Starodávný Egypt aneb Seriál výtahů z VEJ ve vztahu k dnešním znalostem a poznatkům, část II

Tento poněkud delší a možná krkolomný název označuje seriál, jež se bude věnovat určitým kapitolám z knih Velké Evangelium Janovo. Nebudu se zde rozepisovat co jsou to za knihy a kdo je jejich autorem. Tyto informace si může případný zájemce nalézti zde.

My se budeme věnovat částem, jež popisují určité chvíle dějin naší země, které si zkusíme ověřovat v dosud největší knihovně světa – internetu.

Začneme části, která popisuje příchod Núbíjců do Zaslíbené země a jejich vypravování, především, o zemi Egyptské. Možná je potřeba zmínit, že se zde popisuje stav v době působení Ježíše Nazaretského v zemi Izraelské, tedy cca. o 2000 let nazpět.


Nyní pokračujeme v našem seriálu pobytem Núbijců v Egyptě.




192. O BYTÍ ISIS A OSIRIS.

1) Praví vůdce: „Tomu, bratři a sestry, věříme, protože jsme nyní očitými svědky toho, co zde před námi je a trvá! Veškerá lidská moudrost, veškeren rozum, ba i nejčistší a nejstřízlivější osvícený rozum nemůže pochopit, že by bylo nějak možné i jen pomyslet na to, co zde jest a co zde prodlévá.

2) Ó, vy ani netušíte a nemůžete si také učinit pojem o tom, co je zde! Já jsem si podle svých vidění představoval něco přibližně nezměrně velkého, co mě zde bude očekávat; ale k něčemu tak nejvýš nezměrnému a nekonečnému se nemohla ani má největší a nejsmělejší myšlenka odvážit a povznést a přece je tomu tak a je to tu zjevně před našima užaslýma očima!

3) Vy znáte to, o čemž jsme jedině a toliko já a představený v Memfidě po celý rok před vámi zcela hlasitě jednali, ačkoliv představený často říkal, že stačí, budu-li já sám zasvěcen do jeho hluboké moudrosti. já jsem však řekl: „Hle, pane, jsou zde moji bratři a sestry! Žádný není nějak menší nežli já sám; proto tedy, pane, nezatajuj před nimi nic kvůli mně!" A poté mluvíval vždy nahlas.

4) Když nás asi za půl roku zavedl do Karnaku ke Koraku, aby nám tam odestřel staroslavný závoj Isidin, byla vás také přes polovina s sebou a všechno jste slyšeli a viděli tak jako já.

5) Viděli jsme tam dva zvláštní obrazy: předně obraz Isidin (I-sis, živobytí prvotního života), skrytý za hustým závojem a vedle toho obraz Osirisův (Ou sir iez; pastva čistého duchovního člověka).

6) Prvý obraz představoval ohromnou ženu s plnými ňadry; někde byla prý také místo námi viděné ženy plných ňader postavena kráva.

7) Druhý obraz Ou sir iezův představoval zvláštní bytost. Na rozsáhlé tučné pastvě stál muž, obklopený mnohými stády, která se pilně pásla a onen zvláštní muž stál uprostřed všelikých plodů a v postoji pojídajícího.

8) Těmito oběma obrazy představovali Egypťané, jak jste slyšeli z úst moudrého představeného, nejprve zastřeně prabytí Boží tvořící a vše stvořené vyživující a udržující Bytosti - a druhým nezastřeným obrazem vše stvořené, žijící a stravující celého stvoření.

9) Zde nám představený začal všem hlubokými slovy moudrosti vysvětlovat podstatu jediného věčného pratvořícího Boha a my jsme poznávali, že je to jistě nějaká všemohoucí nejmoudřejší Prabytost z níž v celé nejvýš věčné nekonečnosti vzešly veškeré bytosti a nyní také nadále jsou vyživovány a udržovány.

10) Tato Boží Prabytost není nikomu nějak pochopitelná, protože naplňuje celou nekonečnost a je nejvýš skrytě všude jak v prostoru, tak i v času přítomna. Z tohoto důvodu byl vždy zastřen obraz Isidin a nikdo nemohl a nesměl odhalit mocný závoj Isidin, leč jen za jistých obzvláště svatých dob nejvyšší velekněz, - avšak i on před lidem jen nejspodnější obrubu.

11) Tehdy jste pojali přenes mírnou úctu před Prabožstvím, jakož i neméně já. Na cestě z Karnaku (ne nahý, tedy zahalen a zastřen) ke Koraku (pokorný jako rak) se nemluvilo o ničem jiném nežli o Prabožstvím a představený nám vysvětloval u každého stromu, jehož nitro je též zahaleno před očima každého, zastřený obraz Isidin a náš úžas a naše úcta stoupala s každým krokem našich vedoucích nás velbloudů.
12) V každém přírodním předmětu -začali jsme spatřovat záhadný obraz zastřené a závojem zahalené Isidy a představený měl z nás svých černých učedníků opravdovou radost a počínajíc od Karnaku jsme se dívali na celou přírodu zcela jinýma očima nežli předtím.

13) Jaké nádherné a velké rozmluvy byly potom mezi námi vyměňovány a jakou úctou byla celá naše mysl jata, když jsme ve volných hodinách obrátili své myšlenky a slova k jedné věčné Boží Prabytosti! Jak často jsme s dobrým a moudrým představeným v Memfidě mluvili o tom, jak nevýslovně oblažující pocit by muselo v člověku vyvolat to, kdyby bylo nějak možné aspoň jednou slyšet v srdci - i když také jen zcela tiše, přece však určitě - slovo nejvyšší Boží Bytosti!“
________




193. VELKÝ SKALNÍ CHRÁM JABUSIMBIL.

1) (OUBRATOUVISHAR:) „Tázali jsme se představeného, zda se něco podobného na celé Zemi ještě nikdy nepřihodilo nějakému nejvýš spravedlivému člověku.

2) Představený pokrčil rameny a řekl: „Bezprostředně jistě ještě nikdy; ale o slyšení prostřednictvím máme ze spisů a ústních podání opravdové příklady, že dokonce velmi spravedliví a zbožní lidé byli uvedeni do určitého vytržení, v němž spatřovali Ducha Božího jako světlo naplňující všechny prostory nekonečna a shledávali, že oni sami jsou částí tohoto světla. Ale všichni, jimž se dostalo této milosti doznávají, že v tomto světle byli skrz naskrz uchváceni nevyslovitelným pocitem blaženosti a začali prorokovat - a co prorokovali, to se vždy splnilo. Ještě nikdy žádný smrtelník neviděl pravého Praboha pod jinou podobou!.

3) Člověk jako omezený tvar by si sice chtěl přiblížit praboha, jeho srdce prahne po tom, aby jednou v přístupném lidském tvaru uzřelo Stvořitele a mohlo s Ním, s tímto věčným Praduchem vyměnit slova jako s nějakým člověkem; ale to není nic jiného nežli pošetilá žádost slabomyslného člověka, která je sice v jistém směru velmi odpustitelná, avšak věčně nikdy nemůže být uskutečnitelná, neboť konečné se nemůže stát věčně nikdy nekonečným - a nekonečné věčně nikdy konečným!

4) Tak mluvil k nám moudrý představený a my jsme to také pochopili tak dobře, jak to bylo možné našim slabým schopnostem.

5) Přesto se však vnucovala u každého z nás sama s sebou nějaká byť sebevětší Boží osobnost, neboť jsme si nedovedli nikdy zcela představit, že bychom byli v Boží nekonečnosti opuštěni. Naše srdce si žádalo vždy nějakého osobního viditelného a milovatelného Boha, i když náš rozum také vždy vyhlásil válku ubohému srdci, jež se přece jen cítilo příliš malé, než aby uchopilo vší láskou Boží nekonečnost, ačkoliv nám představený radil, abychom milovali Prabožství.

6) Představený se nám vyznal, že na Zemi je národ, který má jméno „Židé“. Tento národ má nejsprávnější poznání nejvyššího Boha. Prvý z jejich mudrců rozený Egypťan jménem Moi ie sez (to jest „mé přijetí“, což je jméno, které mu dala jedna princezna, když ho zachránila z řeky Nilu), míval po padesát let rozmluvy s Duchem Božím.

Jemu právě uložil Duch Boží za povinnost, aby si Ho nikdy nepředstavoval pod nějakým obrazem! Také tento mudřec si Ho vždy přál podle potřeby svého srdce spatřit osobně, dostal však za odpověď: „Boha nemůžeš zřít a žít!"

