Nauka o reinkarnaci. Učení o převtělování duše v řadě lidských životů.

Origenes byl zastánce nauky o znovuvtělování duše stejně jako Tertulián, Rufinus, Klement z Alexnadrie, Nemsius, Synesius, Hilarius a Řehoř z Nyssy. Ten napsal: „Pro duši je přirozenou potřebou, aby se několikerým životním průběhem čistila.“ Ruffinus ve svém dopise Anastasiovi ujišťuje, že víra v opakování životního běhu patří k společnému jmění církevních Otců a zasvěcenců, jež se předávalo jako stará tradice. Církevní učitel Augustin se táže: „Nežil jsem už v nějakém jiném těle, než jsem byl v těle své matky?“

Církevní Otec Jeroným napsal ve svém dopise Demetriovi, že nauka o reinkarnaci byla mezi prvními křesťany tajně sdělována vybraným.
Podle Osthagenova zjištění byla nauka o reinkarnaci v povědomí vůdců prvotních křesťanských obcí samozřejmostí. To se změnilo kolem roku 540. Na koncilu v Cařihradu, svolaném císařem Justiniánem, byla tato nauka z jeho podnětu v roce 538 odsouzena.37 Tento křesťanský císař zcela ovládl církev a dal vsadit papeže do vězení. V roce 543 dal papež Vigilius – pravděpodobně pod nátlakem – potvrdit císařem vyhlášené odsouzení Origena, který tuto nauku zastával. Justinián z politických důvodů ustoupil tlaku mocných mnišských řádů, poněvadž mohl ještě potřebovat jejich přízeň.39 Navzdory těmto opatřením, v nichž pravda nehrála žádnou významnou roli, byla nauka o převtělování až do středověku známá.

Že ještě i ve 20 století byla nauka o převtělování v nejvyšších kruzích katolické církve nejen známá, ale bylo na ni pohlíženo jako na přijatelnou, vyplývá z vyjádření belgického kardinála primase Merciera v jeho díle Psychologie. Jako premisu pro svůj názor kardinál předpokládá, že duše si uchovává vědomí své osobnosti a že existuje koncový člen znovuvtělování a pak prohlašuje toto: „Pokud jde o tuto výjimku, nevidíme, že by rozum sám o sobě tuto nauku měl za nemožnou či s jistotou ji považoval za nesprávnou.“
Zřetelněji nemůže kardinál římskokatolické církve v tomto případě svůj souhlas s uvedenou naukou vyjádřit. Kromě toho se mohl domnívat, že širokým masám věřících, které se drží toho, co církev hlásá jako schválenou pravdu, se jeho kniha sotva dostane do rukou.

Když Ježíš řekl: „U mého Otce je mnoho příbytků“, nemohli posluchači tušit, co ta slova mají znamenat. Nové zjevení nám v tomto směru poskytuje hluboký pohled, jak už to dokazují předchozí citáty. Bůh však má ještě další možnosti, jak dosáhnout pomalého zrání duší, a patří k nim i opětné vtělování duše do jiného těla k opakované zkoušce a k dalšímu vzdělávání duše. „Nikdo přece nechce tvrdit“, říká se v Novém zjevení, „že je možné v tomto krátkém pozemském životě dosáhnout dokonalosti, která ho už docela přiblíží k Bohu“
(VEJ XI. 26). Je při tom potřeba myslet především na divoké a polodivoké národy, které tisíce let před Kristem a po něm chodily po tomto světě. Ale to, co bylo řečeno, platí také pro všechny lidi vůbec. Znovuvtělení neprobíhá podle NOz vždy na této zemi, naopak, většina reinkarnací se odehrává na jiných nebeských tělesech, která jsou rovněž obydlená, i když se výslovně říká, že tam panují poměry, při nichž by pozemský člověk už po pár minutách přišel o život. Doslovně se říká: „Lidé na jiných světech tedy musí stavu existovat pouze v podmínkách, na které jsou odkázáni“ (VEJ VI. 192, 8). Zjištění, že na jiných planetách jsou zcela jiné poměry než na zemi, není podle toho žádným argumentem pro jejich neobyvatelnost.

Nové zjevení také informuje o tom, že nauka o reinkarnaci u asijských národů je zcela zkažená. Podle učení tamních kněží se může lidská duše znovu vtělit i do těla zvířete. To je podle NOz vyloučeno. Na rozdíl od zvířat a také od pralidí a předlidí má v duši božskou jiskru a jeho duše se proto nemůže znovuzrodit s tělem zvířete. NOz odkazuje na to, že starověké národy, mimo jiné i Řekové a Indové, věřily ve znovuvtělování. „Avšak“, uvádí se dále, „tato všem praotcům země dobře známá pravda byla postupem času vlivem původní hamižnosti učitelů lidu a pozdější ctižádosti a panovačnosti kněží docela převrácena, neboť pravý druh putování duši jim nepřinášel žádné oběti a poplatky a tak připustili, že lidská duše trpí návratem do těla zvířat a od tohoto utrpení jim mohli pomoci jen kněží“ (VEJ X 22, 8). (Vidíme tu analogii k nauce o odpustcích katolické církve ve středověku, která za doby Luthera byla nezanedbatelným zdrojem příjmů.)
„Tímto způsobem vzniklo mnohobožství, veškeré pohanství a docela zvrácená víra ve stěhování duší a v tisíce a tisíce hrozných hloupostí. Pokud Bůh vždy posílal takto zaslepenému lidu pravé učitele, pořídili jen málo, neboť v lidské duši na této zemi musí být zachována svobodná vůle, bez které by se stal člověk zvířetem, a tak je třeba mít s lidstvem trpělivost a ponechat jeho větší část přijít k většímu světlu v jiných světech. Běda však všem falešným učitelům, kněžím a prorokům, kteří starou a čistou nauku sice znají, ale z chtivosti a touhy po moci ji lidem tvrdohlavě zamlčují. Jednou neujdou soudu mého hněvu!“ (VEJ X. 23, 9-10).

