Vánoce aneb posvátna noc.

(Přijato Bohumilem Mayerhoferem v Terstu 13. prosince 1870.)

Zakrátko budete světiti svátek narození aneb svátek na" památku toho, kdy jsem na vaší zemi pro vás a pro celý svět duchů započal klásti poslední kámen budovy světa a tak jsem její hmotné i duchovní trvání na věky zajistil; neboť před Mým sestoupením na tuto zemi zůstávala ve světě duchů vždy ještě velká, nepřekročitelná propast, která zabraňovala jakémukoli dalšímu přikročení a přiblížení ke Mně.
Už při stvoření prvního člověka země bylo toto Mé přiblížení zřejmé, neboť už tehdy bylo rozhodnuto, že právě vy, obyvatelé této malé planety, máte být určeni k těm největším posláním.

Tehdy a též napotom, kdykoli jsem Se objevil na zemi, byl Můj příchod vždy jen podmíněný; neboť chtěli-li se lidé ke Mně přiblížit, aby se stali Mými dětmi, museli se sami co nejvíce přičinit; a také ostatním živoucím bytostem všech zemí a sluncí byla cesta ke Mně ne-li odříznuta, tedy velmi ztížena. Už za dob Adamových přišel jsem na zemi, učil a vedl jsem lidi ; leč po pádu prvního zůstala jim a jejich potomkům vždy mezera; mohli se sice ke Mně přiblížit, výše se povznést, ale k tomu, k čemu jsem chtěl Své někdejší děti vychovat, k tomu se povznést nemohly; mohli se státi všichni velkými duchy, ale nikdy ne »M ý m i d ě t m i.« - Když pak se přiblížil čas, ve kterém tu byl už také národ, jenž měl jednu víru a jedno náboženství, které co nejvíce odpovídalo Mé nauce, určené pro všechny duchy a všechny světy, Tehdy byl také učiněn s Mé strany krok poslední a n e j v ě t š í. Já, Tvůrce všeho světa, snížil jsem Se, jak dalece to duchu, ba co více, Mému duchu bylo možno, abych dal příklad všem duchům, a vedle toho jim také ukázal hranici. jak daleko též oni musejí jíti, chtějí-li se státi Mými dětmi.

Já Jsem Se snížil, přioděl se oděvem pozemského člověka a začínaje Dítětem, prodělal jsem celý pozemský život, se všemi jeho osudy, a Svou smrtí jsem korunoval Své vlastní dílo pokory a znázornění vlastní mravní pravdy, neboť jsem zvolal ke všem duchům v celém tvůrčím prostoru:
»Kdo se chce státi Mým dítětem, musí se umět tak pokořit, jako jsem to učinil Já Sám, musí sebe sama tak zapřít a své vášně a žádosti musí dovést tak ovládnout, jako jsem to nyní Já, jako příklad, všem ukázal!«
Toto poslední období celkové stavby Své tvorby započal jsem tedy Já Sám Svým viditelným zrozením a dokončil anebo uzavřel je Svým vzkříšením a návratem do Své říše.

Prvou část anebo počátek budete opět co nejdříve světiti. a to pod jménem »V á n o c e« (»Weihnachten«). Ano, tato noc byla netoliko pro vás na této malé zemi, nýbrž i pro všechny duchy, až k největšímu serafovi a cherubovi, nocí posvátnou; neboť oni všichni upírali zraky k této temné zemi, očekávajíce události, které se tam odehrají; neboť to, co přijde, jasně nepředvídali, věděli jen, že Já, jejich Pán a Tvůrce, tam vykonám největší akt Své lásky a milosti, abych jim odklidil s cesty poslední překážky, aby Se Mně mohli vždy víc a více přiblížit; neboť až potud zůstávali totiž tím, k čemu jsem je byl prvotně stvořil.
(Zde nebudiž počítán ponenáhlý postup nejspodnějších vázaných přírodních duchů, kteří trváním a zanikáním svých tělesných schrán pokračovali v p o c h o d u vývoje ponenáhlu kupředu.)

Mým vrozením do lidského tvaru byla ukázána cesta pokroku všem duchům ostatním, neboť jen právě tímto vrozením a poutí lidskou drahou života na z e m i bylo a jest všem umožněno, aby jako děti přišli ke Mně blíže. Ve všech ostatních poměrech jsem Já vůči duchům jen jejich, ač předobrým. »velkým duchem«; ale jinak nic.
Nevyslovitelná úcta udržovala všechny daleko ode Mě, a to právě ty, kteří Mně stáli nejblíže a mohli »tváří v tvář« Mou všemohoucnost zříti; právě oni, více nežli všichni ostatní, chápali velkou propast, která je dělila ode Mě. Cherubíni a serafíni byli sice shromážděni kolem Mého trůnu, plnili němě a úctyplně Mé rozkazy; všude bylo to největší uctívání; ale nebylo I á s k y, nebylo důvěry, nýbrž jen úžas nad Mou moudrostí a mocí, naproti jejich zdrcující bezmocnosti a jejich podvázané vůli.

Tu tedy nadešel poslední krok; Já jsem nechtěl býti despotou, nechtěl jsem bezpodmínečnou poslušnost, chtěl jsem, aby Moji tvorové jasně a bez ostychu zřeli svému původci do tváře, nechtěl jsem ministry a němé sluhy anebo slepé vykonavatele Svých přání a zákonů; chtěl jsem jako v ě č n ě milující Otec jen děti! Děti, které by se bez překážející jim bázně a ostychu odvažovaly vrhnout na Má ňadra, aby milujíce Mě učily se pohlížet Mně do očí a aby přede Mnou, jako nekonečnou Bytostí, neměly ostychu, nýbrž aby pro Mě, j a k o O t c e, měly jen lásku!
Abych jim ukázal cestu, jak t o h o I z e d o s á h n o u t i, ukázal, jsem jim na malou, temnou Zemi a řekl:
»Moji milí tvorové! Abych v á s v y k o u p i I od nátlaku,.který vám ukládá Má nekonečná tvůrčí moc, pohleďte, tamto na onom nepatrném zrnku prachu; jenž obíhá malé slunce, tam vám c h c i dát i Já, Největší v tvorbě, příklad p o k o ř e n í; chci Se zrodit mezi oněmi malými tvory malé země, chci tam snášet veškeré nedostatky nedospělého dítěte, jak jsem je tam zavedl; chci ve věku chlapeckém a jinošském zapřít veškeru Svou moc, prodělat pro vás nepatrnou, pro Mne však dlouhou dobu pokoření; chci tam jako zralý Muž zvěstovat Svou nauku pro veškeré tvory této malé Země, jakož i pro veškeré světy, a dokonce slyšte a žasněte, chci Se právě k vůli této nauce jedním národem této země p o t u p n ě dát u s m r t i t i a to vše proto, abyste viděli, a pochopili, že každý, kdo se chce státi skutečně Mým dítětem, musí rovněž tuto školu prodělat.