Cesta Boží Pravdy

Jak zažít Boha bez drog, zážitky nevěřících

2012-02-19T08:34:00.003-08:00

Několik ukázek z pera Jiřího Pálky. Více najdete na webu spirála.cz.

A) ... Posuďte, jak se některé zásady jednotlivých náboženství vůbec neliší.

Hebrejská víra Nečiňte svému bližnímu, cokoli vám samým ubližuje. Talmud, Šabat 31
Konfucianismus Nečiňte druhým, cokoli si nepřejete, aby učinili vám. Analekta 15,23
Zoroastrismus Jen ta povaha je dobrá, která nečiní druhým, cokoli by nebylo dobrým pro ni samu.
Sikhismus Jak posuzuješ sebe, posuzuj druhé. Jen tak se dostaneš do nebe.
Džinismus Ve štěstí a utrpení, v radosti a smutku bychom se měli dívat na všechny tvory tak, jak se díváme sami na sebe.
Islám Nikdo z vás není věřícím, dokud nepřeje svému bratru, co si přeje sám pro sebe. Sunan.
Taoismus Dívej se na úspěch svého souseda jako na svůj vlastní a dívej se na jeho neúspěch jako na svůj vlastní.
Buddhismus Nezraňuj druhé způsobem, který by tě samotného zraňoval. Udánavarga.
Hinduismus Nedělej druhým, kdyby totéž děláno tobě ti způsobovalo bolest. Mahábhárata 5,1517
Křesťanství Cokoli si nepřejete, aby lidé činili vám, nečiňte vy jim. Lukáš 6,31

B) Proměnění Páně

V evangeliích Matouše, Marka a Lukáše čteme:

„Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima: jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý.“

Žádný z evangelistů tedy při Proměnění Páně nebyl. To zřejmě způsobilo, že popis není příliš výstižný. Lépe to vylíčil Dr. Brunton ve své knize Orient [47] ve spojení s Maharišim: „Po většinu dne byl Mahariši nenápadnou osobou. Když se ale světlo Ducha svatého dotklo jeho mysli a zářilo z jeho očí, stal se ne pouze odlišnou, ale nadřazenou bytostí. V této změně bylo cosi téměř nadpřirozeného. Každému bylo jasné, že byl oživen nějakou silou, bytím nebo přítomností, jinou než bylo jeho běžné jáství. Nicméně to nevydrželo, ani nemohlo vydržet. Světlo zmizelo a Mahariši se vrátil opět do všednosti.“

Ještě lépe popisuje „Proměnění“ P. Jógánanda [59] ve spojení s Babadžim:

Jeden bývalý vedoucí člen kongresové strany vedl v září 1971 proti Babadžimu soudní proces s obžalobou, že si činí neoprávněný nárok na totožnost s Babou Haidakhanem (plné jméno Babadžiho – pozn. překl.). Babadži se k soudu dostavil, potvrdil své jméno jako Baba Haidakhan i stejné stáří s ním, tj. 130 roků (Babadži se narodil 1840 – pozn. překl.). Přitom ale Babadži vypadal na třicet let.

O této události napsal vydavatel týdeníku Sandeš Sagar v městě Haldwani 20. 9. 1971. Čandramani, jehož vyprávění o jeho stycích s Babadžim zabírá v knize celou kapitolu, šel ještě s řadou lidí za Babadžim, aby mu vytkl, co u soudu prohlásil, protože většina lidí jeho slovům neuvěří a bude přesvědčena, že to je urážka Babadžiho. Že to vyvolalo zmatek. Co tím sledoval. Babadži ale odpověděl: „Je to záležitost lidí, aby pochybovali, jen víra vede k pravdě.“ Čandramani se ale touto odpovědí nespokojil a řekl, má-li být mezi lidmi odstraněna pochybnost, měl by učinit nějaký zázrak, aby to každý viděl, jinak ho lidé budou považovat za podvodníka. Babadži ale opět jeho námitky odmítl s tím, že zázraky se dějí stále. Čandramani mu ale opět odporoval a řekl, že neopustí toto místo, dokud se nedozví celou pravdu. Jeho úkolem je napsat o tom do časopisu a když to tedy učiní, mělo by to být poselství lidem, které by posílilo jejich víru.

Babadži nato zavřel oči a co pak Čandramani viděl, nelze vyjádřit slovy. Babadži začal náhle zářit, záře z něho vycházela na všechny strany a zahrnula přítomné ohromujícím dojmem svatosti. Nebyla to ale jen záře, bylo v tom pochopení všeho, co bylo, byla v tom moudrost, láska a nekonečné odpuštění. Byl to zážitek, který poznamenal život všech přítomných. Čandramani byl propocen na celém těle, propukl v slzy a vrhl se mu k nohám. Pak Babadžiho prosil, aby vizi zastavil, neboť zodpověděla všechny jeho otázky a zbavila všechny přítomné pochybností.

Z díla Jak zažít Boha bez drog, zážitky nevěřících.

Dětství a mládí Ježíšovo

2012-02-05T17:15:00.000-08:00

Úryvek ze spisu Dětství a mládí Ježíšovo, kap. 26

1 Ráno, když se Josef chystal k návratu do Betléma, přišel mladý Izraelec a chtěl groš nájemného.
2 Když však vstoupil do komory, zmocnil se ho takový strach, že nemohl vyslovit jediné slovo.
3 Josef však k němu přistoupil a řekl: „Příteli, hleď, co na mně vidíš v hodnotě groše, to si vezmi, protože žádné peníze nemám!"
4 Nyní se Izraelec vzpamatoval a řekl chvějícím se hlasem: „Muži z Nazaretu, teprve nyní tě poznávám! Ty jsi Josef, tesař, a jsi týž, jemuž před devíti měsíci připadla losem z chrámu Marie, panna Páně.
5 Zde je ta panna! Jak jsi ji ochraňoval, když je teď matkou v patnáctém roce života? Co se stalo?
6 Ty vpravdě otcem nejsi! Neboť muž tvého věku a tvé bohabojnosti, jež je známa v celém Izraeli, by něco takového neučinil nikdy.
7 Ale máš dospělé syny: můžeš ručit za jejich nevinu? Měl jsi je stále před očima a pozoroval jsi všechno jejich myšlení, jednání, konání a zdrženlivost?"
8 Josef však mladému muži odpověděl a řekl: „Teď jsem poznal i já tebe; ty jsi Nikodém, syn Benjamův z pokolení Lévi! Jak jen mě můžeš zkoumat, když ti nic takového nepřísluší? Zkoušel mě však Pán ve svatostánku a na hoře prokletí mě ospravedlnil před vysokou radou; jakou vinu chceš tedy ještě hledat na mně a na mých synech?
9 Jdi však do chrámu a vyptej se vysoké rady a dostane se ti pravdivého svědectví o celém mém domě!"
10 Tato slova pronikla mladému bohatému muži hluboko do srdce a on řekl: „Ale ve jménu Páně, když tomu tak je, pověz mi přece, jak se to stalo, že tato panna takto porodila! Je to zázrak nebo porodila přirozenou cestou?"
11 Tu k Nikodémovi přistoupila přítomná porodní bába a pravila: „Muži! Tady je groš za velice ubohý nocleh! Ale už nás zbytečně nezdržuj; neboť se ještě dnes musíme vrátit do Betléma!
12 Pomni však, co je To, co dnes v tvém domě nuzně přenocovalo za groš! Vpravdě, vpravdě, tvé nádherné pokoje, vyzdobené zlatem a drahokamy, by byly příliš špatné pro takovou slávu Boží, jež vstoupila do této komory, která by se hodila nejvýše pro trestance!

Celý spis naleznete na adrese lorber.cz

Jako děti, Antonín Baudyš jr,

2012-01-14T08:32:00.000-08:00

Už nevím od koho jsem si vypůjčil představu, že navzájem jsme si byli rovní, když jsme byli dětmi ve školce. Měli jsme malé končetiny, malé svačinky a malé starosti. Měli jsme mezi sebou sice různé sympatie a antipatie, ale jedno i druhé bylo přiměřené věku čtyř pěti let, neškodné a nevinné. Ve škole jsme se začali více srovnávat, vystupovaly na povrch rozdíly v předmětech, v tělocviku, v oblibě u učitelů, kamarádů nebo dívek. Vznikaly první komplexy, strachy z nedostatečnosti, tloustnutí, vady zraku a jiné deformace.

Tento, i další články autora, naleznete na jeho blogu ... .

Sodoma a Gomora

2012-01-07T13:43:00.001-08:00

Vzhledem k tomu, že toto téma zasahuje napříč zaměřením všemi našemi blogy. Uvádím ho, v nezměněné formě, na všech třech "blozích". :)

Citace z webu Biblické archeologické noviny - biblická archeologická fakta.

Ticho před rozbřeskem pomalu mizí – nad bujnými travnatými kopci, které obklopují nádhernou Jordánskou pláň, která oplývá svou bohatou úrodou, brzy vyjde slunce. Obrovská stáda ovcí a dobytku líně spásají trávu směrem k břehům řeky Jordánu, kde budou v poledne odpočívat pod větvemi bujných tropických rostlin a stromů. Slunce se pomalu opírá do větví olivovníku, palem a vinné révy. Po celý rok tak i toto jitro bylo cítit libou vůni květin. Ospalá města nekonečné roviny se začínají probouzet – kupci otvírají své krámky; děti začínají pobíhat tam a zpět, hrají si a dovádějí. Jedno z nejhezčích měst údolí Jordánu byla Sodoma, která svou úrodností a krásou byla „jako zahrada Hospodinova“. (1. Moj. 13,10)

Nádherné skvosty východu zdobily paláce těchto měst. Karavany pouště, které tudy projížděly přivážely množství vzácného zboží, které zásobovaly nejednu tržnici. Lidé měst se nemuseli příliš namáhat tělesně nebo duševně, aby uspokojili své životní potřeby. Celý rok se zdál být jedním svátkem. Hojnost všeho vedla k přepychu a pýše marnivosti. Zahálka a bohatství zatvrdila srdce mnohých a stala se živnou půdou pro neřesti všeho druhu. (Ez 16,49-50)

Více informací v tomto článku ... .

Básně a Obrazy

2012-01-07T11:39:00.000-08:00

Nádherný blog Hany Kupkové plné obrazů a básní.

" Tyto stránky byly vytvořeny z radosti srdce nejen k posile mé vlastní často slabé duše, ale dle svobodné vůle i k posile duší jiných. Vznikly dne 9.2.2010 za silného ranního vnitřního impulsu, který zavelel a vedl duši k této tvorbě. Nechť poslouží všem, kteří hledají v životě a v sobě větší hloubku; kteří hledají to, co je skryté; to, co se nazývá niterné VOLÁNÍ či HLAS SRDCE.

S Láskou HBK (Hanka-Bonaccia) "

Více najdete zde ... .

LIDSKÉ VZTAHY, VZÁJEMNÁ LÁSKA

2012-01-07T11:18:00.000-08:00

LIDSKÉ VZTAHY, VZÁJEMNÁ LÁSKA

Citace z blogu Duhové nebe.

" Když se soustředíte na přítomný okamžik - místo abyste jej používali jako prostředek k dosažení cíle - překonáte hranice ega a zbavíte se nutkání používat jako prostředek druhé lidi. Jestliže věnujete celou svou pozornost komukoli, s kým se právě stýkáte, nezatahujete do vašeho vzájemného vztahu jeho minulost ani budoucnost. Zbavíte se představy, kterou jste si o něm utvořili, a jednáte s ním beze strachu a očekávání. Pozornost neboli bdělý klid je klíčem. "

Více najdete zde ... .

Otec a Syn jedno jsou

2012-01-06T01:43:00.000-08:00

Jednoduchý a prostý výklad, kde člověk hledá složitosti.

(Ježíš:) „Zanech toho; kdo nosí tělo, ten je má z mateřského těla! Jen prvý lidský pár obdržel tělo z ruky vůle Boží, - všichni ostatní lidé však z těla mateřského. A tak je také toto Mé tělo z matky pozemské, i když také není zplozeno obyčejným způsobem otcem pozemským, nýbrž jedině všemohoucím Duchem vůle Boží, což je u zcela čistých a Bohu oddaných lidí velmi dobře možné. Od starodávna u lidí ještě zcela nezkažených, prostých a Bohu velmi oddaných, nebylo to zrovna nic zvláštního, a děje se to někdy také ještě v těchto dobách.
Že tací čistě duchovní cestou zplození lidé jsou tedy také duchovnější nežli lidé zplození cestou obyčejnou, je jasné; neboť děti velmi silných a úplně zdravých rodičů bývají také silné a zdravé, - děti slabých a nemocných rodičů bývají obyčejně také slabé a churavé. Já jako člověk, jak tu nyní stojím před vámi, nejsem Bůh, zato však Syn Boží, což má vlastně být každý člověk; neboť lidé této Země jsou povoláni se stát a být dětmi Božími, žijí-li podle vůle Boží.
Jeden z nich je však od Boha a od věčnosti určen být Prvý, mít život v Sobě a každému jej dát, kdo uvěří v Něho a žije podle Jeho učení. A tento Prvý jsem Já.
Já jsem vsak nepřinesl tento život z Boha do tohoto světa snad z těla mateřského! Zárodek byl sice ve Mně, ale musel být teprve vyvinut, což Mne stálo téměř plných 30 let času a námahy. Nyní tu stojím ovšem zde před vámi jako dokonalý a mohu vám říci, že Mně je dána všeliká moc v nebi a na Zemi, a že Duch ve Mně je úplně jedno s Duchem Božím, proto tedy také mohu konat znamení, jaká přede Mnou žádný člověk ještě nikdy nekonal. Avšak budoucně to nebude zrovna nějaká zvláštní výsada výhradně jen pro Mne, nýbrž také pro každého člověka, jenž ve Mne věří, že jsem byl od Boha poslán do tohoto světa proto, abych dal lidem, kteří nyní všichni kráčí v temnotě, světlo života, jednají-li podle Mé nauky, která jim v nejjasnějším světle ukazuje vůli Božího Ducha, jenž ovšem přebývá ve vší úplnosti ve Mně.
Tento Duch je sice Bůh, ale Já jako pouhý Syn člověka ne; neboť jak bylo již řečeno, Já jako takový musel jsem Si jako každý člověk teprve mnohým úsilím a cvičením vydobýt hodnost Boha, a teprve jako takový jsem Se mohl sjednotit s Duchem Božím. Nyní jsem s Ním sice jedno v Duchu, ne však ještě v těle; ale také tu budu úplně jedno, leč teprve po velkém utrpení a po úplném a co nejhlouběji upokořujícím sebezapírání Mé duše.
A tak, příteli a lékaři lepší vůle nežli byli tvoji druhové, můžeš již nyní vědět kdo Já jsem a zač Mne máš považovat! Věř tomu a žij podle nauky, kterou brzy uslyšíš od Mých učedníků, tak budeš žít a ve všem svém chování kráčet ve světle, a ne již v noci hříchu svého těla a krve! - Rozumíš tomu?“

VEJ 6,90

Z díla Velké Evangelium Janovo. Najdete na lorber.cz ... .

Země nebude zničena ...

2011-06-02T15:39:00.000-07:00

Vidíte, tak velmi rozdílně se tu na zemi dá žít. Proto tu každý, kdo byl vykoupený, složil velkou zkoušku, neboť bez hmoty, když neexistuje žádná pohnutka, aby se mohlo projevit sobectví, je jednoduché být nezištným. Když tu je všecko podřízené těmto dvěma stavům duše, aby se v každém člověku mohl dokonale vyvinout duševní strom, dobrý i zlý strom poznání, neboť bez něho byste na zemi byli vždy jen na začátku, nikdy by nenastalo naplnění, dokončení, a nemohli byste být vyvoleni mezi ostatní. Proto bylo třeba ponechat tento svět takovým, jaký je, zkušební školou spasených.

Nechť tedy nikdo neříká: „Proč Bůh nezničí tento zlý svět, když je všemohoucí? Proč dovolí, aby při Jeho svaté práci vládlo zlo?“ Proto! Jak jsem už dříve naznačil, je to v dovoleném čase. I tento svět dokončí práci smrti. Potom se zrodí znovu a bude se nazývat Božím Slovem, jako místo, kde se Slovo stalo tělem .Největší se stanou nejpokornější. Po jeho očištění budu vládnout světu do jeho dalšího zvednutí, dokud se všichni nestanou Božím Slovem. Tehdy se už budou nacházet v takové stavu, jaký měl Ježíš.

O tomto světě bylo rozhodnuto předtím, než byl spolu s jeho obyvateli stvořen. Země nebude zničena, jen hmotný svět zahyne a místo něho bude jasná hvězda, která se bude nazývat Božím Slovem. Ten, kdo bude žít na Božím Slově a v Něm, bude šťastný.To jsou Moje vyvolené zástupy, které se se Mnou sjednotily.

Z díla Listy Otce, napsáno prostřednictvím Johanny Szatmáriové.

Více na lorber.cz .

Velikonoce - vzkříšení Kristova vědomí

2011-04-25T03:38:00.000-07:00

Velikonoce se chýlí ke konci. Byly pro někoho z nás hektické, stejně jako Vánoce, stejně jako celý náš život v posledních letech. Čas se zrychluje a zrychlují se děje v tomto čase. Vše, co se kolem nás odehrává, nás má nasměrovat do nitra duše. K rozjímání, meditaci či jen k prostému bytí a stykem s naším Já(což je Kristus).

Jsme jenom odrazem jeho bytí a života. Náš život má smysl, pokud se snažíme s ním sjednotit. Říkám snažíme. Neboť je to nekočná cesta, která nemá konce. Žádná nirvána, žádné rozpuštění. Naše malé já(ego) se harmonizuje s Kristovým Já(Bůh). Z této činnosti plyne štěstí, které nic a nikdo nemůže poskytnout.

Tak budete připraveni na údalosti, jež nastanou. Nic vás nemůže překvapit, zaskočit či rozhněvat. Svým bytím spočíváte v Kristu.

"Kdo vidí mne, vidí Boha".
"Já a Otec jedno jsme".
"Jsem Alfa i Omega, počátek i konec".

Čtěte a rozjímejte :

www.osud.cz
www.lorber.cz

Přítomnost KRISTA

2009-09-13T09:11:00.000-07:00

Pyšné namyšlené duše však marně křičí: „Pane, Pane!“ Vždyť jen Láska v nich může slyšet modlitbu, která jim pomůže ke spáse.
Boží část probuzená v srdci jim podle míry jejich lásky pomůže kráčet dopředu. Je to Boží bytost, která se v úplnosti nachází v každém lidském srdci. Když ho však světem velmi připoutají k zemi, osvobozující pomoc přijde tížeji.

Hle, vše závisí na vašem sebezapření. Do jaké míry upřednostníte Boží věci, tolik dostanete pomoci a světla. Když je Boží království ve vás tak je ve vás i Bůh. Když si svléknete pozemské, můžete se zvedat a růst v Božích věcech.
Když se však necvičíte v sebezapírání a upřednostňujete vlastní „ego“ nikdy se nestanete Božími syny, neboť Ježíšova bytost vám pomůže jen pod tou podmínkou, když Ji v sobě necháme žít, čili Moje vůle se může uplatnit jen v Lásce, neboť naplnění slova si vyžaduje velké sebezapření, aby žila Láska.