Ježíš dal svým učedníkům ještě celou řadu informací o převtělování. Následuje několik citátů z Nového zjevení: „Kdo z vás je schopen něco pochopit, ať ví, že na tuto zemi sestoupily duše také z jiných světů a také děti hada. Jednou už zemřeli a mnozí již několikrát, přijali však ke svému zdokonalení opět tělo.
Slyšeli jste již často o putování duší. Vzdálený Východ v ně ještě pevně věří dodnes. Ale tato jejich víra je velmi znečistěná připuštěním, že lidské duše se vracejí do těla zvířat. Ani zdaleka tomu tak není. Že lidská duše na svou úroveň postupně dostává shromažďováním prvků z minerální, rostlinné a živočišné říše, to už jsem vám z větší části ukázal, a také jak se to ve stanoveném řádu děje. Avšak zpátky neputuje žádná ještě nedokonalá lidská duše, leda do duchovní střední říše vnějších jevů k jejímu pokoření a k poskytnutí možnosti zlepšení. Pokud se toho dosáhlo v určitém stupni, který nelze pro nedostatek vyšších schopností překročit, pak může taková duše přejít z čistě tvůrčího potěšení na nějaké jiné nebeské těleso, to znamená do jeho duchovna, ale také, pokud si to přeje, může znovu vstoupit do lidského těla na této zemi. Touto cestou si může osvojit vyšší schopnosti a díky jim dosáhnout dokonce Božího dětství.

Tak putují i z jiných světů duše do lidského těla na této zemi, aby si v něm osvojily nesčetné množství duchovních vlastností, které jsou potřebné k dosažení Božího dětství.
Poněvadž tedy tato země je školou, proto také s ní jednám s takovou trpělivostí, ohleduplností a shovívavostí. Kdo z vás to může pochopit, ať to přijme, ale ponechá si to pro sebe, protože nemá být dáno všem, aby pochopili tajemství Božího království. Najdete-li však někoho, který je dítětem pravého Ducha, tomu postupně můžete všechna tajemství zjevit, avšak také jen pro něho samého. Neboť si přeji, aby správný člověk si to podle mé nauky získal svou vlastní pílí“ (VEJ VI, 61 2-6). (Pravil Ježíš ke svým učedníkům:)
„Za jak veliké neštěstí se považuje na tomto světě, je-li tu někdo usmrcen, ale za mnoho tisíckrát horší se na onom světě považuje, je-li nějaká tam jiř jsoucí duše, přinucen zase se někdy, vrátit do svého smrtícího páchnoucího a těžkopádného těla!“ (VEJ IV. 243,7)
„I kdyby duše pracovala na svém zdokonalení sebedéle, zůstává jí její vlastní pra-Já a jako takové se bude navěky nezměnitelně poznávat, a v tom je přece více útěchy, než když by se celá rozpadla a přešla a přešla do jiného jedince...“ (VEJ IV. 136, 6).
Ježíš říká jednomu Řekovi: „Hleď, to už je dvacáté nebeské těleso, na kterém žiješ v těle“ (VEJ I. 213, 1). „Ale jak jsi téměř nekonečnou dobu (předtím) existoval jako čistý duch (před pádem Lucifera, pozn. spis.) v plném bytí a jasném sebeuvědomění, kdy jsi žil v nekonečném prostoru s nesčetnými jinými duchy a v plné síle blaze užíval svobodného života“ (VEJ I. 213, 1).
„Nyní jsem (tím že jsem se stal člověkem, pozn. spis.) otevřel dveře k (věčnému) životu nejen pro ty, kdo teď žijí na zemi, nýbrž i pro všechny, kteří už dávno nejsou. A mnoha dávným hříšníkům bude dáno projít někde znova krátkou zkouškou těla“ (VEJ VI 65, 2).

„V současnosti (za času Ježíše) žijí na této zemi lidé již po sedmé, a vede se jim sedmkrát lépe. Budou však muset projít ještě lehkým tělesným přesunem několik nebeských těles, než budou přijati do čistě duchovní oblasti, kterou vy nazýváte ‘rájem’. Do pravého, vnitřního nebe odtud vede ještě mnoho stupňů. „ (Hi II. s. 446).
„Z toho všeho si nyní můžete dostatečně jasně vyvodit, jak Bůh může na svých cestách, které smrtelník nikdy neprobádá, přivést k pravému životu a světlu i duši, která by se vám zdála hodná zavržení“ (VEJ V. 232, 13).
„Ale nyní jsem to také ukázal jen vám (apoštolům, pozn. spis.), protože máte potřebnou schopnost to pochopit. Ostatním lidem to nemusíte předávat, nýbrž jen aby věřili v mé jméno a zachovávali Boží přikázání, protože ta jsou pravými přikázáními lásky“ (VEJ V 233, 3).

Z knihy Prorok Jakub Lorber oznamuje příchod katastrof a pravé křesťanství. Více na www.Lorber.cz