7) Když se však přesto v srdci tohoto mudrce touha uzřít Boha stávala prudší, přikázal mu Duch Boží, aby se skryl ve skalní sluji a vystoupil až bude zavolán. Mudřec tak učinil; a když byl zavolán, vystoupil a viděl v dálce Boží záda zářící více nežli tisíc Sluncí! Jeho obličej prý však potom zářil tak, že po sedm let nemohl žádný člověk bez nebezpečí oslepnutí na něj pohlédnout, pročež musel tento mudřec svou tvář po tu dobu zcela hustě zahalovat. jak tedy vidíte, toto vše nám sdělil velmi moudrý představený.

8) Pokud je tomu však tak či jinak, o tom nedovedeme podat další úsudek; víme jen to, že přes rty představeného nikdy nepravdivé slovo nepřešlo. jak on je slyšel, tak nám je také přesně sdělil.

9) Vězte, že když jsme se ho tázali, kde se tedy v celé zemi egyptské v největší pravdě vzývá a nejvýš uctívá to pravé věčné Prabožství, řekl: „Ne příliš daleko odtud a to ve velkém skalním chrámu „Ja bu, sim, bil (to jest „já byl, jsem a budu“)! Velkou a vysokou branou vede cesta do nitra velké horské síně. Tato síň je zdobena sloupy, které jsou vytesány vesměs ze skály. Mezi každým sloupem stojí ozbrojený obr nejméně dvanácti mužských výšek tak, jakoby nesl strop chrámový.

10) Vnitřek je rozdělen oblouky ve tři síně; v každé stojí po obou stranách sedm takových obrů, celkem čtrnáct obrů v každé ze tří síní. Jsou to symboly sedmi z Boha vycházejících duchů. Síň čítá tedy ve svých třech odděleních šestkrát sedm takových obrů; to ukazuje, že Bůh ustanovil již od počátku veškerého stvoření šest údobí a že v každém z těchto nekonečně dlouhých a sebe stále prostupujících údobích titíž duchové vše nosili a všude působili. Každá ze šesti stran dlouhé třídílné chrámové síně je zdobena všelikými znaky a figurami, z nichž ten, kdo je zasvěcen do staré moudrosti, může rozluštit vše, co zjevil Boží Duch původním arcimudrcům této Země.

11) Na konci oněch tří síní je opět zastřený obraz I-sis x.din, otevřený Ou-sir-iezův a na jednom oltáři před I-sis jsou vyryta do tvrdého kamene slova: Ja-bu-sim- bil! U vchodu po obou stranách chrámové brány jsou dva a dva sedící obři a představují čtyři hlavní elementární síly
Boží v přírodě; že sedí, znamená řád a klid, do něhož byly postaveny Bohem, aby sloužily podle vůle Boží veškerému tvorstvu.

12) Nadpis nad branou napomíná návštěvníka tohoto posvěceného místa, aby do těchto svatých síní vstupoval s duchem vždy soustředěným. Kdo přijde do prvé síně, nalezne dva prvé pilíře zdobené zcela zvláštními znaky a figurami; vztahují se k jakémusi světovému boji pod výrazem „Války Boží".

13) No, já sám jsem nepříliš hluboko sběhlý ve staré moudrosti, abych vám to mohl dále a hlouběji objasňovat! V sedmi dnech vás zavedu tam, kde to budete moci všichni sami vidět. Ostrý zub času leccos ovšem zpustošil na této prastaré svatyni; je však ve. velmi mnohém zcela dobře zachována a můžete se z ní naučit ještě velmi mnoho!"

14) Nuže, jaké to pocity začaly v nás pak klíčit! A sotva jsme se mohli dočkat dne, ve kterém nás představený dovede k popsané svatyni. Když konečně tento den nadešel a klusali jsme tam na našich velbloudech, jak se rozpalovala naše srdce, když jsme se blížili jen k malému předchrámí, které není prý ničím jiným nežli pohřebištěm několika pramudrců! Jak bušilo však naše srdce, když jsme se dostali před bránu velkého skalního chrámu! Jak nepopsatelný dojem způsobil pohled na ony čtyři zosobněné živly a málem bychom byli pozbyli řeč, když jsme vstoupili s hořícími pochodněmi do vnitřních síní chrámových?! Ale proč nás to vše tak mocně dojalo? Protože jsme se domnívali, že jsme tam blíže nejvyšší pravé božské Bytosti nežli někde jinde u Memfidy.