Nyní jsem vysvětlil svoji přítomnost v každém člověku, který nežije podle vlastní duše. Mnozí volají: „Pane, buď při mně, pomoz mi!“ Denně tak ke mně vykřiknou ústa milionů, ale všichni Mne hledají venku, ve světě, modlí se ven, jakoby Mne bylo potřebné zavolat na pomoc zvenku, i když jsem o hodně blíže u všech, kteří Mě milují a dodržují Mé Slovo, nebo si Mně tím v sobě vzkřísili. Či může být nějaká pomoc bližší, než ta, která je ve vás? Pravda, ne.
Když velká síla a světlo se otvírají tomu, kdo nežije podle zákonů vlastního „já“, ale miluje kvůli Mně! Jaká šťastná je každá bytost, která Mně pochopila a denně se Mnou rozmlouvá! Jak by mohl zemřít, kdo se probu-dil k životu, když se mu v duši vzkřísila Boží vůle? Jak by mohla být mrtvá Boží vůle, když ona je životem?
Pochopte konečně, v čem spočívá pouto věčnosti. Co stvoří Bůh, to má věčný život. Smrtí je jen hřích. Pro něj musí člověk z času na čas ze-mřít, aby jako nová bytost začal napravovat svůj život a osvobodil se od smrti.
Každý kdo ve Mně věří uchová si Mé slovo, a tak ho vzkřísím v jeho poslední den, to znamená, když pomine jeho sobecká vůle a vzejde v něm Můj den, živé Světlo, neboť skrze Mne žije pro každého.

Ze spisu Listy Otce, část prvá. Přijala Johana Szatmary.
Najdete na www.Lorber.cz .

Miluj svého bližního jako sebe samého!

2009-09-13T08:50:00.000-07:00

Ku přikázání Boha nadevše milovat připojil Pán druhé přikázání: Miluj svého bližního jako sebe samého!“ Bližním je každý koho vidíme v nesnázích. Láska k bližnímu je největším díkuvzdáním, které můžeme prokazovat Bohu. Naše láska k Bohu je teprve potom pravá a čistá, dochází-li svého výrazu v lásce k bližnímu, jako lásce bratrské v lásce pro vše, co stvořil Bůh.

Boha nemůžeme vpravdě milovat, nenávidíme-li bratra. Kdo tu praví, že ku blaženosti postačí milovat jedině Boha nade všecko, při tom však může před svým chudým bližním uzavírat srdce a dveře, ten jest na omylu. Milovat máme bližní, protože oni, tak jako my sami, nosí v sobě obraz Boha a jsou jeho dětmi způsobené jako my určené jako my dosáhnout v těžké pozemské tíži stejného cíle. Lidé dělají velký rozdíl mezi bližním a bližním. Mají celkem soucit jen s těmi, kteří s nimi stojí na stejném vnějším stupni. Máme se však snažit každému, kdo potřebuje naší pomoci, ulehčit podle svých sil život pozemský! Zvláště máme pomáhat tomu, kdo bez Boha osiří, a bez naděje útěchy vidí přicházet konec svých snů! Nevědoucímu máme prospět svými duchovními poklady! Máme si uvědomit, jakou hodnotu má člověk v Božím řádu! Pán nás poučuje: „Něco většího nežli Centrální slunce chová již slza sotva narozeného dítěte!“ Vše, co chceme, aby nám lidé činili, čiňme také my jim; máme jim činit to, co bychom považovali za nejlepší pro nás samé, kdybychom byli v jejich postavení!

Co darujeme, máme dávat s radostí a vlídností v srdci, ne s kyselými posuňky a ne s trpkým napomínáním jako mrzutí kazatelé vlídný dárce potěšuje srdce příjemce a naplňuje ho důvěrou k lidem a k Bohu. Pán praví: Miluj svého bližního pro své vlastní srdce, rozséváš podobné pocity do jiných srdcí, a když ihned nezačne v něm planout oheň, přece jiskří, a tato pod popelem světských vášní skrytá jiskra bývá Mnou ošetřována a časem již rozdmýchávána!“ Každý nejmenší skutek milosrdenství převáží, praví Pán, všechny velké skutky všech hrdinů světa. S těmito malými skutky lásky je tomu tak, jako když někdo špičkou jehly vyrývá své jméno do kůry mladého stromku; tu roste jméno jako strom. Všechny světy se svými nádherami jednou pominou; Ale ze skutků lásky vzniknou na jejich místě nepomíjející Slunce a Světy a budou růst a nádhernějšími se stávají ti do vší věčnosti.

Ze spisu NOVÉ STARÉ – SVĚTLO, přijato Jakobem Lorberem.

Více na www.lorber.cz.

Utrpení a strasti.

2009-08-30T08:24:00.000-07:00

Když jsem se nyní, jako kdysi Hanna modlila a všechny své myšlenky obracela k Bohu, Svatému Tvůrci, nastalo divuplné „světlo“ kolem mně – a v krátké době také světlo – ve mně!
Zcela udiveně se ohlédnu – zmizel náš dům, zmizel můj muž a mé děti, jakož i náš milý, milý host! Tu na mě dolehne úzkost – a připadám si sama tak cizí; avšak milý hlas vedle mě praví: „Neboj se! Neboť hle, Já tě znám a nalezl jsem tě hodnou – abych ti dal, po čem tvé srdce toužilo:
„Konec tvého utrpení nastane tehdy – až se budeš moci zříci každého pozemského přání, ježto Já jsem Ten, který – ti vše může nahraditi!“
Tu se táži já : „Kdo jsi? – a kde jsi – kde já jsem? Hlas však pravil ještě líbeznějším tónem nežli předtím: „Já jsem láska – Jež vše snáší a Můj Život – jest spása všeho světa. Hledej Mě – v sobě! Neboť jen tam Mě lze nalézti.“

Ze Spisu SKVOSTNÉ PŘÍBĚHY Z POZEMSKÉHO ŽIVOTA JEŽÍŠOVA. KOMOŘÍ ZE ZEMĚ MOUŘENÍNŮ.
Přijato : SELTMAN Max.

Moc Modlitby

2009-07-09T09:03:00.000-07:00

Co se týče neštěstí hmotných, vzniklých ztrátou majetku, neb nezasloužených utrpení způsobených jinými lidmi, jest si prvých člověk sám vinen, když na hmotném příliš ulpívá a proto se mu zdá často ztráta nenahraditelnou tam, kde by nerad některé ze svých navyklých potřeb postrádal; ono druhé, křivdy nespravedlnosti, též ztráty jinými lidmi způsobené svědčí rovněž o znalosti světa, který přeceňoval. V obou případech všechny modlitby ke Mně jsou předně rovněž okolnostmi vynucené a nemají žádného jiného účelu, než-li obnovení dřívějších světských poměrů, při čemž mám podati Já svou pomocnou ruku, zatím co právě oddálení Mé ochranné ruky přivádí člověka často i proti jeho vůli na Duchovní cestu, kde ho právě Já míti chci!

Již často jsem vám říkal, že v celé tvorbě se nic bez určitého „proč“ nejeví, že vše navzájem souvisí jako řetěz, jako příčina a účinek. Tato souvislost projevuje se jak ve velkých zákonech světů, tak i jednání lidí, v poměrech a událostech při soužití mnohých, při čemž však Já, aniž bych svobodnou vůli člověka v čemkoli zkracoval, vše co se odehrává, používám a využívám k svým účelům a to tak, že i při zdánlivě největších ztrátách a neštěstích musí prvně ukázati duchovní princip pokroku. Neboť právě ona modlitba, k níž byl člověk dohnán jest budíčkem, i když zrovna ne dobrovolným, za to však velmi užitečným k podpoře nového duchovního života tam, kde duše člověka se příliš zapletla do hmotného života světského.

Úryvek ze spisu "Moc modlitby aneb jak se máme modlit", přijal MAYERHOFER Gottfried.

Láska

2009-06-17T08:22:00.000-07:00

1.Korintským, 13.kapitola

Bible Kralická (1613):

1. Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem měd zvučící aneb zvonec znějící.

2. A bychť měl proroctví, a povědom byl všelikého tajemství i všelikého umění, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.

3. A kdybych vynaložil na pokrmy všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych neměl, nic mi to neprospívá.

4. Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se.

5. V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.

6. Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě.

7. Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.

8. Láska nikdy nevypadá, ješto buď že proroctví jsou, ta přestanou, buď jazykové, ti utichnou, buď učení, to v nic přijde.

9. Z částky zajisté poznáváme, a z částky prorokujeme.

10. Ale jakž by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude.

11. Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem muž, opustil jsem dětinské věci.

12. Nyní zajisté vidíme v zrcadle [a] skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu.

13. Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich [jestiť] láska.

----------------------------------------------------
Ze spisu Listy Otce č.2. Přijala : Johana Szatmari

Láska je všemohoucí mocí, a člověk se pomocí ní stane samostatnou pevností a mocností, neboť se očistí od legie zlých duchů, kteří vládnou nad světskými lidmi.

Legie zlých duchů způsobují nesoulad v duších. Duše se kvůli nim nemohou zdokonalovat, ba oslabená a chudá duše (duše bez lásky – pozn. překlad.) se následkem své velké nestálosti stává jejich bezmocnou loutkou, Mohu ji přirovnat k oslovi, který má mnoho hospodářů. I když všichni využívají jeho sílu, dávají mu málo potravy. Či se nakonec nezhroutí pro nedostatek lásky? Přesně tak je to i s lidskou duší, která si nezvolí jednoho pána, ale nechává se ovlivňovat mnohými názory. Nakonec se sesype, nemá duševní sílu, aby poznala pravého Boha, a nakonec konstatuje, že vše je jen podvod a klam.
Takovéto příliš převychované lidské duše jsou ve skutečnosti těžce nemocné, neboť nenašli pravého lékaře, když Ho hledali venku, a ne ve vlastním srdci. Stali se obětí legií, které je obklíčili a zmátly. Mohu se uzdravit jen pod tou podmínkou, že se nikdo starostlivou péčí o ně postará, tedy že je přijme do svého láskyplného srdce. Jedině láska jim pomůže aby se uzdravili.
V takovém případě jsou zvyklí hovořit: „Přece jen je Bůh, který má o mně starost!“ Hle, tak čistou láskou a skutkem možno zastoupit Otce. Mrtví povstanou ze svých hrobů a vy budete dárci jejich života.

K Otci, k dokonalé lásce, se můžete dostat skutky, jaké dělal Ježíš a Syn! Na této zemi máte k tomu množství příležitostí, vždyť každý to od vás očekává. Je to život lásky, proč se tedy zdráháte konat tak, abyste mohli být pány života? Váš čas se brzy skončí a víc už nebudete moci učinit. Využijte tedy tuto dobu, i když je na skutek lásky už skoro pozdě, abyste si něco naspořili do svého věčného domova, neboť z toho budete potom žít. Vězte totiž, že Láska je potravou duše! To je Ježíšovo tělo a Ježíšova krev!

Já, který jsem vám toto nyní nanovo zjevil, jsem byl na zemi největší Láskou. Ti, co se živí z tohoto Mého těla, nechť se stanou Mojí součástí. Amen.

Výklad Zjevení Janova.

2009-06-11T03:18:00.000-07:00

(Přijal Gottfried Mayerhofer 1875.)

Zjevení Janovo jest obrazem mravů celého období, jež nastalo po Mém přechodu do duchovního světa, až do současnosti a až po dobu Mého návratu na Vaši Zemi. Přemnozí již toto Zjevení vyložili, probádali a rozebrali. Ale žádný z nich dosud nenalezl pravý klíč, který by odemkl knihy tohoto svatého Slova a správně vysvětlil události i časové úseky, jež všechny po Mém odchodu domů musely nastat, pokud byl člověk jako svobodná bytost vlastním pánem svých činů. Nyní, když stojíme téměř u konce celého proroctví a jeho většina již je za námi, chci vám krok za krokem toto Zjevení vysvětlit. Potom můžete sami posoudit, jak daleko byli od jeho vlastního smyslu vzdáleni všichni ti, kdo chtěli pouze doslova pochopit to, co lze vyjádřit jen symboly.

Pokud člověk nepochopí význam, nebo duchovní smysl slov - což lze nazvat symboly - je marné chtít porozumět Mým slovům v nejniternějším smyslu slova. Potvrzuje to i velké množství nových slov, jež jste až dosud dostali. Neboť čím častěji je čtete, tím duchovnější, často také oproti dřívějším, vám bude jejich obsah. Musíte vycházet ze zásady, že Já, jako nejvyšší Duch, mohu myslet a mluvit pouze duchovně. A také, že podle úrovně lidského ducha vyjadřuji duchovní myšlenky a ideje slovy, jež jsou pro vás srozumitelné. Proto právě není v těchto slovech - tak, jak je přijímáte a čtete - ani zdaleka jejich poslední význam.
A tak také Jsem dal kdysi Janovi sepsat tento příběh, přičemž Jsem Své myšlenky přizpůsobil jeho schopnosti je přijmout. Kdybych s ním mluvil jinak, neporozuměl by Mi, byl by dal buď Mým 'slovům nesprávný význam, nebo by se byl neodvážil je sepsat - ze strachu, že by se stal obětí klamu.

A tak naleznete v tomto Zjevení pouze symbolické obrazy: Najdete v něm „Hněv Boží", „Útrapy" a mnoho dalšího, což v oné době často používali proroci, čemuž však nemělo být porozuměno doslova. Já, Bůh Lásky, neznám Hněv, Nenávist nebo Pomstu, to vůbec není možné, jestliže Já jako Bůh bych mohl náhlým zničením, nebo morálním nátlakem dát všechno okamžitě do pořádku.
Což bych se snad mohl rozzlobit nad věcmi, jež Jsem Sám tak, a nikoliv jinak, stvořil? Měl bych snad vyslovit kletbu nad tvory, kteří - právě proto, že Jsem je stvořil svobodné - museli chybovat a padnout, aby poznali velké Božské vlastnosti a jejich hodnotu právě jejich opakem! Jak byste mohli ocenit světlo, kdybyste nic nevěděli o stínu nebo temnotě! Jak blahodárnou sílu tepla, kdybyste neznali zimu a chlad! Jak pochopit vznešenou ctnost, mravnost, morální pocity, kdyby neexistovaly jejich protiklady! Jak pochopit myšlenku duchovního pokroku, kdybyste neznali cestu dolů?
Hleďte, z toho vyplývá, že ve všech spisech Starého i Nového Zákona je mnohé, co není míněno tak, jak to ukazují písmena, nýbrž přizpůsobeno pojetí oné doby; nicméně tato slova obsahují pro věčnost velký zárodek duchovního. Proto duchové v nejvyšší oblasti, ba dokonce i duchové andělů v tom najdou vždy ještě něco vyššího, a to podle toho, čím výše oni stojí a čím větší je jejich duchovní vyspělost. A tak jsou všechna Moje slova navěky bohatým nalezištěm duchovních pokladů, jež nikdy nedospějí ke konci, protože jako nekonečný Duch nemohu, než myslet a mluvit v nekonečnu; stejně tak nechat psát ty, skrze které promlouvám. Nyní učiníme krok kupředu a začněme s první kapitolou Zjevení.

První kapitola se zabývá sedmi obcemi, jež po Mém odchodu domů měly sloužit jako první k základu, na kterém mělo být zachováno Moje náboženství, neboli výklad a vyjasnění židovského náboženského kultu. - Měly ukázat, jak je třeba přejít od vnějších ceremonií k duchovnímu pochopení, aby se navrátila původní hodnota základním pravdám, obsaženým v židovském náboženství.
Tyto obce, jež se skládaly jen z mála vyvolených, byly jako začátečníci - nemluvě o pronásledování jinověrců - vystaveny též nebezpečí nepochopit Moje slova v jejich pravém významu. Proto ona symbolická slova, aby se členové jednotlivých obcí drželi svých vůdců, kteří jako hvězdy nebo světla jim budou ukazovat cestu, kterou se mají dát. Též, aby obce (i jednotlivci), sjednoceny s oněmi vůdci, se snažily stát se „svícnem" nebo ukazovatelem pro ostatní, kteří dosud bloudí v temnotách.

V dalších kapitolách následuje napomínání jednotlivým obcím. Jako vždy, objevili se tam falešní proroci, překotní šiřitelé učení a všechny možné zmatky lidského srdce, právě proto, že různí lidé pochopili Moje slova různě. Kromě toho byly tyto obce v tehdejších podmínkách vystaveny četným pokušením, a to uvnitř vlastních obcí, ale též ze strany těch, s nimiž musely žít.
V těchto sedmi obcích naleznete všechny možné vztahy, jaké u svobodně myslících lidí nastat musí: horlivé setrvání v učení víry stejně jako částečné odpadnutí od ní, upřímné pochopení stejně jako nepochopení, kolísání mezi duchovním a světským směrem. Vy přece vytváříte též obec a dobře víte, že zásada „ani studený, ani horký" u vás platí stejně, jako před více než tisíci lety. A tak se také vy dostanete do sporu s okolním světem, a to tím více, čím pevněji budete setrvávat v Mém učení, a svými činy se tak dostanete do rozporu s okolním světem. Tak tomu bylo se založením každé nové náboženské sekty, která-se domnívala, že našla lepší cestu. A tak tomu je nyní s vámi a bude ještě s mnoha dalšími, kteří budou chtít Moje slova přiblížit světu.
V těchto prvních kapitolách je ještě něco významného, že se totiž jako duchovní symbol používá počet sedmi (sedm hvězd, sedm obcí atd.).
Abych vašemu duchovnímu oku poněkud přiblížil číslici sedm, musím vás upozornit, abyste věnovali pozornost všem nerovným číslicím, abyste tak pochopili jejich důležitost a lépe porozuměli číslicím, jako je 3 nebo 7.
Hleďte, pozorujete-li sedmičku nebo trojku pozorně, musíte si povšimnout, jestliže chcete posuzovat poněkud symetricky, že trojka má dva (jednotlivé) členy na jedné i druhé straně, sedmička na každé tři:

( * * * * * * * )

Neboť duchovně vzato je harmonie možná jen tehdy, když se základ nebo střed nalézá tak, že se kolem něho všechno pohybuje, na něm závisí a o tento střed se opírá. Nuže, při trojce přijímáte střední číslo jako střed; na něm ostatní relativně závisí, z něho vychází, skrze ně dostává význam. Stejně tak je tomu se sedmičkou, kde tři na každé straně jsou budujícími, doplňujícími a spojujícími faktory celku.
Vezměte Mých sedm vlastností, naleznete uprostřed pořádek; neboť bez pořádku nemůže nic existovat, a proto je pořádek základním pi1ířem všeho stvořeného, má-li to být zachováno. Vidíte, že pořádek, ač vyšel z lásky, moudrosti a vůle, přece jen musí být základem oněch prvních i následujících, totiž základem vážnosti, trpělivosti a milosrdenství. Jestliže Jsem totiž stvořil svobodné bytosti, musí tu být přece především trpělivost, abych vlastní dílo nerozrušil.
To, co Jsem vám zde pověděl o Svých vlastnostech, můžete si potvrdit též ze zákona sedmi barev a sedmi tónů, jež jsou rovněž obrazem Mých duchovních vlastností.

Zjevení Janovo.

2009-06-06T05:49:00.000-07:00

Text: I ukázal se div veliký na nebi: Žena oděná sluncem, pod jejímiž nohama byl měsíc a na jejíž hlavě byla koruna dvanácti hvězd. A jsoucí těhotná, křičela, pracující ku porodu a trápějící se, aby porodila. - I porodila syna pacholíka, kterýž měl spravovati všecky národy prutem železným. I vytržen jest syn její k Bohu a k trůnu jeho.

Kap. 12, verš 1, 2, 5.
(Přijal Jakob Lorber.)

Kdo je ona „žena", která se objevuje na nebi, oděná sluncem? Tato „žena" je věrným obrazem člověka bez síly plodit, schopna však plození a plození přístupna. Je tedy tato žena dokonalým obrazem člověka, nikoliv jeho zpitvořeným obrazem. Je tedy podobné také Moje učení, které se přece docela jistě zjevuje v nejdokonalejším nebi, protože vychází ze Mne a ve Mně, stejně jako žena nejdokonalejší obraz duchovního člověka, sám o sobě sice neschopen plodit, ale jeho prostřednictvím bude člověk schopen přijímat všechny dary lásky, což je čistá, nebeská Boží láska jako věčný duchovní život ze Mne, to je ono „dítě", kterým bude oplodněno Moje učení v srdci lidí.
Mluví se zde pochopitelně pouze o Mém čistém učení jako o dokonalé, nebeské ženě, tedy nikoliv o učení scestném, ani o žádné opičí ženě. Že je tato dokonalá žena, neboli Moje čisté učení, oděna sluncem, neboli Mým světlem všeho světla, protože toto učení vychází ze Mne Samého, je přece docela přirozené!
Protože však právě tato nejdokonalejší, nebeská žena, neboli Moje nejčistší učení, je schopna pouze přijmout nebeskou lásku ze Mne, šlape po Měsíci, jako nestálém symbolu lásky k sobě a ke světu, jako po její čistě nebeské bytosti zcela protichůdné polaritě. Proto je také ozdobena dvanácti „hvězdami", neboli dvanácti zákony Mojžíšovými, a nahoře dvěma zákony (křesťanské) lásky, nikoliv však dvanácti apoštoly ani dvanácti kmeny Izraele, nýbrž - jak bylo řečeno - je ozdobena dvanácti zákony věčného života.
Žena, čili činné učení ze Mne v člověku, je však už těhotná. Čím? - Neslyšeli jste nikdy nic o znovuzrození? Nepraví se snad: „Ten, kdo nebude znovuzrozen z Ducha, nemůže vstoupit do říše Boží!"?
Hleďte: Dítě, se kterým je žena těhotná, je ona čistá Boží láska, která však pro nejrůznější sebezapírání působí vnějšímu člověku velké bolesti, dokud tato nebeská láska v duchu člověka sama sebou nedozraje k nádhernému znovuzrození k životu věčnému.
Nesmíte si však představovat, jako by pouhé učení bylo těhotné jako ona naznačená žena, nýbrž pouze živoucí, účinné učení, přijaté ve víře člověka, je onou naznačenou těhotnou ženou, z níž se zrodí jako nové dítě Boží láska, a tím dítětem je právě znovuzrození k životu věčnému.
To dítě je však chlapec! Proč ne dívka, tedy budoucí žena? - Protože v této lásce, stejně jako v muži a nikoliv v ženě, je a být musí tvůrčí síla plodit.
Toto dítě, neboli z Mého učení zrozená Boží láska v duchu člověka, potom spoutá železným žezlem, čili nejnepoddajnější Boží silou všechny národy čili všechny požadavky a smyslové vášně světa, a přiměje tak prostřednictvím Ducha ze Mne v člověku, aby všechny své náchylnosti obrátil ke Mně, a, bude potom čerpat své blaho z Mého trůnu, který je pravdivou moudrostí ze Mne navěky!
Hleďte, to je nadmíru snadno pochopitelný smysl těchto veršů; proto také musí být všechno viděno a pochopeno pouze v tomto pravdivém světle.

Ze spisu Kristův návrat.

Dejte Bohu, co je Boží, a potom světu, co mu patří.

2009-04-20T06:55:00.000-07:00

Dejte Bohu, co je Boží, a potom světu, co mu patří. Nechť ve všem platí Boží řád. Pod tou podmínkou vyhovíš Mé Boží vůli a i svým světským povinnostem. Stojíš totiž mezi dvěma světy. S těmi, kteří se se Mnou podělí o svoje srdce a čas, mohu být jako ženich i v přirozeném smyslu slova.

Když chce být nějaká osoba manželkou, její polovina patří tomu, kdo s ní tvoří pár. Musí spolu tvořit jednu duši. Tak je to i se Mnou.
Dokud totiž Já nejsem prvým a nejdůležitějším, do té doby nemohu být ženichem a ty nemůžeš být nevěstou pána celého univerza.

Aspoň šedesátinásobnou, tedy střední úrodu musí přinést láska té, které ženichem se Já mohu stát. je to polovina srdce a času, a tu mi na tomto světě musí zasvětit Moje nevěsta a po tomto světě může přijít k pravému sjednocení.
Co znamená polovina dne, který si přeji? Je to sloužit lásce, i když tímto psaním, nebo někomu pomoci, nebo se nad někým smilovat, nebo naplnit 25. kapitolu Matoušova evangelia. O těchto mohu říci: „Přijďte ke Mně, vy požehnaní, Mého Otce.“

Tedy člověk je tvorem lásky a obrazem Boha, proto znamená víc než všechny andělé. Tak jako je Bůh centrem univerza a proudí z něho všechno dobro, tak je centrem těla lidské srdce ze kterého proudí život do celého organismu. Podobně, jako je srdce Božím chrámem. Bůh se v člověku projeví láskou, neboť Bůh je láska. A tak kde není Bůh, tam není láska, ale duši ovládá protivník, luciferův přívrženec a jeho duše, neboť tento svět žije ve všeobecnosti v souladu s jeho vlastnostmi.

Nyní víte, kde se nachází svět a proč Ježíš soustavně hlásal sebezapření, čili to, aby jste nemilovali svět, neboť je to satanovo království.

Duši zabíjí právě to, co tu v tomto světě nazývají dobrem. Pro spásu není dobré, co má tento svět rád, ale co si tu duše odepře. Tím roste do nebe, sjednocuje se s vůlí Otce. Tak se tento svět ztrácí a nebe roste.
Podobně jsem si i Já Ježíš vyměnil světskou duši za Boží. Potom přišel ke Mně Otec se svou volbou a působil ve Mně. Činitelem nebylo Moje lidské tělo, ale Duch Mého Otce.

Velikost Božího království v každém člověku závisí od toho do jaké míry si jeho duše osvojí Boží vůli, jak velmi se člověk vzdálí od tohoto světa a nechá v sobě narůst boha a druhý svět Boží království.

Úryvek ze spisu Listy Otce č. 3. Napsané prostřednictvím Johany Szatmáriové.
Najdete na www.Lorber.cz ... .

MOC MODLITBY aneb JAK SE MÁME MODLIT ?

2009-04-14T11:29:00.000-07:00

Proto jsem pravil k svým učedníkům: „Bděte a modlete se, abyste neupadli v pokušení!“ Protože je Mně známá moc modlitby, jíž bylo v oné době tolik zapotřebí, neboť v krátké době nato ztratili svou nejdůležitější oporu Mne Samého.

Také dnes k vám volám totéž: „Modlete se,“aby vás nepřekvapily události při nichž mysle a důvěry jest co nejvíce zapotřebí: „Modlitba dává útěchu, jest povznesením ke Mně, musí však býti konána rozumně jinak se mine účinku, a člověk při vší své modlitbě dochází na pokraj zoufalství.

Uvažujte tedy o tom, co jsem vám, zde opět podal, přičiňujte se, abyste se modliti naučili, abyste si ode Mne vyprosili to, co vám splniti mohu! Neztrácejte se v marných přáních a nicotných světských žádostech věcí, které i kdybyste měli, nepřinesly by vám žádoucího štěstí, všeho ve světě musí být moudře a jen tak užíváno, aby to přinášelo duchovní užitek. Rovněž tak toto slovo o moci modlitby“, abyste především věděli jak se modliti a pokud modlitba i druhým prospívá.

Život jest, Mé Já, život má Moje celá tvorba, život musí býti také všude v duchovnu, proto vše mrtvé chci odstraniti. Život jest pokrok, život je nutný k přeměně jednoho ve druhé a život, duchovní život buduje hmotu, udržuje-li po nějaký čas, opět rozkládá jakmile přišla doba zrání k vyššímu, aneb také když podmínky pozemské jsoucnosti co přípravná škola pro život byly úplně zanedbány.

Úryvek ze spisku, přijato Gottfriedem Mayerhoferem. Najdete na www.Lorber.cz .

JEŽÍŠ V GETSEMANE, ze spisu Velké Evangelium Janovo, díl 11.

2009-04-09T04:43:00.000-07:00

Nyní jsme vyšli ku bráně a obrátili se k hoře Olivové. Tam byla zahrada Getsemane, náležela k oné hospodě na hoře Olivové, která patřila Lazarovi a byla známa jako oblíbené výletní místo. Pod onou hospodou, která byla na návrší a poskytovala dalekou vyhlídku, se prostíral sad na způsob parku, jímž vedla velmi příjemná cesta na návrší. Tento park sám však bylo vlastní Getsemane a je tudíž na zcela jiném místě nežli se teď ukazuje, které má s ním jen společné jméno, protože tamní velmi staré stromy svedly ty, kteří později hledali toto místo k domnění že ono správné místo nalezli.

U hospodského jsme se často scházeli a tak také Jidáš myslel, že Mne jistě u něho najde, jelikož Lazara bych neopustil snad proto, abych mohl být se Svými učedníky Sám. Park sám poskytoval nám vhodné místo k rozjímání pro veliké ticho, které tam zavládlo a proto jsem tam vedl učedníky, aby mohli o posledních událostech ještě jednou uvažovat.

Utábořili jsme se stranou cesty a Já jsem vyzval Petra, Jana a Jakuba, aby poodešli se Mnou poněkud stranou od ostatních. Učinili tak a šli za Mnou.
Zde nastal okamžik, kdy celá tíha blížícího se zla zachvátila duši Syna člověka a Božství opět zcela ustoupilo, aby přenechalo nejsvobodnější rozhodnutí člověku Ježíši.
Proto také pociťoval člověk Ježíš tuto tesknou hodinu a pravil: „Smutná je duše Má až k smrti!" Potom pravil také k oněm třem: „Zůstaňte zde a bděte se Mnou!"
Pak poodešel stranou a modlil se slovy: „Otče Můj, možno-li, ať ustoupí tento kalich ode mě; avšak ne jak já chci, nýbrž jak Ty chceš!"
Protože však v těchto slovech není ještě vlastní pevné rozhodnutí, nevrátilo se také ještě Božství do něho.

Více naleznete ve spisu Velké Evangelium Janovo, díl 11, přijato Leopoldem Engelem.
www.Lorber.cz

VEČEŘE PÁNĚ, ze spisu VEJ 11.

2009-04-08T11:10:00.000-07:00

Když se přiblížilo poledne, vyzval jsem Své učedníky k odchodu a nyní jsme se ubírali pohodlným krokem opět po silnici mezi Jeruzalémem a Jerichem. Byl pak dnes den velikonočního beránka a Moji učedníci se Mne tázali, zda a kde jej budu s nimi jíst. Na tuto otázku jsem přisvědčil a žádal, aby dva šli před námi do města a připravili tam beránka, potom že přijdu s ostatními za nimi.

V městě žil pak člověk, jenž náležel do počtu těch, které jsem uzdravil již na počátku Své učitelské doby, když jsem poprvé vystoupil v Jeruzalému. Tento člověk byl věrným přívržencem Mého učení a nebál se Židů a nepříznivých farizeů. Měl menší hospodu, která byla vždy navštěvována nejlepšími hosty. Zejména se u něho zastavovalo mnoho Římanů, kteří cestovali do Jeruzalému. Požíval proto náležitou vážnost u lidu a dobře se mu dařilo. Tento hospodský Mně již dříve skrze Mé učedníky častěji prosil, abych Se u něho zastavil.

K tomuto hospodskému jsem poslal nyní Petra a Jana, aby tam připravili velikonočního beránka. Jako znamení, kde najdou jeho dům, jsem jim řekl, aby následovali člověka, kterého potkají a který ponese do tohoto domu džbán na vodu.
Petr a Jan nebyli onomu majiteli neznámí a když uslyšel Mou žádost, dal ve svém příbytku připravit ihned nejlepší sál, kterého jinak používal při rodinných slavnostech pro sebe, abychom se tam mohli nerušeně věnovat obyčeji velikonočního beránka, kterého on sám, jako podle mínění chrámu odpadlý Izraelita, jenž držel s Římany, již nezachovával, zvláště když měl za manželku Řekyni, s níž žil podle Mého učení bez jakýchkoli formulí chrámových.

Je to onen vlastník dlážděného sálu, o němž evangelisté mimo Jana podávají zprávu, protože se jim později zdálo být velmi důležité oznámit, kde se konala ona večeře, kdežto Jan se staral jen o slova zde promluvená a nikoli o vnější věci.
Nastal večer, když jsem přišel se Svými učedníky. Když jsme byli naším hostitelem a jeho rodinou radostně pozdraveni, byli jsme za ujišťování, že nás tu nebude nikdo rušit, uvedeni do zmíněného sálu, kde jsme se posadili k připravenému beránku velikonočnímu.

Vše, co se tento večer mluvilo, to také evangelista Jan přesně zaznamenal a lze to dodatečně číst v jeho evangeliu. Zde třeba jen něco ještě dodat, aby se přispělo k porozumění, jak ony události vyvrcholily.
Když jsme byli podle starobylého zvyku požili beránka, vstal jsem, opásal Se a odhodlal jsem Se k mytí nohou, čímž bylo prokázáno nejhlubší pokoření Syna člověka, jelikož toto bylo zaměstnání nejnižších sluhů a otroků. Zároveň se však tím říká, že po Mých cestách nemůže kráčet nikdo, komu jsem dříve neočistil nástroje, které mu umožňují jít též po těchto cestách; to jest jeho srdce musí být úplně očištěno od všeho prachu světských silnic, po nichž dosud kráčel a jsem to Já, Jenž mu k tomu poskytne prostředky. Ať se tedy nikdo tohoto umývání nebojí, jinak nebude mít na Mně podíl.
Tím jsem zde dal učedníkům hluboké poučení v symbolu, při čemž ovšem tento symbol není věcí hlavní, nýbrž vše tu znamená jádro v něm vězící.

Výtah ze spisu Velké Evangelium Janovo, díl 11.

www.Lorber.cz

ODHALENÍ PLÁNU STVOŘENÍ A PLÁNU VYKOUPENÍ, ze spisu Velké Evangelium Janovo, díl 11.

2009-04-08T10:31:00.000-07:00

Mnozí se zde budou divit, proč jsem vyvolal duše Svých učedníků z těl, abych je takto učinil svědky tohoto výjevu. To se stalo z dvojího důvodu.

Předně neměly při probuzení přinést do svého pozemského života vzpomínku na to, jelikož by to bylo neužitečné, ano pro jejich další vývoj škodlivé, - potom však proto, že duše jedině ve svém svobodném stavu je sto prohlédat své předchozí stupně. Záleželo však na tom druhém, aby Mne tyto duše mohly jako svého Pána a Tvůrce úplně poznat a prosit, abych je chránil. Lucifer pak měl poznat, jak je zbavován svých přívrženců a jak se stává stále vždy bezmocnější.

Je zde nyní na čase, aby se pro porozumění toho dalšího úplně jasně vyložilo, kdo a co Lucifer je, jak si ho představovat a jak je možné v každém jednotlivém člověku nad ním zvítězit. Teprve při náležitém objasnění těchto nejdůležitějších otázek lze pochopit správně stvoření, Mé sestoupení na Zemi, Mé utrpení a umírání. Poslyš tedy světe, velké, jakéhokoliv obrazu úplně zbavené tajemství Mého plánu stvoření a vykoupení!

Když se Božství postupem, který vám zůstane povždy tajuplný, nalezlo a v Sobě poznalo tvůrčího a všeobjímajícího světového Ducha, tu vzniklo v Něm mocné vlnění a nutkání a pravilo v Sobě: 'Vystavím Své ideje ze Sebe, abych spatřilo na nich, co zmohou Mé síly!' Neboť dokud nevzniká žádná činnost, může Božství Samo Sebe poznávat jen v nepatrné míře. Teprve na Svých dílech poznává vždy více Svou moc a těší Se z toho,(jako každý mistr teprve na svých dílech poznává, co je v něm a má z toho radost}.

Božství chtělo tedy tvořit a řeklo Si dále: „Ve Mně spočívá všechna síla věčností; stvořme tedy bytost, která by byla vyzbrojena veškerou silou jako Já Samo, ale tak, aby v sobě měla vlastnosti, z nichž budu moci poznávat Samo Sebe!“ I byl stvořen duch, jenž byl vyzbrojen veškerou silou ze Mne, aby názorně předvedl Božství Mé ve Mně spočívající síly.

... najdete na www.Lorber.cz ... .

PÁN A LUCIFER, ze spisu Velké Evangelium Janovo, díl 11.

2009-04-07T06:06:00.000-07:00

Když jsem nyní pohlédl na zástup Svých stoupenců, kteří zbožně naslouchali Mým slovům, a dobře ani nevěděli, co si z nich vybrat, tu pocítila Má duše hluboký soucit a převelikou lásku k těm, kteří Mne tak důvěřivě poslouchali. Zároveň jsem však viděl, jak se v nich namáhalo zlo, aby odvrátilo jejich duše ode Mne a obrátilo ke světu. Tu se rozlítilo Božství ve Mně a člověk Ježíš ustoupil, takže vládl ve Mně jen Otec.

A všemohoucnost (JÁ) pravila: „Učiňme ještě jeden pokus, zda se nepodaří osvobodit je všechny od toho, co usiluje dolů a osvobodit je, aby se stali dětmi výšiny, aby se ztracený syn navrátil do domu otcovského!"

A hle, tu upadli všichni do hlubokého spánku. Já však jako člověk Ježíš a přece Bůh od věčnosti stál jsem Sám a povolal jsem k Sobě Lucifera, padlého archanděla, pro něhož bylo toto vše stvořeno.
Tu se uvolnily duše od těl spících a shromáždily se kolem Mne a zazářila v nich jasně svítící jiskra, která těmto dosud ještě zle znečištěným duším udílela světlo a životní teplo.

A (duše učedníků) poklekly přede Mnou a prosily Mne: „Pane, neodvracej se od nás! Ty jsi nás zachránil a povedeš nás dále!" Lucifer stál přede Mnou v podobě krásného jinocha, leč bez lesku, se skloněnou hlavou a čekal na Mé slovo.
JÁ jsem mu pravil: „Ty jsi, Světlonoši, nemohl Božství vidět, nýbrž jen pociťovat a když jsi vyšel ze střediska Mé lásky do všech prostorů nekonečnosti, abys tvořil světlo a život, domníval jsi se, že jsi nikoli nositel síly, nýbrž vlastník síly. Ty jsi proměnil svou lásku v pýchu a řekl jsi: „Bůh, kterého nelze vidět, není Bůh. Tvorové, kteří tu vznikají mou vůlí, uctívají mě jako jedině viditelnou bytost, jako Boha. Proto jim chci být a zůstat bohem já!"

Tu zazněl v tobě Můj hlas a pravil: „Plnost Mého Ducha působí s tebou a v tobě a všechny vlastnosti, které spočívají ve Mně, tvoří nahoru i dolů stupnici do nekonečna. Dám ti díl své síly, aby každý vládl z nejvnitřnějšího omezení, které tu tvoří nejvnitřnější bod, to jest síly proudící sem z nekonečna se dvou stran. A tak můžeš jako konečná ze Mne vyšlá bytost přece nekonečně působit se Mnou jako protipól, jenž je tu v přiměřeném poměru ke Mně."
Ty jsi však toto varování nedbal; neboť' tvá síla stvořila z tebe nesčíslné bytosti a ony tě poslouchaly a staly se mocné, protože jsem nechtěl zničit tyto nově stvořené (bytosti), jako částku tebe. Vždy mocněji vzrůstal tento zástup a ony tě učinily svým bohem. Tu jsi se znovu rouhal řka: „Já jsem bůh; neboť' nikde nespatřuji sílu, která něco tvoří!" - Pošetilče, jakoby konečno mohlo kdy vidět a pochopit nekonečno!
Spoutal jsem tě tedy a hle, táž síla stojí zde před tebou osobně a praví tobě: Já jsem ten dosud neviditelný Bůh! Poznáváš Mne nyní? Vrat' se do domu otcovského, abys byl zbaven pout a zaujal místo, které ti nálež!! Pohleď zde na zástup přede Mnou klečících, uvolněných od tebe, oživených v sobě Mým dechem a navždy obrácených ke Mně! Zanech vzdoru, nech do sebe vdechnout teplo Mé lásky - a veškerá hmota se rozpráší v niveč!"

Pravil Lucifer: „Ty jsi Ježíš Nazaretský, člověk velké síly, kterou jsem kdysi měl také já. Ale abych poznával v tobě Boha, nejvyšší sílu, nekonečnost v nekonečnu, - ne, nikdy! Co bylo se mnou, může také být s jinými. Lidé jsou smrtelní, jejich těla shnijí - tak se rozpadneš i ty! Tvé tělo se rozplyne a z Ježíše zůstane jen prach.
Znám svoji vinu a vidím se zbaven světelné ozdoby, také ti přeji těch nemnoho mých, kteří se tamto obracejí k tobě. Všemohoucnosti však nikdy nenapadne zničit své stvoření, které je vlastně dílem mým, k němuž jsem já jí teprve dopomohl a které také já miluji právě tak jako ono, neboť je ze mě. Nechť trvá boj dále; neboť teprve tento boj podmiňuje život. Hrůza smrti je dílem mým a tím přidržuji své tvory k sobě a oni zůstávají u mě, aby mé vlastnosti mohly v nich žít, je to tedy již tak správné, jak to je! - Co chceš tedy ještě ode mě?"

Pravil jsem JÁ: „Zde není místo k rozepři; vždyť ty víš velmi dobře, oč se jedná. Mně jako Bohočlověku je dána veškerá síla nebes a jen tvá zatvrzelost Mne nechce poznat, protože stále ještě doufáš, že přece nad Božstvím zvítězíš, že se Ho zmocníš. jeho velkou shovívavost si vykládáš jako slabost, jeho lásku jako malomocnost. Ty nechceš přijít o své zástupy, pro jejichž záchranu jsem Se nyní Sám přioděl (tělem) a snažíš se je podněcovat přestože víš, že tvoji přívrženci jsou nyní již velice oslabeni a ztenčeni. Podařilo se ti polapit mysli a odvrátit od poznání. Trvání pohanství je dílem tvým. Přes to všechno byly však všechny tvé skutky tak obráceny, že padlí přece jen budou ke Mně vedeni - a to ti vše ještě nestačí?"
Praví Lucifer: „Ti, kteří ti připadli, čekají jen na mé zavolání, aby se vrátili. Dej mi příležitost, abych ti dokázal, jak jsou slabí! Prohraji-Ii, uznám tě! Dej mi moc nad tvým tělem, nech mě ohledat vnitřního člověka, jenž žije v tobě a uvidíme, jak málo je na něm božského! A také tito zde se vrátí ke mně, jemuž patří, až Ježíš zaplatí smrtí svou daň!"

Pravil jsem JÁ; „Co já Sám přivedu do Svého Království, je pro tebe navěky ztraceno. já vím od prvopočátku světa nejlépe, které cesty vedou ke spasení. Ale střež se, - míra tvá je naplněna! Z lásky k tvorům Mých nebes a Zemí přišel jsem opět a z lásky k nim dílo dokonám přes tvou tvrdošíjnost!
Nevyvzdoruješ si, aby byl se zánikem tvým zpečetěn též zánik všech bytostí, které jsou z tebe a že tím bude podmíněna lhůta, která je poskytnuta také tobě. Jednou přijde doba, kdy budeš nejen zbaven svého lesku jako nyní, nýbrž budeš stát přede Mnou též zbaven každé bytosti z tebe a pak tvým zničením nebude již postižen žádný tvor. Budeš se pak muset znovu rozhodnout - zda nedáš přednost tomu, abys dobrovolně přišel ke Mně. Ted ustup odtud; neboť Má rozhodnutí jsou pevná a staniž se Má vůle!"
Poté Lucifer zmizel. Já jsem pak žehnal duším kolem Mne shromážděným, posiloval je a přikázal jim, aby se vrátily do svých těl.

Najdete na adrese www.Lorber.cz ... .

III. Rozmluva Ježíšova s Janem(synem Zachariášovým) na vysoké horské výšině.

2009-04-02T10:06:00.000-07:00

Uprostřed vysokých hor na skalním balvanu sedí Ježíš – a pohlíží vzhůru na nádherná souhvězdí, jež obloha poskytuje jeho očím. Jest noc – a v zadumání zatoulávají se oči do dálky – jen nížiny dávají ještě rozpoznávati zalesněná návrší.

Jeden předmět znovu a znovu hledají oči, - aby potom, jakoby zklamány k nebi opět vzhlížely.
Lehká dřímota přichází na Ježíše a on se jí také nebrání – vždyť je již třetí noc na této horské výšině.
Hvězdy blednou; a lehké ranní červánky, jakož i započínající život lesních ptáků zvěstují Nové vznikání nastávajícího dne!
Ježíš se probouzí – a chvěje se zimou, halí se pevněji do Svého pláště a jeho pohled hledá opět onen předmět v nížině. Ještě nelze ničeho rozeznati – a tak Ježíš padne na kolena, opře Si hlavu o ruce a počne se modliti: „Svatý Otče! Lásko vší lásky! Živote všeho života! V této ranní hodině jsem ponořen v tichých modlitbách! Potřebuji Tě! – Tvé síly jest třeba! Hle – zřím Cestu – a vidím v plném světle úkoly, které na Mne, jako na člověka, ještě čekají! – Ale potřebuji nutně vědomí! Že Ty jsi – ve Mně! a žiješ; nikoli jako druhý život vedle Mne – nýbrž jako „Můj Vlastní Život!“ Ó, Otče! Také v tomto nastávajícím dni budiž vše i to nejnepatrnější, svědectvím: Tys – u Mne! – Tys – u Mne! – a ve Mně! – Amen!“ -
Ježíš povstává – a Svůj pohled upírá opět na onen předmět, který se v přísvitu jeví jako úžlabina. Nad cestou krouží sup, - aby se vrhl na namanuvší se mu kořist.
Tu otvírá Ježíš ústa a mluvě k Sobě praví: Také vám se dostane jednou vykoupení, - až bude napřed zaseto a nepřítel přemožen! Ó, ubohá Země! – s obyvateli ještě ubožejšími! Jak bys byla šťastna – kdyby nepřítel všeho života – jakožto šťastný tvůj pastýř – plnil vůli Boží! – Leč, ó, Dobrý Otče! Pro Tvou Lásku a pro Tvé Cíle není tu ještě čas!“ -
Ježíš přechází sem tam a pohlíží pevně na nově vycházející jakoby v krvi ponořené slunce. - - A výš a výše vystupovalo slunce – aby svítilo a zářilo bílým světlem.
Ježíš rozpíná paže, jako by Se chtěl ve Světle koupati – obrací se - - a pojednou uzří „Svůj stín“; Jeho rozepjaté paže Jeho tělo od nohou až k hlavě – představovalo kříž

„Ó, kříži! Symbole pokory! Znamení bezmocnosti! Znaku věčného Božího stvoření! V Tvém znamení – zvítězím!“
A Ježíš zachvěv se zimou, znovu se posadil na kámen, aby znovu pohlédl k úžlabině.
„Přijde? – Bude následovat puzení ducha?“
Tak Se tázal vždy a vždy Ježíš, - - aby opět, jakoby v modlitbách pro Sebe říkal:
„Ó, Věčná Lásko! Tvá jest vůle! A budiž vůli Mou! - Rozšiř, otevř srdce Nás obou – Abychom dozráli k používání – ve službách Tvých!“

-------

Podél úžlabiny přichází jakoby neviditelnou rukou veden mladý muž, aby rychlými kroky přispěchal k Ježíšovi. Jeho tvář je zardělá – jeho tep a dech jsou rychlé a těžké – vždyť běžel bez oddechu a odpočinku, skalami a lesem – travou a houštím, za noci, aby byl tam, na tom místě. – kde sedí Ježíš! .............

Více najdete ve spisu SKVOSTNÉ PŘÍBĚHY Z POZEMSKÉHO ŽIVOTA JEŽÍŠOVA č.1, přijato od SELTMAN Max.

www.Lorber.cz

Život a duševní boje Ježíše od Jeho dvanáctého do třicátého roku. Pokyny a příklady k dosažení znovuzrození jako podmínky věčného, blaženého života.

2009-04-01T07:39:00.000-07:00

1 Jak potom žil Ježíš, Pán, od Svého dvanáctého do třicátého roku?
2 Cítil v Sobě neustále co nejživěji všemohoucí Božství; věděl ve Své duši, že všechno, co obsahuje nekonečnost, je podřízeno Jeho nejtiššímu pokynu, a že tomu tak musí být věčně.
3 K tomu měl ve Své duši největší touhu nade vším vládnout.
4 Pýcha, touha po moci, nejúplnější svoboda, smysl pro blahobytný život, touha po ženách a mnoho dalšího, také však hněv byly hlavní slabosti Jeho duše.
5 Ale bojoval z vůle Své duše proti všem těmto přemocným podnětům Své duše.
6 Pýchu pokořoval chudobou; ale jak tvrdý prostředek to byl pro Toho, jemuž patřilo všechno, nicméně však nesměl nic nazvat Moje!
7 Touhu po moci poutal ochotnou poslušností vůči těm, kdo jako všichni lidé ve srovnání s Ním nebyli nic.
8 Svou věčnou, nejvyšší svobod překonával tím, že, i když to byIo nekonečně těžké, dával se lidmi najímat jako otrocký nádeník k nejnižší práci.
9 Proti náchylnosti k blahobytnému životu bojoval častým postem – z nouze, ale též ze svobodné vůle Své duše.
10 Proti touze po ženách bojoval častou těžkou prací, chudou stravou, modlitbou a stykem s moudrými muži.
11 Ano, v tomto bodě musel přetrpět velmi mnoho, protože Jeho vzezření i tón Jeho řeči byly velmi působivé,
12 a z toho důvodu do Něho bylo na dálku a na smrt zamilováno pět překrásných Cyreniových dívek, které mezi sebou závodily, aby se Mu co nejvíce zalíbily.
13 Jemu se jistě taková láska líbila; nicméně však musel vždy říci každé: „Noli me tangere!" („Nedotýkej se Mě!")
14 Protože však také jediným pohledem prohlédl zlobu lidí a viděl jejich lstivost a pokrytectví, prohnanost a jejich sobectví,
15 je také pochopitelné, že byl velmi vznětlivý a bylo snadné Ho urazit a popudit;
16 ale tu usměrňoval Svou Božskou mysl Svou láskou a jí.následujícím smilováním.
17 A tak řídil svůj život samým nejtěžším sebezapíráním, aby opět nastolil rozvrácený věčný pořádek.
18 Z toho lze snadno pochopit, jak Ježíš jako člověk prožil osmnáct let, vystaven stálému pokušení a bojem s ním.
19 A protože nyní bylo pro každého učiněno, co mu je k užitku, nezbývá už více co říci, kromě třídenního jednání s moudrými a učenci v chrámě (viz „Tři dny v chrámě" v Jeruzalémě. Vydalo nakl. Trigon.), jež však nyní, stejně tak jako mnoho jiného, nemůže následovat.
20 Proto se prozatím spokojte tím, a ostatní bude následovat, řeknete-li slouhovi:
21 „Přijď, bratře, k nám ve jménu Páně, a zůstaň a přebývej u nás!"
22 Tím se také toto dílo uzavírá a Moje požehnání a Má milost nechť je s vámi navěky. Amen.

Výňatek ze spisu Dětství a mládí Ježíšovo. Přijal Jakob Lorber.

Více na www.Lorber.cz ... .

Vysoce důležitá objasnění o Bytosti Ježíše, o vztahu Jeho lidského k Božskému v Něm. Pokyny, týkající se znovuzrození.

2009-03-31T08:06:00.000-07:00

1 V Písmu se však praví: A On prospíval milostí a moudrostí před Bohem i lidmi a zůstal poddán a poslušen Svých rodičů, dokud nenastoupil Svůj úřad Učitele.
2 Otázka: - Jak mohl Ježíš jako jediná Božská Věčná Bytost prospívat milostí a moudrostí před Bohem i lidmi, když přece Bohem od věčnosti byl?
3 - A jak, zejména před lidmi, když přece byl od věčnosti nekonečně nejdokonalejší bytostí?
4 Abychom to správně pochopili, je třeba Ježíše nevidět jen jako samotného Boha;
5 nýbrž je třeba si Ho představit jako člověka, v němž se jediné věčné Božství zrovna tak jako zdánlivě nečinné uvěznilo, jako je uvězněn Duch („Duch" jako božská jiskra v člověku) v každé lidské bytosti.
6 Co však musí každý člověk podle Božského pořádku učinit, aby svého Ducha v sobě osvobodil,
7 musel též skutečně učinit člověk Ježíš, aby v Sobě osvobodil božskou Bytost a aby se s Ní ztotožnil.
8 Každý člověk však v sobě musí nosit určité slabosti1 jež jsou obvyklými pouty Ducha, v nichž je uzavřen jako v pevné slupce.
9 Pouta však mohou být zlomena teprve tehdy, když duše, smíšená s tělem, se spravedlivým sebezapíráním posílila tak, že je dost pevná, aby svobodného Ducha uchopila a udržela.
10 Z toho důvodu může člověk své slabosti zpozorovat a poznat pouze skrze nejrůznější pokušení, jen tak pozná, jak a kde. je jeho Duch umlčován.

11 Dokáže-li se potom právě v těchto bodech ve své duši zapřít, zlomí tak pouta Ducha a spoutá tím duši.
12 Když je potom v pravý čas upevněna všemi bývalými pouty Ducha, přejde potom pochopitelně zcela přirozeně odpoutaný Duch do celé silné duše.
13 a ona tak dospěje ke všem nebeským dokonalostem moci ducha a stává se tak pro věčnost dokonale sjednocena s Ním.
14 Ve výměně jednoho pouta za pouto jiné však spočívá růst duše duchovní silou, což znamená moudrost a milost.
15 Moudrost jest jasné vidění věčného pořádku Božího v Sobě, a milost jest věčné světlo lásky, jež osvětluje nekonečné a nesčetné věci, jejich vztahy i cesty.
16 Tak, jak tomu je s člověkem, tak také tomu bylo s Bohočlověkem Ježíšem.
17 Jeho duše byla stejně jako duše každého člověka a byla tím více zatížena slabostmi, protože nejmocnější Bůh-Duch musel Sám Sebe spoutat nejmocnějšími pouty, aby mohl být udržen ve Své duši.
18 Proto také musela Ježíšova duše obstát při největších pokušeních, zapírajíc sama sebe, aby zpřetrhala pouta Boha-Ducha, posilnila se tak k nekonečné svobodě Ducha všech Duchů, a plně se s Ním ztotožnila.
19 A právě v tom spočívalo prospívání moudrosti a milosti Ježíšovy duše před Bohem i lidmi, a sice tou měrou, jak se Bůh-Duch postupně a stále více a více sjednocoval s Jeho, pochopitelně Božskou, duší, jež byla vlastním Synem.

Výňatek ze spisu Dětství a mládí Ježíšovo. Přijal Jakob Lorber.

Lorber.cz

Zjevení Ducha Svatého O nesmrtelnosti duše a o věčném pohybu

2009-02-07T04:12:00.000-08:00

Na počátku bylo Slovo a Bůh byl Slovem a vše, co žije, vzniklo z Něho (Jan 1,1)

Vzniklo tedy celé jsoucno ze Slova? Pokud je to tak, pak se i vy jedině skrze toto Slovo stanete Bohy. Když jste to správně pochopili, můžeme začít výklad o podstatě Božství jehož ponětí je na této zemi takové zamlžené, že se sotva najde člověk, který by pochopil Boha a Jeho moc.
Lidé neznají Boha ani Jeho Bytost, neboť nežijí podle Slova když by se tak stali osvícenějšími. Tato tma nastala tehdy, když člověk nastoupil na svoji sobeckou pouť. Vybočil tím z cesty Božího řádu, čehož důsledkem bylo zatemnění duše a její pád.
Nyní, když toto dávám psát, se sotva najde bytost, která by pochopila význam Mých slov. Dokud člověk nebude žít podle Božího Slova, nepochopí ho!
Vezmeme si například zvířata. I ona si navzájem rozumí ve svém prostředí. Podobně je to u člověka. Dokud žije jako zvíře, nemůže Boha pochopit, i když je celkem možné, že je Bůh v něm. Jen tehdy se přiblíží k Bohu jako „syn člověka“, když začne ve svém nitru uplatňovat život v souladu s Božími vlastnostmi. Pak se stane Slovem, tedy Bohem, který je v úplném protikladu k tomuto světu – tmě.
Když tedy člověk začne žít životem sebezapření, a nikoliv jak je ve světě užívané, právě tehdy se mu stane jasnějším nadpozemský nebeský život. V tom spočívá tajemství poznání Boha.
Lidé nemohou v sobě poznat Boha pro své zvířecí pocity. Pokolením i původem jsou lidi – zvířaty, která nežijí Božím životem.
Aby jste to lépe pochopili, například i zvířata jako pes, kočka, kráva a jiná se chovají podle svého určení. Každé zvířecí plemeno jedná podle toho, kam patří.
A tak jsme se dostali k tomu závěru, že na základě skutků můžeme jasně poznat lidské pokolení a původ člověka.

Úryvek ze spisu LISTY OTCE část 3. Napsané prostřednictvím Johany Szatmáriové.
Najdete na www.Lorber.cz ... .

Tisíciletá říše. Doba boje

2009-02-02T03:00:00.000-08:00

Oznámení Ježíše o době obratu a konce: „Od nynějška (pozemské doby Ježíše) uplyne tisíc let a ještě méně než tisíc let, kdy pošlu s velkým voláním pozounů mezi chudé lidstvo tytéž anděly, které zde nyní vidíte. Ti budou v duchu usmrcené lidi země probouzet z hrobů jejich noci. A jako se ohnivý sloup valí od jednoho konce světa k druhému, tak se tyto mnohé miliony probuzených budou řítit na všechny světové noci a nikdo jim nebude moci odporovat. – Od této doby se země stane zas rájem a Já povedu Své děti dál pravou cestou !“ VEJ 1, kap. 72, 3

Pán příteli nového slova: „Pravá Boží říše nemůže být nikdy ve hmotě, nýbrž jen v duchu! A tak nebude „tisíciletá říše“ zevně nijak viditelná, nýbrž zcela tiše a bez okázalosti v srdcích lidí dobré vůle. – Ani se neptej, kdy a jak: – Neboť příchod „tisícileté říše je ve všech dobách stále stejné znovuzrozování lidského ducha. – Stavební prostředek ke všeobecné Boží úplné říši na zemi v srdcích lidí ale už nyní mnohonásobně ve svých rukách (ve spisech nového slova). Přičiňuj se, aby se dostaly do rukou mnohých a v tom už uzříš pravou „tisíciletou říši“ na zemi!“
Nebeské dary 2, str. 436, 5 – 8

Ježíš: „Nemyslete si, že chci Já, Pán mít na Zemi velký konečný soud. A že je vše už tak určeno! Ó, to buď daleko ode Mne a od vás! Ale bude to tak jako před dobou Noema: Lidé budou svých mnohých světských poznatků a nabytých dovedností víc a víc zneužívat a nakonec uvalí na sebe i na celou zemi zcela dobrovolně všeliké soudy z hlubin Mého stvoření a tu řeknu: Chtějícímu se neděje bezpráví!“ VEJ 5, kap. 108, 4

Ježíš: „Mezi Mými dětmi a dětmi světa vznikne mnohý boj, poněvadž počet Mých bude na zemi vždy menší, než dětí světa, ale nakonec ti Mí přece zvítězí nade vším světem a svět jim už nebude moci uškodit, neboť, i kdyby se vám zdála hmota sebetvrdší a nezrušitelnější, bude přece jen konečně muset ustoupit moci ducha!“ VEJ 6, kap. 149, 5

Výtah ze Spisu Nové Zjevení č. 3, sestavené Dr. Waltrem Lutzem.

Tento spis, a mnoho dalších, najdete na www.Lorber.cz .

Zjevení Janovo – kap,13,verš 15 – 18.

2009-01-03T17:58:00.000-08:00

Text: A dáno jí, aby mohla dáti ducha obrazu zvířete, aby dokonce mluvil a způsobil obraz tohoto zvířete, aby ti, kdož by se obrazu tohoto zvířete neklaněli, byli usmrceni a přivede všechny, malé i velké, bohaté i chudé, svobodné i službě podrobené! K tomu učiní na své pravé ruce, aneb na svém čele znamení, aby nikdo jiný nemohl kupovati ani prodávati než ten, kdo má znamení se jménem toho zvířete, aneb pečeť jména jeho. Tu jest moudrost! Kdo rozumí, sečti číslo 1, toho zvířete, neboť jest to číslo člověka. A jeho pečeť je 666.

Přijato skrze Jakoba Lorbera 7.května 1841

Piš jen ve jménu Mém, Já už vím, co vám chybí, pro příliš daleké věci vaše prodloužené oči nestačí, aby je viděli při prostředně dalekých předmětech, vidíte jen jednostrannou kůru a z velmi blízkých věcí nevidíte proto ničeho, že jsou vám příliš blízké a proto málo zajímají. Tyto verše Zjevení jsou však rukám hmatatelné a vy je přece nejste s to pochopiti! Ano, čím je něco dražší, tím jste vy při tom tupější, pro příště se však tažte na to, co vám připadá býti nejlehčí! Věru se stanete jistě pokornější nežli zde těmito velmi lehkými čtyřmi verši – a dejte si tedy pozor:
V této kapitole je především řeč o třech zvířatech, předně o hlavním draku, za druhé o zvířeti z moře vystupujícím se sedmi desetirohými hlavami a za třetí o zvířeti jakoby beránku se dvěma rohy na hlavě. Kdo je tu hlavním drakem, to už asi víte, jelikož jsem vás již tak často a zejména ve dvanácti hodinách učinil dostačující sdělení o svém úhlavním nepříteli.

Chcete-li však poznati ono druhé zvíře, obraťte své oči na blízko vám ležící sebelásku a naleznete na ní všechny přívlastky potvrzeny. Vyvstává z moře hrabivých žádostí a má sedm hlav, to jest pro každé přikázání lásky k bližnímu jednu zvláštní s deseti rohy, jímž se jednou i druhou stranou stejnoměrně usiluje proti všem 10 přikázáním. Zraněná hlava jest potrestané zlodějství a lup, avšak škodí to něco onomu zvířeti? Ó nikoli, neboť tato zraněná hlava jest úplně vyléčena všemi těmi politickými státními a obchodními zákony a tak také pod těmito zákony žije a podle nich jedná celý svět – a tím se tedy denně vysmívá Beránku a JEHO přikázáním.

Třetí zvíře vyvstává ze země, vypadá jako beránek, avšak má dva rohy. Co asi to jest. Pravím vám, toto jest vám nejblíže – jest to ono vodní zvíře velmi podporující a na konec dokonce zbožňující všeobecný průmysl, který se svými dvěma rohy přímo pracuje proti 10 přikázáním lásky! Že je tomu tak – pohlédněte jen do Ameriky a Anglie!

Jak velice jest tímto třetím zvířetem právě tento průmysl, ukazující vám například přeukrutně špatné zacházení s dětmi v anglických a amerických továrnách, kde děti musejí často od 5 hodin ráno až přes devět hodin večer stále stojíce, téměř polonahé pracovati a to často od sedmi let věku počínaje (tento stav byl v minulosti, ale je ještě v tzv.rozvojových zemích – poznámka JHR). Dostanou jednou za den trochu špatného chleba jísti a nemají jiného nežli nanejvýš 15 minut času ke klidu v poledne, každá minuta přes to trestá nanejvýš nemírnými ranami bičem. Vyučování se jim nedostává – leda o jejich průmyslovém určení!
O kdybyste mohli viděti podstatu průmyslu se MNOU a skrze MNE řekli byste: „Ó OTČE, toť onen drak sám!“

Nekoná toto druhé zvíře veškeré násilí prvého zvířete,jehož rána na hlavě byla zahojena? A nezpůsobuje, že téměř celá Země, to jest aspoň její hlavní obyvatelé úplně klaní se onomu dřívějšímu raněnému zvířeti? Nemluví se všude o zbožňovaných králích, knížatech a jiných průmyslových zakladatelích a vynálezcích, nestaví se jim v celém světě pomníky?!
Nedělají se ta největší znamení a nenechává se oheň s nebe padati to jest neučí se zcela rozumně před slepými lidmi, že tato píle jest vlastní podstatou všech náboženství a nejdůstojnějším uctíváním BOHA, ne-li dokonce nejlepším zbožňováním? Jaká to naprostá loupež z nebe namlouvati člověku, že Já mohu býti také ohavností uctíván! Ale už jen zcela krátký čas!
Ó hleďte, svedení obyvatelé Země, obraz zvířete s ranou mečem vší politické spravedlnosti jest nyní živoucí! Lidé byli nuceni tento obraz dokonce svou vlastní krví míti a nyní se stkví a mluví a proudí, usmrcuje a jest uctíván všemi červy patolízaly, kteří jsou za to nazýváni učenci a žurnalisty a ještě nesmírnými trusnicemi, (mouchy masařky) které musejí míti ode všeho něco, aniž by pracovali, aby si tím něco vydělali. Ať jen se pak někdo odváží toto zvíře neuctívati, ten brzy zpozoruje, kolik mu světsky uhodilo!

Duch v obrazu tohoto zvířete jest pak to,že sebeláska a hrabivost dosáhla u všech veličin světa nejvyššího vrcholu to jest plného čísla 666, neboť sebeláska se rovná 600, oloupený oheň 60, to jest božského přikázání je desetkrát použito k zištnosti, láska k bližnímu konečně jen 6, to jest konati nejdokonalejší otroctví, místo, aby se dávalo ze 1 – požaduje se i sto!
Pohleďte a pochopte nyní označení pravé ruky a čela u velkých i malých, bohatých i chudých, svobodných i službou postavených! Není to panovačnost, buď moci anebo světským rozumem! Řekněte, zda nyní někdo bez tohoto znamení něco zmůže? Věru pravím vám, má-li někdo z vás dceru dáti, dá ji snad rád takovému „poznamenanému“ anebo budou žádati nepoznamenaného? Může někdo, neobdržel-li nějaké znamení anebo nějaký úřad od zvířete, učiní ještě nějaké štěstí na světě???

Vy sami jste „poznamenaní“, až na Mého sluhu, kterého jsem s velkou námahou udržel doposud ještě nepoznamenaného. Pravím vám však, kdybych dopustil, aby požádal o jednu z vašich dcer, tu byste se na něho podivně podívali a přátelsky byste mu poradili, aby od toho upustil, ježto by se to přece jen nedalo dělati, jelikož není poznamenán!
Jestliže byste to však učinili i s tím, kterého jsem vám v noci učinil svítilnou, co byste teprve učinili, kdyby se jiný nepoznamenaný opovážil, toto od vás požadovati? Pravím vám: „Spíše byste ty dcery za živa zazdíti dali, dobře rozumějte, to jest do kláštera poslali!
Jsem toho mínění, že vám ono poznamenání je dosti jasné. Kdo může tedy bez tohoto poznamenání kupovati anebo prodávati?

Ale oněch 12 měsíců je brzy u konce, jelikož přikázání lásky k bližnímu bylo již více než 5 x použito na sebelásku. Já však pravím vám, ono znamení, ohněm Mé lásky vyhubiti, pak dospějete k opravdovému vnitřnímu životu! Avšak dospěti k vnitřnímu životu ze Mě a ve Mně je nyní právě tak těžké, že znamení vypaluje každého ven k světu, proto dejte MOU láskou se vypáliti zpět od světa, onoho zvířete, tak nalezne život nyní i věčný.“
Amen.

Ze spisu VELKÝ ADVENT, přijato skrze Gottfrieda Mayerhofera.

Vánoce aneb posvátna noc.

2008-12-21T16:05:00.000-08:00

(Přijato Bohumilem Mayerhoferem v Terstu 13. prosince 1870.)

Zakrátko budete světiti svátek narození aneb svátek na" památku toho, kdy jsem na vaší zemi pro vás a pro celý svět duchů započal klásti poslední kámen budovy světa a tak jsem její hmotné i duchovní trvání na věky zajistil; neboť před Mým sestoupením na tuto zemi zůstávala ve světě duchů vždy ještě velká, nepřekročitelná propast, která zabraňovala jakémukoli dalšímu přikročení a přiblížení ke Mně.
Už při stvoření prvního člověka země bylo toto Mé přiblížení zřejmé, neboť už tehdy bylo rozhodnuto, že právě vy, obyvatelé této malé planety, máte být určeni k těm největším posláním.

Tehdy a též napotom, kdykoli jsem Se objevil na zemi, byl Můj příchod vždy jen podmíněný; neboť chtěli-li se lidé ke Mně přiblížit, aby se stali Mými dětmi, museli se sami co nejvíce přičinit; a také ostatním živoucím bytostem všech zemí a sluncí byla cesta ke Mně ne-li odříznuta, tedy velmi ztížena. Už za dob Adamových přišel jsem na zemi, učil a vedl jsem lidi ; leč po pádu prvního zůstala jim a jejich potomkům vždy mezera; mohli se sice ke Mně přiblížit, výše se povznést, ale k tomu, k čemu jsem chtěl Své někdejší děti vychovat, k tomu se povznést nemohly; mohli se státi všichni velkými duchy, ale nikdy ne »M ý m i d ě t m i.« - Když pak se přiblížil čas, ve kterém tu byl už také národ, jenž měl jednu víru a jedno náboženství, které co nejvíce odpovídalo Mé nauce, určené pro všechny duchy a všechny světy, Tehdy byl také učiněn s Mé strany krok poslední a n e j v ě t š í. Já, Tvůrce všeho světa, snížil jsem Se, jak dalece to duchu, ba co více, Mému duchu bylo možno, abych dal příklad všem duchům, a vedle toho jim také ukázal hranici. jak daleko též oni musejí jíti, chtějí-li se státi Mými dětmi.

Já Jsem Se snížil, přioděl se oděvem pozemského člověka a začínaje Dítětem, prodělal jsem celý pozemský život, se všemi jeho osudy, a Svou smrtí jsem korunoval Své vlastní dílo pokory a znázornění vlastní mravní pravdy, neboť jsem zvolal ke všem duchům v celém tvůrčím prostoru:
»Kdo se chce státi Mým dítětem, musí se umět tak pokořit, jako jsem to učinil Já Sám, musí sebe sama tak zapřít a své vášně a žádosti musí dovést tak ovládnout, jako jsem to nyní Já, jako příklad, všem ukázal!«
Toto poslední období celkové stavby Své tvorby započal jsem tedy Já Sám Svým viditelným zrozením a dokončil anebo uzavřel je Svým vzkříšením a návratem do Své říše.

Prvou část anebo počátek budete opět co nejdříve světiti. a to pod jménem »V á n o c e« (»Weihnachten«). Ano, tato noc byla netoliko pro vás na této malé zemi, nýbrž i pro všechny duchy, až k největšímu serafovi a cherubovi, nocí posvátnou; neboť oni všichni upírali zraky k této temné zemi, očekávajíce události, které se tam odehrají; neboť to, co přijde, jasně nepředvídali, věděli jen, že Já, jejich Pán a Tvůrce, tam vykonám největší akt Své lásky a milosti, abych jim odklidil s cesty poslední překážky, aby Se Mně mohli vždy víc a více přiblížit; neboť až potud zůstávali totiž tím, k čemu jsem je byl prvotně stvořil.
(Zde nebudiž počítán ponenáhlý postup nejspodnějších vázaných přírodních duchů, kteří trváním a zanikáním svých tělesných schrán pokračovali v p o c h o d u vývoje ponenáhlu kupředu.)

Mým vrozením do lidského tvaru byla ukázána cesta pokroku všem duchům ostatním, neboť jen právě tímto vrozením a poutí lidskou drahou života na z e m i bylo a jest všem umožněno, aby jako děti přišli ke Mně blíže. Ve všech ostatních poměrech jsem Já vůči duchům jen jejich, ač předobrým. »velkým duchem«; ale jinak nic.
Nevyslovitelná úcta udržovala všechny daleko ode Mě, a to právě ty, kteří Mně stáli nejblíže a mohli »tváří v tvář« Mou všemohoucnost zříti; právě oni, více nežli všichni ostatní, chápali velkou propast, která je dělila ode Mě. Cherubíni a serafíni byli sice shromážděni kolem Mého trůnu, plnili němě a úctyplně Mé rozkazy; všude bylo to největší uctívání; ale nebylo I á s k y, nebylo důvěry, nýbrž jen úžas nad Mou moudrostí a mocí, naproti jejich zdrcující bezmocnosti a jejich podvázané vůli.

Tu tedy nadešel poslední krok; Já jsem nechtěl býti despotou, nechtěl jsem bezpodmínečnou poslušnost, chtěl jsem, aby Moji tvorové jasně a bez ostychu zřeli svému původci do tváře, nechtěl jsem ministry a němé sluhy anebo slepé vykonavatele Svých přání a zákonů; chtěl jsem jako v ě č n ě milující Otec jen děti! Děti, které by se bez překážející jim bázně a ostychu odvažovaly vrhnout na Má ňadra, aby milujíce Mě učily se pohlížet Mně do očí a aby přede Mnou, jako nekonečnou Bytostí, neměly ostychu, nýbrž aby pro Mě, j a k o O t c e, měly jen lásku!
Abych jim ukázal cestu, jak t o h o I z e d o s á h n o u t i, ukázal, jsem jim na malou, temnou Zemi a řekl:
»Moji milí tvorové! Abych v á s v y k o u p i I od nátlaku,.který vám ukládá Má nekonečná tvůrčí moc, pohleďte, tamto na onom nepatrném zrnku prachu; jenž obíhá malé slunce, tam vám c h c i dát i Já, Největší v tvorbě, příklad p o k o ř e n í; chci Se zrodit mezi oněmi malými tvory malé země, chci tam snášet veškeré nedostatky nedospělého dítěte, jak jsem je tam zavedl; chci ve věku chlapeckém a jinošském zapřít veškeru Svou moc, prodělat pro vás nepatrnou, pro Mne však dlouhou dobu pokoření; chci tam jako zralý Muž zvěstovat Svou nauku pro veškeré tvory této malé Země, jakož i pro veškeré světy, a dokonce slyšte a žasněte, chci Se právě k vůli této nauce jedním národem této země p o t u p n ě dát u s m r t i t i a to vše proto, abyste viděli, a pochopili, že každý, kdo se chce státi skutečně Mým dítětem, musí rovněž tuto školu prodělat.

VELKÝ ADVENT – VYSVĚTLENÍ ZJEVENÍ JANOVA.

2008-12-20T05:11:00.000-08:00

Přijato skrze Gottfrieda Mayerhofera 18.července 1875

Toto Zjevení Janovo anebo, řekl bych, toto vyobrazení mravů doby nastavší na vaší Zemi po Mém přechodu do říše duchovní až do nynějška do Mého návratu, toto Zjevení bylo již mnohými domněle učenými vysvětlováno, bádáno a rozebíráno a přece dosud ještě nikdo nenalezl onen pravý klíč, kterým by knihy tohoto svatého slova otevřel a správně posoudil události a údobí, které po odchodu do Mého domova musela přijíti, dokud byl člověk, jako svobodná bytost vlastním pánem svého jednání.

Nyní, kdy stojíme téměř na sklonku tohoto celého proroctví a většina je již splněna, vysvětlím krok za krokem toto zjevení, abyste dovedli sami posouditi, jak daleko se oddálili od vlastního smyslu všichni ti, kteří chtěli jen literou zjistiti to, co může být vysvětleno jen podobenstvími.

Dokud člověk význam aneb duchovní smysl slov, to čemu se říká podobenství nechápe, dotud jest marné chtíti Má slova v nejvniternějším smyslu pochopiti. I ona velká spousta (nových slov), která jste od této chvíle obdrželi, svědčí o něčem podobném, neboť jak jste sami doznali, čím častěji je čtete, tím duchovnější a jasnější, často (naproti dřívějšku) i různější se stává jejich obsah.
Musíte jen vycházeti ze zásady, že Já jako nejvyšší duch, mohu jen duchovně mysleti a mluviti a že potom duchovní myšlenky a ideje odívám do slov pro vás podle stavu vzdělání lidského ducha pochopitelných, že však při těchto slovech, jak vy chápete a čtete dávno ještě není jejich poslední význam vyčerpán.

Tak jsem dal kdysi sepsati Janovi tyto dějiny, přizpůsobiv Své ideje jeho schopnosti vnímání (také základní pravidlo čistšího spiritismu záleží v tom, že sdělující duch odívá své ideje a myšlenky do forem, které nachází v mediu.Vyd,orig.) neboť kdybych byl s ním mluvil jinak, nebyl by Mě rozuměl, byl by Má slova špatně vykládal anebo by se byl ani neodvážil je napsati, z bázně, aby se nestal obětí klamu.

Proto v tomto zjevení naleznete jen symbolické obrazy, jako „Hněv Boží“ „Soužení“a mnoho ještě více, jak se toho v oné době častěji u proroků používalo, ale což se nemělo bráti doslova, protože Já Bůh lásky, nemohu praktikovati ani hněv, ani nenávist, ani pomstu, což uvažujete-li o tom přesně, není možné již proto, že Já jako Bůh bych mohl vše, co by Mně nebylo vhod, anebo co by bylo proti Mým plánům, ihned přivésti náhlým zničením anebo mravním nátlakem do náležitého řádu.

Měl bych se snad rozohňovati proti věcem, které jsem Sám tak a ne jinak stvořil, měl bych snad vyslovovati kletbu nad svými tvory, kteří ježto jsem je postavil jako svobodné, museli chybiti a padnouti, aby poznali velké božské vlastnosti a jejich hodnotu a to právě opakem?
Jak by jste mohli oceniti světlo, kdybyste ničeho nevěděli o stínu a nebo temnotě, jak byste pochopili blahodárnou sílu, kdybyste neznali chladu, jak byste mohli pochopiti vznešenou ctnost, mravnost, mravní pocity, kdyby neexistovaly jejich protivy, jak byste mohli pochopiti ideu duchovního pokroku, kdybyste neznali cesty dolů.

Hleďte z toho všeho vyplývá, že ve všech spisech Starého i Nového Zákona jest obsaženo ledasco, co není míněno tak, jak to ukazuje litera, nýbrž co je sice chápání oné doby přiměřené, avšak co obsahuje na věky velký zárodek duchovna, v čemž počínaje u vás nyní žijících lidí, naleznou vaši potomci, pak duchové všech stupňů v nejvyšším záhrobí ano i duchové andělští vždy něco vyššího podle toho, jak vysoko stojí a čím větší je jejich vlastní duchovní vzdělání a poznání.

Takto třeba bráti všechna Má slova, takto byla a proto vždy budou bohatým nalezištěm duchovních pokladů, které nikdy konce míti nebudou, protože Já nekonečný (Bůh), Duch mohl jsem jen nekonečno mysliti a mluviti a Svými sluhy dáti napsati.
Nyní máte jakž takž slabé ponětí o tom, co může a musí v každém z Mých slov býti a tak tedy pokročíme dále a začneme s prvními kapitolami Zjevení.

Více na www.Lorber.cz

POZNAT BOHA TAK DOKONALE, dokončení.

2008-12-14T14:56:00.000-08:00

(Živ. 1, 23, 30) : Vaše léta života, oběh vaší země kolem slunce, celá oběžná doba vaší sluneční soustavy kolem svého ústředního bodu, vše toto je ještě méně, než jedna vteřina na velkých hodinách času, kde Má vesmírná tvorba má zaznamenáno své trvání nebo své bytí.

(Živ. 1,23, 31) : Váš údiv a obdivování Mé tvorby pochází z toho, že při jejím pozorování přikládáte příliš malé měřítko, abyste posuzovali nebo měřili tvorbu Boha, nekonečné bytosti.

(Živ. 1, 23, 32) : Jsou sluneční soustavy a celé slupkové globy kde světelný paprsek potřebuje miliony let, aby tam dospěl. Co víte o těchto světech, jak velké musí být, že se vám stávají viditelnými jen jako nejmenší hvězdy ! Kde je vaše počtářské umění, jež tuto vzdálenost chápe v číslech – počtech nebo může vyslovit, kde se vaše představivost odvažuje myslet nebo si vymalovávat velikost takových světů !

(Živ.1, 23, 33) : A přesto, Mé děti, ani tyto světy nejsou ještě posledními mezníky Mé tvorby. Daleko za těmito vzdálenými světy stojí ještě světové soustavy, jejichž paprsek ještě zdaleka k vám nepronikl a možná snad už vaše země a slunce nebudou trvat, než světelný paprsek odtamtud proletí místo, kde kdysi kroužila vaše sluneční soustava.

(Živ. 1, 23, 34) : Povzneste se a pojměte tuto velikost, i když jen hmotného světa. Zahloubejte se do pojmu Všemoci, jež toto tvořila, a to s málo prostředky – s přitažlivostí a odpudivostí = dostředivostí a odstředivostí, světlem a teplem. Chápejte tohoto Pána a Tvůrce, v Jehož oku se vaše slunce se všemi svými planetami a kometami objevuje jen jako bod ! Ten, kdyby nebyl, čím skutečně je, Otcem Svým dětem, by byl už dávno musel dat propadnout ve zkázu takové pokolení jako je vaše po všem tom, co jsem pro ně učinil, se chová tak odbojně a odpadle vůči Němu. Chápejte tuto lásku, která, jak On kdysi řekl, „dává vycházet slunci na dobré i zlé“ a jež vzdor všem poblouzením a popíráním všeho Božího zahrnuje přesto lidi v každé vteřině miliony milostmi !

(Živ. 1, 23, 35) : Chápejte tohoto Boha, jenž k vám – slabým tvorům kdysi z nebe v lidské podobě sestoupil, zanechal vám nauky lásky, snášenlivost, trpělivosti, odpouštění. Zahloubávejte se do myšlenky jeho velikosti, Jeho Moci, Jeho nekonečné tvorby a při tom ale i odměřujte, co chce říci, znamenat, že On, tento nekonečný Tvůrce a Pán nám nedává pociťovat nic z těchto vás utlačujících vlastností, nýbrž je jen vaším Otcem, vaším milujícím Vůdcem chce být a nyní dokonce už delší dobu Se s vámi přímo stýká, pokouší se vás k Sobě táhnout, vysvětluje a odhaluje vám všechna tajemství Svého Já, Své tvorby a jen proto, abyste se učili milovat Ho a že máte snáze nalézat svou duchovní cestu, jež je naznačena všem, kteří od Něho a Jím byli stvořeni.
(Živ. 1, 23, 36) : O tomto všem uvažujte a když chcete v tichých hodinách své srdce k Němu pozvedat, tu dbejte, aby to bylo důstojné Jeho i vás, neboť jen tak můžete očekávat, že vyslyší vaše přání. Neboť „On je Duch a kdo Ho chce vzývat, kořit se Mu, musí Ho ctít v Duchu a pravdě !“

(Živ. 1, 23, 37) : Před víc, než tisíci léty jsem toto vyslovil a ještě to nechápete, ztrácíte se ve světských starostech, prosíte Mě o věci, nic neříkající a zcela při tom zapomínáte, že jste potomky od Mne a kdysi účastníky duchovních blažeností, že máte jiné konečné účely, vyšší poslání, než právě v tomto pozemském životě se věšet, vázat na prchavé věci a v nich hledat svou celou spásu !

(Živ. 1, 23, 38) : Z toho jsou ta zklamání, ty nesplněné naděje, neboť jste nikdy nerozuměli Mně ani Mému světu, nikdy jste nepochopili, že mám s vámi jiné úmysly, jež často musí vaším přáním odporovat, poněvadž často berete vedlejší věci jako hlavní !

(Živ. 1, 23, 39) : Vzdor všem slovům, jež jsem vám až dosud dával udělovat, ještě neznáte, nevíte, co znamená „žít duchovně“, co je „vesmírný život“.

(Živ.1,23,40): Tento všeobecný život, základní zákon celé tvorby, neznáte ve kterém každé „proč“ nachází své rozluštění !

(Živ 1,23,41) : Kdybyste mohli zcela prohlédat tyto velké zákony, mnohem snáze byste chápali, že žádná bytost se od těchto zákonů nemůže odtahovat, jim unikat a že každé jejich přestupování nese za sebou nutné potrestání které musí následovat.

(Živ. 1, 23, 42) : Pokud nebudete schopni – zabývat se velkými, hlubokými ideami, představami, budete zůstávat, vězet na hroudě této malé Země, máte k přehlížení jen malý okruh vidění a ten nepřesahuje váš domácí život.

(Živ. 1,23, 43) : Proto jsou tu Má slova, Má napomínání, Má vysvětlování, proto Má mnohonásobná odhalování, jak jen malým lze dosáhnout velkého, že Mě máte následovat, abyste se také ve svém pozemském životě stávali malými, abyste pak k duchovně velkým rostli, pozvedali se a vynášeli k oné výši lidského pojmu, kde se jasně a klidně, ale i zřetelně učíte poznávat průběh vzdělávání hmotného světa ve vesmírných zákonech, jak i tyto zákony duchovní a nekonečné pro hmotný začátek nacházejí teprve v duchovním dokonání, dokončení své vyvrcholení, kde kráčejí, vpřed od stupně ke stupni, vás ke mně přibližují, tu teprve budete postupně poznávat, čím jsem jako Tvůrce !

(Živ.1, 23, 44) : Tak se pak podmiňuje láska ze sebe jako přirozený následek úcty a vážnosti, když jsme se naučili poznávat Mistra z Jeho děl, tu teprve lze správně chápat, jaké vlastnosti musí Ho zdobit a proč při takové moci ještě převládá tak mnoho dobroty a lásky !

(Živ.1, 23, 45) : Tak vezměte toto slovo zase z Mé ruky, je to Otcova ruka, jež by vás chtěla přitáhnout nahoru ke Mně. Neopovrhujte jí, neboť jinak bude škoda jen na vaší straně! Amen !

(Žalmy, hymny 1, 7, 6) : Nestačilo – stvořit duchy s ohromnými silami a vlastnostmi. Museli také vědět, k čemu a proč jsem jim dal tuto dokonalost, aby, jen moudře jí užívajíce, Mně, Svého Tvůrce uctívali. Mně zcela rozuměli a měli se učit zcela chápat Mou tvorbu. Aby se velká duchovní říše zřizovala čistě božsky, celku i jednotlivému se dávala jejich pravá cena a učilo se spatřovat i ve hmotě zpevnělé duchovno, jež rovněž jako sami duchové – jen na delší cestě musí prodělávat pochod zduchovňování, aby téměř jako část mého duchovního Já se jednou zduchovnělé ke mně zase vrátilo : To byl účel Mého sestoupení na tuto zemi, tomuto účelu sloužila celá životní dráha tak, jak ji až do konce znáte !

(Živ. 1, 13, 50) : Je tedy Praduch nebo nejvyšší Mocnost proto, poněvadž je tvořícím, působícím pravidlem, poněvadž je nepomíjejícím životem, také láskou, nebo jinými slovy řečeno :

(Živ. 1, 13, 51) : Nejvyšší Mocnost – Bůh – je láska !

(Živ. 1,13,52) : Kde je láska, tu není možné rušení, boření, nenávist.

POZNAT BOHA TAK DOKONALE, část 2.

2008-11-21T18:17:00.000-08:00

Viz. Bůh je nejčistší a věčný Duch ! Tento věčný Duch je nejčistší Láska a tím věčný život Sám. Láska však je oheň a v sobě planoucím světlem a vše to je Pravda.

VEJ 8, 176, 7 : „V Bohu jako věčném prazákladu všeho jsoucna je tedy i nejdokonalejší Sebevědomí, nejvyšší Inteligence, Moudrost a Moc a kdyby tomu tak nebylo, nebylo by bývalo také nikdy nic stvořeno, neboť, co je v sobě nic, nemůže se také věčně nikdy v něco utvořit“.

VEJ 8, 176, 8 : „V Bohu je tedy také ona nejvyšší Inteligence a nejsvětlejší Sebevědomí věčně pohotově a časně přítomné. A kdyby tak nebylo, kdo by byl mohl dát andělům a lidem život s inteligencí a sebevědomím ? Či může dát někdo někomu také tehdy něco, nemá-li to sám ? Může němá a hrubá síla dát nějaký dokonalý život ?!

Energie je silový podnět, který vychází od Tvůrce. Trvá, skládá se z myšlenkových vln Všemocného, chcete-li to tak nazývat. Všechna energie přichází od Boha, ze Srdce tvorby, z ústředního Ducha, jádra veškeré síly.

Silové soustředění v tomto jádru je tak mohutné, mocné, že všecky definice, příměry selhávají. Silové jádro se samo napájí, živí, je nevyčerpatelné, věčné.

Pro poznávání Mistra se musí napřed chápat velikost Jeho děl zcela jasně jejich „proč“, z jakých ušlechtilých nebo velkých pohnutek je vytvořil, pak teprve začíná obdivování – mít duchovní výsledek, pak se teprve chápe, co znamená – být mistrem jako On a Jeho žákem !
Dítě musí svého otce zcela chápat, učit se ho poznávat, ve svém nejniternějším musí být přesvědčeno o velikosti, mírnosti a lásce otce a jen pak bude rádo plnit jeho zákony, neboť pak pro ně přestanou být „zákony“, dítě pak bude vše plnit, činit z lásky. Láska však nic nezakazuje, nýbrž vše povoluje a právě proto musí dítě zcela přesně vědět, co znamená – být dítětem, aby nežádalo nic proti lásce !

NE ZVĚDAVOST, ale VĚDYCHTIVOST po DUCHOVNÍCH VĚCECH vás má oživovat, oduševňovat, neboť, čím víc víte, tím víc světla je ve vašem nitru. A čím temnější je z vnějšku, tím víc každý potřebuje vlastní duchovní lampu. !

(Živ. 1, 23, 29) : Písmo tedy říká : „U Mne se tisíc let rovná jednomu dnu“. Ale Já vám říkám : „U Mne jsou miliony let jen jedním okamžikem“, neboť nesčetné hmotné světy krouží ve veliké tvorbě, kde miliony prošlých let nejsou ke spočtení, než se ve světy utvořily, než své planety a komety stvořily a než se tak dalece zdokonalily, aby se staly obydlími pro cítící bytosti.

Úryvky ze spisu "Listy Otce", přijato od Johana Szatmari.

2008-11-21T18:07:00.000-08:00

Buďte moudří a nedívejte se stále na pozemské věci a zisk, ale na budoucí nebeský život a na to, co můžete svými skutky získat nebo ztratit. Žijíc mezi dvěma světy, stále měřte a zvažujte, či je to, co chcete udělat, příznivé pro současnost nebo vaši budoucnost. Od toho závisí budoucí život vaší duše. Jak na své životní cestě někdo rozsévá dobré semeno, ono mu vyklíčí a jeho duše se bude z našetřeného dobra živit podobně jako v pozemském životě.

Peklo není je místo nebo prostranství, ale duševní stav. Koho duše je šťastná, ten je všude v nebi, neboť ho udělala šťastnou jeho láska. Co je láska? Bůh! Zkrátka stvoření může být šťastné jen skrze Boha.

Království nebeské je ve vás: „Přijď království Tvé, jako v nebi, tak i na zemi.“ Tedy i tu na zemi má nebeské království ten, kdo si ho v sobě vzkřísil.

V Božím království se nacházejí lidé, kterých duše se distancuje od zvyklostí tohoto světa. Zkrátka už i mohou vejít do nebe a mohou si ho získat. Kdyby se nebe dalo získat jen po smrti, nebyl by sem učil svoje věřící, aby se modlili takto: „ Přijď království Tvé, jako v nebi, tak i na zemi.“ Tedy kdo si tu získal království, má ho i v Nebi. Nachází se v něm, patří do něho i když je ještě, co se týče těla, na zemi, přece je v nebi, neboť kde bydlí Otec, tam je i nebe a Boží království. Je jim totiž lidská duše, to znamená blažený stav!

Na www.Lorber.cz.

POZNAT BOHA TAK DOKONALE, část 1.

2008-11-16T15:22:00.000-08:00

Přinášíme Vám první část výtahu ze spisů Vnitřního Slova. Jak milovat toho, jehož naše oči nevidí? Či nechcou vidět?

POZNAT BOHA TAK DOKONALE, jak to je jen možné, je to PRVNÍ, nejdůležitější pro člověka.

VEJ 6, 228,19: „Kdo Boha správně nepoznává, nemůže nikdy v Boha dokonale věřit, ještě méně Ho nade všecko milovat a tím také nemůže mít nikdy úplně podíl na Duchu Božím. Neboť z nesprávného poznání Boha přicházejí časem následkem svobodné vůle lidí mezi lidstvo všeliké omyly, jež pak bují jako tisícihlavá hydra dále, dělají z lidí modloslužebníky a zatarasují jim bránu k pravému věčnému životu, takže potom jako duše v záhrobí těžko kdy budou moci do něho vejít. Neboť, co může zde vyřídit duše za den ke svému zdokonalení života, nedokáže na onom světě často ani za několik tisíc pozemských let. Mí staří učedníci mají o Bohu sice již mnohé rozsáhlé poznatky, ale vy, novější učedníci jste v nich ještě vesměs slabí a proto vás chci v nich posílit.“
Otec, Já jako Syn a Svatý Duch jsme neoddělitelně jedno a totéž od věčnosti.

VEJ 6, 230, 3 : „Otec ve Mně je věčná láska a jako taková Prazáklad a vlastní Prapodstata všech věcí, jež naplňuje celou nekonečnost.

VEJ 6, 230, 4 : „Já jako Syn jsem světlo a Moudrost, jež vychází z ohně věčné lásky. Toto mocné Světlo je věčné nejdokonalejší sebevědomí a nejjasnější Sebepoznání Boha a věčné slovo v Bohu, Jímž bylo učiněno vše, co tu je..

VEJ 230, 5 : Aby však mohlo být to vše učiněno, k tomu patří ještě nejmocnější vůle Boha a to je právě Svatý Duch v Bohu, Jímž díla a bytosti dostávají své úplné jsoucno. Svatý Duch je ono velké vyslovené SLOVO : „Staň se !“ – a je tu, na čem se usnesla Láska a Moudrost v Bohu.“

VEJ 6, 230, 6 : „A hleďte, to vše je tu nyní ve Mně : Láska, Moudrost a všechna moc. A je tedy jen jeden Bůh a Tím jsem Já a vzal jsem na Sebe tělo jen proto, abych se mohl ve vaší osobnosti, jak tomu nyní právě je, důkladněji zjevit vám, lidem této země, jež jsem stvořil úplně podle Svého obrazu z Prapodstaty Své Lásky.“

VEJ 6, 230, 7 : „Že však i vy, podobně jako Já Sám máte v sobě tuto Mně zcela podobnou Trojnost, se vám hned zcela jasně ukáže.

Ze spisu Pád Lucifera : Walter Lutz.

2008-10-24T16:15:00.000-07:00

Neboť má-li se stát duch do možno dokonalý jako Bůh, pak musí v sobě, pokud možno, mít i mnoho z toho, co má Bůh Sám v sobě v souladném poměru : vedle nejjasnějšího světla nejhlubší temnotu, vedle nejsvětější lásky a slitování schopnost k nejzazší sebelásce, která může vše na sebe přitáhnout. (VEJ 6. 165, 7 – 10, II.229, 3 – 7).

Ano právě sebeláska, která na sebe přitahuje a si osvojuje, co se jí líbí, musela být v založení tohoto velkého praducha, jehož Bůh tak nekonečně mnohým obmyslel, zvláště mocně zastoupena, neboť Bůh v žádné bytosti nenutí Své budující životní síly, nýbrž dává každé jen to, co bytost sama ze sebe hledá a si přivlastňuje. V určité správné míře je podle toho sebeláska, jak známo, v každém tvoru po ruce a tak dalece i řadově mírná síla. Jen se jedná, jak bylo dříve řečeno, o to, aby hranice mezi správnou a nesprávnou sebeláskou nebyla překračována a aby bytost neměla po „věcech světa“ větší touhy a žádosti, než co jí správná míra Božího řádu přiděluje

Více na www.Lorber.cz ... .

Úryvky ze spisu Nové Zjevení 1

2008-10-13T23:55:00.000-07:00

Archanděl Rafael : „Duch Boha sídlí v nejvnitřnějším středu vaší duše, je ještě zcela oddělen od všeobecného Božího ducha, poněvadž vaší příliš nepatrnou láskou k Bohu má velmi málo potravy a nemůže se v duši rozšířit a proniknout ji – ne snad prostorově, ale v oblasti schopnosti vůle, která v něm je rovněž taková jako v Samém Bohu a je vložena do srdce duše jako nezničitelná jiskřička života. Ale – rozšířit se v oblasti vůle – znamená, že duše sama svou vůli úplně podřídí poznané vůli Boha a dá se jí dobrovolně ovládat. Dá – li se duše poznanou a přesně následova-nou vůlí Boha pronikat až do nejvnitřnějšího, tak tato vůle probouzí v duši nejvnitřnějšího (jako) odpočívajícího ducha z Boha. Ten se pak ihned spojuje se sobě podobným, celou duši proniklým všeobecným volním Duchem Boha a je pak s Ním jedno ve všem.“ Ev. 7 kap. 150, 14 – 16.

Archanděl Rafael : „Moci plného ducha = plamen lásky z Božího srdce, podle kterého se stáváte pravými božími dětmi, dostanete vy, lidé této země teprve nyní (od ztělesnění Boha v Ježíši) a podle toho máte před námi anděly přednost a nám je – následovat vaši cestu těla, abychom se stali dětmi Boha jako vy.“ Ev. 3, kap. 180, 4.

Dr. Walter Lutz : Nové Zjevení 1.

Více na www.Lorber.cz ... .

Část životopisu - Rosalie Nagyové

2008-09-04T15:20:00.000-07:00

V první světové válce její manžel padl a Johana se již nikdy více nevdala. Velmi milovala Pána Boha a chtěla mu zasvětit život. Měla jednoho syna, který se jmenoval Imrich. V životě s ním měla velký kříž. Nepracoval, jen pil. Dvacet roků žila sama když její manžel padl v první světové válce. Měla velmi zvláštní sen když ji oslovil Pán Ježíš, že ona se proto narodila aby hlas se jí ozval z prsou a při tom jí úplně shořela kůže. A od té chvíle slyšela Boží hlas.

Ježíš jí povídal, že je povolaná, že je Eliáš, který přijde v posledních časech ale Otec to tak uznal aby přišel v ženském těle ale hlavně proto aby nebyla vystavena takovému pronásledování jako by byl muž a dále proto, že v celém univerzu jako jediná přijala ten úkol, že se jí narodí v těle syn který bude duší Jidáše. A tento Imrich byl právě ten Jidáš. A on jako nová bytost mohl znovu začít. A na to potřebovala obrovskou lásku aby mohl znovu začít. A tuto lásku dal Pán Ježíš této Johaně.

Více na www.Lorber.cz v sekci "SZATMARY Johana".

Přidán nový spis : SZATMARY Johana, Listy Otce 2.

2008-08-22T02:47:00.000-07:00

Ukázka ze spisu Listy Otce 2:

Hrozny obsahují části země mající v sobě lásku, neboť jeho sladká šťáva pochází z nebe, je potravou duše, ale jen v podobě sladkého moku. Nejsou v něm červi, když na něm pracují jen bytosti lásky pěstující rostlinu vlastní láskou. Kvašení obsahuje hnilobu, proto je už pro duši škodlivé, utlumuje ji, co způsobuje úpadek ducha, ne jeho růst.

Přílišné užívání vína vede k hmotařství. Lidi nadměrně pijící víno vždy přitahuje svět, neboť se ztratí jejich duševní síla a žijí jen pro přítomnost, dále nerozmýšlejí, nevidí.

Hrozny v kvašeném stavu zkracují tělesný i duševní život člověka, proto ho užívejte jen v sladkém stavu jako mošt nebo vůbec, aby se váš život neztrácel.
Pšenice je zemskou plodinou neškodnou duši, kdyby ji tělo požilo jakékoliv množství. Čerstvá a zdravá živí tělo i duši! Ne však žito, nebo kukuřice, které jsou potravinami dobytka a jen jeho prostřednictvím jsou v podobě mléka a masa vhodné pro lidský organismus, obsahují-ce už zjemnělé částečky těchto plodin.

Nic nejezte příliš jednostranně, aby se vaše duše nestala podobnou, a požívejte jen plodiny země, jak jsem to zanechal Mojžíšovi. Je to stále platné a duševní člověk by to měl dodržet!

Jak se bránit narůstajícímu zlu...

2008-07-27T08:29:00.000-07:00

Vážený a milý bratře,
nedávno jsem se zamýšlela nad zly, jež jsou různého druhu a všecka, ať jsou jakákoli, trápí lidi. Činí se různá opatření, ale výsledek tu není, vše dál trvá.
Pán mi odpověděl, kde je příčina. Základem všeho života je láska. Jak ji však lidé pojímají? Většinou – žel jen tělesně – pro rozkoš, potěšení a jen málokdy pro pravou vážnost a ušlechtilý cíl, Bohem lidem jako vzácný dar darovaný. Nejcennější šťávy nejsou jim pro plození potomka, ale hlavně pro zachovávání, udržování síly, svěžesti, zdraví. Marnivým, chvilkovým potěšením lidé plýtvají, promrhávají to nejcennější, co slouží pravému životu, tím si nejvíc škodí, sobě ubližují, protože jednají PROTIZÁKONNĚ! V důsledku toho pak následují všeliká různá zla, ať jim říkáme jakkoli. To si, žel lidé neuvědomují a naříkají, hledají odstranění toho zlého všude jinde venku, jen ne u sebe samých a přece jen v každém z nás tkví to nežádané a není nikde jinde a taky jinak nezmizí, než zase nápravou nás samých – sebezapíráním v každém směru, cvičením se v účinné lásce k bližním, tak zlo zmizí.

A je důležité – začínat s nápravou hned při výchově dětí – učit je skromnosti, střídmosti, práci, píli, vzdělávání nejen rozumem, ale PŘEDE VŠÍM SRDCE – citu, lásky nejen k lidem, ale ke všemu životu v celé přírodě = ničemu neubližovat, všeho si vážit a tak se hlavně živit víc potravou rostlinnou, než živočišnou, převážně masitou, jak žel, nyní většinou děje, není se tedy co divit, že jsou už i děti, mládež hrubí, a to je vše následkem nemírného požívání masité, tučné potravy, (i libové maso obsahuje 20 – 30% tuku) Maso dráždí nejen žlázy, děti rychleji dospívají a pudí je to k vyžívání. To ať si rodiče dobře uvědomí a jsou dětem dobrým příkladem k ukázněnosti, střídmosti, skromnosti a pak bude zlo stále víc mizet a vše bude přicházet do pravého, správného řádu Božího, bude zavládat pravá láska, nebeským Otcem – Ježíšem Kristem, nám lidem do srdce vložená. Tam ji pokorou najdeme, spoutaného věčného Ducha uvolníme a k nejnádhernějšímu konečnému cíli – životu věčnému dospějeme.

To neříká Julie, ale Sám nebeský Otec Ježíš Kristus.
Jeho mír a pokoj i Jeho požehnání buď se všemi Vámi:
Upřímně všecky vespolek zdraví a vše nejlepší přeje z celého srdce Julie

Malá Skála 17. 8. 2008

Skutečnost přichází

2008-07-21T04:12:00.000-07:00

Tak míjí den za dnem – Ježíš, hledaje med a kořeny k utišení Svého hladu, téměř nepozoruje, že má také ještě jiné potřeby, až opět přicházejí k němu Pius a Horeb a přivádí sebou jakéhosi zcela hluboko kleslého ducha.
„Pane!“ praví Pius. „Ve vědomí, že Ti prokáži službu, přivádím s Horebem tohoto zbloudilého a ztraceného bratra! Tvrdí, že tě zná! A směje se naší pošetilosti, protože se podle Tvých slov, snažíme: býti užiteční ostatním. Tento bratr tvrdí, že Ty jsi sice Oním Vytouženým – avšak že jsi prohrál, protože jsi nepřemohl Lucifera!“
Ježíš odpovídá: „Pie, pravím tobě, pošetilci tvrdí, že mají vždy pravdu! Avšak nezáleží na tom, co tvrdím Já, nýbrž co konám! Každé tvrzení jest jen mínění, nikoliv však ještě pravý Život!“ – „Můj vnitřní Život se vyznačuje – Mým jednáním! Ajest závislý – od mého věčného otce! Co On chce, činím Já! A budu také tak dále zachovávati!“
„Tvrdil jsem tedy správně!“ praví Pius. Avšak tento zde – chce se měřiti – s tebou! – každé poučení z mé strany zůstalo bez úspěchu!“
„Milý Pie!“ praví Ježíš. „Přenechej i toto Mně! Nechtěl jsi také ty se Mnou se měřiti? – a přece jsme se stali dobrými přáteli!“
„Ano, můj milý Ježíši! Odpovídá Pius. Avšak jsme v úzkosti o Tebe! – neboť nikoli v Tvé Síle a v Tvém vědění chce s tebou on zkoušeti: nýbrž v Tvé trpělivosti! – v Tvé Lásce! a v Tvé důvěře v Boha!“ -
„Bratře!“ pravá Ježíš mírně. „Dokud máš ještě starosti o Mne – dotud Mne neznáš! A tím povzbuzuješ Mé odpůrce! Mně při tom neškodíš! – ale za to tím více sobě! Neboť to, co jest ještě v tobě starostí, má a musí se státi jistotou. Kdo Já jsem – a co já – tobě jsem! Teprve tehdy bude v tobě položen pevný základ! Na této pevnosti staň a založ své životní Dílo; při čemž Já tě budu síliti a podporovati!“
Pius: Ó, Pane! Ty mne činíš věčným dlužníkem! Ó, odpusť mně, že jsem neučinil pro tebe více.“
Ježíš: „Jdi tedy a dohoň, co jsi zmeškal – a Bůh ti to odmění! Toho ubohého, satanem však zcela ovlivněného od sebe nevyhostíme. A tak můžete zcela klidně zůstati v Mé blízkosti – a zjeví se vám Duch = Lásky – a Trpělivosti!
Pius, Horeb odstoupí od onoho posměšně se smějícího – a diví se jeho drzosti, jak tajně Ježíše pozoruje.
Ježíš však poznává: „Tento jest Mi dán na zkoušku! A v jeho srdci se probouzí přesvědčení hladu a žízně a veškerého duševního utrpení duchovní temnoty, která na něho chce z venčí dolehnouti: Nové síly se v něm ozývají! Jemu na důkaz: Věčná Láska – staví Mne před nové úkoly! A radostně zvolá:
„Otče! Jsem připraven!“

Daleko vztahuje Své rámě; v duchu objímá všechny lidi a duchy – a modle se – žehná – Zemi s jejími obyvateli.
Nyní následuje pokušení, jak jest napsáno, Bohem povolanými muži! – A potom konečně splacená daň – Zemi!
Žádná moc Země – žádná moc temnoty se nemůže již odvážiti – měřiti se s Tím – jenž se stal Mistrem!“
Mistrem všeho života! Protože On překonal vše v Sobě, co se stavělo proti Životu z Boha“.

Nyní již pro Něho nebylo nepřítele! Protože On vše pozemské přemohl! A Jeho celé nitro bylo zasvěceno Životu Lásky! - všemi nebími pronikala jásání a plesání! Neboť „hvězda betlémská“ svítila všem! Všem bytostem zvěstujíc:
„Jen v tomto Světle – a Životě – může vám vzejíti Opravdový Pokoj!“

K o n e c

Ze spisu SKVOSTNÉ PŘÍBĚHY Z POZEMSKÉHO ŽIVOTA JEŽÍŠOVA, JEŽÍŠ MISTREM V LÁSCE.

Od SELTMAN Max, více na www.Lorber.cz

MOC MODLITBY

2008-06-02T14:37:00.000-07:00

Hle, když někdo denní prací unaven, nebo vylákán jasnou oblohou a zářícím světlem slunečním, vyhledává volnou přírodu, aby se předně na několik hodin vzdálil ruchu, neb do samoty se uchýlil. Když se tak lesem a nivami prochází, tu dává svým myšlenkám volný průchod z tepla slunečního neb příjemného stínu stromů se raduje, hlubokými doušky vdechuje jarní vzduch, při tom pozoruje v celku i jednotlivostech přírodu s obdivem před mnohou květinkou a krásnou vyhlídkou zastavuje, oddávaje se tiché mluvě neměnící se přírody, když pozorováním výtvorů přírody, sloužících k jejímu udržení, veden jest k její umělecké stavbě, k její kráse a tak dále, konečně ku Stvořiteli všeho toho, který neustále, ať lidé chápou nebo ne, denně je tisícerými milostmi zahrnuje, když potom uznale a v nadšení člověk zvolá: „Jak málo je třeba k tomu aby člověk šťasten byl! “ Tehdy se modlí ke Mně, tehdy se odvrací srdce jeho od světa a modlí se aniž si to uvědomuje, neboť poznává v přírodě duchovní vládu Stvořitele, svého Otce, poznává tím sama sebe co duchovní bytost, která, ačkoli jest na úrovni hmotné, má svůj původ a budoucnost někde jinde, kam už žádné světské starosti nevnikají, kde klid a věčná láska jest trvalým vědomím, všech tam žijících. Při takové procházce cítí se člověk blízek Boha, cítí jak ho všude a stále stejnou láskou objímá, pociťuje nicotu světa a chápe, že v rozjímání o jediné květince, v zahloubání se do její stavby jest ukryto tolik duchovního, tolik líbezného, kolik tam mohl vložiti jen Bůh, který všeobjímající láskou všechny své děti tvory a bytosti k sobě vine.

Buďte ujištěni, že takový člověk se modlí, ano modlí se vroucně ke Mně, učí se Mne milovati, jest se svým osudem spojen a vrací se do svého domova jako zcela vyměněný.
Tak bychom se měli modliti od rána do večera a vše co nás potká, co se přihodí, odvozovati z božského vědomí z duchovních účelů; potom už nikoho nepřekvapí události, jež by ho mohly k zoufalství přivézti, zarmoutiti na delší dobu, neboť poznává, že vše jest k dobrému i když to má zdání neštěstí.

MODLITBA PÁNĚ .

Milý Otče náš, Jenž jsi v nebích posvěť se vždy a věčně jméno Tvé!
Přijď k nám Tvé Království Života, Světla a Pravdy a zůstávej u
nás! Buď jedině svatá a nejspravedlivější vůle Tvá mezi námi lidmi
na této Zemi, tak jako ve Tvých nebích mezi Tvými dokonalými anděly!

Na této Zemi však dej nám chléb vezdejší! Odpusť nám naše hříchy
a slabosti, jakož i my budeme vždy odpouštět těm, kteří se prohřešili
proti nám! Nedej na nás přijít pokušením jimž bychom nemohli odolat
a osvoboď nás od všeho zla, do něhož se může člověk dostat následkem
příliš mocných pokušení tohoto světa a jeho zlého ducha, neboť Tvá jest,
ó Otče v nebi všechna moc, všechna síla, všechna energie, všechna
velebnost, nádhera a sláva a všechna nebe jsou jich plná od
Věčnosti do věčnosti. Staň se! =(Amen)

TO JSEM UČINIL PRO TEBE
CO UČINÍŠ TY PRO MNE ?

www.Lorber.cz

Ježíšova slova k rozjímání

2008-05-26T15:26:00.000-07:00

Nemoci všeho druhu Bůh nesesílá úmyslně, nýbrž je pouze připouští jako léčivý prostředek pro duše, aby se odtáhly od světa. VEJ sv. 6, 55.

Bůh sice stvořil svět a na jeho všemohoucnosti závisí všechno bytí, ale jemu záleží především na pravém vnitřním životním vývoji a na co možná největší samostatnosti a vlastní síle každého člověka. A to může Bůh způsobit pouze tím, že se co nejvíce odloučí od světa a jen lehce vdechuje svého Ducha do lidského srdce. VEJ sv. 6, 204.

Ten, kdo Mne hledá v Mém díle a v Mých znameních, má velmi těžkou a namáhavou práci a snadno pod tímto těžkým břemenem ochabne; kdo však hledá v lásce, nalezne Mne v sobě brzy a snadno jako sílu veškerého života. VEJ sv. 8, 214.

Neslibujte nikdy nikomu, co později nemůžete nebo z určitých důvodů nechcete splnit; nebot' vpravdě: nic nepřijme člověk s takovou hořkostí a tísní jako slib, který později mlčky nebyl dodržen. Kdyby nebyl dostal žádný slib, nebyl by se na něj spolehl a byl by podnikl něco jiného, čímž by si byl zajistil pomoc. VEJ sv. 5,137.

Eliášovi usilovali lidé o život a on musel uprchnout do vzdálené země. Skryt v jeskyni, modlil sek Bohu, aby se mu jen jedenkráte ukázal, potom že radostně v horské jeskyni zemře. A tu zaslechl hlas, který pravil: „Postav se tedy do vchodu jeskyně, nebot' půjdu kolem!" Prorok šel ke vchodu do jeskyně a čekal, až Bůh půjde okolo. A hle, zatímco prorok čekal, přišla mocná bouře a táhla tak divoce kolem jeskyně, že rozvířila celá skaliska jako plevy. Tu mínil
prorok: „To tedy byl Bůh! V mocné bouři jest Bůh, a tak se lidem dává poznat!" Ale tu k němu promluvil hlas: „Mýlíš se! V bouři Bůh nebyl. Jen čekej, Bůh půjde kolem! " A prorok čekal. A hle, brzy po bouři táhl kolem mocný ohňový sloup, převeliký oheň, a prorok pravil: „V ohni tedy se nám lidem zjevuješ, Bože!" A opět pravil hlas: „Nikoliv, ani v ohni nekráčel Bůh kolem tvé jeskyně. Ale čekej! Teprve nyní bude Bůh kráčet kolem." A prorok čekal a třásl se strachem. A tu proletěl kolem jeskyně lehký vánek, a v tomto lehkém vánku byl Bůh. A tu promluvil hlas, opět: „Ten, kdo chce spatřit Boha nechť ho hledá v lásce, pokoře, vlídnosti, trpělivosti a slitování; kdo Ho hledá jinde, jinými prostředky a na jiných cestách, ten Boha nikdy nenalezne!" A slyšte, co onen hlas pravil velkému prorokovi, to vám pravím i já! Budete-li Boha hledat na této cestě, naleznete ho. VEJ sv. 7, 100.

Nikde neexistuje zvlášť' stvořené nebe ani zvlášť stvořené peklo, nýbrž to všechno pochází z lidského srdce; a tak si každý člověk připravuje ve vlastním srdci, podle toho, zda činí dobro nebo zlo, bud' nebe nebo peklo, a podle toho, jak věří, chce a jedná, bude též žít dle své víry, z níž byla živena jeho vůle a stala se pak činem. VEJ sv. 2, 8, 7.

Nedívejte se svýma tělesnýma očima ani vzhůru ani dolů, chcete-li poznat pravou tvář a podstatu nebe, jež jest říše Boží, nýbrž zaměřte oči své mysli do vlastního vědomí životní lásky. Tam nebe spatříte, a to všude, ať' budete na kterémkoli místě Mého stvoření, ať' na této zemi nebo na jiné. Nebot' tvář nebe se zformuje ze základu vašeho života, podle toho, jaký bude dle Mého slova a vašich dobrých činů.-Teprve skrze takové vlastní nebe dospějete pak také do Mého věčného a nekonečného nebe. VEJ sv. 8,18.

Více na www.Lorber.cz

Nauka o reinkarnaci. Učení o převtělování duše v řadě lidských životů.

