Výklad Zjevení Janova.

(Přijal Gottfried Mayerhofer 1875.)

Zjevení Janovo jest obrazem mravů celého období, jež nastalo po Mém přechodu do duchovního světa, až do současnosti a až po dobu Mého návratu na Vaši Zemi. Přemnozí již toto Zjevení vyložili, probádali a rozebrali. Ale žádný z nich dosud nenalezl pravý klíč, který by odemkl knihy tohoto svatého Slova a správně vysvětlil události i časové úseky, jež všechny po Mém odchodu domů musely nastat, pokud byl člověk jako svobodná bytost vlastním pánem svých činů. Nyní, když stojíme téměř u konce celého proroctví a jeho většina již je za námi, chci vám krok za krokem toto Zjevení vysvětlit. Potom můžete sami posoudit, jak daleko byli od jeho vlastního smyslu vzdáleni všichni ti, kdo chtěli pouze doslova pochopit to, co lze vyjádřit jen symboly.

Pokud člověk nepochopí význam, nebo duchovní smysl slov - což lze nazvat symboly - je marné chtít porozumět Mým slovům v nejniternějším smyslu slova. Potvrzuje to i velké množství nových slov, jež jste až dosud dostali. Neboť čím častěji je čtete, tím duchovnější, často také oproti dřívějším, vám bude jejich obsah. Musíte vycházet ze zásady, že Já, jako nejvyšší Duch, mohu myslet a mluvit pouze duchovně. A také, že podle úrovně lidského ducha vyjadřuji duchovní myšlenky a ideje slovy, jež jsou pro vás srozumitelné. Proto právě není v těchto slovech - tak, jak je přijímáte a čtete - ani zdaleka jejich poslední význam.
A tak také Jsem dal kdysi Janovi sepsat tento příběh, přičemž Jsem Své myšlenky přizpůsobil jeho schopnosti je přijmout. Kdybych s ním mluvil jinak, neporozuměl by Mi, byl by dal buď Mým 'slovům nesprávný význam, nebo by se byl neodvážil je sepsat - ze strachu, že by se stal obětí klamu.

A tak naleznete v tomto Zjevení pouze symbolické obrazy: Najdete v něm „Hněv Boží", „Útrapy" a mnoho dalšího, což v oné době často používali proroci, čemuž však nemělo být porozuměno doslova. Já, Bůh Lásky, neznám Hněv, Nenávist nebo Pomstu, to vůbec není možné, jestliže Já jako Bůh bych mohl náhlým zničením, nebo morálním nátlakem dát všechno okamžitě do pořádku.
Což bych se snad mohl rozzlobit nad věcmi, jež Jsem Sám tak, a nikoliv jinak, stvořil? Měl bych snad vyslovit kletbu nad tvory, kteří - právě proto, že Jsem je stvořil svobodné - museli chybovat a padnout, aby poznali velké Božské vlastnosti a jejich hodnotu právě jejich opakem! Jak byste mohli ocenit světlo, kdybyste nic nevěděli o stínu nebo temnotě! Jak blahodárnou sílu tepla, kdybyste neznali zimu a chlad! Jak pochopit vznešenou ctnost, mravnost, morální pocity, kdyby neexistovaly jejich protiklady! Jak pochopit myšlenku duchovního pokroku, kdybyste neznali cestu dolů?
Hleďte, z toho vyplývá, že ve všech spisech Starého i Nového Zákona je mnohé, co není míněno tak, jak to ukazují písmena, nýbrž přizpůsobeno pojetí oné doby; nicméně tato slova obsahují pro věčnost velký zárodek duchovního. Proto duchové v nejvyšší oblasti, ba dokonce i duchové andělů v tom najdou vždy ještě něco vyššího, a to podle toho, čím výše oni stojí a čím větší je jejich duchovní vyspělost. A tak jsou všechna Moje slova navěky bohatým nalezištěm duchovních pokladů, jež nikdy nedospějí ke konci, protože jako nekonečný Duch nemohu, než myslet a mluvit v nekonečnu; stejně tak nechat psát ty, skrze které promlouvám. Nyní učiníme krok kupředu a začněme s první kapitolou Zjevení.

První kapitola se zabývá sedmi obcemi, jež po Mém odchodu domů měly sloužit jako první k základu, na kterém mělo být zachováno Moje náboženství, neboli výklad a vyjasnění židovského náboženského kultu. - Měly ukázat, jak je třeba přejít od vnějších ceremonií k duchovnímu pochopení, aby se navrátila původní hodnota základním pravdám, obsaženým v židovském náboženství.
Tyto obce, jež se skládaly jen z mála vyvolených, byly jako začátečníci - nemluvě o pronásledování jinověrců - vystaveny též nebezpečí nepochopit Moje slova v jejich pravém významu. Proto ona symbolická slova, aby se členové jednotlivých obcí drželi svých vůdců, kteří jako hvězdy nebo světla jim budou ukazovat cestu, kterou se mají dát. Též, aby obce (i jednotlivci), sjednoceny s oněmi vůdci, se snažily stát se „svícnem" nebo ukazovatelem pro ostatní, kteří dosud bloudí v temnotách.

V dalších kapitolách následuje napomínání jednotlivým obcím. Jako vždy, objevili se tam falešní proroci, překotní šiřitelé učení a všechny možné zmatky lidského srdce, právě proto, že různí lidé pochopili Moje slova různě. Kromě toho byly tyto obce v tehdejších podmínkách vystaveny četným pokušením, a to uvnitř vlastních obcí, ale též ze strany těch, s nimiž musely žít.
V těchto sedmi obcích naleznete všechny možné vztahy, jaké u svobodně myslících lidí nastat musí: horlivé setrvání v učení víry stejně jako částečné odpadnutí od ní, upřímné pochopení stejně jako nepochopení, kolísání mezi duchovním a světským směrem. Vy přece vytváříte též obec a dobře víte, že zásada „ani studený, ani horký" u vás platí stejně, jako před více než tisíci lety. A tak se také vy dostanete do sporu s okolním světem, a to tím více, čím pevněji budete setrvávat v Mém učení, a svými činy se tak dostanete do rozporu s okolním světem. Tak tomu bylo se založením každé nové náboženské sekty, která-se domnívala, že našla lepší cestu. A tak tomu je nyní s vámi a bude ještě s mnoha dalšími, kteří budou chtít Moje slova přiblížit světu.
V těchto prvních kapitolách je ještě něco významného, že se totiž jako duchovní symbol používá počet sedmi (sedm hvězd, sedm obcí atd.).
Abych vašemu duchovnímu oku poněkud přiblížil číslici sedm, musím vás upozornit, abyste věnovali pozornost všem nerovným číslicím, abyste tak pochopili jejich důležitost a lépe porozuměli číslicím, jako je 3 nebo 7.
Hleďte, pozorujete-li sedmičku nebo trojku pozorně, musíte si povšimnout, jestliže chcete posuzovat poněkud symetricky, že trojka má dva (jednotlivé) členy na jedné i druhé straně, sedmička na každé tři:

( * * * * * * * )

Neboť duchovně vzato je harmonie možná jen tehdy, když se základ nebo střed nalézá tak, že se kolem něho všechno pohybuje, na něm závisí a o tento střed se opírá. Nuže, při trojce přijímáte střední číslo jako střed; na něm ostatní relativně závisí, z něho vychází, skrze ně dostává význam. Stejně tak je tomu se sedmičkou, kde tři na každé straně jsou budujícími, doplňujícími a spojujícími faktory celku.
Vezměte Mých sedm vlastností, naleznete uprostřed pořádek; neboť bez pořádku nemůže nic existovat, a proto je pořádek základním pi1ířem všeho stvořeného, má-li to být zachováno. Vidíte, že pořádek, ač vyšel z lásky, moudrosti a vůle, přece jen musí být základem oněch prvních i následujících, totiž základem vážnosti, trpělivosti a milosrdenství. Jestliže Jsem totiž stvořil svobodné bytosti, musí tu být přece především trpělivost, abych vlastní dílo nerozrušil.
To, co Jsem vám zde pověděl o Svých vlastnostech, můžete si potvrdit též ze zákona sedmi barev a sedmi tónů, jež jsou rovněž obrazem Mých duchovních vlastností.