Nyní jsme vyšli ku bráně a obrátili se k hoře Olivové. Tam byla zahrada Getsemane, náležela k oné hospodě na hoře Olivové, která patřila Lazarovi a byla známa jako oblíbené výletní místo. Pod onou hospodou, která byla na návrší a poskytovala dalekou vyhlídku, se prostíral sad na způsob parku, jímž vedla velmi příjemná cesta na návrší. Tento park sám však bylo vlastní Getsemane a je tudíž na zcela jiném místě nežli se teď ukazuje, které má s ním jen společné jméno, protože tamní velmi staré stromy svedly ty, kteří později hledali toto místo k domnění že ono správné místo nalezli.
U hospodského jsme se často scházeli a tak také Jidáš myslel, že Mne jistě u něho najde, jelikož Lazara bych neopustil snad proto, abych mohl být se Svými učedníky Sám. Park sám poskytoval nám vhodné místo k rozjímání pro veliké ticho, které tam zavládlo a proto jsem tam vedl učedníky, aby mohli o posledních událostech ještě jednou uvažovat.
Utábořili jsme se stranou cesty a Já jsem vyzval Petra, Jana a Jakuba, aby poodešli se Mnou poněkud stranou od ostatních. Učinili tak a šli za Mnou.
Zde nastal okamžik, kdy celá tíha blížícího se zla zachvátila duši Syna člověka a Božství opět zcela ustoupilo, aby přenechalo nejsvobodnější rozhodnutí člověku Ježíši.
Proto také pociťoval člověk Ježíš tuto tesknou hodinu a pravil: „Smutná je duše Má až k smrti!" Potom pravil také k oněm třem: „Zůstaňte zde a bděte se Mnou!"
Pak poodešel stranou a modlil se slovy: „Otče Můj, možno-li, ať ustoupí tento kalich ode mě; avšak ne jak já chci, nýbrž jak Ty chceš!"
Protože však v těchto slovech není ještě vlastní pevné rozhodnutí, nevrátilo se také ještě Božství do něho.
Více naleznete ve spisu Velké Evangelium Janovo, díl 11, přijato Leopoldem Engelem.
www.Lorber.cz
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat