Výklad Zjevení Janova

Výklad Zjevení Janova.

(Přijal Gottfried Mayerhofer 1875.)

Zjevení Janovo jest obrazem mravů celého období, jež nastalo po Mém přechodu do duchovního světa, až do současnosti a až po dobu Mého návratu na Vaši Zemi. Přemnozí již toto Zjevení vyložili, probádali a rozebrali. Ale žádný z nich dosud nenalezl pravý klíč, který by odemkl knihy tohoto svatého Slova a správně vysvětlil události i časové úseky, jež všechny po Mém odchodu domů musely nastat, pokud byl člověk jako svobodná bytost vlastním pánem svých činů. Nyní, když stojíme téměř u konce celého proroctví a jeho většina již je za námi, chci vám krok za krokem toto Zjevení vysvětlit. Potom můžete sami posoudit, jak daleko byli od jeho vlastního smyslu vzdáleni všichni ti, kdo chtěli pouze doslova pochopit to, co lze vyjádřit jen symboly.

Pokud člověk nepochopí význam, nebo duchovní smysl slov - což lze nazvat symboly - je marné chtít porozumět Mým slovům v nejniternějším smyslu slova. Potvrzuje to i velké množství nových slov, jež jste až dosud dostali. Neboť čím častěji je čtete, tím duchovnější, často také oproti dřívějším, vám bude jejich obsah. Musíte vycházet ze zásady, že Já, jako nejvyšší Duch, mohu myslet a mluvit pouze duchovně. A také, že podle úrovně lidského ducha vyjadřuji duchovní myšlenky a ideje slovy, jež jsou pro vás srozumitelné. Proto právě není v těchto slovech - tak, jak je přijímáte a čtete - ani zdaleka jejich poslední význam.

A tak také Jsem dal kdysi Janovi sepsat tento příběh, přičemž Jsem Své myšlenky přizpůsobil jeho schopnosti je přijmout. Kdybych s ním mluvil jinak, neporozuměl by Mi, byl by dal buď Mým 'slovům nesprávný význam, nebo by se byl neodvážil je sepsat - ze strachu, že by se stal obětí klamu.
A tak naleznete v tomto Zjevení pouze symbolické obrazy: Najdete v něm „Hněv Boží", „Útrapy" a mnoho dalšího, což v oné době často používali proroci, čemuž však nemělo být porozuměno doslova. Já, Bůh Lásky, neznám Hněv, Nenávist nebo Pomstu, to vůbec není možné, jestliže Já jako Bůh bych mohl náhlým zničením, nebo morálním nátlakem dát všechno okamžitě do pořádku.

Což bych se snad mohl rozzlobit nad věcmi, jež Jsem Sám tak, a nikoliv jinak, stvořil? Měl bych snad vyslovit kletbu nad tvory, kteří - právě proto, že Jsem je stvořil svobodné - museli chybovat a padnout, aby poznali velké Božské vlastnosti a jejich hodnotu právě jejich opakem! Jak byste mohli ocenit světlo, kdybyste nic nevěděli o stínu nebo temnotě! Jak blahodárnou sílu tepla, kdybyste neznali zimu a chlad! Jak pochopit vznešenou ctnost, mravnost, morální pocity, kdyby neexistovaly jejich protiklady! Jak pochopit myšlenku duchovního pokroku, kdybyste neznali cestu dolů?

Hleďte, z toho vyplývá, že ve všech spisech Starého i Nového Zákona je mnohé, co není míněno tak, jak to ukazují písmena, nýbrž přizpůsobeno pojetí oné doby; nicméně tato slova obsahují pro věčnost velký zárodek duchovního. Proto duchové v nejvyšší oblasti, ba dokonce i duchové andělů v tom najdou vždy ještě něco vyššího, a to podle toho, čím výše oni stojí a čím větší je jejich duchovní vyspělost. A tak jsou všechna Moje slova navěky bohatým nalezištěm duchovních pokladů, jež nikdy nedospějí ke konci, protože jako nekonečný Duch nemohu, než myslet a mluvit v nekonečnu; stejně tak nechat psát ty, skrze které promlouvám. Nyní učiníme krok kupředu a začněme s první kapitolou Zjevení.

