202. PŮVOD CHRÁMU JABUSIMBIL, SFING A SLOUPŮ MEMNONOVÝCH ZNÁZORNĚNÝCH HIEROGLYFY OBOU PRVÝCH PEREL.
1) Druhové však pravili: „Jak můžete mít u Pána nějak něco vyřízeno,když jste s Ním přece ani slovo nepromluvili?"
2) Tu pravil vůdce: „Zde, kde sídlí On, vychází vše od Něho a proto máme vždy jen s Ním co činit, i když jednáme s Jeho učedníky!“ S touto odpovědí byli všichni spokojeni a již nic neříkali.
3) Někteří však pravili andělovi: „Poslyš, zázračný mladíku, nechtěl bys také nám pěti, kteří máme ve svých chatrčích ukryty též zvláštní poklady, dopravit je sem?"
4) Pravil anděl: „Zvedněte je jen od svých nohou a dejte na stůl a uvidíme co je na nich!"
5) Tu pohlédne oněch pět u stolu sedících černochů pod stůl a k svému největšímu úžasu spatří své dobře jim známé dosti velké uzlíky, položí je na stůl a tu se objeví ještě čtyři hezky velké kusy zlata, které vážily celkem přes sto liber; ale v pátém uzlíku se objeví sedm dosti velkých říčních valounů, které by Marek stojící vedle anděla považoval za asi zcela bezcenné.
6) Avšak anděl praví: „Počkej jen, brzy shledáš, že právě těchto sedm kamenů má, pozemsky vzato, největší a nedocenitelnou hodnotu! Přines však pevné kovové kladivo a prozkoumáme je!"
7) Marek pln zvědavosti odkvapí do své komory, kde má nářadí, brzy se objeví s pevným železným kladivem a podává je andělovi. Anděl vezme do ruky kámen a několikrát na něj opatrně udeří, načež s něho ihned odpadne bělavý oblázkovitý povlak a objeví se perla velikosti lidské hlavy, což všechny uvedlo do největšího úžasu.
8) Na povrchu této zázračné perly byly pak vyryty hieroglyfy a jiná znamení. Mezi jiným byl tu také zcela dobrý nákres chrámu Ja bu sim bil a to právě v okamžiku stavby, když byly po 170 leté práci plné potu a mnohého obětování dokončeny čtyři obrovité postavy a čile se ještě pracovalo na římsách a obrovská písma a jiná znamení se vrývala do rovných velkých ploch a zároveň se však také začala rýsovat brána uprostřed oněch dvou dvojic obrovitých postav. Kdo si dovedl tato zcela zřetelně viditelná znamení a písma rozluštit, ten měl před sebou původ tohoto chrámu, jakož i důvod, proč byl tehdejšími Egypťany budován a to těsně u veletoku Nilu.
9) Tato perla měla tedy neocenitelnou hodnotu nejen jako svého druhu obrovská, nýbrž i cenu historickou. Zároveň však pocházela z údobí Země, po němž následovalo ještě mnoho tisíc let, nežli na její půdu vstoupil prvý člověk v těle.
10) V údobí Země, kdy obývali moře takoví obrovští korýši, vlnilo se nad největší částí nižšího území Afriky velké světové moře. Praegypťané nalezli při kopání základů prvé pyramidy perlorodku a když ji otevřeli, nalezli v ní těchto sedm perel, z nichž jednu právě anděl zbavil kůry.
11). Nyní byl ovšem anděl bouřlivě zahrnován otázkami a on také vysvětloval stav věcí právě tak, jak byl nyní v krátkosti uveden.
12) Když byl RAFAEL ovšem jen s povrchním výkladem nejprve odhalené perly u konce, pravil: „Čeho je vám prozatím třeba, řekl jsem vám nyní v krátkosti pokud možno srozumitelně; přejděme nyní k odhalení druhé perly, která bude o něco menší nežli perla prvá!“
13) I vzal anděl druhou perlu a zbavil ji dřívějším způsobem kůry. Také tato perla byla plná znaků a písma. Na jedné z nejmladších ploch byl zcela dobře vyrytý chrám Ja bu sim bil a vedle něho hlava, podobná velké sfinze. A na anděla bylo opět bouřlivě naléháno, aby vysvětlil všechny tyto znaky a písmo.
14) Anděl pravil: „Přátelé, bez úplného probuzení ducha v duši nedovede z lidí nyní žijících jistě nikdo rozluštit, co vše praví to, co je napsáno a nakresleno na této perle!
