219. ŽIVOT JULIA CÉSARA NA ONOM SVĚTĚ.

1) (Pán:) „(Julius César:) „Byl jsem tím velice potěšen a odebral jsem se, se svým přítelem ku břehu jezera. Lodník vystoupil brzy na břeh a pravil: „Tam nahoře na břehu jezera vpravo. je ještě jedno neblahé bahnisko, v němž se ještě zdržuje všeliká zlá havěť, která občas znečišťuje vzduch této krajiny. Tento močál vysušte! Vnášejte do něho tak dlouho dobrou půdu, až bude bažinatá bezvýznamná louka vyplněna a tím tuto vaši krajinu značně zlepšíte a budete tím mít o úrodný kus země více!“ Přítel a také já jsme mu s radostí poděkovali za tuto radu. Poté rychle opět odplul a my jsme se dali ihned do opravdu těžké práce.
2) V domě bylo nám k práci doporučeno také ihned nutné nářadí. Chopili jsme se ho se vší chutí a radostí, šli jsme na označené místo a začali pracovat. Ale při pohledu na značnou bažinu zmocnila se nás nicméně bázeň a úzkost; neboť bylo tu takové množství všeliké ohavně vypadající havěti, že jsem řekl příteli: „Poslyš, nežli vysušíme to bahno, uplyne na Zemi nejméně sto plných let!“
3) Pravil poté přítel: Co je nám tu po uplynulých ročních dobách Země! Zde takový čas není, neboť zde trvá jeden a týž stejný věčný den a náš čas spočívá v naší vůli. Tento močál je však jen nutný zjev tvé vnitřní na tvém srdci ještě ulpívající nečistoty a je zde .především tvou úlohou, abys se od ní očistil vážnou vůlí a trpělivostí, které jsi na Zemi vůbec neznal. Já ti však chci pomoci a tak bude také tento hnusný močál brzy a snadno proměněn v úrodnou zemi!“
4) Když jsem to zvěděl, zpevnil jsem svou vůli a jal jsem se, se vší trpělivostí pracovat. Z počátku se zdálo, jakoby se močál nechtěl věčně nikdy naplnit; ale ponenáhlu se ukazovalo, že jsme nepracovali nadarmo a tak byl neblahý močál brzy úplně vyplněn dobrou zemí, havěť byla tíhou země umačkána a navěky pohřbena a získali jsme dobrý a krásný kus země a brzy jsme tam založili nové chatrče, které udržujeme pohotově pro příchozí cizince, kterým většinou stále pomáháme tak, jako mně stále pomáhal známý přítel.
5) Lodník však byl od té doby již několikrát u nás a oznámil nám vždy opět nové práce, které jsme také vykonávali a kterými jsme proměnili naši krajinu v opravdový ráj. Bydlím tam doposud a netoužím po něčem vyšším, krásnějším a lepším. Zanech tedy na tomto světě všeho, co je tu pozemsky velkého a hodnotného; neboť u nás mají cenu jen opravdu ušlechtilá a dobrá díla a skutky“
6) Pravil poté zcela zaražen přísný vysoký radní pán duchu Julia Césara: „Kdepak je pozemsky ona tebou nyní věrně popsaná krajina?“
7) Pravil Julius César: „Na této Zemi není sice nikde popsaná krajina, může však místně nicméně být také všude; neboť kde jsem já, tam je také ona krajina. Já jsem ponenáhlu poznal, že místo, krajina a vše, co mě v našem světě obklopuje jako zdánlivě neživotná hmota, vyrostlo ze mě - jakoby jaksi strom ze země – anebo li: já sám jsem tvůrce světa, který obývám. Já i moji přátelé, jsoucí stejné lásky, stejné vůle a tedy také stejného způsobu myšlení, obýváme proto také stejnou krajinu; ale na témž místě mohou také ještě nesčíslně mnozí jiní duchové bydlet a to každý v jiné krajině. To je ten velký rozdíl mezi námi duchy a vámi ještě pozemskými lidmi.“


Úryvek ze spisu Velké Evangelium Janovo, díl 7.

www.DuchovniKnihovna.cz

Cesta Domů

Když se člověk vrátí ke své podstatě, k svému Božstvu, když se z tohoto světa, od potravy pro prasata, vrátí do Otcovského domu, najde sám sebe. I když zpustlý, otrhaný, ale vrátil se k životu a Otec ozdobí svého ztraceného syna, který lituje svého hříchu, který se navrátil domů z bojiště tohoto světa chudobný, ale přece jako vítěz. To je stav, který nastane, když člověk překoná sám sebe a ožije v něm Bůh, ne tento svět. Otec si ho s láskou přivine na prsa, oděje do nádherného šatu a svou láskou pozvedne výše než spravedlivé. Vždyť kdo by nemiloval toho, kdo zemřel, a hle, vstal z mrtvých? Celý nebeský zástup se raduje, a to je svátek v nebi, když se zbloudilec vrátí domů, do příbytku lásky, do Světla. Kdo by se z toho neradoval? Jen pán tmy se netěší, neboť se stal o jednoho chudším, a tak postupně ztrácí svoji vládu nad svými poddanými.
Dost bylo času, aby se někdo vrátil ze své bludné cesty domů a našel pokoj v Otcově domě.


Listy Otce 3

www.DuchovniKnihovna.cz

Developerský magnát Passer: Díky smrti našeho miminka jsem si našel cestu k Ježíši Kristu

Pane Passere, jste poměrně úspěšný podnikatel, zabýváte se hlavně realitním developerstvím. Zároveň neskrýváte svůj vztah k Bohu. Můžete popsat, jak dnes podnikání v tak dalo by se říci krutém a nespravedlivém terénu, jako v ČR nyní máme, jde dohromady s Bohem a v čem vám vaše víra v něj pomáhá ve vaší profesi?

Mnoho z biblických postav byli podnikatelé. Velikáni jako Abrahám či Job dosáhli i v podnikání pozoruhodných výsledků. A nejinak tomu bylo a je i v křesťanské éře. Pokud je člověk věrný Bohu, může podnikat eticky čistým způsobem s vědomím, že jeho firma patří ze 100% Ježíši Kristu a on je pouhým správcem, od kterého se žádá, aby byl shledán věrným. To je i můj přístup k podnikání.

Víra mi v mém podnikání pomáhá především v tom, že nejsem sám. Je-li Ježíš Kristus vaším partnerem i v pracovním životě, nemáte se čeho obávat. Od vás se pak žádá pouze následující. Vykonávat vaší práci s maximální čestností , kompetencí a celkovou profesionalitou. Vaše práce je pak součástí vaší služby Pánu Bohu a lidem.


Celý rozhovor naleznete zde.

Na počátku bylo Slovo

Na počátku bylo Slovo a Bůh byl Slovem a vše, co žije, vzniklo z Něho (Jan 1,1)


Vzniklo tedy celé jsoucno ze Slova? Pokud je to tak, pak se i vy jedině skrze toto Slovo stanete bohy. Když jste to správně pochopili, můžeme začít výklad o podstatě Božství, jehož ponětí je na této zemi tak zamlžené, že se sotva najde člověk, který by pochopil Boha a Jeho moc.
Lidé neznají Boha, ani Jeho Bytost, neboť nežijí podle Slova, i když by se tak stali osvícenějšími. Tato tma nastala tehdy, když člověk nastoupil na svoji sobeckou pouť. Vybočil tím z cesty Božího řádu, čehož důsledkem bylo zatemnění duše a její pád.
Nyní, když toto dávám psát, se sotva najde bytost, která by pochopila význam Mých slov. Dokud člověk nebude žít podle Božího Slova, nepochopí ho.
Vezmeme si například zvířata. I ona si navzájem rozumí ve svém prostředí. Podobně je to u člověka. Dokud žije jako zvíře, nemůže Boha pochopit, i když je celkem možné, že je Bůh v něm. Jen tehdy se přiblíží k Bohu jako „syn člověka“, když začne ve svém nitru uplatňovat život v souladu s Božími vlastnostmi. Pak se stane Slovem, tedy Bohem, který je v úplném protikladu k tomuto světu – tmě.

Když tedy člověk začne žít životem sebezapření, a nikoli tak, jak je ve světě zvykem, právě tehdy se mu stane jasnějším nadpozemský nebeský život. V tom spočívá tajemství poznání Boha.

Lidé nemohou v sobě poznat Boha pro své zvířecí pocity. Pokolením i původem jsou lidmi – zvířaty, kteří nežijí Božím životem.
Abyste to lépe pochopili, například i zvířata jako pes, kočka, kráva a jiná se chovají podle svého určení. Každé zvířecí plemeno jedná podle toho, kam patří.
A tak jsme se dostali k tomu závěru, že na základě skutků můžeme jasně poznat lidské pokolení a původ člověka.
Když člověk – zvíře popře v sobě tento svět, svoji pohlavnost a svůj rod a začne žít Božím životem, jaký kvůli spáse hlásal Ježíš, tehdy se v něm - pochopitelně opět vyvine dosud spící Boží zárodek. Pak už bude konat Boží věci a stane se bytostí podobnou Bohu.
Bůh koná Boží věci, ale člověk – zvíře věci zvířecí, proto není člověkem, jen člověkem – zvířetem. Dávám vám to najevo takovýmto způsobem, abyste pochopili, proč člověk nezná Boha, i když je Bůh všude přítomný. Člověk Ho ve své zvířecí podstatě ani nemůže poznat, neboť nemá s Ním podobnost a nemá k němu potřebné pochopení. Velkou překážkou je venkovní tma, zatemnění, které odděluje Stvořitele od svého stvoření. Vždyť když jste chrámy Boha, tedy je ve vás určitě Bůh. Dokud nežijete Božím životem, je ve vás ukrytý. Když však už víc nebudete žít pro tento svět, ale kvůli Bohu, projeví se ve vás Slovem. Tak se i země prostřednictvím duší navrácených k Bohu změní v nebe, neboť když „syn člověka“ v sobě potlačí přírodu, bude i pánem a bude jí vládnout. Stane se tak jen pod tou podmínkou, že v sobě přemůže zvířecí přirozenost, jinak nikoli. Toto je skutečnost a přirozenost, neexistuje žádný skok ani mystický přechod.

Ze spisu Listy Otce 3.

www.lorber.cz
www.duchovniknihovna.cz

Duchovní scény ze života po smrti

Dnes se podíváme na spis "Duchovní scény". Konkrétně na "část 9", která popisuje smrt významného úředníka z předminulého století.
Spis Duchovní scény popisuje, na deseti příkladech úmrtí, jak probíha přestup duše z fyzického světa do duševního. Záměrně píši "duševního". Neboť až na poslední desátý příklad, všech devět předchozích duší, zatěžkány příliš hmotným světem, přechází jen pomalu k tomu, čím by duše měla být. Naplněna Božím Duchem.
Duchovní scény proto, že popisují vše z duchovního pohledu. Tedy tak, jak ji vidí andělé a nikoliv astrální duše!

Spis najdete zde či zde.


9. Tělesná smrt vysoce urozeného ministra

(Přijato od Pána Jakobem Lorberem 12. srpna 1847.)

Jelikož tedy také velcí páni světa musejí zemříti, proti kteréžto, pro ně nanejvýš neblahé, zvláštnosti životní nemohou dosud žádné pojišťovací společnosti založiti, neboť to při vší své politice a diplomacii nepřivedli ještě tak daleko, musel se tedy také náš ministr konečně jednou připraviti, aby zaměnil časné s věčným.
Umírání jest ovšem pro takové lidí tím nejnepříjemnějším zjevem na světě, ale na to anděl smrti mnoho nedbá; u koho shledá, že se naplnila míra náležitě odměřená, toho vezme bez milosti a bez pardonu!
Náš ministr, muž, jehož celý svět uctíval pro jeho světskou moudrost, byl v pokročilém věku uvržen na lůžko záchvatem dny, provázeným horečkou, která ho mučila po dva týdny a zhoršovala se tím více, čím více bral léků k odstranění této nemoci. Na konec, pln nevole, hrozil lékařům vězením, nebudou-li ho moci nebo chtíti brzy uzdraviti.
Ale místo aby splnil tuto vyhrůžku, upadl šestnáctého dne své nemoci do bezvědomí, z něhož se na tomto světě probral teprve hodinu těsně před svou smrtí, při čemž učinil ještě krátký odkaz svého velkého majetku, a jak už u těchto lidí většinou bývá, vzal jen velmi malý zřetel na chudé; neboť co znamená několik tisíc zlatých proti mnoha zanechaným milionům?
Tak byla také církev pro forma obmyšlena nadací, nikoli z nějaké slepé víry (neboť takový člověk má buď jen málo víry anebo docela žádnou, a vše, co koná, jest jen pouhá politika), nýbrž, jak bylo řečeno, jen proto, že to vyžaduje politický zvyk.
Po této závěti klesl zpět na své lůžko a zemřel, aniž by se byl dříve vyzpovídal a přijímal, kteréhožto úkonu si beztoho mnoho necenil. Tím však bylo s ním pro tento svět také na věky zúčtováno; proto tedy nebudeme prodlévati u jeho mrtvoly, nýbrž odebereme se ihned „na onen svět" a podíváme se, jak se tam tento převelice pyšný muž tváří!
Hleďte, už jsme tam a před námi stojí náš muž ve svém úplném státnickém úboru, a čtyři zastření andělští duchové, on však vidí jen je. Toto místo představuje přesně jeho státní kabinet, v němž si předsevzal ještě něco důležitého obstarati a vyříditi. Nyní vidí přesně ony čtyři duchy ve svém tajném kabinetě a div nepukne zlostí nad úžasnou drzostí těchto čtyř domnělých „šibalů".
Vyskočí, chopí se zvonku a chce zazvoniti; leč zvonek zvuku nevydává.
Zrada! Velezrada! „ křičí z plna hrdla. "Jak přicházíte, vy bídní ničemové, do této místnosti, jediné mně přístupné, v níž jsou zpracována a uschována státní tajemství a nejsvětější mystéria?! Nevíte, že na takovou velezradu je ustanovena smrt?! Kdo z vás odstranil srdce ze zvonku, že nyní, v tomto nejrozhodnějším okamžiku, nemůže ze sebe vydati zvuku?! Přiznejte se, zpropadení, kdo z vás byl toho původcem?"
První anděl praví: „Poslyš trpělivě s největší pozorností, co ti nyní zvěstuji! Znám zajisté onen dobrý řád, podle něhož kromě tvého krále, nesmí na světě vstoupiti do této místnosti žádný jiný člověk. Kdybys byl ještě na světě, jistě bys nás také nespatřil na tomto místě; avšak hleď, tys právě umřel tělem a jsi nyní ve světě duchů, kde jest jen jeden Pán, zatím co všichni ostatní duchové jsou bratři, dobří anebo špatní, podle toho, jak kráčeli na zemi, zda dobře či špatné! Máme tedy od Pána v povinnosti z lásky právo, navštíviti každého a nabídnouti mu své služby, je-li nám, jako ty, ještě přístupen!
Tento Jediný Pán nám přikázal, abychom ti zvěstovali a také zjevili, že zde pro tebe v tomto věčném světě přestala všecka světská čest a postavení i se vší politikou; a tato místnost, tvůj šat a všechny tyto tvé domnělé nejdůležitější státní papíry jsou pouhým klamem a výplodem tvé ještě silně k světu lnoucí fantasie a zmizí, jakmile nás budeš následovati. Budeš-li nás následovati, budeš míti snadnou cestu do opravdové, věčné Říše života, jejíž blaženosti nezměříš a nespočítáš; nebudeš-li nás však následovati, bude ti převelmi za těžko dospěti k Boží Říši života! Neboť hle, tys byl na světě z Božího dopuštění velkým mužem a měl jsi velkou moc; touto mocí se však v tobě co nejmocněji probudila láska k panování, která tě svedla k mnohému, co nebylo založeno na Božském řádu. Tato moc světská, jakož i vládychtivost, vzala ti také víru v Pána a mnohdy i lásku k bližnímu a učinila tě pro Říši Boží úplně neschopným.
Avšak hleď, Pán ví, jak těžké břímě bylo ti nésti, a má velké slitování s tebou; proto nás vyslal k tobě, abys byl zachráněn a povznesen a nikoliv, abys zahynul pro své velké břímě světské, které sis ještě sem přinesl. Nemysli zde na svůj soud; neboť v Říši svobody duchovní není soudu ani soudce, kromě vlastní svobodné vůle každého člověka !
Také nemysli na peklo; není nikde, leda v každém člověku samém, když si je byl svým zlem v sobě dříve utvořil. Nemysli však také na nebe, jako zaslíbenou odměnu za dobré skutky nýbrž tvou vůlí budiž slovo Pána Ježíše; jedině tímto slovem Ho hledej ! Máš-li Jeho, pak máš všechna nebe a zcela jinou moc z lásky, nežli jakou jsi měl na světě ze své světské chytrosti a vysokého postavení. Nyní víš vše; konej, co ti připouští tvá svobodná vůle ve jménu Pána Ježíše. Amen!"
Ministr praví: „Vskutku, vaše řeč je moudrá a jest mně zárukou, že vše je tak, jak jste mně sdělili. Také jsem si plně ujasnil, že jsem tělesně zemřel; ale že by zde byl jistý Žid Ježíš jediným Bohem a Pánem, toho nechápu; co je potom „Otec" a „Svatý Duch" ?
Hleďte, to s vlastní naukou Ježíše nesouhlasí, neboť on byl přece prvý, který všude učil jakési Božské Trojici! Proto mi promiňte, že vás tedy nemohu tak rychle následovati, jak si přejete, - leda, že byste mne o tom rychle přesvědčili !"
Anděl praví: „Bratře, to nejde tak rychle, jak si to myslíš; nejprve odlož svůj státní šat a obleč šat jiný, šat pokory a úplného sebezapření, pak nabudeš brzy nejúplnějšího přesvědčení o tom, co se ti nyní jeví ještě nepochopitelným."
Ministr praví: „Dobře tedy, převezměte mne a uveďte na pravou cestu a vymyťte pečlivě z mé duše vše světské, pak se - ukáže, jak se to má s vaší výpovědí." Nyní přistupují ostatní tři andělé, svlékají našemu muži státní šaty a místo nich oblékají ho do popelavě šedých, velmi rozedraných a poměrně špinavých, načež druhý anděl k němu praví: „Nuže, nyní jsi oblékl šat pokory; ale to vše ještě nestačí, nýbrž musíš býti také skutkem pokorný. Proto nás následuj."
Muž je následuje a hle, tu přicházejí k selskému dvorci, kde mu praví: „Hleď, zde bydlí jistý nepřívětivý muž, mající velká stáda vepřů! U něho budeš sloužiti a spokojíš se se vším, co ti za odměnu dá; a bude-li k tobě tvrdý a nespravedlivý, budeš vše trpělivě snášeti a zjednávati si právo pouze v milosti a slitování Páně.
Bude-li tě bíti, neoplácej mu to; nýbrž jako otrok mu nastav záda, podobně, jako jsi často vídal na zemi, když se ubohý voják musel ve své vojenské podřízenosti chtě nechtě položiti na lavici a snésti tvrdý, často nespravedlivý trest! Sneseš-li to vše s opravdovou trpělivostí, bude ti pak lepší soud údělem!"
Nato praví muž: „Děkuji co nejposlušněji za toto vedení! Vraťte mi jen můj státní šat, vy podvodníci; já si své cesty budu klestit sám! Podívejme se na ty darebáky! Z našince, majícího nejméně dvacet předků, chtěli by z ničeho nic udělati pasáka vepřů! Ó, kdybych byl ještě na světě, vyplatil bych vás za to, že byste na to pamatovali! Ti pobudové vydávají se dokonce za „Boží posly“; no, počkejte, toto Boží poselství vám přijde ještě draho!"
Hle, andělé mu vrací jeho státní šat a praví: „Jak chceš! Tu máš svůj pozemský šat! Nechceš-li jíti po cestách života, jdi si po svých vlastních; naše služba u tebe jest však skončena!"
Nuže, hleďte, do jaké „vody se náš muž ubírá; bude mu v ní dlouho plovati, dokud, vraceje se jako ztracený syn, nedospěje k Otci.
Střez se proto každý panovačnosti; neboť tato má vždy podobné špatné následky. - Příště jiný příklad.

