Developerský magnát Passer: Díky smrti našeho miminka jsem si našel cestu k Ježíši Kristu

Pane Passere, jste poměrně úspěšný podnikatel, zabýváte se hlavně realitním developerstvím. Zároveň neskrýváte svůj vztah k Bohu. Můžete popsat, jak dnes podnikání v tak dalo by se říci krutém a nespravedlivém terénu, jako v ČR nyní máme, jde dohromady s Bohem a v čem vám vaše víra v něj pomáhá ve vaší profesi?

Mnoho z biblických postav byli podnikatelé. Velikáni jako Abrahám či Job dosáhli i v podnikání pozoruhodných výsledků. A nejinak tomu bylo a je i v křesťanské éře. Pokud je člověk věrný Bohu, může podnikat eticky čistým způsobem s vědomím, že jeho firma patří ze 100% Ježíši Kristu a on je pouhým správcem, od kterého se žádá, aby byl shledán věrným. To je i můj přístup k podnikání.

Víra mi v mém podnikání pomáhá především v tom, že nejsem sám. Je-li Ježíš Kristus vaším partnerem i v pracovním životě, nemáte se čeho obávat. Od vás se pak žádá pouze následující. Vykonávat vaší práci s maximální čestností , kompetencí a celkovou profesionalitou. Vaše práce je pak součástí vaší služby Pánu Bohu a lidem.


Celý rozhovor naleznete zde.

Na počátku bylo Slovo

Na počátku bylo Slovo a Bůh byl Slovem a vše, co žije, vzniklo z Něho (Jan 1,1)


Vzniklo tedy celé jsoucno ze Slova? Pokud je to tak, pak se i vy jedině skrze toto Slovo stanete bohy. Když jste to správně pochopili, můžeme začít výklad o podstatě Božství, jehož ponětí je na této zemi tak zamlžené, že se sotva najde člověk, který by pochopil Boha a Jeho moc.
Lidé neznají Boha, ani Jeho Bytost, neboť nežijí podle Slova, i když by se tak stali osvícenějšími. Tato tma nastala tehdy, když člověk nastoupil na svoji sobeckou pouť. Vybočil tím z cesty Božího řádu, čehož důsledkem bylo zatemnění duše a její pád.
Nyní, když toto dávám psát, se sotva najde bytost, která by pochopila význam Mých slov. Dokud člověk nebude žít podle Božího Slova, nepochopí ho.
Vezmeme si například zvířata. I ona si navzájem rozumí ve svém prostředí. Podobně je to u člověka. Dokud žije jako zvíře, nemůže Boha pochopit, i když je celkem možné, že je Bůh v něm. Jen tehdy se přiblíží k Bohu jako „syn člověka“, když začne ve svém nitru uplatňovat život v souladu s Božími vlastnostmi. Pak se stane Slovem, tedy Bohem, který je v úplném protikladu k tomuto světu – tmě.

Když tedy člověk začne žít životem sebezapření, a nikoli tak, jak je ve světě zvykem, právě tehdy se mu stane jasnějším nadpozemský nebeský život. V tom spočívá tajemství poznání Boha.

