asi staré jsou tyto mimořádné věci?"

20) Praví anděl: „Téměř tři tisíce let a ani příští tři tisíce let nesmažou zcela jejich stopy! - Počkejte však poněkud, objevíme nyní třetí perlu; na jejím povrchu spatříte vedle dvou předků Shivinzových již jako soch, vrytou ještě zcela jinou velkou pamětihodnost, která vás velmi povzbudí k přemýšlen!!"

_______


203. TAJEMSTVÍ TŘETÍ PERLY. SEDM OBRŮ A SARKOFAGY.

1) Tu vzal Rafael do ruky třetí perlu a zbavil ji jejího povlaku.

2) Když byla obnažena, upozornil RAFAEL ty, kdož zvědavostí přímo hořeli, ihned na zcela dobře ryté sochy Memnonovy a řekl: „Hleďte, tu jsou již ti dva Bezejmenní! Ale tu nahoře spatřujete jako před oněmi Bezejmennými sedm obrovských lidských oděných postav a kolem nich spatřujete množství zcela malých lidských figurek! Co tím chtěl naznačit moudrý Shivinz, jenž vlastnoručně kreslil všechny tyto perly?

3) Poslyšte! V téže době, asi 170 roků před prvým z obou bezejmenných předků byla dopuštěním Páně rozbita na mnoho kusů jedna velká zeměkoule v hlubokém tvůrčím prostoru. Obývalo ji velmi mnoho obrovských lidí.

4) Při náhlém, nikým nepředvídaném zničení, ačkoliv bylo oněm lidem častěji oznamováno, se stalo, že sedm ze zmíněných lidí této zeměkoule spadlo v horním Egyptě na několika veřejných místech této velké země a jejich těžkým pádem způsobili velmi silný otřes Země.

5) Pády těchto sedmi lidí od prvního do posledního trvaly přes deset dní Obyvatelé tohoto území přitom zakoušeli mnoho úzkosti a velké hrůzy; neboť se obávali zejména v noci, že je takový obr přepadne a všechny velmi zle rozdrtí. Proto hleděli upřeně s nejvýš sevřeným srdcem stále k nebi, zda jim opět nějaký takový nezvaný host neučiní z mraků nejvýš nevítanou návštěvu.

6) Dobrých asi deset let stavěli stálé stráže, aby se vidělo, zda opět nepřijde ze vzduchu nějaký takový strašný cestující; ježto však po desíti dnech nebylo možno objevit již stopy něčeho takového, tu se mysli lidí ponenáhlu opět uklidňovaly a lidé se dokonce odvážili k velkým zcela vyschlým obrovitým mrtvolám, které ležely na vzdálenost čtvrt cestovního dne rozptýleny od sebe.

7) Mudrci mezi oněmi prvotními lidmi Egypta se domnívali, že to jsou asi Duchem Božím potrestaní obři nějaké velké odlehlé Země, kteří se provinili proti Bohu a že je pak Bůh ve svém spravedlivém hněvu dal Svými mocnými duchy s oné Země vyzdvihnout a shodit sem, aby ukázal Egypťanům, že nešetří ani nejmocnější obry, kdyby jednali proti Jeho vůli. Krátce a dobře, konečně tyto mrtvé obry spalovali po kusech a v padesáti letech nebylo možno z těchto mrtvých obrovských hostů objevit již ani stopu.

8) Čeho si však Egypťané na těchto obrovských postavách lidských nicméně povšimli bylo to, že z oněch v paměti jim velmi utkvělých obrů přešli v kolosální mysl pro všechno, o čemž podává více nežli hmatatelný důkaz jejich prvé sochařství.

9) V chrámu Ja bu sim bil bylo v každém ze tří oddělení vypodobněno to jest do kamene vytesáno sedm obrů jako kdysi nosičů stropu a to v onom oděvu, v němž přišli tito velcí cestující ze vzduchu; Egypťané, kteří dříve chodívali zcela nazí, začali se také tímto způsobem odívat a z téhož důvodu se tedy také všechny staré památky spatřují až do dnešního dne takto odívány. Jejich mumie a sarkofágy jsou plny takových ozdob. "

10) Táže se vůdce, co vlastně staří Egypťané rozuměli sarkofágy a proč takto pojmenovali velké a také menší velmi masivní rakve.

11) Praví RAFAEL: „To uslyšíte ihned a zcela důkladně! Vy víte, že s pohřbíváním mrtvol v této zemi jsou většinou velké potíže, neboť v suché půdě se mrtvola těžko rozkládá a hniloba ji nemůže zničit. Ve vlhčí blízkosti Nilu nechtěli mrtvé pohřbívat z toho velmi dobrého důvodu, aby se neznečistila voda řeky. Nechat však mrtvolu jen tak ležet anebo dokonce ji hodit k žrádlu divokým zvířatům, k tomu byli obzvláště staří Egypťané až příliš lidmi a vážili si také až příliš vysoce mrtvol zemřelých bratří, než aby jim prokázali takovou nečest. Co však tedy jinak učinit?

12) Hleďte, přišli na velmi moudrý nápad. Vytesávali z kamene dílem velmi velké a později však také zcela malé rakve, v nichž měly zcela pohodlné místo nejvýš jedna, dvě až tři mrtvoly. Každá rakev byla opatřena poměrně velkým a těžkým víkem. Byla-Ii pak do takové rakve položena jedna anebo několik mrtvol, - po předchozím náležitém natření mumou (muma, také mumie = zemní pryskyřice, zemní balzám), bylo víko zcela rozžhaveno a rakev pro věčné časy přikryta rozžhaveným víkem. Tím byly mrtvoly v rakvi zcela vysušeny a při velmi rozpálených velkých víkách byly mnohdy také zcela zuhelnatělé anebo dokonce spálené na popel.

13) Ve větších místech nebo obcích byly však také obecné rakve, které byly však každých sedm let opět dílem odkrývány. Tyto rakve byly pak opět mrtvolami ponenáhlu naplňovány a zcela přikrývány, načež byl pak nad rakví rozdělán řádný oheň, čímž se mrtvoly ve velké rakvi ovšem zpopelňovaly. Byla-Ii taková rakev plná popele, nebyla pak již otvírána, nýbrž zůstávala jako ctihodný monument připomínající pomíjejícnost všeho pozemského.

14) Časem se stavěly nad nimi klenby a pyramidy, proto je ještě dodnes v krajině pyramid množství takových rakví mnohdy ve velmi úzkých a mnohdy v rozsáhlejších klenbách (Kai-tu comba to jest skrytý pokoj).Tyto nyní vám jasně popsané rakve byly nazvány sarkofágy protože z prvotního jazyku Egypťanů Sarko značí „žhoucí" a vaga (vaša) „těžké víko.“

15) Tu máš nyní své sarkofágy avšak nyní přikročme k odhalení čtvrté perly a uvidíme, co ta vše nám odhalí!"

_______

Úryvek ze spisu Velké Evangelium Janovo, díl IV. Najdete na webu www.lorber.cz .

Starodávný Egypt aneb Seriál výtahů z VEJ ve vztahu k dnešním znalostem a poznatkům, část II

Tento poněkud delší a možná krkolomný název označuje seriál, jež se bude věnovat určitým kapitolám z knih Velké Evangelium Janovo. Nebudu se zde rozepisovat co jsou to za knihy a kdo je jejich autorem. Tyto informace si může případný zájemce nalézti zde.

My se budeme věnovat částem, jež popisují určité chvíle dějin naší země, které si zkusíme ověřovat v dosud největší knihovně světa – internetu.

Začneme části, která popisuje příchod Núbíjců do Zaslíbené země a jejich vypravování, především, o zemi Egyptské. Možná je potřeba zmínit, že se zde popisuje stav v době působení Ježíše Nazaretského v zemi Izraelské, tedy cca. o 2000 let nazpět.


Nyní pokračujeme v našem seriálu pobytem Núbijců v Egyptě.




192. O BYTÍ ISIS A OSIRIS.

1) Praví vůdce: „Tomu, bratři a sestry, věříme, protože jsme nyní očitými svědky toho, co zde před námi je a trvá! Veškerá lidská moudrost, veškeren rozum, ba i nejčistší a nejstřízlivější osvícený rozum nemůže pochopit, že by bylo nějak možné i jen pomyslet na to, co zde jest a co zde prodlévá.

