III. Rozmluva Ježíšova s Janem(synem Zachariášovým) na vysoké horské výšině.

Uprostřed vysokých hor na skalním balvanu sedí Ježíš – a pohlíží vzhůru na nádherná souhvězdí, jež obloha poskytuje jeho očím. Jest noc – a v zadumání zatoulávají se oči do dálky – jen nížiny dávají ještě rozpoznávati zalesněná návrší.

Jeden předmět znovu a znovu hledají oči, - aby potom, jakoby zklamány k nebi opět vzhlížely.
Lehká dřímota přichází na Ježíše a on se jí také nebrání – vždyť je již třetí noc na této horské výšině.
Hvězdy blednou; a lehké ranní červánky, jakož i započínající život lesních ptáků zvěstují Nové vznikání nastávajícího dne!
Ježíš se probouzí – a chvěje se zimou, halí se pevněji do Svého pláště a jeho pohled hledá opět onen předmět v nížině. Ještě nelze ničeho rozeznati – a tak Ježíš padne na kolena, opře Si hlavu o ruce a počne se modliti: „Svatý Otče! Lásko vší lásky! Živote všeho života! V této ranní hodině jsem ponořen v tichých modlitbách! Potřebuji Tě! – Tvé síly jest třeba! Hle – zřím Cestu – a vidím v plném světle úkoly, které na Mne, jako na člověka, ještě čekají! – Ale potřebuji nutně vědomí! Že Ty jsi – ve Mně! a žiješ; nikoli jako druhý život vedle Mne – nýbrž jako „Můj Vlastní Život!“ Ó, Otče! Také v tomto nastávajícím dni budiž vše i to nejnepatrnější, svědectvím: Tys – u Mne! – Tys – u Mne! – a ve Mně! – Amen!“ -
Ježíš povstává – a Svůj pohled upírá opět na onen předmět, který se v přísvitu jeví jako úžlabina. Nad cestou krouží sup, - aby se vrhl na namanuvší se mu kořist.
Tu otvírá Ježíš ústa a mluvě k Sobě praví: Také vám se dostane jednou vykoupení, - až bude napřed zaseto a nepřítel přemožen! Ó, ubohá Země! – s obyvateli ještě ubožejšími! Jak bys byla šťastna – kdyby nepřítel všeho života – jakožto šťastný tvůj pastýř – plnil vůli Boží! – Leč, ó, Dobrý Otče! Pro Tvou Lásku a pro Tvé Cíle není tu ještě čas!“ -
Ježíš přechází sem tam a pohlíží pevně na nově vycházející jakoby v krvi ponořené slunce. - - A výš a výše vystupovalo slunce – aby svítilo a zářilo bílým světlem.
Ježíš rozpíná paže, jako by Se chtěl ve Světle koupati – obrací se - - a pojednou uzří „Svůj stín“; Jeho rozepjaté paže Jeho tělo od nohou až k hlavě – představovalo kříž

„Ó, kříži! Symbole pokory! Znamení bezmocnosti! Znaku věčného Božího stvoření! V Tvém znamení – zvítězím!“
A Ježíš zachvěv se zimou, znovu se posadil na kámen, aby znovu pohlédl k úžlabině.
„Přijde? – Bude následovat puzení ducha?“
Tak Se tázal vždy a vždy Ježíš, - - aby opět, jakoby v modlitbách pro Sebe říkal:
„Ó, Věčná Lásko! Tvá jest vůle! A budiž vůli Mou! - Rozšiř, otevř srdce Nás obou – Abychom dozráli k používání – ve službách Tvých!“

-------

Podél úžlabiny přichází jakoby neviditelnou rukou veden mladý muž, aby rychlými kroky přispěchal k Ježíšovi. Jeho tvář je zardělá – jeho tep a dech jsou rychlé a těžké – vždyť běžel bez oddechu a odpočinku, skalami a lesem – travou a houštím, za noci, aby byl tam, na tom místě. – kde sedí Ježíš! .............

Více najdete ve spisu SKVOSTNÉ PŘÍBĚHY Z POZEMSKÉHO ŽIVOTA JEŽÍŠOVA č.1, přijato od SELTMAN Max.

www.Lorber.cz