Na počátku bylo Slovo

Na počátku bylo Slovo a Bůh byl Slovem a vše, co žije, vzniklo z Něho (Jan 1,1)


Vzniklo tedy celé jsoucno ze Slova? Pokud je to tak, pak se i vy jedině skrze toto Slovo stanete bohy. Když jste to správně pochopili, můžeme začít výklad o podstatě Božství, jehož ponětí je na této zemi tak zamlžené, že se sotva najde člověk, který by pochopil Boha a Jeho moc.
Lidé neznají Boha, ani Jeho Bytost, neboť nežijí podle Slova, i když by se tak stali osvícenějšími. Tato tma nastala tehdy, když člověk nastoupil na svoji sobeckou pouť. Vybočil tím z cesty Božího řádu, čehož důsledkem bylo zatemnění duše a její pád.
Nyní, když toto dávám psát, se sotva najde bytost, která by pochopila význam Mých slov. Dokud člověk nebude žít podle Božího Slova, nepochopí ho.
Vezmeme si například zvířata. I ona si navzájem rozumí ve svém prostředí. Podobně je to u člověka. Dokud žije jako zvíře, nemůže Boha pochopit, i když je celkem možné, že je Bůh v něm. Jen tehdy se přiblíží k Bohu jako „syn člověka“, když začne ve svém nitru uplatňovat život v souladu s Božími vlastnostmi. Pak se stane Slovem, tedy Bohem, který je v úplném protikladu k tomuto světu – tmě.

Když tedy člověk začne žít životem sebezapření, a nikoli tak, jak je ve světě zvykem, právě tehdy se mu stane jasnějším nadpozemský nebeský život. V tom spočívá tajemství poznání Boha.

Lidé nemohou v sobě poznat Boha pro své zvířecí pocity. Pokolením i původem jsou lidmi – zvířaty, kteří nežijí Božím životem.
Abyste to lépe pochopili, například i zvířata jako pes, kočka, kráva a jiná se chovají podle svého určení. Každé zvířecí plemeno jedná podle toho, kam patří.
A tak jsme se dostali k tomu závěru, že na základě skutků můžeme jasně poznat lidské pokolení a původ člověka.
Když člověk – zvíře popře v sobě tento svět, svoji pohlavnost a svůj rod a začne žít Božím životem, jaký kvůli spáse hlásal Ježíš, tehdy se v něm - pochopitelně opět vyvine dosud spící Boží zárodek. Pak už bude konat Boží věci a stane se bytostí podobnou Bohu.
Bůh koná Boží věci, ale člověk – zvíře věci zvířecí, proto není člověkem, jen člověkem – zvířetem. Dávám vám to najevo takovýmto způsobem, abyste pochopili, proč člověk nezná Boha, i když je Bůh všude přítomný. Člověk Ho ve své zvířecí podstatě ani nemůže poznat, neboť nemá s Ním podobnost a nemá k němu potřebné pochopení. Velkou překážkou je venkovní tma, zatemnění, které odděluje Stvořitele od svého stvoření. Vždyť když jste chrámy Boha, tedy je ve vás určitě Bůh. Dokud nežijete Božím životem, je ve vás ukrytý. Když však už víc nebudete žít pro tento svět, ale kvůli Bohu, projeví se ve vás Slovem. Tak se i země prostřednictvím duší navrácených k Bohu změní v nebe, neboť když „syn člověka“ v sobě potlačí přírodu, bude i pánem a bude jí vládnout. Stane se tak jen pod tou podmínkou, že v sobě přemůže zvířecí přirozenost, jinak nikoli. Toto je skutečnost a přirozenost, neexistuje žádný skok ani mystický přechod.

Ze spisu Listy Otce 3.

www.lorber.cz
www.duchovniknihovna.cz