2) Ó, vy ani netušíte a nemůžete si také učinit pojem o tom, co je zde! Já jsem si podle svých vidění představoval něco přibližně nezměrně velkého, co mě zde bude očekávat; ale k něčemu tak nejvýš nezměrnému a nekonečnému se nemohla ani má největší a nejsmělejší myšlenka odvážit a povznést a přece je tomu tak a je to tu zjevně před našima užaslýma očima!

3) Vy znáte to, o čemž jsme jedině a toliko já a představený v Memfidě po celý rok před vámi zcela hlasitě jednali, ačkoliv představený často říkal, že stačí, budu-li já sám zasvěcen do jeho hluboké moudrosti. já jsem však řekl: „Hle, pane, jsou zde moji bratři a sestry! Žádný není nějak menší nežli já sám; proto tedy, pane, nezatajuj před nimi nic kvůli mně!" A poté mluvíval vždy nahlas.

4) Když nás asi za půl roku zavedl do Karnaku ke Koraku, aby nám tam odestřel staroslavný závoj Isidin, byla vás také přes polovina s sebou a všechno jste slyšeli a viděli tak jako já.

5) Viděli jsme tam dva zvláštní obrazy: předně obraz Isidin (I-sis, živobytí prvotního života), skrytý za hustým závojem a vedle toho obraz Osirisův (Ou sir iez; pastva čistého duchovního člověka).

6) Prvý obraz představoval ohromnou ženu s plnými ňadry; někde byla prý také místo námi viděné ženy plných ňader postavena kráva.

7) Druhý obraz Ou sir iezův představoval zvláštní bytost. Na rozsáhlé tučné pastvě stál muž, obklopený mnohými stády, která se pilně pásla a onen zvláštní muž stál uprostřed všelikých plodů a v postoji pojídajícího.

8) Těmito oběma obrazy představovali Egypťané, jak jste slyšeli z úst moudrého představeného, nejprve zastřeně prabytí Boží tvořící a vše stvořené vyživující a udržující Bytosti - a druhým nezastřeným obrazem vše stvořené, žijící a stravující celého stvoření.

9) Zde nám představený začal všem hlubokými slovy moudrosti vysvětlovat podstatu jediného věčného pratvořícího Boha a my jsme poznávali, že je to jistě nějaká všemohoucí nejmoudřejší Prabytost z níž v celé nejvýš věčné nekonečnosti vzešly veškeré bytosti a nyní také nadále jsou vyživovány a udržovány.

10) Tato Boží Prabytost není nikomu nějak pochopitelná, protože naplňuje celou nekonečnost a je nejvýš skrytě všude jak v prostoru, tak i v času přítomna. Z tohoto důvodu byl vždy zastřen obraz Isidin a nikdo nemohl a nesměl odhalit mocný závoj Isidin, leč jen za jistých obzvláště svatých dob nejvyšší velekněz, - avšak i on před lidem jen nejspodnější obrubu.

11) Tehdy jste pojali přenes mírnou úctu před Prabožstvím, jakož i neméně já. Na cestě z Karnaku (ne nahý, tedy zahalen a zastřen) ke Koraku (pokorný jako rak) se nemluvilo o ničem jiném nežli o Prabožstvím a představený nám vysvětloval u každého stromu, jehož nitro je též zahaleno před očima každého, zastřený obraz Isidin a náš úžas a naše úcta stoupala s každým krokem našich vedoucích nás velbloudů.
12) V každém přírodním předmětu -začali jsme spatřovat záhadný obraz zastřené a závojem zahalené Isidy a představený měl z nás svých černých učedníků opravdovou radost a počínajíc od Karnaku jsme se dívali na celou přírodu zcela jinýma očima nežli předtím.

