Zjevení Janovo.

Text: I ukázal se div veliký na nebi: Žena oděná sluncem, pod jejímiž nohama byl měsíc a na jejíž hlavě byla koruna dvanácti hvězd. A jsoucí těhotná, křičela, pracující ku porodu a trápějící se, aby porodila. - I porodila syna pacholíka, kterýž měl spravovati všecky národy prutem železným. I vytržen jest syn její k Bohu a k trůnu jeho.

Kap. 12, verš 1, 2, 5.
(Přijal Jakob Lorber.)

Kdo je ona „žena", která se objevuje na nebi, oděná sluncem? Tato „žena" je věrným obrazem člověka bez síly plodit, schopna však plození a plození přístupna. Je tedy tato žena dokonalým obrazem člověka, nikoliv jeho zpitvořeným obrazem. Je tedy podobné také Moje učení, které se přece docela jistě zjevuje v nejdokonalejším nebi, protože vychází ze Mne a ve Mně, stejně jako žena nejdokonalejší obraz duchovního člověka, sám o sobě sice neschopen plodit, ale jeho prostřednictvím bude člověk schopen přijímat všechny dary lásky, což je čistá, nebeská Boží láska jako věčný duchovní život ze Mne, to je ono „dítě", kterým bude oplodněno Moje učení v srdci lidí.
Mluví se zde pochopitelně pouze o Mém čistém učení jako o dokonalé, nebeské ženě, tedy nikoliv o učení scestném, ani o žádné opičí ženě. Že je tato dokonalá žena, neboli Moje čisté učení, oděna sluncem, neboli Mým světlem všeho světla, protože toto učení vychází ze Mne Samého, je přece docela přirozené!
Protože však právě tato nejdokonalejší, nebeská žena, neboli Moje nejčistší učení, je schopna pouze přijmout nebeskou lásku ze Mne, šlape po Měsíci, jako nestálém symbolu lásky k sobě a ke světu, jako po její čistě nebeské bytosti zcela protichůdné polaritě. Proto je také ozdobena dvanácti „hvězdami", neboli dvanácti zákony Mojžíšovými, a nahoře dvěma zákony (křesťanské) lásky, nikoliv však dvanácti apoštoly ani dvanácti kmeny Izraele, nýbrž - jak bylo řečeno - je ozdobena dvanácti zákony věčného života.
Žena, čili činné učení ze Mne v člověku, je však už těhotná. Čím? - Neslyšeli jste nikdy nic o znovuzrození? Nepraví se snad: „Ten, kdo nebude znovuzrozen z Ducha, nemůže vstoupit do říše Boží!"?
Hleďte: Dítě, se kterým je žena těhotná, je ona čistá Boží láska, která však pro nejrůznější sebezapírání působí vnějšímu člověku velké bolesti, dokud tato nebeská láska v duchu člověka sama sebou nedozraje k nádhernému znovuzrození k životu věčnému.
Nesmíte si však představovat, jako by pouhé učení bylo těhotné jako ona naznačená žena, nýbrž pouze živoucí, účinné učení, přijaté ve víře člověka, je onou naznačenou těhotnou ženou, z níž se zrodí jako nové dítě Boží láska, a tím dítětem je právě znovuzrození k životu věčnému.
To dítě je však chlapec! Proč ne dívka, tedy budoucí žena? - Protože v této lásce, stejně jako v muži a nikoliv v ženě, je a být musí tvůrčí síla plodit.
Toto dítě, neboli z Mého učení zrozená Boží láska v duchu člověka, potom spoutá železným žezlem, čili nejnepoddajnější Boží silou všechny národy čili všechny požadavky a smyslové vášně světa, a přiměje tak prostřednictvím Ducha ze Mne v člověku, aby všechny své náchylnosti obrátil ke Mně, a, bude potom čerpat své blaho z Mého trůnu, který je pravdivou moudrostí ze Mne navěky!
Hleďte, to je nadmíru snadno pochopitelný smysl těchto veršů; proto také musí být všechno viděno a pochopeno pouze v tomto pravdivém světle.


Ze spisu Kristův návrat.