První kapitola se zabývá sedmi obcemi, jež po Mém odchodu domů měly sloužit jako první k základu, na kterém mělo být zachováno Moje náboženství, neboli výklad a vyjasnění židovského náboženského kultu. - Měly ukázat, jak je třeba přejít od vnějších ceremonií k duchovnímu pochopení, aby se navrátila původní hodnota základním pravdám, obsaženým v židovském náboženství.
Tyto obce, jež se skládaly jen z mála vyvolených, byly jako začátečníci - nemluvě o pronásledování jinověrců - vystaveny též nebezpečí nepochopit Moje slova v jejich pravém významu. Proto ona symbolická slova, aby se členové jednotlivých obcí drželi svých vůdců, kteří jako hvězdy nebo světla jim budou ukazovat cestu, kterou se mají dát. Též, aby obce (i jednotlivci), sjednoceny s oněmi vůdci, se snažily stát se „svícnem" nebo ukazovatelem pro ostatní, kteří dosud bloudí v temnotách.

V dalších kapitolách následuje napomínání jednotlivým obcím. Jako vždy, objevili se tam falešní proroci, překotní šiřitelé učení a všechny možné zmatky lidského srdce, právě proto, že různí lidé pochopili Moje slova různě. Kromě toho byly tyto obce v tehdejších podmínkách vystaveny četným pokušením, a to uvnitř vlastních obcí, ale též ze strany těch, s nimiž musely žít.
V těchto sedmi obcích naleznete všechny možné vztahy, jaké u svobodně myslících lidí nastat musí: horlivé setrvání v učení víry stejně jako částečné odpadnutí od ní, upřímné pochopení stejně jako nepochopení, kolísání mezi duchovním a světským směrem. Vy přece vytváříte též obec a dobře víte, že zásada „ani studený, ani horký" u vás platí stejně, jako před více než tisíci lety. A tak se také vy dostanete do sporu s okolním světem, a to tím více, čím pevněji budete setrvávat v Mém učení, a svými činy se tak dostanete do rozporu s okolním světem. Tak tomu bylo se založením každé nové náboženské sekty, která-se domnívala, že našla lepší cestu. A tak tomu je nyní s vámi a bude ještě s mnoha dalšími, kteří budou chtít Moje slova přiblížit světu.

V těchto prvních kapitolách je ještě něco významného, že se totiž jako duchovní symbol používá počet sedmi (sedm hvězd, sedm obcí atd.).
Abych vašemu duchovnímu oku poněkud přiblížil číslici sedm, musím vás upozornit, abyste věnovali pozornost všem nerovným číslicím, abyste tak pochopili jejich důležitost a lépe porozuměli číslicím, jako je 3 nebo 7.
Hleďte, pozorujete-li sedmičku nebo trojku pozorně, musíte si povšimnout, jestliže chcete posuzovat poněkud symetricky, že trojka má dva (jednotlivé) členy na
jedné i druhé straně, sedmička na každé tři:

( * * * * * * * )

Neboť duchovně vzato je harmonie možná jen tehdy, když se základ nebo střed nalézá tak, že se kolem něho všechno pohybuje, na něm závisí a o tento střed se opírá. Nuže, při trojce přijímáte střední číslo jako střed; na něm ostatní relativně závisí, z něho vychází, skrze ně dostává význam. Stejně tak je tomu se sedmičkou, kde tři na každé straně jsou budujícími, doplňujícími a spojujícími faktory celku.
Vezměte Mých sedm vlastností, naleznete uprostřed pořádek; neboť bez pořádku nemůže nic existovat, a proto je pořádek základním pi1ířem všeho stvořeného, má-li to být zachováno. Vidíte, že pořádek, ač vyšel z lásky, moudrosti a vůle, přece jen musí být základem oněch prvních i následujících, totiž základem vážnosti, trpělivosti a milosrdenství. Jestliže Jsem totiž stvořil svobodné bytosti, musí tu být přece především trpělivost, abych vlastní dílo nerozrušil.

To, co Jsem vám zde pověděl o Svých vlastnostech, můžete si potvrdit též ze zákona sedmi barev a sedmi tónů, jež jsou rovněž obrazem Mých duchovních vlastností.
Postoupíme nyní k dalším kapitolám. Stejně jako Zjevení velkolepým obrazem všech fází Mého učení, musí vám i výklad ukázat, jak se všechno vyvíjelo. Jak nyní již brzy Tisíciletá říše má nastolit harmonii, jaká kdysi panovala mezi Mnou a Mými učedníky a jaká bude později nastolena mezi Mnou a celým lidstvem, aby byl pouze jediný pastýř a jediné stádo.

Další kapitola líčí Janovo zjevení, jež mu ukazuje Pána a Tvůrce jako nejvyššího Pána nebes. Totiž v obraze, jak byli tehdy žijící lidé zvyklí Ho vidět: sedícího na trůně, obklopena nejstaršími a nejvyššími, kteří jsou ozdobeni zlatými korunami. Zde opět vidíte, že Jsem, abych byl srozumitelný, musel vycházet z Janovy inteligence. Proto je též počet nejstarších 24 oním číslem, které měli v Jeruzalémě nejvyšší kněží, kde 25 s veleknězem představovalo celou Radu.

Pokud jde o čtyři živočichy a skelné moře, jsou ona zvířata ztělesněné atributy Mého vlastního Já: LEV jako síla nebo všemohoucnost, TELE jako symbol mírnosti, ČLOVĚK jako duchovní potence a OREL jako vládce vesmírného éteru. Jestliže všechna tato zvířata měla mnoho očí a též křídla jako orel, znamená to veškerou vládu nad Zemí a nebesy. Skelné moře však představuje vševědění, což znamená: Před zrakem Božím je všechno průhledné a- rychlostí orla proniká Jeho zrak celý vesmír. Silou lva všechno řídí, mírností telete vyrovnává všechny závady a Duchem, podobně jako člověk, jako Jeho obraz, zušlechťuje a zduchovňuje všechno, aby se i všechno hmotné jednou navrátilo tam, odkud přišlo. A když se byly všechny síly tvorby vědomě či nevědomě sklonily před Jediným Pánem, padli na kolena i nejstarší, kteří představují duchovně velký svět na onom světě, aby tvůrci vzdali zaslouženou chválu.

Tak bylo Janovi v obrazech ukázáno, co jest majestát Boha, dříve než byl schopen pochopit, kdo byl Onen, jehož nechal sestoupit na tuto malou zemi, aby zachránil lidi před úplnou ztrátou jejich duchovní cti. Toto jest vstup do velkého kvasného procesu, který byl na této Zemi duchovně zahájen, aby tak bylo nejčistší učení fakticky zdůvodněno, hodno, aby Pán, jako pozemský Syn člověka, vlastním největším ponížením opět znovu předal obyvatelům Země nejvyšší lidskou důstojnost.
Co se během času tomu stavělo na odpor a jaký bude konečný výsledek všeho, líčí v odpovídajících obrazech následující kapitoly. Tak, jak se to skutečně stalo, jak bylo Božské lidmi nejprve povzneseno, pak opět poníženo - ale nakonec přinese jako vítězství Ducha nad hmotou trvalou říši míru a klidu.

Následující kapitola ukazuje Janovi knihu, popsanou uvnitř i vně a zapečetěnou sedmi pečetěmi. To znamená Moje jediné a pravé učení, jež Jsem lidem dal srozumitelně ve dvou zákonech. Toto oznámení Synem člověka jako „jehnětem" - symbolem nevinnosti a trpělivosti - znamená Mými sedmi vlastnostmi zpevněnou knihu života „pečetě zbavit", aby to On oznámil celé tvorbě, a zvláště pozemským lidem.

První pečeť ukazuje obraz, jak z knihy vystupuje bílý kůň jako symbol Mé vše zahrnující lásky, korunované všemi ostatními vlastnostmi, a s lukem, aby zranil i nejtvrdší srdce a všechno se jednou rozplynulo v lásce. Z lásky byl svět stvořen, z lásky Jsem sestoupil na Zemi, z lásky má sestávat první základní kámen, na němž má spočívat Moje Božské učení, a tento základ nebude nikdy překonán.

Druhá pečeť přináší červeného koně, symbol moudrosti nebo, řečeno lidskou řečí rozumu, schopnosti posuzovat, kriticky všechno vážit. Bude porovnávat Božsky-nebeské učení s hmotným bytím a objevovat tak rozdíly. Výsledkem nebude mír, nýbrž boj, jak se dostanou do konfliktu lidské vášně se zásadami duchovními, spočívajícími v duši lidí, což povede k fanatismu na jedné i druhé straně, k náboženským válkám ve vnějším a k bojům se svědomím ve vnitřním světě - jako nutný důsledek, když proti sobě stojí dva extrémy.

Třetí kůň, který vystoupil, byl černý a měl v rukou váhy. Byla to pevná a spravedlivá vůle, rozhodnuta prosadit konečný cíl přes všechny překážky. Vůle odpovídá též spravedlnosti, jež činy váží a kde ty dobré samy sklízejí odplatu a ty špatné se samy trestají. Spravedlnost by měla vládnout všude, ve věcech víry i v sociálním životě. Já, jako Kristus, Jsem učil lidi lépe chápat její vznešené učení. Učil Jsem lásku a moudrost, která lásku „odkazuje" do spravedlivé míry. Učil Jsem toleranci nebo spravedlnost vůči všem, a tak jsou tyto tři pečetě klíčem, jak by se Mé učení mělo šířit, mělo by vést k zušlechtění lidského pokolení.

Čtvrtá pečeť ukazuje koně plavého, to je neurčité barvy, ani studeného, ani horkého, čili obrazně, jak se tam praví, smrt. Neboť smrt neznamená konec, nýbrž pouze proměnu. A proto též odpovídá barva koně cestě při proměně skrze Moje učení, jít totiž buď vzhůru, nebo dolů; vzhůru k vyššímu zduchovnění při přijetí Mého učení, dolů k zezvířečtění ušlechtilých vlastností, jež Jsem jako Tvůrce vložil do lidských srdcí. Tato pečeť odpovídá pořádku, neboli zákonitému průběhu všeho stvořeného.

To vede ke zcela přirozenému výkladu páté pečeti, kde jsou obrazně představeny oběti, jež z lásky k učení vášněmi lidí hmotně padly. Je tu již naznačeno vítězství, jehož se dostane každému, kdo obětoval duchovnímu své nejvyšší na Zemi, svou vlastní přirozenost i hmotné tělo. Jsou tu zobrazeny – podobně jako dříve spravedlnost - odplata a nejvyšší radosti, kterých se dostane těm, kdo uprostřed boje nesli vysokou zástavu svého Boha a Jeho učení a dovedli je chránit.

Šestá pečeť ukazuje celkovou revoluci na celé zeměkouli, to znamená: Náklonnost k duchovnímu učení bude chtít pozměnit všechny sociální životní podmínky. Horlivé úsilí dosáhnout toho přiměje odpůrce ke stejnému spěchu. Dojde k válkám a ničení uvnitř i navenek, mocní potáhnou do boje proti slabým národům a národy proti mocným, jestliže budou jejich práva příliš okleštěna. A tak náboženství lásky, míru a trpělivosti vyvolá v boji o zachování vlastní podstaty pouze opak a mocnosti se budou tak dlouho potírat, až zvítězí duchovno. Tato šestá pečeť tedy odpovídá trpělivosti, což neznamená nic jiného, než: Všechno úsilí proti je marné! Neboť tam, kde chce Bůh uplatnit Své právo, musí i kameny povolit, protože Jeho jest právo a sláva do věčnosti! A pohleďte, oni, označení touto pečetí, odpovídají těm, kdo překonali a jimž byla dána blaženost, o nichž Jsem kdysi řekl: „Ti, kdo Mým slovům věří a podle nich činí, budou na onom světě odměněni takovou blažeností, jakou lidské oko nespatřilo a lidské ucho o ní neslyšelo.“ Tito blažení jsou označeni bílým rouchem, rouchem nevinnosti. Budou odměněni za všechna utrpení a strasti, jež vytrpěli pro Mne a ve jménu Mého náboženství.

Tak se bude odvíjet celý obraz pozvolna, od prvních slov lásky až k náboženským válkám, pronásledování a fanatickým obětem kněží; celá historie Mého učení je tu jasně zobrazena v určitých časových úsecích.

Otevření sedmé pečeti, neboli závěr celého evolučního procesu, kdy přes všechny útrapy a hrůzy přichází ke slovu milosrdenství, je vyjádřen sedmi pozouny a následujícími útrapami, které budou pouze očistou, aby lidstvo navrátily k dobrému. Volání pozounů je obrazem morálně-duchovních změn, k nimž dochází v lidské mysli, pokud zasahuje ostří oboustranného meče v podobě pochybování a pokud se točí nad hlavami lidí důtky podezření z nevíry.
Tak bylo obrazně vykuřování (oběť) na oltáři lásky útrapou sobeckých lidí. Jak obrazně všechno seschlo, tak uzavřel člověk všeobecně své srdce přede všemi ušlechtilými vlastnostmi, o žádném náboženství nechtěl nic slyšet, jestliže toto náboženství vyžaduje oběti a chce klást meze jeho pozemským vášním.
Stejně jako oheň rozrušuje všechno, ničí i sobecké vášně všechno dobré. Pronásledování nastupuje místo tolerance ve věcech víry, krví se chtělo vymazat, co je pouze duchovní, a proto nesmazatelné. Tak tomu bylo ještě v prvních křesťanských dobách u Římanů, kdy pohanští kněží ulpívali na všech možných hrůzách fanatických náboženských obyčejů, jimž dávali pečeť náboženského posvěcení.
Co postihovalo jednotlivce, zasáhlo později i velké masy: Čím více vzrůstali věřící, tím větší jejich pronásledování; čím větší horlivost pro čisté učení, tím větší oběti mučednických smrtí. A tak se vytvořily po rozpadu Římské říše poměry, kdy na trůně seděli dva biskupové, jeden v Byzanci, druhý v Římě. Protože byli nejednotní, podporovali tuto disharmonii vždy k vlastnímu prospěchu. Stejně jako byli první křesťané pronásledováni pohany, byly nyní papeži pronásledovány celé masy lidí, kteří nevěřili tomu, co oni papežové pokládali za správné, nebo co se jim právě hodilo, aby to v určitém okamžiku za správné prohlašovali.

Od dob rozdělení Římské říše, když se později z biskupa v Římě stal papež, začínají náboženské války, sváry konzilií, pronásledování církevní inkvizicí, ujařmování králů papeži a konečně křižácké války. Potom reformační snahy a jejich krvavé důsledky ve všech zemích a v důsledku křížení lidských ras rozvoj nejrůznějších chorob, jako mor atd. To všechno je vyjádřeno troubením pozounů, stejně jako odpovídající duchovní obraz „Boje ženy s drakem": obraz boje lidských vášní a světských zájmů s duchovním pokrokem a učením lásky, dále porodní potíže, dílo, jednou začaté, dovést ke konci, stejně jako prudký spor, jaký zlo rozpoutá proti každému, kdo se obrátí k duchovnu.

Všechny tyto Janem viděné obrazy nevyjadřují nic jiného, než prudký odpor, jaký Moje učení vyvolat muselo, a přirozený vývoj, jak mezi dobrem a zlem dobro nakonec zvítězit musí a také zvítězí. Neopírejte se o formy obrazů; ty byly přiměřené pojetí oné doby a způsobu, jak se tehdy psalo. Jinak nebylo možno po mnoho století na lidstvo působit; znalo málo lásky a většinou na ně působil jen strach. Kdybych byl dal celý vývojový proces až do dnešních dnů v řeči vám běžné jako Bůh lásky sepsat, slova by se vytratila a o duchovní smysl by se nikdo nestaral.
Štíři, draci se sedmi hlavami, deseti rohy a zlatými korunami představují mnohostranný výklad Mého učení, jak někdy, podporováno světskou mocí, lidi nutilo přijímat určité ceremonie a náboženská dogmata. Důsledkem byl vznik četných náboženských sekt.

Obrazy ukazují z historie známé panování církve a prostředky, jakých užívala, aby uchvátila moc, a jak se lidé stali obětí fanatismu římské církve a její inkvizice. Pozdější události, jak konečně náboženská nálada upadala pozvolna a zdánlivě zvítězilo hmotné, jak lidé začali hledat stále horlivěji zlato a stříbro více než duchovní bohatství, to můžete číst v následujících kapitolách: vítězný postup zla pod pláštíkem náboženského kultu, objevením věd pak pokles zájmu o náboženský kult, ale též o každou religiozitu a přechod k materialismu. A tak tyto obrazy předpovídají pád římské církve, nikoliv však proto, že bych ji zavrhl Já, ale že si sama zkázu připravila a musí být odměněna podle vlastního díla.
Zavraždění proroci ukazují na mučednictví v dřívějších časech, kdy mnohý Boha vyznávající člověk musel na popraviště. Neuplynulo ani jediné století, v němž bych nebyl poslal prorokující buditele, aby se lidstvo nedalo zcela ukolébat do duchovního spánku.

Kalichy hněvu a jejich účinek znamenají mor a válku, jaké lidstvo vyvolá zčásti vlastním nepřirozeným životem, zčásti samo přivodí svévolnými ohavnostmi. Ještě nyní můžete sami pozorovat, jak jsou důsledkem egoismu, materialismu, nespoutaných vášní, neštěstí všeho druhu, a to jak všeobecně, tak také neštěstí jednotlivců: neštěstí na moři i na souši, neštěstí vyvolané elementárními událostmi, což je důsledek špatného hospodaření lidí s jejich vlastní půdou, sebevraždy a vraždy všeho druhu jako důsledek nedostatku náboženského cítění, nedostatku víry v jiný svět atd.

Vezměte toto všechno dohromady a sepište to v obrazné řeči Orientu, jak to kdysi učinil Můj učedník Jan, a budete moci k oněm sedmi kalichům hněvu přidat ještě jiné, jež by líčily stejně hrůzné události.

A tak prošlo Moje učení všemi fázemi, jak jen to je v lidské mysli možné, od čisté piety až k nejkrajnější nevíře a zavržení všeho, co bylo dáno. Od přísného dbaní Mých zákonů, od pedantického výkladu Mých slov až po naprosté jejich zavržení; všechno, tisíci hlasy hlásané ve viditelné i neviditelné přírodě duchovně, vidíte v obrazech před sebou. Dáno to bylo formou troubení pozounů a napomínání, jejichž neposlechnutí mělo za následek trest. Z kalichů hněvu a jejich vylití - jako symbol, že zlo morálně i fyzicky nepřirozené se samo musí potrestat - vidíte vše jasně: Jak Mých sedm vlastností pozvolna vede k dobrému, jak se lidská přirozenost tomu brání, jak následují bludy za bludy, chyby na chyby. Jak je marné veškeré úsilí vyhnat lidstvu zcela z hlavy Moje slova a jak dokonce i to nejhorší musí přece jen vést k dobrému a také k dobrému povede.

Tento dlouhodobý boj draka s nebesy, toto pronásledování ženy s chlapečkem Kristem jako mírotvorcem, to všechno budete mít jasně před očima. A pochopíte kromě toho také, že po dlouhém zápolení musí být rozhodnuto, kdo je vítěz a kdo poražený! Tomuto období jdete vstříc. Je zobrazeno jako Tisíciletá říše, jako duchovní život v míru, který bude dán těm, kdo jsou označeni znamením Božím, nikoliv znamením zvířete.
Stejně tak, jako už před Mým příchodem, panoval v menších formách boj mezi duchovním a hmotným, a jak po Mém odchodu musí tento rozdělující proces vést ke konečnému výsledku, má nyní po více než tisíciletém boji nastat doba míru. Lidé pak začnou být opět lidmi, jak Jsem je stvořil a jak je chci míti, mají se nazývat Mými dětmi.
Toto bude období odvety, období, kdy duchovno zvítězilo nad hmotným. Kdy člověk jako občan dvou světů se bude cítit doma v jednom i ve druhém, aby konečně byla Moje slova pochopena a Moje tehdejší sestoupení na vaši Zemi bylo oceněno v pravém světle
jeho božského povolání a bylo s láskou následováno. Bude to období, kdy bude drak poražen a spoután a deset zákonů Mojžíšových a Moje dva budou pochopeny v jejich celkovém významu. V tomto období míru a klidu bude též moci duchovní říše zaujmout svou aktivní účast, aby ti, kdo zůstali pozadu, nadchnuti příkladem živoucích lidí snadněji postupovali vpřed, což dosud možné nebylo.

Toto období je ve Zjevení pod názvem „Tisíciletá říše" nebo „Nový Jeruzalém". Neboť kdysi byl Jeruzalém místem, kde v chrámě byl uložen Svatostánek, kde hořel věčný oheň a pouze žalmy a kouř na obětním oltáři označovaly nejčistší bohoslužbu pro IEOUA. Tento Jeruzalém, znečištěn a znesvěcen vlastními kněžími, Mou smrtí jako člověka tam proklet, nikoliv požehnán - tento Jeruzalém, jehož zánik předpověděli proroci a Já Jsem toto proroctví potvrdil - opět duchovně sestoupí na vaši Zemi. Přijde jako v záři své první doby, přinášeje klid a mír všem, kdo věří v Toho, který kdysi v tomto městě kázal, trpěl a byl ukřižován, ale vstal opět z mrtvých. Toto město, jako symbol prvního společenství Tvůrce s Jeho stvořenými, sestoupí s palmou míru pro všechny, kdo si po boji a utrpení vydobyli právo stát se Božími dětmi.
Stejně, jako kdysi znali židé jen jediný Jeruzalém, bude potom existovat jen jediná církev. Bude jeden pastýř a jedno stádo! Náboženské sekty zmizí, Bůh, Tvůrce a Pán, který kdysi jako člověk putoval po vaší Zemi, bude poznán jako Ten, kdo On byl, Jest a bude věčně jako váš vůdce a váš otec.
Společenství duchovního světa bude povzneseno ještě tím, že Já Sám osobně přijdu viditelně ke Svým dětem, abych je utěšil a fakticky prokázal, že všechno, co Jsem kdysi řekl, co Moji apoštolové napsali a co pověděl Jan ve svém Zjevení, bude splněno. Až ustanou všechny duchovní i hmotné války, pak Mne všichni snadno pochopí a budou též ochotně plnit Moje přikázání, jež začínají láskou k bližnímu a končí láskou k Bohu.

Ale také po této Tisícileté říši bude následovat ještě jiná epocha, kdy lidsko-zvířecí přirozenost vyvine poslední úsilí a padlý velký duch bude chtít své potomky k sobě připoutat. Ale jeho úsilí bude marné a sám si pak musí položit otázku, zda vpřed nebo nazpět, což rozhodne o jeho dalším bytí či nebytí!

Toto všechno je vlastně základní látkou Janova Zjevení. Obrazně řečeno, ale čteno duchovním zrakem a řečí symbolů, ukáže vám jasně, jak tato drobná květinka lásky, kterou Jsem vsadil do lidských srdcí, nemůže být nikdy vyhubena. A jak přes všechny plány mocipánů v duchovním či hmotném smyslu slova nemůže být nikdy tento zárodek božského původu zničen. Láska je přece základní vlastností Mého vlastního Já, láska byla ono Proč, z něhož Jsem stvořil celý vesmír! Jak by se mohla tato jiskra ztratit, nechat se zničit? Marně se všichni snažili otřást touto budovou, marně se lidé snažili vykládat Moje slova falešně. Všechno padlo opět na ně zpět a musí sklidit, co zaseli. A tak nyní pozvolna vidíte, jak všechny vědecké a důvtipné výklady slova lásky Svatého Písma se rozplývají jako sníh ve slunci pravdy.
Čím větší je odpor na jedné straně, tím rychleji postupuje proces na straně druhé. A tak bude konečný výsledek všeho snažení Mé učení jen podporovat, stavět je stále více do pravého světla a připravovat tak stále víc přechod do Tisícileté říše. A tak vytvoří Nový Jeruzalém jako symbolický chrám míru spojení mezi Mnou, lidstvem a duchovním světem, kde ani troubení pozounů, ani kalichy hněvu nebudou mít zničující účinek, nýbrž kdy dokonce i bytosti, žijící na vaší Zemi, stejně jako zvířecí a rostlinná říše, přijmou týž typ lásky, jaký lidé sami budou mít. Celý lidský rod, spjatý poutem lásky, si bude navzájem pomáhat a nikoliv pán a slouha, ale pouto bratrské a sesterské lásky bude spojovat celé národy, kdy zmizí územní hranice a vladaři a papežové už nebudou moci, ti jedni tělesné, ti druzí duchovní síly ujařmovat.

Také ve svém nitru, vedeni rozumným náboženstvím, budou naslouchat našeptávání jiných duchů a budou též naslouchat Mému hlasu a věřit mu. Tak se stane i styk s duchovním světem spojujícím článkem, . který zažene smrt se strachem před ní z tohoto světa a ukáže vám jiný svět tak, jaký skutečně je.

Zde tedy máte duchovní výklad Janova Zjevení. Sice ne tak, jak jej svět ode Mne očekává, ale tak, aby je svět mohl pochopit, až se naučí číst duchovním zrakem. Obrazy zůstanou vždy obrazy a základem každého obrazu je vždy myšlenka, která se snaží vyjádřit se ve formách individuálně. Tak musíte chápat obrazy Apokalypsy, nikoliv doslova; jinak byste se k základu nedopracovali, protože byste narazili na četné rozpory.

Musíte si též uvědomit, že v duchovní říši panuje jiná asociace idejí i myšlenek, než u lidí zde žijících. A že proto zjevení jako je Janovo, musí mít jiný charakter, než vaše nynější, přijatá, spořádaná řeč. Hleďte, již v dřívějších časech byl výraz myšlenky nikoliv slovním, nýbrž spíše obrazovým jazykem; staří Egypťané popsali své pomníky takovými znaky.
Ještě nyní existuje v orientálních jazycích používání obrazové řeči. Je to pozůstatek dávno minulých časů, kdy lidstvo bylo blíže svému prapůvodu, a kdy také jeho způsob vyjadřování byl bližší duchovnímu světu.