13) Jaké nádherné a velké rozmluvy byly potom mezi námi vyměňovány a jakou úctou byla celá naše mysl jata, když jsme ve volných hodinách obrátili své myšlenky a slova k jedné věčné Boží Prabytosti! Jak často jsme s dobrým a moudrým představeným v Memfidě mluvili o tom, jak nevýslovně oblažující pocit by muselo v člověku vyvolat to, kdyby bylo nějak možné aspoň jednou slyšet v srdci - i když také jen zcela tiše, přece však určitě - slovo nejvyšší Boží Bytosti!“
________




193. VELKÝ SKALNÍ CHRÁM JABUSIMBIL.

1) (OUBRATOUVISHAR:) „Tázali jsme se představeného, zda se něco podobného na celé Zemi ještě nikdy nepřihodilo nějakému nejvýš spravedlivému člověku.

2) Představený pokrčil rameny a řekl: „Bezprostředně jistě ještě nikdy; ale o slyšení prostřednictvím máme ze spisů a ústních podání opravdové příklady, že dokonce velmi spravedliví a zbožní lidé byli uvedeni do určitého vytržení, v němž spatřovali Ducha Božího jako světlo naplňující všechny prostory nekonečna a shledávali, že oni sami jsou částí tohoto světla. Ale všichni, jimž se dostalo této milosti doznávají, že v tomto světle byli skrz naskrz uchváceni nevyslovitelným pocitem blaženosti a začali prorokovat - a co prorokovali, to se vždy splnilo. Ještě nikdy žádný smrtelník neviděl pravého Praboha pod jinou podobou!.

3) Člověk jako omezený tvar by si sice chtěl přiblížit praboha, jeho srdce prahne po tom, aby jednou v přístupném lidském tvaru uzřelo Stvořitele a mohlo s Ním, s tímto věčným Praduchem vyměnit slova jako s nějakým člověkem; ale to není nic jiného nežli pošetilá žádost slabomyslného člověka, která je sice v jistém směru velmi odpustitelná, avšak věčně nikdy nemůže být uskutečnitelná, neboť konečné se nemůže stát věčně nikdy nekonečným - a nekonečné věčně nikdy konečným!

4) Tak mluvil k nám moudrý představený a my jsme to také pochopili tak dobře, jak to bylo možné našim slabým schopnostem.

5) Přesto se však vnucovala u každého z nás sama s sebou nějaká byť sebevětší Boží osobnost, neboť jsme si nedovedli nikdy zcela představit, že bychom byli v Boží nekonečnosti opuštěni. Naše srdce si žádalo vždy nějakého osobního viditelného a milovatelného Boha, i když náš rozum také vždy vyhlásil válku ubohému srdci, jež se přece jen cítilo příliš malé, než aby uchopilo vší láskou Boží nekonečnost, ačkoliv nám představený radil, abychom milovali Prabožství.

6) Představený se nám vyznal, že na Zemi je národ, který má jméno „Židé“. Tento národ má nejsprávnější poznání nejvyššího Boha. Prvý z jejich mudrců rozený Egypťan jménem Moi ie sez (to jest „mé přijetí“, což je jméno, které mu dala jedna princezna, když ho zachránila z řeky Nilu), míval po padesát let rozmluvy s Duchem Božím.

Jemu právě uložil Duch Boží za povinnost, aby si Ho nikdy nepředstavoval pod nějakým obrazem! Také tento mudřec si Ho vždy přál podle potřeby svého srdce spatřit osobně, dostal však za odpověď: „Boha nemůžeš zřít a žít!"

7) Když se však přesto v srdci tohoto mudrce touha uzřít Boha stávala prudší, přikázal mu Duch Boží, aby se skryl ve skalní sluji a vystoupil až bude zavolán. Mudřec tak učinil; a když byl zavolán, vystoupil a viděl v dálce Boží záda zářící více nežli tisíc Sluncí! Jeho obličej prý však potom zářil tak, že po sedm let nemohl žádný člověk bez nebezpečí oslepnutí na něj pohlédnout, pročež musel tento mudřec svou tvář po tu dobu zcela hustě zahalovat. jak tedy vidíte, toto vše nám sdělil velmi moudrý představený.

8) Pokud je tomu však tak či jinak, o tom nedovedeme podat další úsudek; víme jen to, že přes rty představeného nikdy nepravdivé slovo nepřešlo. jak on je slyšel, tak nám je také přesně sdělil.

