Na tomto a onom světě, zvláště ženám

...

Chci se blíže vyslovit: Čím měla „žena“ na této Zemi být, řekl jsem už jinde, ale jak a zda své poslání plníte, můžete samy posoudit.
Ale teď se jedná o vaše hlavní a zamilované zaměstnání v lidském životě – o parádivost. Ba, i nejstarší ženy se jí věnují, a když to dovolují prostředky, provozují ji ještě více než mladé dívky, poněvadž mládí jim dává jiné vědomí, zatímco vy, stárnoucí ženy, je chcete nahrazovat všemi silami. Smím-li se ptát, k jakým účelům? Přiznejte si to jen samy: abyste dělaly mužům choutky, které měly u vás už dávno spát.

Pohleďte nyní, Mí malí, slabí tvorové, jste všechny tak zblázněny do svého těla, že promrháváte pro sebe tolik času k parádění, udržování a zkrášlování. Dobrá, vaše tělo vás během života zaměstnává víc než vaše duše, kvůli němu jste ztratily tolik času, který byl přece jen svěřeným kapitálem, a to k lepším účelům – prospívat lidstvu, zatímco vy jste sloužily jen sobě samým, a to jen nejpomíjejícnější části – pozemskému tělu.

Hleďte. Smrtí nezhasíná ve vás tato láska, budete tedy opouštět toto bydliště velmi úzkostně. Opustíte tělo, kterému jste věnovaly tolik studia k jeho udržování. Nyní máte mít i částečné potěšení, abyste ještě dál o své tělo pečovaly, je-li to možné, zdržovaly je v jeho tlení, a když ne, dovolí se vám účastnit se částečně na jeho pozvolném rozkládání, abyste se teprve tím učily poznávat svou chybu a její celou velikost. Není to trest ode Mne, nýbrž jen přirozený následek, že duše prodlévá nejvíce tam, kde na světě měla celý svůj zájem.
Tak se lakomec má těšit radostí svých dědiců, kteří lehkomyslně promrhávají, co on nahromadil, a zoufale lomit rukama, poněvadž mu nyní chybí prostředky, aby zakročil proti tomuto zlořádění.

Tak má být mnohá krásná dáma svědkem, jak její tělo v hrobě pomalu znenáhla ztrácí nejprve barvu, pak tvar, a když za života polévala nebo potírala své tělo všemi možnými vonnými oleji, teď v rozkládajícím se těle v původní prvky pociťuje čichovými nervy vyvíjení morových zápachů, které by kolemjdoucího usmrtily, kdyby nebyl vzdálen aspoň na šest stop od této tlící Venuše.

Ó, vy ženy, které promarňujete svůj čas, svého ducha, své peníze ke zdobení pomíjivého obalu, který přece nemůžete zdržet od jeho rozkladu, které často kvůli parádě a šatu tyranizuje jiné chudé bytosti za svého pozemského pobytu! Ty vám musí sloužit. Čeká na vás těžká škola, neboť všechny tyto názory musí z vás ven, vaše srdce se musí čistě umýt pro zcela jiné, ušlechtilé, krásné pocity, než budete moci jít dál kupředu, a to ne jen Mnou a mými duchy, nýbrž svou vlastní rukou, neboť jinak jste na dlouho vypovězeny do hmoty bez ohledu na to, že se vám na jiném světě mohou vaše vášně číst z vaší tváře.
Jak dalece to můžete přivést zvrácenými pojmy a názory, kolik utrpení připravujete jiným a nakládáte kletby místo žehnání na jejich hlavy a tak obtíženy si chcete ode Mne vyprošovat „milost,“ kde jste přece samy v životě konaly tak málo milosti na svých bližních.

Musím vám vše toto říkat napřed, abyste tomu mohly vyhovět, dokud je ještě čas. Svět zde nebo tam nebude kvůli vám jiný, musíte se řídit podle něho, a ne on podle vás. Nepomáhá výmluva jako třeba: „Ach, takový svět jako onen se mi nelíbí“. Pro vás není utvořen jiný zákon než pro jiné. „Tam“ musíte jít dříve nebo později. Vaše tělo zestárne. Jako jablko. To nemůže viset stále na stromě. Padá, když je zralé a vy, pomýlené děti, padáte pro svůj zvrácený způsob života většinou ještě mnohem dříve, než jsem vám to stanovil.

Proto je tu mé napomínání ještě včas. Když muži, kteří chybili, nejsou ještě ve svém cíli a nevědí o konečném účelu na cestě života, tedy proč jsem je stvořil, najdou, a to vlastním počínáním samým, svého soudce, i jim se bude dařit podle všeobecných zákonů, a to tím spíš, čím víc budou chtít svým rozumem tyto zákony převracet. I oni se dozvědí, každý podle své osobitosti, jak daleko přišli od cíle. Ale vy, ženy, které jsem vybavil tak mnohým, vy byste chtěly ode Mne přijmout vše, jen jednoho bodu bych se však neměl dotýkat - to je vaší parádivosti. Tak by měla Má nauka víry a lásky probíhat jen tak, pokud by vám to bylo vhod. Ale poněvadž to není proveditelné, proto toto slovo zase napomíná vaše srdce, abyste podle zdání nechtěly přijímat jednostranně to měkké, když je tu i druhá strana – to tvrdé jako kámen. Nyní jsem vám předpověděl, co je vaším osudem, abyste včas pochopily tak často opakovaný Pavlův výrok: „Jak strom padne, tak zůstane ležet“.
A tak se snažte při pádu za prvé, aby byl co možno nejméně bolestný a za druhé, aby strom nezůstal věčně ležet, kam padl.
Jste zvyklé stále slyšet lichotivá slova a málo pravdy. To může být zvykem na světě, u Mne tomu tak není.

Jsem Bůh pravdy a pravda je v nejčistším smyslu nejkrásnějším světlem a v tomto světle ať jednou vaše tvář svítí, ozářena světlem Mé tvorby, abyste se tam staly v nejopravdovějším smyslu slova „anděly“, jakými byste se na Zemi chtěly stát, ale ještě nikdy jimi nebyly.
Uvažujte o tom, co vám říkám, žijte podle toho v pravý čas, a tak vás nepotká tak mnoho trpkého, a tak ani poslední okamžik loučení s touto Zemí, jakož i přechod do světa duchů, vás nepoleká, nýbrž vám přinese radost.
Co jsem vám zde dal psát, váš „doplněk,“ platí i pro mužské pokolení, zalíbí-li se mu také parádivost, neboť pak se i muži dozvědí a musí cítit, že „kde je jejich srdce, je i jejich mysl.“

U Mne nejsou žádné výjimky, v Mé říši jsou jen duchové a čistota určuje jejich hodnotu a jejich podíl na mém Já, kterému se mohou přibližovat, nebo od kterého se musí držet stále vzdáleni.
Ale poněvadž vše, co jsem stvořil, se mi chce a konečně i musí přibližovat, tak nemá chybět osvětlení jako prostředek k dosažení tohoto účelu.
K tomu jsou Má slova i činy. Chci vás poznávat – ne podle vašich slov, nýbrž podle skutků, zda chcete být „Mými dětmi“ a o to se snažit. Amen.

Ze spisu Spiritismus. Přijato Jakobem Lorberem. www.lorber.cz