Když se člověk vrátí ke své podstatě, k svému Božstvu, když se z tohoto světa, od potravy pro prasata, vrátí do Otcovského domu, najde sám sebe. I když zpustlý, otrhaný, ale vrátil se k životu a Otec ozdobí svého ztraceného syna, který lituje svého hříchu, který se navrátil domů z bojiště tohoto světa chudobný, ale přece jako vítěz. To je stav, který nastane, když člověk překoná sám sebe a ožije v něm Bůh, ne tento svět. Otec si ho s láskou přivine na prsa, oděje do nádherného šatu a svou láskou pozvedne výše než spravedlivé. Vždyť kdo by nemiloval toho, kdo zemřel, a hle, vstal z mrtvých? Celý nebeský zástup se raduje, a to je svátek v nebi, když se zbloudilec vrátí domů, do příbytku lásky, do Světla. Kdo by se z toho neradoval? Jen pán tmy se netěší, neboť se stal o jednoho chudším, a tak postupně ztrácí svoji vládu nad svými poddanými.
Dost bylo času, aby se někdo vrátil ze své bludné cesty domů a našel pokoj v Otcově domě.
Listy Otce 3
www.DuchovniKnihovna.cz
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat