Pyšné namyšlené duše však marně křičí: „Pane, Pane!“ Vždyť jen Láska v nich může slyšet modlitbu, která jim pomůže ke spáse.
Boží část probuzená v srdci jim podle míry jejich lásky pomůže kráčet dopředu. Je to Boží bytost, která se v úplnosti nachází v každém lidském srdci. Když ho však světem velmi připoutají k zemi, osvobozující pomoc přijde tížeji.
Hle, vše závisí na vašem sebezapření. Do jaké míry upřednostníte Boží věci, tolik dostanete pomoci a světla. Když je Boží království ve vás tak je ve vás i Bůh. Když si svléknete pozemské, můžete se zvedat a růst v Božích věcech.
Když se však necvičíte v sebezapírání a upřednostňujete vlastní „ego“ nikdy se nestanete Božími syny, neboť Ježíšova bytost vám pomůže jen pod tou podmínkou, když Ji v sobě necháme žít, čili Moje vůle se může uplatnit jen v Lásce, neboť naplnění slova si vyžaduje velké sebezapření, aby žila Láska.
Nyní jsem vysvětlil svoji přítomnost v každém člověku, který nežije podle vlastní duše. Mnozí volají: „Pane, buď při mně, pomoz mi!“ Denně tak ke mně vykřiknou ústa milionů, ale všichni Mne hledají venku, ve světě, modlí se ven, jakoby Mne bylo potřebné zavolat na pomoc zvenku, i když jsem o hodně blíže u všech, kteří Mě milují a dodržují Mé Slovo, nebo si Mně tím v sobě vzkřísili. Či může být nějaká pomoc bližší, než ta, která je ve vás? Pravda, ne.
Když velká síla a světlo se otvírají tomu, kdo nežije podle zákonů vlastního „já“, ale miluje kvůli Mně! Jaká šťastná je každá bytost, která Mně pochopila a denně se Mnou rozmlouvá! Jak by mohl zemřít, kdo se probu-dil k životu, když se mu v duši vzkřísila Boží vůle? Jak by mohla být mrtvá Boží vůle, když ona je životem?
Pochopte konečně, v čem spočívá pouto věčnosti. Co stvoří Bůh, to má věčný život. Smrtí je jen hřích. Pro něj musí člověk z času na čas ze-mřít, aby jako nová bytost začal napravovat svůj život a osvobodil se od smrti.
Každý kdo ve Mně věří uchová si Mé slovo, a tak ho vzkřísím v jeho poslední den, to znamená, když pomine jeho sobecká vůle a vzejde v něm Můj den, živé Světlo, neboť skrze Mne žije pro každého.
Ze spisu Listy Otce, část prvá. Přijala Johana Szatmary.
Najdete na www.CestaPravdy.net .
neděle, 13. září 2009
Miluj svého bližního jako sebe samého!
Ku přikázání Boha nadevše milovat připojil Pán druhé přikázání: Miluj svého bližního jako sebe samého!“ Bližním je každý koho vidíme v nesnázích. Láska k bližnímu je největším díkuvzdáním, které můžeme prokazovat Bohu. Naše láska k Bohu je teprve potom pravá a čistá, dochází-li svého výrazu v lásce k bližnímu, jako lásce bratrské v lásce pro vše, co stvořil Bůh.
Boha nemůžeme vpravdě milovat, nenávidíme-li bratra. Kdo tu praví, že ku blaženosti postačí milovat jedině Boha nade všecko, při tom však může před svým chudým bližním uzavírat srdce a dveře, ten jest na omylu. Milovat máme bližní, protože oni, tak jako my sami, nosí v sobě obraz Boha a jsou jeho dětmi způsobené jako my určené jako my dosáhnout v těžké pozemské tíži stejného cíle. Lidé dělají velký rozdíl mezi bližním a bližním. Mají celkem soucit jen s těmi, kteří s nimi stojí na stejném vnějším stupni. Máme se však snažit každému, kdo potřebuje naší pomoci, ulehčit podle svých sil život pozemský! Zvláště máme pomáhat tomu, kdo bez Boha osiří, a bez naděje útěchy vidí přicházet konec svých snů! Nevědoucímu máme prospět svými duchovními poklady! Máme si uvědomit, jakou hodnotu má člověk v Božím řádu! Pán nás poučuje: „Něco většího nežli Centrální slunce chová již slza sotva narozeného dítěte!“ Vše, co chceme, aby nám lidé činili, čiňme také my jim; máme jim činit to, co bychom považovali za nejlepší pro nás samé, kdybychom byli v jejich postavení!
Co darujeme, máme dávat s radostí a vlídností v srdci, ne s kyselými posuňky a ne s trpkým napomínáním jako mrzutí kazatelé vlídný dárce potěšuje srdce příjemce a naplňuje ho důvěrou k lidem a k Bohu. Pán praví: Miluj svého bližního pro své vlastní srdce, rozséváš podobné pocity do jiných srdcí, a když ihned nezačne v něm planout oheň, přece jiskří, a tato pod popelem světských vášní skrytá jiskra bývá Mnou ošetřována a časem již rozdmýchávána!“ Každý nejmenší skutek milosrdenství převáží, praví Pán, všechny velké skutky všech hrdinů světa. S těmito malými skutky lásky je tomu tak, jako když někdo špičkou jehly vyrývá své jméno do kůry mladého stromku; tu roste jméno jako strom. Všechny světy se svými nádherami jednou pominou; Ale ze skutků lásky vzniknou na jejich místě nepomíjející Slunce a Světy a budou růst a nádhernějšími se stávají ti do vší věčnosti.
Ze spisu NOVÉ STARÉ – SVĚTLO, přijato Jakobem Lorberem.
Více na www.lorber.cz nebo www.cestapravdy.net .
Boha nemůžeme vpravdě milovat, nenávidíme-li bratra. Kdo tu praví, že ku blaženosti postačí milovat jedině Boha nade všecko, při tom však může před svým chudým bližním uzavírat srdce a dveře, ten jest na omylu. Milovat máme bližní, protože oni, tak jako my sami, nosí v sobě obraz Boha a jsou jeho dětmi způsobené jako my určené jako my dosáhnout v těžké pozemské tíži stejného cíle. Lidé dělají velký rozdíl mezi bližním a bližním. Mají celkem soucit jen s těmi, kteří s nimi stojí na stejném vnějším stupni. Máme se však snažit každému, kdo potřebuje naší pomoci, ulehčit podle svých sil život pozemský! Zvláště máme pomáhat tomu, kdo bez Boha osiří, a bez naděje útěchy vidí přicházet konec svých snů! Nevědoucímu máme prospět svými duchovními poklady! Máme si uvědomit, jakou hodnotu má člověk v Božím řádu! Pán nás poučuje: „Něco většího nežli Centrální slunce chová již slza sotva narozeného dítěte!“ Vše, co chceme, aby nám lidé činili, čiňme také my jim; máme jim činit to, co bychom považovali za nejlepší pro nás samé, kdybychom byli v jejich postavení!
Co darujeme, máme dávat s radostí a vlídností v srdci, ne s kyselými posuňky a ne s trpkým napomínáním jako mrzutí kazatelé vlídný dárce potěšuje srdce příjemce a naplňuje ho důvěrou k lidem a k Bohu. Pán praví: Miluj svého bližního pro své vlastní srdce, rozséváš podobné pocity do jiných srdcí, a když ihned nezačne v něm planout oheň, přece jiskří, a tato pod popelem světských vášní skrytá jiskra bývá Mnou ošetřována a časem již rozdmýchávána!“ Každý nejmenší skutek milosrdenství převáží, praví Pán, všechny velké skutky všech hrdinů světa. S těmito malými skutky lásky je tomu tak, jako když někdo špičkou jehly vyrývá své jméno do kůry mladého stromku; tu roste jméno jako strom. Všechny světy se svými nádherami jednou pominou; Ale ze skutků lásky vzniknou na jejich místě nepomíjející Slunce a Světy a budou růst a nádhernějšími se stávají ti do vší věčnosti.
Ze spisu NOVÉ STARÉ – SVĚTLO, přijato Jakobem Lorberem.
Více na www.lorber.cz nebo www.cestapravdy.net .
neděle, 30. srpna 2009
Utrpení a strasti.
Když jsem se nyní, jako kdysi Hanna modlila a všechny své myšlenky obracela k Bohu, Svatému Tvůrci, nastalo divuplné „světlo“ kolem mně – a v krátké době také světlo – ve mně!
Zcela udiveně se ohlédnu – zmizel náš dům, zmizel můj muž a mé děti, jakož i náš milý, milý host! Tu na mě dolehne úzkost – a připadám si sama tak cizí; avšak milý hlas vedle mě praví: „Neboj se! Neboť hle, Já tě znám a nalezl jsem tě hodnou – abych ti dal, po čem tvé srdce toužilo:
„Konec tvého utrpení nastane tehdy – až se budeš moci zříci každého pozemského přání, ježto Já jsem Ten, který – ti vše může nahraditi!“
Tu se táži já : „Kdo jsi? – a kde jsi – kde já jsem? Hlas však pravil ještě líbeznějším tónem nežli předtím: „Já jsem láska – Jež vše snáší a Můj Život – jest spása všeho světa. Hledej Mě – v sobě! Neboť jen tam Mě lze nalézti.“
Ze Spisu SKVOSTNÉ PŘÍBĚHY Z POZEMSKÉHO ŽIVOTA JEŽÍŠOVA. KOMOŘÍ ZE ZEMĚ MOUŘENÍNŮ.
Přijato : SELTMAN Max.
Zcela udiveně se ohlédnu – zmizel náš dům, zmizel můj muž a mé děti, jakož i náš milý, milý host! Tu na mě dolehne úzkost – a připadám si sama tak cizí; avšak milý hlas vedle mě praví: „Neboj se! Neboť hle, Já tě znám a nalezl jsem tě hodnou – abych ti dal, po čem tvé srdce toužilo:
„Konec tvého utrpení nastane tehdy – až se budeš moci zříci každého pozemského přání, ježto Já jsem Ten, který – ti vše může nahraditi!“
Tu se táži já : „Kdo jsi? – a kde jsi – kde já jsem? Hlas však pravil ještě líbeznějším tónem nežli předtím: „Já jsem láska – Jež vše snáší a Můj Život – jest spása všeho světa. Hledej Mě – v sobě! Neboť jen tam Mě lze nalézti.“
Ze Spisu SKVOSTNÉ PŘÍBĚHY Z POZEMSKÉHO ŽIVOTA JEŽÍŠOVA. KOMOŘÍ ZE ZEMĚ MOUŘENÍNŮ.
Přijato : SELTMAN Max.
čtvrtek, 9. července 2009
Moc Modlitby
Co se týče neštěstí hmotných, vzniklých ztrátou majetku, neb nezasloužených utrpení způsobených jinými lidmi, jest si prvých člověk sám vinen, když na hmotném příliš ulpívá a proto se mu zdá často ztráta nenahraditelnou tam, kde by nerad některé ze svých navyklých potřeb postrádal; ono druhé, křivdy nespravedlnosti, též ztráty jinými lidmi způsobené svědčí rovněž o znalosti světa, který přeceňoval. V obou případech všechny modlitby ke Mně jsou předně rovněž okolnostmi vynucené a nemají žádného jiného účelu, než-li obnovení dřívějších světských poměrů, při čemž mám podati Já svou pomocnou ruku, zatím co právě oddálení Mé ochranné ruky přivádí člověka často i proti jeho vůli na Duchovní cestu, kde ho právě Já míti chci!
Již často jsem vám říkal, že v celé tvorbě se nic bez určitého „proč“ nejeví, že vše navzájem souvisí jako řetěz, jako příčina a účinek. Tato souvislost projevuje se jak ve velkých zákonech světů, tak i jednání lidí, v poměrech a událostech při soužití mnohých, při čemž však Já, aniž bych svobodnou vůli člověka v čemkoli zkracoval, vše co se odehrává, používám a využívám k svým účelům a to tak, že i při zdánlivě největších ztrátách a neštěstích musí prvně ukázati duchovní princip pokroku. Neboť právě ona modlitba, k níž byl člověk dohnán jest budíčkem, i když zrovna ne dobrovolným, za to však velmi užitečným k podpoře nového duchovního života tam, kde duše člověka se příliš zapletla do hmotného života světského.
Úryvek ze spisu "Moc modlitby aneb jak se máme modlit", přijal MAYERHOFER Gottfried.
Již často jsem vám říkal, že v celé tvorbě se nic bez určitého „proč“ nejeví, že vše navzájem souvisí jako řetěz, jako příčina a účinek. Tato souvislost projevuje se jak ve velkých zákonech světů, tak i jednání lidí, v poměrech a událostech při soužití mnohých, při čemž však Já, aniž bych svobodnou vůli člověka v čemkoli zkracoval, vše co se odehrává, používám a využívám k svým účelům a to tak, že i při zdánlivě největších ztrátách a neštěstích musí prvně ukázati duchovní princip pokroku. Neboť právě ona modlitba, k níž byl člověk dohnán jest budíčkem, i když zrovna ne dobrovolným, za to však velmi užitečným k podpoře nového duchovního života tam, kde duše člověka se příliš zapletla do hmotného života světského.
Úryvek ze spisu "Moc modlitby aneb jak se máme modlit", přijal MAYERHOFER Gottfried.
středa, 17. června 2009
Láska
1.Korintským, 13.kapitola
Bible Kralická (1613):
1. Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem měd zvučící aneb zvonec znějící.
2. A bychť měl proroctví, a povědom byl všelikého tajemství i všelikého umění, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.
3. A kdybych vynaložil na pokrmy všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych neměl, nic mi to neprospívá.
4. Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se.
5. V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.
6. Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě.
7. Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.
8. Láska nikdy nevypadá, ješto buď že proroctví jsou, ta přestanou, buď jazykové, ti utichnou, buď učení, to v nic přijde.
9. Z částky zajisté poznáváme, a z částky prorokujeme.
10. Ale jakž by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude.
11. Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem muž, opustil jsem dětinské věci.
12. Nyní zajisté vidíme v zrcadle [a] skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu.
13. Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich [jestiť] láska.
----------------------------------------------------
Ze spisu Listy Otce č.2. Přijala : Johana Szatmari
Láska je všemohoucí mocí, a člověk se pomocí ní stane samostatnou pevností a mocností, neboť se očistí od legie zlých duchů, kteří vládnou nad světskými lidmi.
Legie zlých duchů způsobují nesoulad v duších. Duše se kvůli nim nemohou zdokonalovat, ba oslabená a chudá duše (duše bez lásky – pozn. překlad.) se následkem své velké nestálosti stává jejich bezmocnou loutkou, Mohu ji přirovnat k oslovi, který má mnoho hospodářů. I když všichni využívají jeho sílu, dávají mu málo potravy. Či se nakonec nezhroutí pro nedostatek lásky? Přesně tak je to i s lidskou duší, která si nezvolí jednoho pána, ale nechává se ovlivňovat mnohými názory. Nakonec se sesype, nemá duševní sílu, aby poznala pravého Boha, a nakonec konstatuje, že vše je jen podvod a klam.
Takovéto příliš převychované lidské duše jsou ve skutečnosti těžce nemocné, neboť nenašli pravého lékaře, když Ho hledali venku, a ne ve vlastním srdci. Stali se obětí legií, které je obklíčili a zmátly. Mohu se uzdravit jen pod tou podmínkou, že se nikdo starostlivou péčí o ně postará, tedy že je přijme do svého láskyplného srdce. Jedině láska jim pomůže aby se uzdravili.
V takovém případě jsou zvyklí hovořit: „Přece jen je Bůh, který má o mně starost!“ Hle, tak čistou láskou a skutkem možno zastoupit Otce. Mrtví povstanou ze svých hrobů a vy budete dárci jejich života.
K Otci, k dokonalé lásce, se můžete dostat skutky, jaké dělal Ježíš a Syn! Na této zemi máte k tomu množství příležitostí, vždyť každý to od vás očekává. Je to život lásky, proč se tedy zdráháte konat tak, abyste mohli být pány života? Váš čas se brzy skončí a víc už nebudete moci učinit. Využijte tedy tuto dobu, i když je na skutek lásky už skoro pozdě, abyste si něco naspořili do svého věčného domova, neboť z toho budete potom žít. Vězte totiž, že Láska je potravou duše! To je Ježíšovo tělo a Ježíšova krev!
Já, který jsem vám toto nyní nanovo zjevil, jsem byl na zemi největší Láskou. Ti, co se živí z tohoto Mého těla, nechť se stanou Mojí součástí. Amen.
Více na www.CestaPravdy.net.
Bible Kralická (1613):
1. Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem měd zvučící aneb zvonec znějící.
2. A bychť měl proroctví, a povědom byl všelikého tajemství i všelikého umění, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.
3. A kdybych vynaložil na pokrmy všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych neměl, nic mi to neprospívá.
4. Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se.
5. V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.
6. Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě.
7. Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.
8. Láska nikdy nevypadá, ješto buď že proroctví jsou, ta přestanou, buď jazykové, ti utichnou, buď učení, to v nic přijde.
9. Z částky zajisté poznáváme, a z částky prorokujeme.
10. Ale jakž by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude.
11. Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem muž, opustil jsem dětinské věci.
12. Nyní zajisté vidíme v zrcadle [a] skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu.
13. Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich [jestiť] láska.
----------------------------------------------------
Ze spisu Listy Otce č.2. Přijala : Johana Szatmari
Láska je všemohoucí mocí, a člověk se pomocí ní stane samostatnou pevností a mocností, neboť se očistí od legie zlých duchů, kteří vládnou nad světskými lidmi.
Legie zlých duchů způsobují nesoulad v duších. Duše se kvůli nim nemohou zdokonalovat, ba oslabená a chudá duše (duše bez lásky – pozn. překlad.) se následkem své velké nestálosti stává jejich bezmocnou loutkou, Mohu ji přirovnat k oslovi, který má mnoho hospodářů. I když všichni využívají jeho sílu, dávají mu málo potravy. Či se nakonec nezhroutí pro nedostatek lásky? Přesně tak je to i s lidskou duší, která si nezvolí jednoho pána, ale nechává se ovlivňovat mnohými názory. Nakonec se sesype, nemá duševní sílu, aby poznala pravého Boha, a nakonec konstatuje, že vše je jen podvod a klam.
Takovéto příliš převychované lidské duše jsou ve skutečnosti těžce nemocné, neboť nenašli pravého lékaře, když Ho hledali venku, a ne ve vlastním srdci. Stali se obětí legií, které je obklíčili a zmátly. Mohu se uzdravit jen pod tou podmínkou, že se nikdo starostlivou péčí o ně postará, tedy že je přijme do svého láskyplného srdce. Jedině láska jim pomůže aby se uzdravili.
V takovém případě jsou zvyklí hovořit: „Přece jen je Bůh, který má o mně starost!“ Hle, tak čistou láskou a skutkem možno zastoupit Otce. Mrtví povstanou ze svých hrobů a vy budete dárci jejich života.
K Otci, k dokonalé lásce, se můžete dostat skutky, jaké dělal Ježíš a Syn! Na této zemi máte k tomu množství příležitostí, vždyť každý to od vás očekává. Je to život lásky, proč se tedy zdráháte konat tak, abyste mohli být pány života? Váš čas se brzy skončí a víc už nebudete moci učinit. Využijte tedy tuto dobu, i když je na skutek lásky už skoro pozdě, abyste si něco naspořili do svého věčného domova, neboť z toho budete potom žít. Vězte totiž, že Láska je potravou duše! To je Ježíšovo tělo a Ježíšova krev!
Já, který jsem vám toto nyní nanovo zjevil, jsem byl na zemi největší Láskou. Ti, co se živí z tohoto Mého těla, nechť se stanou Mojí součástí. Amen.
Více na www.CestaPravdy.net.
čtvrtek, 11. června 2009
Výklad Zjevení Janova.
(Přijal Gottfried Mayerhofer 1875.)
Zjevení Janovo jest obrazem mravů celého období, jež nastalo po Mém přechodu do duchovního světa, až do současnosti a až po dobu Mého návratu na Vaši Zemi. Přemnozí již toto Zjevení vyložili, probádali a rozebrali. Ale žádný z nich dosud nenalezl pravý klíč, který by odemkl knihy tohoto svatého Slova a správně vysvětlil události i časové úseky, jež všechny po Mém odchodu domů musely nastat, pokud byl člověk jako svobodná bytost vlastním pánem svých činů. Nyní, když stojíme téměř u konce celého proroctví a jeho většina již je za námi, chci vám krok za krokem toto Zjevení vysvětlit. Potom můžete sami posoudit, jak daleko byli od jeho vlastního smyslu vzdáleni všichni ti, kdo chtěli pouze doslova pochopit to, co lze vyjádřit jen symboly.
Pokud člověk nepochopí význam, nebo duchovní smysl slov - což lze nazvat symboly - je marné chtít porozumět Mým slovům v nejniternějším smyslu slova. Potvrzuje to i velké množství nových slov, jež jste až dosud dostali. Neboť čím častěji je čtete, tím duchovnější, často také oproti dřívějším, vám bude jejich obsah. Musíte vycházet ze zásady, že Já, jako nejvyšší Duch, mohu myslet a mluvit pouze duchovně. A také, že podle úrovně lidského ducha vyjadřuji duchovní myšlenky a ideje slovy, jež jsou pro vás srozumitelné. Proto právě není v těchto slovech - tak, jak je přijímáte a čtete - ani zdaleka jejich poslední význam.
A tak také Jsem dal kdysi Janovi sepsat tento příběh, přičemž Jsem Své myšlenky přizpůsobil jeho schopnosti je přijmout. Kdybych s ním mluvil jinak, neporozuměl by Mi, byl by dal buď Mým 'slovům nesprávný význam, nebo by se byl neodvážil je sepsat - ze strachu, že by se stal obětí klamu.
A tak naleznete v tomto Zjevení pouze symbolické obrazy: Najdete v něm „Hněv Boží", „Útrapy" a mnoho dalšího, což v oné době často používali proroci, čemuž však nemělo být porozuměno doslova. Já, Bůh Lásky, neznám Hněv, Nenávist nebo Pomstu, to vůbec není možné, jestliže Já jako Bůh bych mohl náhlým zničením, nebo morálním nátlakem dát všechno okamžitě do pořádku.
Což bych se snad mohl rozzlobit nad věcmi, jež Jsem Sám tak, a nikoliv jinak, stvořil? Měl bych snad vyslovit kletbu nad tvory, kteří - právě proto, že Jsem je stvořil svobodné - museli chybovat a padnout, aby poznali velké Božské vlastnosti a jejich hodnotu právě jejich opakem! Jak byste mohli ocenit světlo, kdybyste nic nevěděli o stínu nebo temnotě! Jak blahodárnou sílu tepla, kdybyste neznali zimu a chlad! Jak pochopit vznešenou ctnost, mravnost, morální pocity, kdyby neexistovaly jejich protiklady! Jak pochopit myšlenku duchovního pokroku, kdybyste neznali cestu dolů?
Hleďte, z toho vyplývá, že ve všech spisech Starého i Nového Zákona je mnohé, co není míněno tak, jak to ukazují písmena, nýbrž přizpůsobeno pojetí oné doby; nicméně tato slova obsahují pro věčnost velký zárodek duchovního. Proto duchové v nejvyšší oblasti, ba dokonce i duchové andělů v tom najdou vždy ještě něco vyššího, a to podle toho, čím výše oni stojí a čím větší je jejich duchovní vyspělost. A tak jsou všechna Moje slova navěky bohatým nalezištěm duchovních pokladů, jež nikdy nedospějí ke konci, protože jako nekonečný Duch nemohu, než myslet a mluvit v nekonečnu; stejně tak nechat psát ty, skrze které promlouvám. Nyní učiníme krok kupředu a začněme s první kapitolou Zjevení.
První kapitola se zabývá sedmi obcemi, jež po Mém odchodu domů měly sloužit jako první k základu, na kterém mělo být zachováno Moje náboženství, neboli výklad a vyjasnění židovského náboženského kultu. - Měly ukázat, jak je třeba přejít od vnějších ceremonií k duchovnímu pochopení, aby se navrátila původní hodnota základním pravdám, obsaženým v židovském náboženství.
Tyto obce, jež se skládaly jen z mála vyvolených, byly jako začátečníci - nemluvě o pronásledování jinověrců - vystaveny též nebezpečí nepochopit Moje slova v jejich pravém významu. Proto ona symbolická slova, aby se členové jednotlivých obcí drželi svých vůdců, kteří jako hvězdy nebo světla jim budou ukazovat cestu, kterou se mají dát. Též, aby obce (i jednotlivci), sjednoceny s oněmi vůdci, se snažily stát se „svícnem" nebo ukazovatelem pro ostatní, kteří dosud bloudí v temnotách.
V dalších kapitolách následuje napomínání jednotlivým obcím. Jako vždy, objevili se tam falešní proroci, překotní šiřitelé učení a všechny možné zmatky lidského srdce, právě proto, že různí lidé pochopili Moje slova různě. Kromě toho byly tyto obce v tehdejších podmínkách vystaveny četným pokušením, a to uvnitř vlastních obcí, ale též ze strany těch, s nimiž musely žít.
V těchto sedmi obcích naleznete všechny možné vztahy, jaké u svobodně myslících lidí nastat musí: horlivé setrvání v učení víry stejně jako částečné odpadnutí od ní, upřímné pochopení stejně jako nepochopení, kolísání mezi duchovním a světským směrem. Vy přece vytváříte též obec a dobře víte, že zásada „ani studený, ani horký" u vás platí stejně, jako před více než tisíci lety. A tak se také vy dostanete do sporu s okolním světem, a to tím více, čím pevněji budete setrvávat v Mém učení, a svými činy se tak dostanete do rozporu s okolním světem. Tak tomu bylo se založením každé nové náboženské sekty, která-se domnívala, že našla lepší cestu. A tak tomu je nyní s vámi a bude ještě s mnoha dalšími, kteří budou chtít Moje slova přiblížit světu.
V těchto prvních kapitolách je ještě něco významného, že se totiž jako duchovní symbol používá počet sedmi (sedm hvězd, sedm obcí atd.).
Abych vašemu duchovnímu oku poněkud přiblížil číslici sedm, musím vás upozornit, abyste věnovali pozornost všem nerovným číslicím, abyste tak pochopili jejich důležitost a lépe porozuměli číslicím, jako je 3 nebo 7.
Hleďte, pozorujete-li sedmičku nebo trojku pozorně, musíte si povšimnout, jestliže chcete posuzovat poněkud symetricky, že trojka má dva (jednotlivé) členy na jedné i druhé straně, sedmička na každé tři:
( * * * * * * * )
Neboť duchovně vzato je harmonie možná jen tehdy, když se základ nebo střed nalézá tak, že se kolem něho všechno pohybuje, na něm závisí a o tento střed se opírá. Nuže, při trojce přijímáte střední číslo jako střed; na něm ostatní relativně závisí, z něho vychází, skrze ně dostává význam. Stejně tak je tomu se sedmičkou, kde tři na každé straně jsou budujícími, doplňujícími a spojujícími faktory celku.
Vezměte Mých sedm vlastností, naleznete uprostřed pořádek; neboť bez pořádku nemůže nic existovat, a proto je pořádek základním pi1ířem všeho stvořeného, má-li to být zachováno. Vidíte, že pořádek, ač vyšel z lásky, moudrosti a vůle, přece jen musí být základem oněch prvních i následujících, totiž základem vážnosti, trpělivosti a milosrdenství. Jestliže Jsem totiž stvořil svobodné bytosti, musí tu být přece především trpělivost, abych vlastní dílo nerozrušil.
To, co Jsem vám zde pověděl o Svých vlastnostech, můžete si potvrdit též ze zákona sedmi barev a sedmi tónů, jež jsou rovněž obrazem Mých duchovních vlastností.
Zjevení Janovo jest obrazem mravů celého období, jež nastalo po Mém přechodu do duchovního světa, až do současnosti a až po dobu Mého návratu na Vaši Zemi. Přemnozí již toto Zjevení vyložili, probádali a rozebrali. Ale žádný z nich dosud nenalezl pravý klíč, který by odemkl knihy tohoto svatého Slova a správně vysvětlil události i časové úseky, jež všechny po Mém odchodu domů musely nastat, pokud byl člověk jako svobodná bytost vlastním pánem svých činů. Nyní, když stojíme téměř u konce celého proroctví a jeho většina již je za námi, chci vám krok za krokem toto Zjevení vysvětlit. Potom můžete sami posoudit, jak daleko byli od jeho vlastního smyslu vzdáleni všichni ti, kdo chtěli pouze doslova pochopit to, co lze vyjádřit jen symboly.
Pokud člověk nepochopí význam, nebo duchovní smysl slov - což lze nazvat symboly - je marné chtít porozumět Mým slovům v nejniternějším smyslu slova. Potvrzuje to i velké množství nových slov, jež jste až dosud dostali. Neboť čím častěji je čtete, tím duchovnější, často také oproti dřívějším, vám bude jejich obsah. Musíte vycházet ze zásady, že Já, jako nejvyšší Duch, mohu myslet a mluvit pouze duchovně. A také, že podle úrovně lidského ducha vyjadřuji duchovní myšlenky a ideje slovy, jež jsou pro vás srozumitelné. Proto právě není v těchto slovech - tak, jak je přijímáte a čtete - ani zdaleka jejich poslední význam.
A tak také Jsem dal kdysi Janovi sepsat tento příběh, přičemž Jsem Své myšlenky přizpůsobil jeho schopnosti je přijmout. Kdybych s ním mluvil jinak, neporozuměl by Mi, byl by dal buď Mým 'slovům nesprávný význam, nebo by se byl neodvážil je sepsat - ze strachu, že by se stal obětí klamu.
A tak naleznete v tomto Zjevení pouze symbolické obrazy: Najdete v něm „Hněv Boží", „Útrapy" a mnoho dalšího, což v oné době často používali proroci, čemuž však nemělo být porozuměno doslova. Já, Bůh Lásky, neznám Hněv, Nenávist nebo Pomstu, to vůbec není možné, jestliže Já jako Bůh bych mohl náhlým zničením, nebo morálním nátlakem dát všechno okamžitě do pořádku.
Což bych se snad mohl rozzlobit nad věcmi, jež Jsem Sám tak, a nikoliv jinak, stvořil? Měl bych snad vyslovit kletbu nad tvory, kteří - právě proto, že Jsem je stvořil svobodné - museli chybovat a padnout, aby poznali velké Božské vlastnosti a jejich hodnotu právě jejich opakem! Jak byste mohli ocenit světlo, kdybyste nic nevěděli o stínu nebo temnotě! Jak blahodárnou sílu tepla, kdybyste neznali zimu a chlad! Jak pochopit vznešenou ctnost, mravnost, morální pocity, kdyby neexistovaly jejich protiklady! Jak pochopit myšlenku duchovního pokroku, kdybyste neznali cestu dolů?
Hleďte, z toho vyplývá, že ve všech spisech Starého i Nového Zákona je mnohé, co není míněno tak, jak to ukazují písmena, nýbrž přizpůsobeno pojetí oné doby; nicméně tato slova obsahují pro věčnost velký zárodek duchovního. Proto duchové v nejvyšší oblasti, ba dokonce i duchové andělů v tom najdou vždy ještě něco vyššího, a to podle toho, čím výše oni stojí a čím větší je jejich duchovní vyspělost. A tak jsou všechna Moje slova navěky bohatým nalezištěm duchovních pokladů, jež nikdy nedospějí ke konci, protože jako nekonečný Duch nemohu, než myslet a mluvit v nekonečnu; stejně tak nechat psát ty, skrze které promlouvám. Nyní učiníme krok kupředu a začněme s první kapitolou Zjevení.
První kapitola se zabývá sedmi obcemi, jež po Mém odchodu domů měly sloužit jako první k základu, na kterém mělo být zachováno Moje náboženství, neboli výklad a vyjasnění židovského náboženského kultu. - Měly ukázat, jak je třeba přejít od vnějších ceremonií k duchovnímu pochopení, aby se navrátila původní hodnota základním pravdám, obsaženým v židovském náboženství.
Tyto obce, jež se skládaly jen z mála vyvolených, byly jako začátečníci - nemluvě o pronásledování jinověrců - vystaveny též nebezpečí nepochopit Moje slova v jejich pravém významu. Proto ona symbolická slova, aby se členové jednotlivých obcí drželi svých vůdců, kteří jako hvězdy nebo světla jim budou ukazovat cestu, kterou se mají dát. Též, aby obce (i jednotlivci), sjednoceny s oněmi vůdci, se snažily stát se „svícnem" nebo ukazovatelem pro ostatní, kteří dosud bloudí v temnotách.
V dalších kapitolách následuje napomínání jednotlivým obcím. Jako vždy, objevili se tam falešní proroci, překotní šiřitelé učení a všechny možné zmatky lidského srdce, právě proto, že různí lidé pochopili Moje slova různě. Kromě toho byly tyto obce v tehdejších podmínkách vystaveny četným pokušením, a to uvnitř vlastních obcí, ale též ze strany těch, s nimiž musely žít.
V těchto sedmi obcích naleznete všechny možné vztahy, jaké u svobodně myslících lidí nastat musí: horlivé setrvání v učení víry stejně jako částečné odpadnutí od ní, upřímné pochopení stejně jako nepochopení, kolísání mezi duchovním a světským směrem. Vy přece vytváříte též obec a dobře víte, že zásada „ani studený, ani horký" u vás platí stejně, jako před více než tisíci lety. A tak se také vy dostanete do sporu s okolním světem, a to tím více, čím pevněji budete setrvávat v Mém učení, a svými činy se tak dostanete do rozporu s okolním světem. Tak tomu bylo se založením každé nové náboženské sekty, která-se domnívala, že našla lepší cestu. A tak tomu je nyní s vámi a bude ještě s mnoha dalšími, kteří budou chtít Moje slova přiblížit světu.
V těchto prvních kapitolách je ještě něco významného, že se totiž jako duchovní symbol používá počet sedmi (sedm hvězd, sedm obcí atd.).
Abych vašemu duchovnímu oku poněkud přiblížil číslici sedm, musím vás upozornit, abyste věnovali pozornost všem nerovným číslicím, abyste tak pochopili jejich důležitost a lépe porozuměli číslicím, jako je 3 nebo 7.
Hleďte, pozorujete-li sedmičku nebo trojku pozorně, musíte si povšimnout, jestliže chcete posuzovat poněkud symetricky, že trojka má dva (jednotlivé) členy na jedné i druhé straně, sedmička na každé tři:
( * * * * * * * )
Neboť duchovně vzato je harmonie možná jen tehdy, když se základ nebo střed nalézá tak, že se kolem něho všechno pohybuje, na něm závisí a o tento střed se opírá. Nuže, při trojce přijímáte střední číslo jako střed; na něm ostatní relativně závisí, z něho vychází, skrze ně dostává význam. Stejně tak je tomu se sedmičkou, kde tři na každé straně jsou budujícími, doplňujícími a spojujícími faktory celku.
Vezměte Mých sedm vlastností, naleznete uprostřed pořádek; neboť bez pořádku nemůže nic existovat, a proto je pořádek základním pi1ířem všeho stvořeného, má-li to být zachováno. Vidíte, že pořádek, ač vyšel z lásky, moudrosti a vůle, přece jen musí být základem oněch prvních i následujících, totiž základem vážnosti, trpělivosti a milosrdenství. Jestliže Jsem totiž stvořil svobodné bytosti, musí tu být přece především trpělivost, abych vlastní dílo nerozrušil.
To, co Jsem vám zde pověděl o Svých vlastnostech, můžete si potvrdit též ze zákona sedmi barev a sedmi tónů, jež jsou rovněž obrazem Mých duchovních vlastností.
sobota, 6. června 2009
Zjevení Janovo.
Text: I ukázal se div veliký na nebi: Žena oděná sluncem, pod jejímiž nohama byl měsíc a na jejíž hlavě byla koruna dvanácti hvězd. A jsoucí těhotná, křičela, pracující ku porodu a trápějící se, aby porodila. - I porodila syna pacholíka, kterýž měl spravovati všecky národy prutem železným. I vytržen jest syn její k Bohu a k trůnu jeho.
Kap. 12, verš 1, 2, 5.
(Přijal Jakob Lorber.)
Kdo je ona „žena", která se objevuje na nebi, oděná sluncem? Tato „žena" je věrným obrazem člověka bez síly plodit, schopna však plození a plození přístupna. Je tedy tato žena dokonalým obrazem člověka, nikoliv jeho zpitvořeným obrazem. Je tedy podobné také Moje učení, které se přece docela jistě zjevuje v nejdokonalejším nebi, protože vychází ze Mne a ve Mně, stejně jako žena nejdokonalejší obraz duchovního člověka, sám o sobě sice neschopen plodit, ale jeho prostřednictvím bude člověk schopen přijímat všechny dary lásky, což je čistá, nebeská Boží láska jako věčný duchovní život ze Mne, to je ono „dítě", kterým bude oplodněno Moje učení v srdci lidí.
Mluví se zde pochopitelně pouze o Mém čistém učení jako o dokonalé, nebeské ženě, tedy nikoliv o učení scestném, ani o žádné opičí ženě. Že je tato dokonalá žena, neboli Moje čisté učení, oděna sluncem, neboli Mým světlem všeho světla, protože toto učení vychází ze Mne Samého, je přece docela přirozené!
Protože však právě tato nejdokonalejší, nebeská žena, neboli Moje nejčistší učení, je schopna pouze přijmout nebeskou lásku ze Mne, šlape po Měsíci, jako nestálém symbolu lásky k sobě a ke světu, jako po její čistě nebeské bytosti zcela protichůdné polaritě. Proto je také ozdobena dvanácti „hvězdami", neboli dvanácti zákony Mojžíšovými, a nahoře dvěma zákony (křesťanské) lásky, nikoliv však dvanácti apoštoly ani dvanácti kmeny Izraele, nýbrž - jak bylo řečeno - je ozdobena dvanácti zákony věčného života.
