Moc Modlitby

Co se týče neštěstí hmotných, vzniklých ztrátou majetku, neb nezasloužených utrpení způsobených jinými lidmi, jest si prvých člověk sám vinen, když na hmotném příliš ulpívá a proto se mu zdá často ztráta nenahraditelnou tam, kde by nerad některé ze svých navyklých potřeb postrádal; ono druhé, křivdy nespravedlnosti, též ztráty jinými lidmi způsobené svědčí rovněž o znalosti světa, který přeceňoval. V obou případech všechny modlitby ke Mně jsou předně rovněž okolnostmi vynucené a nemají žádného jiného účelu, než-li obnovení dřívějších světských poměrů, při čemž mám podati Já svou pomocnou ruku, zatím co právě oddálení Mé ochranné ruky přivádí člověka často i proti jeho vůli na Duchovní cestu, kde ho právě Já míti chci!

Již často jsem vám říkal, že v celé tvorbě se nic bez určitého „proč“ nejeví, že vše navzájem souvisí jako řetěz, jako příčina a účinek. Tato souvislost projevuje se jak ve velkých zákonech světů, tak i jednání lidí, v poměrech a událostech při soužití mnohých, při čemž však Já, aniž bych svobodnou vůli člověka v čemkoli zkracoval, vše co se odehrává, používám a využívám k svým účelům a to tak, že i při zdánlivě největších ztrátách a neštěstích musí prvně ukázati duchovní princip pokroku. Neboť právě ona modlitba, k níž byl člověk dohnán jest budíčkem, i když zrovna ne dobrovolným, za to však velmi užitečným k podpoře nového duchovního života tam, kde duše člověka se příliš zapletla do hmotného života světského.


Úryvek ze spisu "Moc modlitby aneb jak se máme modlit", přijal MAYERHOFER Gottfried.