15) Ačkoliv tato perla je tak stará jako perla prvá a největší, byla teprve o sto let později takto popsána a pokreslena a to asi v době ukončení malého skalního chrámu, kdy však vnitřek velkého chrámu nebyl ještě úplně dokončen. Proto je zde také malý chrám znázorněn jako již úplně dokončený.
16) Hlava představuje tehdy již sedmého pastýřského krále, jenž si dal jméno Shivinz (mylně „Sphinx“), Živý Podnikající. Dosáhl věku téměř tří set let a jeho nejvýš kolosální hlava byla vytesána z velké žulové skály a lze ji spatřit dosti zachovalou dodnes.
17) Tento Shivinz zavedl velké opravy ve školách, jakož i v chovu dobytka a rolnictví a požíval u svého národa téměř božské uctívání. Značky a písmo dosvědčují právě to mnohé dobro, všechna zlepšení, jež svým nejvýš čilým duchem zavedl v této zemi.
18) Velký chrám nezačal tesat on; neboť to učinili dva jeho neviditelnému Duchu Božímu oddaní předkové; z velké úcty dal je však nedaleko velkého chrámu na krásné rovině vytesat z kamene v sedící poloze v obrovské velikosti a na věčnou památku postavil poblíž Nilu. A ježto oba neměli jméno a z pouhé skromnosti nechtěli nějaké jméno mít, pojmenoval je on a dal jim jméno „Bezejmenní“ (Me maine oni, špatně v pozdější době „Memnon“) kteréž obě sochy spatřit také ještě dodnes velmi dobře zachovalé.“
19) Praví vůdce: „Ano, ano, to vše jsme viděli a vysoce obdivovali! Ale jak asi staré jsou tyto mimořádné věci?"
20) Praví anděl: „Téměř tři tisíce let a ani příští tři tisíce let nesmažou zcela jejich stopy! - Počkejte však poněkud, objevíme nyní třetí perlu; na jejím povrchu spatříte vedle dvou předků Shivinzových již jako soch, vrytou ještě zcela jinou velkou pamětihodnost, která vás velmi povzbudí k přemýšlen!!"
_______
203. TAJEMSTVÍ TŘETÍ PERLY. SEDM OBRŮ A SARKOFAGY.
1) Tu vzal Rafael do ruky třetí perlu a zbavil ji jejího povlaku.
2) Když byla obnažena, upozornil RAFAEL ty, kdož zvědavostí přímo hořeli, ihned na zcela dobře ryté sochy Memnonovy a řekl: „Hleďte, tu jsou již ti dva Bezejmenní! Ale tu nahoře spatřujete jako před oněmi Bezejmennými sedm obrovských lidských oděných postav a kolem nich spatřujete množství zcela malých lidských figurek! Co tím chtěl naznačit moudrý Shivinz, jenž vlastnoručně kreslil všechny tyto perly?
3) Poslyšte! V téže době, asi 170 roků před prvým z obou bezejmenných předků byla dopuštěním Páně rozbita na mnoho kusů jedna velká zeměkoule v hlubokém tvůrčím prostoru. Obývalo ji velmi mnoho obrovských lidí.
4) Při náhlém, nikým nepředvídaném zničení, ačkoliv bylo oněm lidem častěji oznamováno, se stalo, že sedm ze zmíněných lidí této zeměkoule spadlo v horním Egyptě na několika veřejných místech této velké země a jejich těžkým pádem způsobili velmi silný otřes Země.
5) Pády těchto sedmi lidí od prvního do posledního trvaly přes deset dní Obyvatelé tohoto území přitom zakoušeli mnoho úzkosti a velké hrůzy; neboť se obávali zejména v noci, že je takový obr přepadne a všechny velmi zle rozdrtí. Proto hleděli upřeně s nejvýš sevřeným srdcem stále k nebi, zda jim opět nějaký takový nezvaný host neučiní z mraků nejvýš nevítanou návštěvu.
6) Dobrých asi deset let stavěli stálé stráže, aby se vidělo, zda opět nepřijde ze vzduchu nějaký takový strašný cestující; ježto však po desíti dnech nebylo možno objevit již stopy něčeho takového, tu se mysli lidí ponenáhlu opět uklidňovaly a lidé se dokonce odvážili k velkým zcela vyschlým obrovitým mrtvolám, které ležely na vzdálenost čtvrt cestovního dne rozptýleny od sebe.