15) Když jsme pak opět za mnohých slz a vzdechů opouštěli tento obdivuhodný chrám a dobrý představený nám leccos sdělil z pravěku Země, povzneslo nás to všechny tak dojemně, že jsme nakonec začali považovat celou Zemi za velký chrám Boží! Zda bylo těch několik dní horkých nebo chladnějších, to jsme vůbec nepociťovali; neboť naše mysl byla až příliš zaměstnána a to vším, co by nás mohlo více přiblížit k Božímu Praduchu. A přece jsme tím ťali zřejmě do prázdna. Věděli jsme pak sice mnoho, avšak I-sis zůstala zahalena a zastřena a žádný smrtelník nemohl nijak odkrýt toto tajemné roucho věčného Božství."
_______



194. OUBRATOUVISHAR UKAZUJE SVÝM (LIDEM) OSOBNÍHO BOHA V JEŽÍŠI.

1) (OUBRATOUVISHAR:) „Teprve doma v naší horské zemi jsem dostal vidění! Vypravoval jsem vám je tak věrně, jak jsem je dostal zřejmou milostí nejvyššího Ducha a vy všichni jste přitom měli tak velkou radost, -že jste poskakovali jako mladá jehňata -na pastvě. Jakkoli jste byli přitom jaří a veselí, přece jste mi však v srdcích zcela jemně záviděli, neboť také ve vás bylo vždy čilejší přání, aby se také vám dostala taková vidění. Když jsem se asi s dvaceti druhy po sedmkráte mně daných skrytých vnitřních pokynech odebral na cestu sem, nemohli jste to téměř ani půl dne beze mě doma vydržet. Šli jste za mnou a obdivuhodně jste mě zde dohonili.

2) Nyní jsme na nejsvětějším místě podle mého pokynu ve vidění a to je nesčíslněkrát více nežli Memfis, Karnak u Koraku a největší chrám světa Ja bu sim bil, nekonečněkrát více nežli nejtajuplnější obraz I-sis x din! Neboť pohleďte tam - na veliký stůl! Uprostřed u něho sedí růžově červeným živůtkem a modrým řasnatým pláštěm oděná, s bohatým zlatoplavým přes záda se vlnícím vlasem nejen pouze nanejvýš božská duchovní, nýbrž také tělesně nejvyšší božská Bytost, - nejživější to obraz odestřené I – sis!

3) Když nám představený kladl na srdce lásku k nekonečné božské Bytosti, pociťovali jsme, že malé lidské srdce je takové lásky neschopno a mysleli jsme a také jsme to vyslovili, že bychom sice mohli zcela dobře nadevše milovat nějakou osobnost, která by nesla plnost Božího Ducha, že však nějaká až příliš nekonečná božskost, Duchem Božím naplněná nekonečnost nemůže být jako něco nepochopitelného milována, leč by láska k takovéto nejvýš nekonečné božské Bytosti záležela v podivné stísněnosti až příliš malého nicotného člověka následkem až příliš nekonečného prabožského veškerenstva.

4) Jak velice nás občerstvila výpověď představeného, že Moisez nakonec přece jen uzřel záda věčného Božství, i když také nevylíčitelné nejvyšší světlo osvítilo jeho tvař na sedm let tak, že žádný člověk nemohl na ni bez nebezpečí oslepnutí pohlédnout a že tento mudřec musel proto po dlouhou dobu chodit s tváří zastřenou trojitou rouškou. Ó, toto vypravování představeného nás velice občerstvilo, protože tím jsme si začali představovat možnost osobně bytostného Boha! Teprve od té doby jsme začali nejvyššího Boha milovat a následkem této naší lásky jsem pak také nepochybně jistě dostal svých sedm vidění jako pozvání sem, bez nichž bychom sem nikdy nebyli přišli.

5) . Nyní máme nejvyššího Boha před sebou osobně a On nám k našemu zdokonalení nepřikazuje nic jiného nežli milovat Ho nadevšecko a sebe vzájemně tak, jako každý z nás nutně miluje sama sebe!

6) Co nyní vy všichni moji milí bratři a sestry, říkáte ke všemu tomu? Co nyní cítíte a jaké myšlenky zaměstnávají nyní vaše srdce? Ó, mluvte nyní a modlete se k nejvyššímu věčnému Praduchu k Bohu, Kterého si dosud nemohl téměř žádný smrtelník představit! Mluvte! Mluvte! Co nyní myslíte a cítíte? Jak je vám u srdce?
_______


Úryvek ze spisu Velké Evangelium Janovo, díl IV. Najdete na webu www.lorber.cz .