VEČEŘE PÁNĚ, ze spisu VEJ 11.

Když se přiblížilo poledne, vyzval jsem Své učedníky k odchodu a nyní jsme se ubírali pohodlným krokem opět po silnici mezi Jeruzalémem a Jerichem. Byl pak dnes den velikonočního beránka a Moji učedníci se Mne tázali, zda a kde jej budu s nimi jíst. Na tuto otázku jsem přisvědčil a žádal, aby dva šli před námi do města a připravili tam beránka, potom že přijdu s ostatními za nimi.

V městě žil pak člověk, jenž náležel do počtu těch, které jsem uzdravil již na počátku Své učitelské doby, když jsem poprvé vystoupil v Jeruzalému. Tento člověk byl věrným přívržencem Mého učení a nebál se Židů a nepříznivých farizeů. Měl menší hospodu, která byla vždy navštěvována nejlepšími hosty. Zejména se u něho zastavovalo mnoho Římanů, kteří cestovali do Jeruzalému. Požíval proto náležitou vážnost u lidu a dobře se mu dařilo. Tento hospodský Mně již dříve skrze Mé učedníky častěji prosil, abych Se u něho zastavil.

K tomuto hospodskému jsem poslal nyní Petra a Jana, aby tam připravili velikonočního beránka. Jako znamení, kde najdou jeho dům, jsem jim řekl, aby následovali člověka, kterého potkají a který ponese do tohoto domu džbán na vodu.
Petr a Jan nebyli onomu majiteli neznámí a když uslyšel Mou žádost, dal ve svém příbytku připravit ihned nejlepší sál, kterého jinak používal při rodinných slavnostech pro sebe, abychom se tam mohli nerušeně věnovat obyčeji velikonočního beránka, kterého on sám, jako podle mínění chrámu odpadlý Izraelita, jenž držel s Římany, již nezachovával, zvláště když měl za manželku Řekyni, s níž žil podle Mého učení bez jakýchkoli formulí chrámových.

Je to onen vlastník dlážděného sálu, o němž evangelisté mimo Jana podávají zprávu, protože se jim později zdálo být velmi důležité oznámit, kde se konala ona večeře, kdežto Jan se staral jen o slova zde promluvená a nikoli o vnější věci.
Nastal večer, když jsem přišel se Svými učedníky. Když jsme byli naším hostitelem a jeho rodinou radostně pozdraveni, byli jsme za ujišťování, že nás tu nebude nikdo rušit, uvedeni do zmíněného sálu, kde jsme se posadili k připravenému beránku velikonočnímu.

Vše, co se tento večer mluvilo, to také evangelista Jan přesně zaznamenal a lze to dodatečně číst v jeho evangeliu. Zde třeba jen něco ještě dodat, aby se přispělo k porozumění, jak ony události vyvrcholily.
Když jsme byli podle starobylého zvyku požili beránka, vstal jsem, opásal Se a odhodlal jsem Se k mytí nohou, čímž bylo prokázáno nejhlubší pokoření Syna člověka, jelikož toto bylo zaměstnání nejnižších sluhů a otroků. Zároveň se však tím říká, že po Mých cestách nemůže kráčet nikdo, komu jsem dříve neočistil nástroje, které mu umožňují jít též po těchto cestách; to jest jeho srdce musí být úplně očištěno od všeho prachu světských silnic, po nichž dosud kráčel a jsem to Já, Jenž mu k tomu poskytne prostředky. Ať se tedy nikdo tohoto umývání nebojí, jinak nebude mít na Mně podíl.
Tím jsem zde dal učedníkům hluboké poučení v symbolu, při čemž ovšem tento symbol není věcí hlavní, nýbrž vše tu znamená jádro v něm vězící.

Výtah ze spisu Velké Evangelium Janovo, díl 11.

www.Lorber.cz