7) Mudrci mezi oněmi prvotními lidmi Egypta se domnívali, že to jsou asi Duchem Božím potrestaní obři nějaké velké odlehlé Země, kteří se provinili proti Bohu a že je pak Bůh ve svém spravedlivém hněvu dal Svými mocnými duchy s oné Země vyzdvihnout a shodit sem, aby ukázal Egypťanům, že nešetří ani nejmocnější obry, kdyby jednali proti Jeho vůli. Krátce a dobře, konečně tyto mrtvé obry spalovali po kusech a v padesáti letech nebylo možno z těchto mrtvých obrovských hostů objevit již ani stopu.
8) Čeho si však Egypťané na těchto obrovských postavách lidských nicméně povšimli bylo to, že z oněch v paměti jim velmi utkvělých obrů přešli v kolosální mysl pro všechno, o čemž podává více nežli hmatatelný důkaz jejich prvé sochařství.
9) V chrámu Ja bu sim bil bylo v každém ze tří oddělení vypodobněno to jest do kamene vytesáno sedm obrů jako kdysi nosičů stropu a to v onom oděvu, v němž přišli tito velcí cestující ze vzduchu; Egypťané, kteří dříve chodívali zcela nazí, začali se také tímto způsobem odívat a z téhož důvodu se tedy také všechny staré památky spatřují až do dnešního dne takto odívány. Jejich mumie a sarkofágy jsou plny takových ozdob. "
10) Táže se vůdce, co vlastně staří Egypťané rozuměli sarkofágy a proč takto pojmenovali velké a také menší velmi masivní rakve.
11) Praví RAFAEL: „To uslyšíte ihned a zcela důkladně! Vy víte, že s pohřbíváním mrtvol v této zemi jsou většinou velké potíže, neboť v suché půdě se mrtvola těžko rozkládá a hniloba ji nemůže zničit. Ve vlhčí blízkosti Nilu nechtěli mrtvé pohřbívat z toho velmi dobrého důvodu, aby se neznečistila voda řeky. Nechat však mrtvolu jen tak ležet anebo dokonce ji hodit k žrádlu divokým zvířatům, k tomu byli obzvláště staří Egypťané až příliš lidmi a vážili si také až příliš vysoce mrtvol zemřelých bratří, než aby jim prokázali takovou nečest. Co však tedy jinak učinit?
12) Hleďte, přišli na velmi moudrý nápad. Vytesávali z kamene dílem velmi velké a později však také zcela malé rakve, v nichž měly zcela pohodlné místo nejvýš jedna, dvě až tři mrtvoly. Každá rakev byla opatřena poměrně velkým a těžkým víkem. Byla-Ii pak do takové rakve položena jedna anebo několik mrtvol, - po předchozím náležitém natření mumou (muma, také mumie = zemní pryskyřice, zemní balzám), bylo víko zcela rozžhaveno a rakev pro věčné časy přikryta rozžhaveným víkem. Tím byly mrtvoly v rakvi zcela vysušeny a při velmi rozpálených velkých víkách byly mnohdy také zcela zuhelnatělé anebo dokonce spálené na popel.
13) Ve větších místech nebo obcích byly však také obecné rakve, které byly však každých sedm let opět dílem odkrývány. Tyto rakve byly pak opět mrtvolami ponenáhlu naplňovány a zcela přikrývány, načež byl pak nad rakví rozdělán řádný oheň, čímž se mrtvoly ve velké rakvi ovšem zpopelňovaly. Byla-Ii taková rakev plná popele, nebyla pak již otvírána, nýbrž zůstávala jako ctihodný monument připomínající pomíjejícnost všeho pozemského.
14) Časem se stavěly nad nimi klenby a pyramidy, proto je ještě dodnes v krajině pyramid množství takových rakví mnohdy ve velmi úzkých a mnohdy v rozsáhlejších klenbách (Kai-tu comba to jest skrytý pokoj).Tyto nyní vám jasně popsané rakve byly nazvány sarkofágy protože z prvotního jazyku Egypťanů Sarko značí „žhoucí" a vaga (vaša) „těžké víko.“
15) Tu máš nyní své sarkofágy avšak nyní přikročme k odhalení čtvrté perly a uvidíme, co ta vše nám odhalí!"
_______
Úryvek ze spisu Velké Evangelium Janovo, díl IV. Najdete na webu www.lorber.cz .
Žádné komentáře:
Okomentovat