Lidé nemohou v sobě poznat Boha pro své zvířecí pocity. Pokolením i původem jsou lidmi – zvířaty, kteří nežijí Božím životem.
Abyste to lépe pochopili, například i zvířata jako pes, kočka, kráva a jiná se chovají podle svého určení. Každé zvířecí plemeno jedná podle toho, kam patří.
A tak jsme se dostali k tomu závěru, že na základě skutků můžeme jasně poznat lidské pokolení a původ člověka.
Když člověk – zvíře popře v sobě tento svět, svoji pohlavnost a svůj rod a začne žít Božím životem, jaký kvůli spáse hlásal Ježíš, tehdy se v něm - pochopitelně opět vyvine dosud spící Boží zárodek. Pak už bude konat Boží věci a stane se bytostí podobnou Bohu.
Bůh koná Boží věci, ale člověk – zvíře věci zvířecí, proto není člověkem, jen člověkem – zvířetem. Dávám vám to najevo takovýmto způsobem, abyste pochopili, proč člověk nezná Boha, i když je Bůh všude přítomný. Člověk Ho ve své zvířecí podstatě ani nemůže poznat, neboť nemá s Ním podobnost a nemá k němu potřebné pochopení. Velkou překážkou je venkovní tma, zatemnění, které odděluje Stvořitele od svého stvoření. Vždyť když jste chrámy Boha, tedy je ve vás určitě Bůh. Dokud nežijete Božím životem, je ve vás ukrytý. Když však už víc nebudete žít pro tento svět, ale kvůli Bohu, projeví se ve vás Slovem. Tak se i země prostřednictvím duší navrácených k Bohu změní v nebe, neboť když „syn člověka“ v sobě potlačí přírodu, bude i pánem a bude jí vládnout. Stane se tak jen pod tou podmínkou, že v sobě přemůže zvířecí přirozenost, jinak nikoli. Toto je skutečnost a přirozenost, neexistuje žádný skok ani mystický přechod.

Ze spisu Listy Otce 3.

www.lorber.cz
www.duchovniknihovna.cz

Duchovní scény ze života po smrti

Dnes se podíváme na spis "Duchovní scény". Konkrétně na "část 9", která popisuje smrt významného úředníka z předminulého století.
Spis Duchovní scény popisuje, na deseti příkladech úmrtí, jak probíha přestup duše z fyzického světa do duševního. Záměrně píši "duševního". Neboť až na poslední desátý příklad, všech devět předchozích duší, zatěžkány příliš hmotným světem, přechází jen pomalu k tomu, čím by duše měla být. Naplněna Božím Duchem.
Duchovní scény proto, že popisují vše z duchovního pohledu. Tedy tak, jak ji vidí andělé a nikoliv astrální duše!

Spis najdete zde či zde.


9. Tělesná smrt vysoce urozeného ministra

(Přijato od Pána Jakobem Lorberem 12. srpna 1847.)

Jelikož tedy také velcí páni světa musejí zemříti, proti kteréžto, pro ně nanejvýš neblahé, zvláštnosti životní nemohou dosud žádné pojišťovací společnosti založiti, neboť to při vší své politice a diplomacii nepřivedli ještě tak daleko, musel se tedy také náš ministr konečně jednou připraviti, aby zaměnil časné s věčným.
Umírání jest ovšem pro takové lidí tím nejnepříjemnějším zjevem na světě, ale na to anděl smrti mnoho nedbá; u koho shledá, že se naplnila míra náležitě odměřená, toho vezme bez milosti a bez pardonu!
Náš ministr, muž, jehož celý svět uctíval pro jeho světskou moudrost, byl v pokročilém věku uvržen na lůžko záchvatem dny, provázeným horečkou, která ho mučila po dva týdny a zhoršovala se tím více, čím více bral léků k odstranění této nemoci. Na konec, pln nevole, hrozil lékařům vězením, nebudou-li ho moci nebo chtíti brzy uzdraviti.
Ale místo aby splnil tuto vyhrůžku, upadl šestnáctého dne své nemoci do bezvědomí, z něhož se na tomto světě probral teprve hodinu těsně před svou smrtí, při čemž učinil ještě krátký odkaz svého velkého majetku, a jak už u těchto lidí většinou bývá, vzal jen velmi malý zřetel na chudé; neboť co znamená několik tisíc zlatých proti mnoha zanechaným milionům?
Tak byla také církev pro forma obmyšlena nadací, nikoli z nějaké slepé víry (neboť takový člověk má buď jen málo víry anebo docela žádnou, a vše, co koná, jest jen pouhá politika), nýbrž, jak bylo řečeno, jen proto, že to vyžaduje politický zvyk.
Po této závěti klesl zpět na své lůžko a zemřel, aniž by se byl dříve vyzpovídal a přijímal, kteréhožto úkonu si beztoho mnoho necenil. Tím však bylo s ním pro tento svět také na věky zúčtováno; proto tedy nebudeme prodlévati u jeho mrtvoly, nýbrž odebereme se ihned „na onen svět" a podíváme se, jak se tam tento převelice pyšný muž tváří!
Hleďte, už jsme tam a před námi stojí náš muž ve svém úplném státnickém úboru, a čtyři zastření andělští duchové, on však vidí jen je. Toto místo představuje přesně jeho státní kabinet, v němž si předsevzal ještě něco důležitého obstarati a vyříditi. Nyní vidí přesně ony čtyři duchy ve svém tajném kabinetě a div nepukne zlostí nad úžasnou drzostí těchto čtyř domnělých „šibalů".
Vyskočí, chopí se zvonku a chce zazvoniti; leč zvonek zvuku nevydává.
Zrada! Velezrada! „ křičí z plna hrdla. "Jak přicházíte, vy bídní ničemové, do této místnosti, jediné mně přístupné, v níž jsou zpracována a uschována státní tajemství a nejsvětější mystéria?! Nevíte, že na takovou velezradu je ustanovena smrt?! Kdo z vás odstranil srdce ze zvonku, že nyní, v tomto nejrozhodnějším okamžiku, nemůže ze sebe vydati zvuku?! Přiznejte se, zpropadení, kdo z vás byl toho původcem?"
První anděl praví: „Poslyš trpělivě s největší pozorností, co ti nyní zvěstuji! Znám zajisté onen dobrý řád, podle něhož kromě tvého krále, nesmí na světě vstoupiti do této místnosti žádný jiný člověk. Kdybys byl ještě na světě, jistě bys nás také nespatřil na tomto místě; avšak hleď, tys právě umřel tělem a jsi nyní ve světě duchů, kde jest jen jeden Pán, zatím co všichni ostatní duchové jsou bratři, dobří anebo špatní, podle toho, jak kráčeli na zemi, zda dobře či špatné! Máme tedy od Pána v povinnosti z lásky právo, navštíviti každého a nabídnouti mu své služby, je-li nám, jako ty, ještě přístupen!
Tento Jediný Pán nám přikázal, abychom ti zvěstovali a také zjevili, že zde pro tebe v tomto věčném světě přestala všecka světská čest a postavení i se vší politikou; a tato místnost, tvůj šat a všechny tyto tvé domnělé nejdůležitější státní papíry jsou pouhým klamem a výplodem tvé ještě silně k světu lnoucí fantasie a zmizí, jakmile nás budeš následovati. Budeš-li nás následovati, budeš míti snadnou cestu do opravdové, věčné Říše života, jejíž blaženosti nezměříš a nespočítáš; nebudeš-li nás však následovati, bude ti převelmi za těžko dospěti k Boží Říši života! Neboť hle, tys byl na světě z Božího dopuštění velkým mužem a měl jsi velkou moc; touto mocí se však v tobě co nejmocněji probudila láska k panování, která tě svedla k mnohému, co nebylo založeno na Božském řádu. Tato moc světská, jakož i vládychtivost, vzala ti také víru v Pána a mnohdy i lásku k bližnímu a učinila tě pro Říši Boží úplně neschopným.
Avšak hleď, Pán ví, jak těžké břímě bylo ti nésti, a má velké slitování s tebou; proto nás vyslal k tobě, abys byl zachráněn a povznesen a nikoliv, abys zahynul pro své velké břímě světské, které sis ještě sem přinesl. Nemysli zde na svůj soud; neboť v Říši svobody duchovní není soudu ani soudce, kromě vlastní svobodné vůle každého člověka !
Také nemysli na peklo; není nikde, leda v každém člověku samém, když si je byl svým zlem v sobě dříve utvořil. Nemysli však také na nebe, jako zaslíbenou odměnu za dobré skutky nýbrž tvou vůlí budiž slovo Pána Ježíše; jedině tímto slovem Ho hledej ! Máš-li Jeho, pak máš všechna nebe a zcela jinou moc z lásky, nežli jakou jsi měl na světě ze své světské chytrosti a vysokého postavení. Nyní víš vše; konej, co ti připouští tvá svobodná vůle ve jménu Pána Ježíše. Amen!"
Ministr praví: „Vskutku, vaše řeč je moudrá a jest mně zárukou, že vše je tak, jak jste mně sdělili. Také jsem si plně ujasnil, že jsem tělesně zemřel; ale že by zde byl jistý Žid Ježíš jediným Bohem a Pánem, toho nechápu; co je potom „Otec" a „Svatý Duch" ?
Hleďte, to s vlastní naukou Ježíše nesouhlasí, neboť on byl přece prvý, který všude učil jakési Božské Trojici! Proto mi promiňte, že vás tedy nemohu tak rychle následovati, jak si přejete, - leda, že byste mne o tom rychle přesvědčili !"
Anděl praví: „Bratře, to nejde tak rychle, jak si to myslíš; nejprve odlož svůj státní šat a obleč šat jiný, šat pokory a úplného sebezapření, pak nabudeš brzy nejúplnějšího přesvědčení o tom, co se ti nyní jeví ještě nepochopitelným."
Ministr praví: „Dobře tedy, převezměte mne a uveďte na pravou cestu a vymyťte pečlivě z mé duše vše světské, pak se - ukáže, jak se to má s vaší výpovědí." Nyní přistupují ostatní tři andělé, svlékají našemu muži státní šaty a místo nich oblékají ho do popelavě šedých, velmi rozedraných a poměrně špinavých, načež druhý anděl k němu praví: „Nuže, nyní jsi oblékl šat pokory; ale to vše ještě nestačí, nýbrž musíš býti také skutkem pokorný. Proto nás následuj."
Muž je následuje a hle, tu přicházejí k selskému dvorci, kde mu praví: „Hleď, zde bydlí jistý nepřívětivý muž, mající velká stáda vepřů! U něho budeš sloužiti a spokojíš se se vším, co ti za odměnu dá; a bude-li k tobě tvrdý a nespravedlivý, budeš vše trpělivě snášeti a zjednávati si právo pouze v milosti a slitování Páně.
Bude-li tě bíti, neoplácej mu to; nýbrž jako otrok mu nastav záda, podobně, jako jsi často vídal na zemi, když se ubohý voják musel ve své vojenské podřízenosti chtě nechtě položiti na lavici a snésti tvrdý, často nespravedlivý trest! Sneseš-li to vše s opravdovou trpělivostí, bude ti pak lepší soud údělem!"
Nato praví muž: „Děkuji co nejposlušněji za toto vedení! Vraťte mi jen můj státní šat, vy podvodníci; já si své cesty budu klestit sám! Podívejme se na ty darebáky! Z našince, majícího nejméně dvacet předků, chtěli by z ničeho nic udělati pasáka vepřů! Ó, kdybych byl ještě na světě, vyplatil bych vás za to, že byste na to pamatovali! Ti pobudové vydávají se dokonce za „Boží posly“; no, počkejte, toto Boží poselství vám přijde ještě draho!"
Hle, andělé mu vrací jeho státní šat a praví: „Jak chceš! Tu máš svůj pozemský šat! Nechceš-li jíti po cestách života, jdi si po svých vlastních; naše služba u tebe jest však skončena!"
Nuže, hleďte, do jaké „vody se náš muž ubírá; bude mu v ní dlouho plovati, dokud, vraceje se jako ztracený syn, nedospěje k Otci.
Střez se proto každý panovačnosti; neboť tato má vždy podobné špatné následky. - Příště jiný příklad.