2008-05-22T03:54:00.000-07:00

Origenes byl zastánce nauky o znovuvtělování duše stejně jako Tertulián, Rufinus, Klement z Alexnadrie, Nemsius, Synesius, Hilarius a Řehoř z Nyssy. Ten napsal: „Pro duši je přirozenou potřebou, aby se několikerým životním průběhem čistila.“ Ruffinus ve svém dopise Anastasiovi ujišťuje, že víra v opakování životního běhu patří k společnému jmění církevních Otců a zasvěcenců, jež se předávalo jako stará tradice. Církevní učitel Augustin se táže: „Nežil jsem už v nějakém jiném těle, než jsem byl v těle své matky?“

Církevní Otec Jeroným napsal ve svém dopise Demetriovi, že nauka o reinkarnaci byla mezi prvními křesťany tajně sdělována vybraným.
Podle Osthagenova zjištění byla nauka o reinkarnaci v povědomí vůdců prvotních křesťanských obcí samozřejmostí. To se změnilo kolem roku 540. Na koncilu v Cařihradu, svolaném císařem Justiniánem, byla tato nauka z jeho podnětu v roce 538 odsouzena.37 Tento křesťanský císař zcela ovládl církev a dal vsadit papeže do vězení. V roce 543 dal papež Vigilius – pravděpodobně pod nátlakem – potvrdit císařem vyhlášené odsouzení Origena, který tuto nauku zastával. Justinián z politických důvodů ustoupil tlaku mocných mnišských řádů, poněvadž mohl ještě potřebovat jejich přízeň.39 Navzdory těmto opatřením, v nichž pravda nehrála žádnou významnou roli, byla nauka o převtělování až do středověku známá.

Že ještě i ve 20 století byla nauka o převtělování v nejvyšších kruzích katolické církve nejen známá, ale bylo na ni pohlíženo jako na přijatelnou, vyplývá z vyjádření belgického kardinála primase Merciera v jeho díle Psychologie. Jako premisu pro svůj názor kardinál předpokládá, že duše si uchovává vědomí své osobnosti a že existuje koncový člen znovuvtělování a pak prohlašuje toto: „Pokud jde o tuto výjimku, nevidíme, že by rozum sám o sobě tuto nauku měl za nemožnou či s jistotou ji považoval za nesprávnou.“
Zřetelněji nemůže kardinál římskokatolické církve v tomto případě svůj souhlas s uvedenou naukou vyjádřit. Kromě toho se mohl domnívat, že širokým masám věřících, které se drží toho, co církev hlásá jako schválenou pravdu, se jeho kniha sotva dostane do rukou.

Když Ježíš řekl: „U mého Otce je mnoho příbytků“, nemohli posluchači tušit, co ta slova mají znamenat. Nové zjevení nám v tomto směru poskytuje hluboký pohled, jak už to dokazují předchozí citáty. Bůh však má ještě další možnosti, jak dosáhnout pomalého zrání duší, a patří k nim i opětné vtělování duše do jiného těla k opakované zkoušce a k dalšímu vzdělávání duše. „Nikdo přece nechce tvrdit“, říká se v Novém zjevení, „že je možné v tomto krátkém pozemském životě dosáhnout dokonalosti, která ho už docela přiblíží k Bohu“
(VEJ XI. 26). Je při tom potřeba myslet především na divoké a polodivoké národy, které tisíce let před Kristem a po něm chodily po tomto světě. Ale to, co bylo řečeno, platí také pro všechny lidi vůbec. Znovuvtělení neprobíhá podle NOz vždy na této zemi, naopak, většina reinkarnací se odehrává na jiných nebeských tělesech, která jsou rovněž obydlená, i když se výslovně říká, že tam panují poměry, při nichž by pozemský člověk už po pár minutách přišel o život. Doslovně se říká: „Lidé na jiných světech tedy musí stavu existovat pouze v podmínkách, na které jsou odkázáni“ (VEJ VI. 192, 8). Zjištění, že na jiných planetách jsou zcela jiné poměry než na zemi, není podle toho žádným argumentem pro jejich neobyvatelnost.

Nové zjevení také informuje o tom, že nauka o reinkarnaci u asijských národů je zcela zkažená. Podle učení tamních kněží se může lidská duše znovu vtělit i do těla zvířete. To je podle NOz vyloučeno. Na rozdíl od zvířat a také od pralidí a předlidí má v duši božskou jiskru a jeho duše se proto nemůže znovuzrodit s tělem zvířete. NOz odkazuje na to, že starověké národy, mimo jiné i Řekové a Indové, věřily ve znovuvtělování. „Avšak“, uvádí se dále, „tato všem praotcům země dobře známá pravda byla postupem času vlivem původní hamižnosti učitelů lidu a pozdější ctižádosti a panovačnosti kněží docela převrácena, neboť pravý druh putování duši jim nepřinášel žádné oběti a poplatky a tak připustili, že lidská duše trpí návratem do těla zvířat a od tohoto utrpení jim mohli pomoci jen kněží“ (VEJ X 22, 8). (Vidíme tu analogii k nauce o odpustcích katolické církve ve středověku, která za doby Luthera byla nezanedbatelným zdrojem příjmů.)
„Tímto způsobem vzniklo mnohobožství, veškeré pohanství a docela zvrácená víra ve stěhování duší a v tisíce a tisíce hrozných hloupostí. Pokud Bůh vždy posílal takto zaslepenému lidu pravé učitele, pořídili jen málo, neboť v lidské duši na této zemi musí být zachována svobodná vůle, bez které by se stal člověk zvířetem, a tak je třeba mít s lidstvem trpělivost a ponechat jeho větší část přijít k většímu světlu v jiných světech. Běda však všem falešným učitelům, kněžím a prorokům, kteří starou a čistou nauku sice znají, ale z chtivosti a touhy po moci ji lidem tvrdohlavě zamlčují. Jednou neujdou soudu mého hněvu!“ (VEJ X. 23, 9-10).

Ježíš dal svým učedníkům ještě celou řadu informací o převtělování. Následuje několik citátů z Nového zjevení: „Kdo z vás je schopen něco pochopit, ať ví, že na tuto zemi sestoupily duše také z jiných světů a také děti hada. Jednou už zemřeli a mnozí již několikrát, přijali však ke svému zdokonalení opět tělo.
Slyšeli jste již často o putování duší. Vzdálený Východ v ně ještě pevně věří dodnes. Ale tato jejich víra je velmi znečistěná připuštěním, že lidské duše se vracejí do těla zvířat. Ani zdaleka tomu tak není. Že lidská duše na svou úroveň postupně dostává shromažďováním prvků z minerální, rostlinné a živočišné říše, to už jsem vám z větší části ukázal, a také jak se to ve stanoveném řádu děje. Avšak zpátky neputuje žádná ještě nedokonalá lidská duše, leda do duchovní střední říše vnějších jevů k jejímu pokoření a k poskytnutí možnosti zlepšení. Pokud se toho dosáhlo v určitém stupni, který nelze pro nedostatek vyšších schopností překročit, pak může taková duše přejít z čistě tvůrčího potěšení na nějaké jiné nebeské těleso, to znamená do jeho duchovna, ale také, pokud si to přeje, může znovu vstoupit do lidského těla na této zemi. Touto cestou si může osvojit vyšší schopnosti a díky jim dosáhnout dokonce Božího dětství.

Tak putují i z jiných světů duše do lidského těla na této zemi, aby si v něm osvojily nesčetné množství duchovních vlastností, které jsou potřebné k dosažení Božího dětství.
Poněvadž tedy tato země je školou, proto také s ní jednám s takovou trpělivostí, ohleduplností a shovívavostí. Kdo z vás to může pochopit, ať to přijme, ale ponechá si to pro sebe, protože nemá být dáno všem, aby pochopili tajemství Božího království. Najdete-li však někoho, který je dítětem pravého Ducha, tomu postupně můžete všechna tajemství zjevit, avšak také jen pro něho samého. Neboť si přeji, aby správný člověk si to podle mé nauky získal svou vlastní pílí“ (VEJ VI, 61 2-6). (Pravil Ježíš ke svým učedníkům:)
„Za jak veliké neštěstí se považuje na tomto světě, je-li tu někdo usmrcen, ale za mnoho tisíckrát horší se na onom světě považuje, je-li nějaká tam jiř jsoucí duše, přinucen zase se někdy, vrátit do svého smrtícího páchnoucího a těžkopádného těla!“ (VEJ IV. 243,7)
„I kdyby duše pracovala na svém zdokonalení sebedéle, zůstává jí její vlastní pra-Já a jako takové se bude navěky nezměnitelně poznávat, a v tom je přece více útěchy, než když by se celá rozpadla a přešla a přešla do jiného jedince...“ (VEJ IV. 136, 6).
Ježíš říká jednomu Řekovi: „Hleď, to už je dvacáté nebeské těleso, na kterém žiješ v těle“ (VEJ I. 213, 1). „Ale jak jsi téměř nekonečnou dobu (předtím) existoval jako čistý duch (před pádem Lucifera, pozn. spis.) v plném bytí a jasném sebeuvědomění, kdy jsi žil v nekonečném prostoru s nesčetnými jinými duchy a v plné síle blaze užíval svobodného života“ (VEJ I. 213, 1).
„Nyní jsem (tím že jsem se stal člověkem, pozn. spis.) otevřel dveře k (věčnému) životu nejen pro ty, kdo teď žijí na zemi, nýbrž i pro všechny, kteří už dávno nejsou. A mnoha dávným hříšníkům bude dáno projít někde znova krátkou zkouškou těla“ (VEJ VI 65, 2).

„V současnosti (za času Ježíše) žijí na této zemi lidé již po sedmé, a vede se jim sedmkrát lépe. Budou však muset projít ještě lehkým tělesným přesunem několik nebeských těles, než budou přijati do čistě duchovní oblasti, kterou vy nazýváte ‘rájem’. Do pravého, vnitřního nebe odtud vede ještě mnoho stupňů. „ (Hi II. s. 446).
„Z toho všeho si nyní můžete dostatečně jasně vyvodit, jak Bůh může na svých cestách, které smrtelník nikdy neprobádá, přivést k pravému životu a světlu i duši, která by se vám zdála hodná zavržení“ (VEJ V. 232, 13).
„Ale nyní jsem to také ukázal jen vám (apoštolům, pozn. spis.), protože máte potřebnou schopnost to pochopit. Ostatním lidem to nemusíte předávat, nýbrž jen aby věřili v mé jméno a zachovávali Boží přikázání, protože ta jsou pravými přikázáními lásky“ (VEJ V 233, 3).

Z knihy Prorok Jakub Lorber oznamuje příchod katastrof a pravé křesťanství. Více na www.Lorber.cz

1. Na počátku bylo slovo a slovo bylo u Boha a Bůh byl to slovo.

2008-05-09T04:49:00.000-07:00

1. Na počátku bylo slovo a slovo bylo u Boha a Bůh byl to slovo.

Tento verš měl už velmi mnoho mylně vysvětlovaných a různě pojímaných výkladů. Tohoto textu používali dokonce i popírači Boha, aby tím jistěji s jeho pomocí mohli i popírat Božství. Hlavní důvod pro neporozumění takovému textu spočívá v nedostatečném a nesprávném překladu z prajazyka do jazyků současné doby. Ale tak je to dobré. Neboť, kdyby duch takových textů nebyl skryt, tak by nejsvětější v něm bylo dávno znesvěceno a to by bylo největším zlem pro celou zemi. Tak se hlodalo jen na kůře a nemohlo se dospět k živé svatyni.

Nyní je ale na čase ukazovat pravý vnitřní smysl takových textů všem, kteří jsou hodni toho se zúčastňovat. Ale nehodným to má přijít draze, neboť při takové příležitosti nedávám se sebou žertovat a nějaký obchod sjednávat, přijímat.
Po této nutné předběžné poznámce se nyní vysvětluje. Jen k tomu ještě připojuji a říkám: Zde je k porozumění jen vnitřní, duševně-duchovní smysl, ne ale nejvnitřnější, nejčistší nebeský. Ten je příliš svatý a může se pro svět neškodně udělovat jen těm, kteří jej svým chováním v životě podle slova evangelia hledají. Ale pouze vnitřní, duševně-duchovní smysl se dává snadno nalézat, mnohdy už správným, časově odpovídajícím překladem a to se má ukázat při vysvětlení prvního verše.
Nesprávný a vnitřní smysl zahalující je výraz „na počátku“, neboť tím by bylo možno popírat a v pochybnost uvádět věčnou jsoucnost Božství a to se už i dělo.

Ať ale zní správný překlad : V prazákladě nebo i v prapříčině (všeho bytí) bylo světlo (nebo velká svatá tvůrčí myšlenka, bytostná, podstatná představa). Toto světlo nebylo jen v Bohu, nýbrž i u Boha = světlo vystupovalo jako bytostně ohledatelé z Boha a tím nebylo jen v něm, ale i u něho a jistým způsobem obtékalo praboží Bytí, čímž se jeví už položený základ k někdejšímu ztělesnění Boha.
Kdo nebo co bylo toto světlo, tato velká myšlenka, tato nejsvětější představa všeho budoucího, bytostného, nejsvobodnějšího bytí ? Byl to jen Bůh Sám, ježto v Bohu, s Bohem a z Boha Se v Sobě Samém představoval jako věčně nejdokonalejší bytí. A tak může tento text znít také : V Bohu bylo světlo, protékalo a oblévalo Boha a Bůh Sám byl světlo.

Úryvek ze spisu "O vnitřním Slovu", kapitola ZJEVENÍ PRASLOVA, Janovo evangelium.

www.Lorber.cz

Výklad Janova Zjevení podle Nového Zjevení

2008-05-06T15:34:00.000-07:00

Mnoho učenosti bylo vynaloženo, aby Zjevení Janovo a také některé texty Matoušova evangelia, které se vztahují na konec časů, byly rozluštěny. V Novém Zjevení jsou podávány k tomu bohatě objasňující vysvětlivky. „Nikdo nenašel správný klíč, který odmyká knihy svatého Slova." „pokud člověk výklad nebo duchovní smysl slov - což se nazývá porozumění - nevnímá, je zbytečné, chtít Má slova v nejvnitřnějším smyslu pochopit." (Wiederk. 99 v německém znění)

„Naleznete v tomto Zjevení Janově jen symbolické obrazy. Najdete „hněv Boží“,
„pohromy“ a ještě mnohé, co v oné době samo bývalo u proroků častěji užíváno, ale doslova nemělo být pochopeno. Já, Bůh Lásky, nemohu projevovat ani hněv, nenávist ani pomstu, co vůbec není možné, ačkoliv Já jako Bůh náhlým zničením nebo morálním nátlakem mohu všechno uvést do správného pořádku." (Wiederk 100 - německého znění)
Z toho vyplývá, že ve všech spisech Starého i Nového Zákona je mnohé obsaženo, co není tak míněno, jak naznačuje doslovné znění, ale přiměřeně pojetí oné doby přesto obsahuje provždy veliký zárodek duchovního (smyslu) (Wiederk. 100f. něm.vydání)
„Například zvuky pozounů odpovídají morálně-duchovním změnám, které se dějí v lidské mysli, jakmile dvoubřitý meč pochybnosti zasáhne a podezření nevěry rozkomíhá své důtky." (Wiederk, 109)

Stejně objasňuje Nové Zjevení také 24. kapitolu Matoušova evangelia o konci času, který církvemi byl mylně ztotožňován s koncem světa. „Nemůžete si nic bláznivějšího myslit, jako že snad na hvězdnatém nebi bude spatřen tak zvaný Krucifix." (Hi L str. 337, 2 - německého vydání) „Znamení „Božího Syna“ je stejně významné s nově v této „církvi" probuzenou láskou se všemi jejími nebeskými atributy, jako jsou milosrdenství, trpělivost, mírnost, pokora, oddanost, poslušnost a snášení všech obtíží kříže. Hleďte, toto živoucí znamení Syna člověka se objeví na nebi vnitřního, věčného života a nebude usmrcovat, ale nesmírně oživovat." „Pod „nebem“ jest rozumět celé pravdě víry z toho slova, které je „církev“ v její pravosti." (Hi I, S. 338,.8 u. 9)

Stejně jsou objasněna slova u Mt 24, 30: „Pak uzří všichni Syna člověka přicházeti s velkou mocí a nádherou". Pod tím je třeba rozumět „živoucí Slovo v srdci člověka nebo Mou věčnou Lásku v plnosti a ta je „velkou mocí a nádherou“. A to jsou ta „oblaka nebeská“, nekonečná Moudrost Sama v tomto živoucím Slově. Tak tedy to je krátký smysl tohoto textu Písma." (Hi L 5,.338, 11) „Stojíte ve velké době přechodu." (Wiederk. 71) „Bude vás osvětlovat, aby na dlouhé vlně tam a sem muselo nastoupit rozhodnutí, kde určitě bude, kdo je vítězem a kdo poraženým. Tato doba jde jí nyní vstříc." (Wiederk.115)

„Když všechny duchovní i materielní války ustaly, pak Mně budou všichni snadno rozumět a také ochotně plnit Mé příkazy, které začínají láskou k bližnímu a končí láskou k Bohu." (Wiederk. 115)
„Bude pak také jen jedna církev a jeden pastýř a jedno stádo." (Wiederk. 115) „Tato doba je ve Zjevení Janově pod názvem „Tisíciletá říše“ nebo „Nový Jerusalem." (Wiederek. 114)

Ze spisu "Prorok Jakub Lorber oznamuje příchod katastrof a pravé křesťanství" od
Kurt Eggenstein.

Více na www.Lorber.cz ... .

„Ztracený syn“. Původ člověka z padlých prvotních duchů

2008-05-02T03:49:00.000-07:00

V Písmu svatém není žádný verš a žádná kapitola, jež by mohly obsahovat něco většího, než podobenství o ztraceném synu. Také nebude snadné uvést místo, které by bylo obtížnější k porozumění, jak toto“ (Hi I s. 306).

„Celý ten nekonečný a pro vás věčně neuchopitelný příběh o ztraceném synu vězí ve jménu ‘Lucifer’. Pomyslete, že téměř celé dnešní lidstvo není ničím jiným než údy tohoto ‘ztraceného syna’, a to jmenovitě ti lidé, kteří pocházejí z neblahé linie Adamovy. Tento ‘ztracený syn’ zneužil a promarnil veškerou patřičnou způsobilost, a to na dobu, která je podle vašich pojmů nekonečná“ (Hi I. s. 307).

„Ztraceným synem’ se rozumí však také každý jednotlivý člověk“ (Hi I. s. 315).
Konečně se pod tím rozumí i celý vesmír s miliardami galaxií, majícími každá kolem 50 až 100 miliard sluncí. Podle údajů Nového zjevení představuje vesmír při pohledu „zvenku“ „celou lidskou postavu“ a „tak jak je ji nikdo kromě Mne ve skutečnosti nemůže spatřit“ Hi I s. 312).

„Božství uchopilo Luciferovu bytost ve všech částech, vzalo veškerou specifickou podstatu, vytvořilo z ní nebeská tělesa v celé nekonečnosti, obklopilo ducha této nekonečné duše bytí mocnými pouty a svázalo ho do hloubky hmoty“ (EM, s. 159).
„Tento kosmický člověk, kterého tu vidíte, není nic víc a nic méně než ‘ztracený syn’, který je v každém jednotlivém znovuzrozeném člověku opět nalezen.“ „Ale nesmíte si myslet, že tento padlý Lucifer se jako celek znovu navrátí. Kdyby to bylo skutečně možné, nebylo by došlo k žádnému hmotnému stvoření. Avšak v každém jednotlivém člověku, který žije podle mého slova, a bude prostřednictvím slova a vykoupení znovuzrozen, bude tento ztracený znovu nalezen (tzn. jeho podstatná část) a vrátí se do velkého otcovského domu“
(Hi I s. 314).

Více na Lorber.cz - spis "Prorok Jakub Lorber oznamuje příchod katastrof a pravé křesťanství" od Kurt Eggenstein.