Duchovní Knihovna

Duchovní knihovna je nový web, kde budeme postupně přidávat duchovní spisy a knihy. Duchovní knihovna je místo, kde najdete Slovo pro vaše občerstvení.

www.DuchovniKnihovna.cz

Na tomto a onom světě, zvláště ženám

...

Chci se blíže vyslovit: Čím měla „žena“ na této Zemi být, řekl jsem už jinde, ale jak a zda své poslání plníte, můžete samy posoudit.
Ale teď se jedná o vaše hlavní a zamilované zaměstnání v lidském životě – o parádivost. Ba, i nejstarší ženy se jí věnují, a když to dovolují prostředky, provozují ji ještě více než mladé dívky, poněvadž mládí jim dává jiné vědomí, zatímco vy, stárnoucí ženy, je chcete nahrazovat všemi silami. Smím-li se ptát, k jakým účelům? Přiznejte si to jen samy: abyste dělaly mužům choutky, které měly u vás už dávno spát.

Pohleďte nyní, Mí malí, slabí tvorové, jste všechny tak zblázněny do svého těla, že promrháváte pro sebe tolik času k parádění, udržování a zkrášlování. Dobrá, vaše tělo vás během života zaměstnává víc než vaše duše, kvůli němu jste ztratily tolik času, který byl přece jen svěřeným kapitálem, a to k lepším účelům – prospívat lidstvu, zatímco vy jste sloužily jen sobě samým, a to jen nejpomíjejícnější části – pozemskému tělu.

Hleďte. Smrtí nezhasíná ve vás tato láska, budete tedy opouštět toto bydliště velmi úzkostně. Opustíte tělo, kterému jste věnovaly tolik studia k jeho udržování. Nyní máte mít i částečné potěšení, abyste ještě dál o své tělo pečovaly, je-li to možné, zdržovaly je v jeho tlení, a když ne, dovolí se vám účastnit se částečně na jeho pozvolném rozkládání, abyste se teprve tím učily poznávat svou chybu a její celou velikost. Není to trest ode Mne, nýbrž jen přirozený následek, že duše prodlévá nejvíce tam, kde na světě měla celý svůj zájem.
Tak se lakomec má těšit radostí svých dědiců, kteří lehkomyslně promrhávají, co on nahromadil, a zoufale lomit rukama, poněvadž mu nyní chybí prostředky, aby zakročil proti tomuto zlořádění.

Tak má být mnohá krásná dáma svědkem, jak její tělo v hrobě pomalu znenáhla ztrácí nejprve barvu, pak tvar, a když za života polévala nebo potírala své tělo všemi možnými vonnými oleji, teď v rozkládajícím se těle v původní prvky pociťuje čichovými nervy vyvíjení morových zápachů, které by kolemjdoucího usmrtily, kdyby nebyl vzdálen aspoň na šest stop od této tlící Venuše.

Ó, vy ženy, které promarňujete svůj čas, svého ducha, své peníze ke zdobení pomíjivého obalu, který přece nemůžete zdržet od jeho rozkladu, které často kvůli parádě a šatu tyranizuje jiné chudé bytosti za svého pozemského pobytu! Ty vám musí sloužit. Čeká na vás těžká škola, neboť všechny tyto názory musí z vás ven, vaše srdce se musí čistě umýt pro zcela jiné, ušlechtilé, krásné pocity, než budete moci jít dál kupředu, a to ne jen Mnou a mými duchy, nýbrž svou vlastní rukou, neboť jinak jste na dlouho vypovězeny do hmoty bez ohledu na to, že se vám na jiném světě mohou vaše vášně číst z vaší tváře.
Jak dalece to můžete přivést zvrácenými pojmy a názory, kolik utrpení připravujete jiným a nakládáte kletby místo žehnání na jejich hlavy a tak obtíženy si chcete ode Mne vyprošovat „milost,“ kde jste přece samy v životě konaly tak málo milosti na svých bližních.

Musím vám vše toto říkat napřed, abyste tomu mohly vyhovět, dokud je ještě čas. Svět zde nebo tam nebude kvůli vám jiný, musíte se řídit podle něho, a ne on podle vás. Nepomáhá výmluva jako třeba: „Ach, takový svět jako onen se mi nelíbí“. Pro vás není utvořen jiný zákon než pro jiné. „Tam“ musíte jít dříve nebo později. Vaše tělo zestárne. Jako jablko. To nemůže viset stále na stromě. Padá, když je zralé a vy, pomýlené děti, padáte pro svůj zvrácený způsob života většinou ještě mnohem dříve, než jsem vám to stanovil.

Proto je tu mé napomínání ještě včas. Když muži, kteří chybili, nejsou ještě ve svém cíli a nevědí o konečném účelu na cestě života, tedy proč jsem je stvořil, najdou, a to vlastním počínáním samým, svého soudce, i jim se bude dařit podle všeobecných zákonů, a to tím spíš, čím víc budou chtít svým rozumem tyto zákony převracet. I oni se dozvědí, každý podle své osobitosti, jak daleko přišli od cíle. Ale vy, ženy, které jsem vybavil tak mnohým, vy byste chtěly ode Mne přijmout vše, jen jednoho bodu bych se však neměl dotýkat - to je vaší parádivosti. Tak by měla Má nauka víry a lásky probíhat jen tak, pokud by vám to bylo vhod. Ale poněvadž to není proveditelné, proto toto slovo zase napomíná vaše srdce, abyste podle zdání nechtěly přijímat jednostranně to měkké, když je tu i druhá strana – to tvrdé jako kámen. Nyní jsem vám předpověděl, co je vaším osudem, abyste včas pochopily tak často opakovaný Pavlův výrok: „Jak strom padne, tak zůstane ležet“.
A tak se snažte při pádu za prvé, aby byl co možno nejméně bolestný a za druhé, aby strom nezůstal věčně ležet, kam padl.
Jste zvyklé stále slyšet lichotivá slova a málo pravdy. To může být zvykem na světě, u Mne tomu tak není.

Jsem Bůh pravdy a pravda je v nejčistším smyslu nejkrásnějším světlem a v tomto světle ať jednou vaše tvář svítí, ozářena světlem Mé tvorby, abyste se tam staly v nejopravdovějším smyslu slova „anděly“, jakými byste se na Zemi chtěly stát, ale ještě nikdy jimi nebyly.
Uvažujte o tom, co vám říkám, žijte podle toho v pravý čas, a tak vás nepotká tak mnoho trpkého, a tak ani poslední okamžik loučení s touto Zemí, jakož i přechod do světa duchů, vás nepoleká, nýbrž vám přinese radost.
Co jsem vám zde dal psát, váš „doplněk,“ platí i pro mužské pokolení, zalíbí-li se mu také parádivost, neboť pak se i muži dozvědí a musí cítit, že „kde je jejich srdce, je i jejich mysl.“

U Mne nejsou žádné výjimky, v Mé říši jsou jen duchové a čistota určuje jejich hodnotu a jejich podíl na mém Já, kterému se mohou přibližovat, nebo od kterého se musí držet stále vzdáleni.
Ale poněvadž vše, co jsem stvořil, se mi chce a konečně i musí přibližovat, tak nemá chybět osvětlení jako prostředek k dosažení tohoto účelu.
K tomu jsou Má slova i činy. Chci vás poznávat – ne podle vašich slov, nýbrž podle skutků, zda chcete být „Mými dětmi“ a o to se snažit. Amen.

Ze spisu Spiritismus. Přijato Jakobem Lorberem. www.lorber.cz