Žena, čili činné učení ze Mne v člověku, je však už těhotná. Čím? - Neslyšeli jste nikdy nic o znovuzrození? Nepraví se snad: „Ten, kdo nebude znovuzrozen z Ducha, nemůže vstoupit do říše Boží!"?
Hleďte: Dítě, se kterým je žena těhotná, je ona čistá Boží láska, která však pro nejrůznější sebezapírání působí vnějšímu člověku velké bolesti, dokud tato nebeská láska v duchu člověka sama sebou nedozraje k nádhernému znovuzrození k životu věčnému.
Nesmíte si však představovat, jako by pouhé učení bylo těhotné jako ona naznačená žena, nýbrž pouze živoucí, účinné učení, přijaté ve víře člověka, je onou naznačenou těhotnou ženou, z níž se zrodí jako nové dítě Boží láska, a tím dítětem je právě znovuzrození k životu věčnému.
To dítě je však chlapec! Proč ne dívka, tedy budoucí žena? - Protože v této lásce, stejně jako v muži a nikoliv v ženě, je a být musí tvůrčí síla plodit.
Toto dítě, neboli z Mého učení zrozená Boží láska v duchu člověka, potom spoutá železným žezlem, čili nejnepoddajnější Boží silou všechny národy čili všechny požadavky a smyslové vášně světa, a přiměje tak prostřednictvím Ducha ze Mne v člověku, aby všechny své náchylnosti obrátil ke Mně, a, bude potom čerpat své blaho z Mého trůnu, který je pravdivou moudrostí ze Mne navěky!
Hleďte, to je nadmíru snadno pochopitelný smysl těchto veršů; proto také musí být všechno viděno a pochopeno pouze v tomto pravdivém světle.
Ze spisu Kristův návrat.
Kap. 12, verš 1, 2, 5.
(Přijal Jakob Lorber.)
Kdo je ona „žena", která se objevuje na nebi, oděná sluncem? Tato „žena" je věrným obrazem člověka bez síly plodit, schopna však plození a plození přístupna. Je tedy tato žena dokonalým obrazem člověka, nikoliv jeho zpitvořeným obrazem. Je tedy podobné také Moje učení, které se přece docela jistě zjevuje v nejdokonalejším nebi, protože vychází ze Mne a ve Mně, stejně jako žena nejdokonalejší obraz duchovního člověka, sám o sobě sice neschopen plodit, ale jeho prostřednictvím bude člověk schopen přijímat všechny dary lásky, což je čistá, nebeská Boží láska jako věčný duchovní život ze Mne, to je ono „dítě", kterým bude oplodněno Moje učení v srdci lidí.
Mluví se zde pochopitelně pouze o Mém čistém učení jako o dokonalé, nebeské ženě, tedy nikoliv o učení scestném, ani o žádné opičí ženě. Že je tato dokonalá žena, neboli Moje čisté učení, oděna sluncem, neboli Mým světlem všeho světla, protože toto učení vychází ze Mne Samého, je přece docela přirozené!
Protože však právě tato nejdokonalejší, nebeská žena, neboli Moje nejčistší učení, je schopna pouze přijmout nebeskou lásku ze Mne, šlape po Měsíci, jako nestálém symbolu lásky k sobě a ke světu, jako po její čistě nebeské bytosti zcela protichůdné polaritě. Proto je také ozdobena dvanácti „hvězdami", neboli dvanácti zákony Mojžíšovými, a nahoře dvěma zákony (křesťanské) lásky, nikoliv však dvanácti apoštoly ani dvanácti kmeny Izraele, nýbrž - jak bylo řečeno - je ozdobena dvanácti zákony věčného života.
Žena, čili činné učení ze Mne v člověku, je však už těhotná. Čím? - Neslyšeli jste nikdy nic o znovuzrození? Nepraví se snad: „Ten, kdo nebude znovuzrozen z Ducha, nemůže vstoupit do říše Boží!"?
Hleďte: Dítě, se kterým je žena těhotná, je ona čistá Boží láska, která však pro nejrůznější sebezapírání působí vnějšímu člověku velké bolesti, dokud tato nebeská láska v duchu člověka sama sebou nedozraje k nádhernému znovuzrození k životu věčnému.
Nesmíte si však představovat, jako by pouhé učení bylo těhotné jako ona naznačená žena, nýbrž pouze živoucí, účinné učení, přijaté ve víře člověka, je onou naznačenou těhotnou ženou, z níž se zrodí jako nové dítě Boží láska, a tím dítětem je právě znovuzrození k životu věčnému.
To dítě je však chlapec! Proč ne dívka, tedy budoucí žena? - Protože v této lásce, stejně jako v muži a nikoliv v ženě, je a být musí tvůrčí síla plodit.
Toto dítě, neboli z Mého učení zrozená Boží láska v duchu člověka, potom spoutá železným žezlem, čili nejnepoddajnější Boží silou všechny národy čili všechny požadavky a smyslové vášně světa, a přiměje tak prostřednictvím Ducha ze Mne v člověku, aby všechny své náchylnosti obrátil ke Mně, a, bude potom čerpat své blaho z Mého trůnu, který je pravdivou moudrostí ze Mne navěky!
Hleďte, to je nadmíru snadno pochopitelný smysl těchto veršů; proto také musí být všechno viděno a pochopeno pouze v tomto pravdivém světle.
Ze spisu Kristův návrat.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