9) Vězte, že když jsme se ho tázali, kde se tedy v celé zemi egyptské v největší pravdě vzývá a nejvýš uctívá to pravé věčné Prabožství, řekl: „Ne příliš daleko odtud a to ve velkém skalním chrámu „Ja bu, sim, bil (to jest „já byl, jsem a budu“)! Velkou a vysokou branou vede cesta do nitra velké horské síně. Tato síň je zdobena sloupy, které jsou vytesány vesměs ze skály. Mezi každým sloupem stojí ozbrojený obr nejméně dvanácti mužských výšek tak, jakoby nesl strop chrámový.

10) Vnitřek je rozdělen oblouky ve tři síně; v každé stojí po obou stranách sedm takových obrů, celkem čtrnáct obrů v každé ze tří síní. Jsou to symboly sedmi z Boha vycházejících duchů. Síň čítá tedy ve svých třech odděleních šestkrát sedm takových obrů; to ukazuje, že Bůh ustanovil již od počátku veškerého stvoření šest údobí a že v každém z těchto nekonečně dlouhých a sebe stále prostupujících údobích titíž duchové vše nosili a všude působili. Každá ze šesti stran dlouhé třídílné chrámové síně je zdobena všelikými znaky a figurami, z nichž ten, kdo je zasvěcen do staré moudrosti, může rozluštit vše, co zjevil Boží Duch původním arcimudrcům této Země.

11) Na konci oněch tří síní je opět zastřený obraz I-sis x.din, otevřený Ou-sir-iezův a na jednom oltáři před I-sis jsou vyryta do tvrdého kamene slova: Ja-bu-sim- bil! U vchodu po obou stranách chrámové brány jsou dva a dva sedící obři a představují čtyři hlavní elementární síly
Boží v přírodě; že sedí, znamená řád a klid, do něhož byly postaveny Bohem, aby sloužily podle vůle Boží veškerému tvorstvu.

12) Nadpis nad branou napomíná návštěvníka tohoto posvěceného místa, aby do těchto svatých síní vstupoval s duchem vždy soustředěným. Kdo přijde do prvé síně, nalezne dva prvé pilíře zdobené zcela zvláštními znaky a figurami; vztahují se k jakémusi světovému boji pod výrazem „Války Boží".

13) No, já sám jsem nepříliš hluboko sběhlý ve staré moudrosti, abych vám to mohl dále a hlouběji objasňovat! V sedmi dnech vás zavedu tam, kde to budete moci všichni sami vidět. Ostrý zub času leccos ovšem zpustošil na této prastaré svatyni; je však ve. velmi mnohém zcela dobře zachována a můžete se z ní naučit ještě velmi mnoho!"

14) Nuže, jaké to pocity začaly v nás pak klíčit! A sotva jsme se mohli dočkat dne, ve kterém nás představený dovede k popsané svatyni. Když konečně tento den nadešel a klusali jsme tam na našich velbloudech, jak se rozpalovala naše srdce, když jsme se blížili jen k malému předchrámí, které není prý ničím jiným nežli pohřebištěm několika pramudrců! Jak bušilo však naše srdce, když jsme se dostali před bránu velkého skalního chrámu! Jak nepopsatelný dojem způsobil pohled na ony čtyři zosobněné živly a málem bychom byli pozbyli řeč, když jsme vstoupili s hořícími pochodněmi do vnitřních síní chrámových?! Ale proč nás to vše tak mocně dojalo? Protože jsme se domnívali, že jsme tam blíže nejvyšší pravé božské Bytosti nežli někde jinde u Memfidy.