Toto všechno potvrzuje, že také po přechodu do vyššího života podle stupně duchovního pokroku bude jazyk a způsob vyjadřování mezi duchy jiný, než pomalými slovy, kterých často potřebujete mnoho, abyste vyjádřili jedinou myšlenku. Dokonce i celá Moje tvorba, co je to pro vás jiného, než řeč v obrazech? A zůstane taková tak dlouho, až budete moci rozpoznat ono hlouběji duchovně ležící Proč, proč toto všechno jest stvořeno tak a ne jinak. A stejně tak, jako vy máte svou řeč a Já mám svou ve viditelné přírodě, mají též duchové vyšších oblastí svou sdělovací řeč, která zní zdánlivě jinak, než v jejím skrytém významu. Je proto marné úsilí vašich učenců vyjádřit obrazy duchovní oblasti světskými slovy. A proto též Moje nynější slova, abych vás kromě výkladu velkého Zjevení zavedl též o krok dále do Mé říše.
Přenechávám vám porozumět oněm mírumilovným obrazům a vysvětluji pouze ony přísnější Zjevení, kde zdánlivě panuje jen Boží hněv a neúprosná odplata - abyste Boha, který jest pouze láska v těchto obrazech pochopili. Blíží se doba, kdy duchovní vítr, který se již hlásí pohybem, zavane silněji. Kdybyste se neměli jako třtina naklánět brzy tam a brzy jinam, nýbrž jít přímo onou cestou, kterou Jsem vám vyznačil. Povstanou, jak je řečeno v Bibli, falešní proroci. Budou nepřístojnosti s nejčistším učením, s duchovní komunikací, se vším, aby to sloužilo lidem k uspokojení jejich zvířecích vášní. A než se bude moci přiblížit říše míru, bude ještě vylito mnoho kalichů hněvu na lidstvo, a to lidmi samými, protože duchovní a hmotné strany budou proti sobě stát tím ostřeji, čím více se bude blížit konec jejich boje. Tímto bojem se splní poslání posledních kalichů hněvu pro ty, kterým nezbude než porážka, nářky a úpění, když už jim všechen odpor nebude nic platný. Jedni budou v beznaději, jiní plni naděje čekat na konec a vítězství dobré věci s rezignací.

Většina událostí ze Zjevení již prošla jako vývojová krize; zbývá ještě to nejhorší. Ale trpělivost a důvěru ve Mne! Chcete se stát Mými dětmi nebo jimi býti. Ukažte se proto tohoto jména hodni a palma vítězství, jak o ní mluví Zjevení, vám chybět nebude. Buďte připraveni na všechno! Nikoliv Já, nýbrž lidská zvířecí přirozenost, lidská uměle zplozená nevíra, lidská nespoutaná touha po moci a po penězích způsobí, že se uskuteční i tyto kalichy hněvu i obrazy troubení pozounů.
Dříve, než opět sestoupím na vaši Zemi, musí zcela přirozeně dojít k očistnému procesu. Stejně, jako za dusného počasí čistí vzduch bouře tím, že násilím strhává škodlivé výpary k zemi, aby opět zavál čistý vzduch, tak je tomu také při duchovním očistném procesu: Protože je odpor silný, musí dojít též k silným výbuchům, bez nichž žádné vyrovnání není možné. U vás na Zemi skončí každý boj tím, že všechny strany uznají vlastní nemohoucnost a Mou všemocnost, proti které je každý odpor marný.

Vezměte tento výklad Zjevení jako obraz, který vám ukazuje všechny fáze, jež musí Božská myšlenka prodělat, aby dospěla ke své vlastní hodnotě. Vezměte tyto obrazy jako rovnici, kolik to stojí, než zvítězí dobro a zlo se prohlásí za poraženo! Vezměte jako duchovní myslitelé tyto obrazy jako odpovídající náznaky. Neboť stejně, jako Jan duchovně viděl průběh křesťanství, obráží se totéž v životním běhu každého člověka v jeho duchovním i hmotném vývoji.

Takové boje, takové troubení pozounů i kalichy hněvu budou vylity nad myšlenkami. Blaze tomu, kdo dokáže i z nejtrpčího vytáhnout i to hojivé! Duchovní očistný a vývojový proces zůstává všude bojem duchovního proti zvířecí přirozenosti: obětování sebe sama, tolerance vůči ostatním. A tak nechť každý pohlédne do vlastního života; nalezne potom v těchto obrazech Zjevení průběh vlastního života, více či méně zobrazený.
.............................

  
Pro doplnění. Tento text byl přijat Vnitřním Slovem, člověkem jménem Gottfried Mayerhofer, v roce 1875!


Ze spisu KRISTŮV NÁVRAT (obraz rozvoje lidstva). Najdete na webu lorber.cz