15) Když jsme pak opět za mnohých slz a vzdechů opouštěli tento obdivuhodný chrám a dobrý představený nám leccos sdělil z pravěku Země, povzneslo nás to všechny tak dojemně, že jsme nakonec začali považovat celou Zemi za velký chrám Boží! Zda bylo těch několik dní horkých nebo chladnějších, to jsme vůbec nepociťovali; neboť naše mysl byla až příliš zaměstnána a to vším, co by nás mohlo více přiblížit k Božímu Praduchu. A přece jsme tím ťali zřejmě do prázdna. Věděli jsme pak sice mnoho, avšak I-sis zůstala zahalena a zastřena a žádný smrtelník nemohl nijak odkrýt toto tajemné roucho věčného Božství."
_______



194. OUBRATOUVISHAR UKAZUJE SVÝM (LIDEM) OSOBNÍHO BOHA V JEŽÍŠI.

1) (OUBRATOUVISHAR:) „Teprve doma v naší horské zemi jsem dostal vidění! Vypravoval jsem vám je tak věrně, jak jsem je dostal zřejmou milostí nejvyššího Ducha a vy všichni jste přitom měli tak velkou radost, -že jste poskakovali jako mladá jehňata -na pastvě. Jakkoli jste byli přitom jaří a veselí, přece jste mi však v srdcích zcela jemně záviděli, neboť také ve vás bylo vždy čilejší přání, aby se také vám dostala taková vidění. Když jsem se asi s dvaceti druhy po sedmkráte mně daných skrytých vnitřních pokynech odebral na cestu sem, nemohli jste to téměř ani půl dne beze mě doma vydržet. Šli jste za mnou a obdivuhodně jste mě zde dohonili.

2) Nyní jsme na nejsvětějším místě podle mého pokynu ve vidění a to je nesčíslněkrát více nežli Memfis, Karnak u Koraku a největší chrám světa Ja bu sim bil, nekonečněkrát více nežli nejtajuplnější obraz I-sis x din! Neboť pohleďte tam - na veliký stůl! Uprostřed u něho sedí růžově červeným živůtkem a modrým řasnatým pláštěm oděná, s bohatým zlatoplavým přes záda se vlnícím vlasem nejen pouze nanejvýš božská duchovní, nýbrž také tělesně nejvyšší božská Bytost, - nejživější to obraz odestřené I – sis!

3) Když nám představený kladl na srdce lásku k nekonečné božské Bytosti, pociťovali jsme, že malé lidské srdce je takové lásky neschopno a mysleli jsme a také jsme to vyslovili, že bychom sice mohli zcela dobře nadevše milovat nějakou osobnost, která by nesla plnost Božího Ducha, že však nějaká až příliš nekonečná božskost, Duchem Božím naplněná nekonečnost nemůže být jako něco nepochopitelného milována, leč by láska k takovéto nejvýš nekonečné božské Bytosti záležela v podivné stísněnosti až příliš malého nicotného člověka následkem až příliš nekonečného prabožského veškerenstva.

4) Jak velice nás občerstvila výpověď představeného, že Moisez nakonec přece jen uzřel záda věčného Božství, i když také nevylíčitelné nejvyšší světlo osvítilo jeho tvař na sedm let tak, že žádný člověk nemohl na ni bez nebezpečí oslepnutí pohlédnout a že tento mudřec musel proto po dlouhou dobu chodit s tváří zastřenou trojitou rouškou. Ó, toto vypravování představeného nás velice občerstvilo, protože tím jsme si začali představovat možnost osobně bytostného Boha! Teprve od té doby jsme začali nejvyššího Boha milovat a následkem této naší lásky jsem pak také nepochybně jistě dostal svých sedm vidění jako pozvání sem, bez nichž bychom sem nikdy nebyli přišli.

5) . Nyní máme nejvyššího Boha před sebou osobně a On nám k našemu zdokonalení nepřikazuje nic jiného nežli milovat Ho nadevšecko a sebe vzájemně tak, jako každý z nás nutně miluje sama sebe!

6) Co nyní vy všichni moji milí bratři a sestry, říkáte ke všemu tomu? Co nyní cítíte a jaké myšlenky zaměstnávají nyní vaše srdce? Ó, mluvte nyní a modlete se k nejvyššímu věčnému Praduchu k Bohu, Kterého si dosud nemohl téměř žádný smrtelník představit! Mluvte! Mluvte! Co nyní myslíte a cítíte? Jak je vám u srdce?
_______


Úryvek ze spisu Velké Evangelium Janovo, díl IV. Najdete na webu www.lorber.cz .